Jen málokterý návrh zákona projednávaný Parlamentem v poslední době vzbudil tak širokou celospolečenskou diskusi jako poslední novela insolvenčního zákona publikovaná ve Sbírce zákonů pod č. 31/2019 (dále jen „novela“). Největší pozornost přirozeně vyvolala otázka změny vstupních podmínek do procesu oddlužení. Zda se zákonodárci podařilo vyvážit zájem na poskytnutí zákonného řešení situace osob v dluhové pasti na straně jedné a práv věřitelů na straně druhé, ukáže až čas. Již nyní je však jisté, že přijatá právní úprava vyvolává celou řadu interpretačních otázek. Odpovědi na ně nebudou mít pouze akademický rozměr, ale bez nadsázky rozhodnou o dalším ekonomickém osudu desítek tisíc osob.

Návrh na povolení oddlužení

Rozsah skutečností, které bude dlužník napříště povinen tvrdit v návrhu na povolení oddlužení (dále také „návrh“), resp. jeho přílohách, novela významně redukuje. Zkracuje se období, za které je dlužník povinen doložit své dosavadní příjmy (na dobu 12 měsíců před podáním návrhu), a současně období výhledu dlužníkových příjmů (shodně na 12 měsíců).

Zcela se vypouští povinnost dlužníka předložit seznam jeho závazků. Tuto změnu jistě ocení jak dlužníci, tak osoby oprávněné za ně sepsat a podat návrh na povolení oddlužení (§ 390a insolvenčního zákona, dále též „ins. zák.“). Jeho zpracování totiž mnohdy zabralo více času než příprava návrhu samotného. Je však nutné upozornit, že naplnění této změny současně předpokládá novelizaci příslušných podzákonných právních předpisů.[1]^,[2]

Mezi povinné přílohy návrhu nově přibude čestné prohlášení dlužníka o tom, že bude plnit povinnosti vyplývající mu z insolvenčního zákona a že o nich byl sepisovatelem návrhu poučen. Prohlášení má sloužit ke zvýšení povědomí dlužníků o jejich povinnostech, a to v přímé návaznosti na redukci minimálního plnění vůči jejich věřitelům.[3] Konkrétní procesní dopady prohlášení (event. jeho absence či nedostatků) pak s ohledem na obecný právní princip „neznalost zákona neomlouvá“ spíše nelze dovozovat.

Povolení oddlužení

Novela významně snižuje nároky na ekonomickou nabídku dlužníka vůči věřitelům. Současně rozšiřuje výčet důvodů pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení s cílem zamezit zneužívání tohoto institutu.[4]^{, [5]}

a) Nepoctivý záměr [§ 395 odst. 1 písm. a) ins. zák.]

Z již platné úpravy byla zachována překážka povolení oddlužení pro sledování nepoctivého záměru dlužníkem. Zásadní pro rozhodnutí soudu o (ne)poctivosti bude snaha dlužníka o poctivé vypořádání s věřiteli v okamžiku rozhodování soudu o povolení oddlužení.[6] Pravomocné rozhodnutí soudu o zamítnutí návrhu dlužníka z tohoto důvodu nově založí překážku pro podání nového návrhu na dobu 5 let (k tomu viz dále).

b) Ekonomická nabídka [§ 395 odst. 1 písm. b) ins. zák.]

Rozsah minimální ekonomické nabídky dlužníka jeho věřitelům byl zjevně nejdiskutovanější částí celé novely. Bohužel, výsledná podoba předmětného ustanovení (na rozdíl od původní verze předložené Ministerstvem spravedlnosti do legislativního procesu) otevírá několik možných interpretací. S ohledem na klíčovou povahu této úpravy se jedná o výsledek přinejmenším nešťastný. Mezi klíčové sporné otázky lze řadit dle mého názoru tyto:

1. Odměna insolvenčního správce a daň z přidané hodnoty

První otázkou je, zda soud při zkoumání minimální ekonomické nabídky dlužníka bude vycházet z výše odměny insolvenčního správce (dále také jen „správce“ nebo „IS“) při současném zohlednění z ní (eventuálně) vyplývající daně z přidané hodnoty. Rozhodovací praxe vrchních soudů se uvedenou otázkou v minulosti opakovaně zabývala.[7] Ve svých rozhodnutích při posuzování ekonomické nabídky dlužníka vrchní soudy vycházely z nutnosti dokladovat příjem postačující rovněž na úhradu DPH z odměny.[8] Jsem toho názoru, že dosavadní rozhodovací praxe se zcela uplatní i pro novou právní úpravu, a dlužník tak bude povinen zajistit takový příjem, který postačí i na (eventuální) úhradu DPH z odměny správce.

2. Minimální výše plnění při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty

Další otázka vyvstává v souvislosti s určením minimální výše splátky, kterou musí být dlužník schopen uhradit svým věřitelům (mimo odměny a hotových výdajů IS). Úprava § 395 odst. 1 písm. b) ins. zák. nabízí na první pohled několik možných řešení. Bez pochybností lze určit, že dlužník bude povinen uhradit v plné výši odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.[9] Bez větších pochybností lze rovněž určit, že dlužník svým věřitelům (jakýmkoli dalším, včetně věřitelů s pohledávkami za majetkovou podstatou a jim na roveň postavenými) musí nabídnout plnění odpovídající výši odměny insolvenčního správce a jeho hotových výdajů. V předmětném ustanovení je však nutné se vypořádat s jeho poslední částí: „[…] a dále ani pohledávky podle § 169 odst. 1 písm. e) a § 390a odst. 5“.

Pro pochopení původního záměru srov. výkladově nepochybný text návrhu daného ustanovení předloženého Ministerstvem spravedlnosti: „b) že dlužník nebude schopen splácet v plné výši ani pohledávky podle § 168 odst. 2 písm. a), § 169 odst. 1 písm. e) a § 390a odst. 5“.

Původním záměrem předkladatele novely tak bylo, aby dlužník vždy zcela uhradil alespoň tyto pohledávky. Jakkoli tedy již poslední věta ustanovení není uvozena souslovím „v plné výši“, mám za to, že výkladem je nutné dospět k závěru, že i tyto pohledávky musejí být ze strany dlužníka uhrazeny zcela. Minimální splátka dlužníka se tak dle mého názoru stanoví součinem výše měsíční odměny (navýšené o DPH) IS a čísla 2.[10] Tato částka se pak dále navýší o měsíční platbu výživného ze zákona a jednorázovou úhradu pohledávky sepisovatele návrhu.[11]^{, [12]}

c) Opakovaný vstup do procesu oddlužení

Novela zavádí jako novou překážku pro vstup do oddlužení skutečnost, že dlužníku bylo v posledních 10 letech pravomocně přiznáno osvobození od placení pohledávek. Doba 10 let je stanovena s ohledem na výjimečnost povahy beneficia oddlužení na straně jedné a zohlednitelnými následky vývoje ekonomického cyklu na straně druhé.[13]

d) Předešlé zamítnutí návrhu pro nepoctivost záměru

Možnost řešení úpadku oddlužením bude nově odepřena rovněž těm dlužníkům, jejichž předešlý pokus oddlužit se nebyl úspěšný, neboť soud shledal, že v řízení sledují nepoctivý záměr, a to v posledních 5 letech před podáním nového návrhu. Vzhledem k tomu, že důvody pro zrušení oddlužení nejsou zásadně zahrnuty do výrokové části příslušného soudního rozhodnutí, bude při zkoumání existence této překážky nutné studovat odůvodnění takového rozhodnutí. Dlužník se pak může dostat do svízelné situace, neboť odvolací právo jen proti důvodům rozhodnutí mu nenáleží.[14] Pokud se tedy bude chtít vyhnout v budoucnu této překážce oddlužení, bude nucen brojit odvoláním proti samotnému zrušení oddlužení, jakkoli by se jinak mohl ztotožňovat s přítomností dalších (jiných) důvodů vedoucích k vydání předmětného rozhodnutí.

e) Zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení

Dlužník se diskvalifikuje z možnosti úspěšně zahájit proces oddlužení také tehdy, pokud v posledních 3 měsících před podáním insolvenčního návrhu vezme svůj předchozí návrh na povolení oddlužení zpět. Důvodová zpráva novely neposkytuje k tomuto ustanovení žádné výkladové vodítko. Lze však mít za to, že jeho smyslem je ochrana před opakovaným podáváním insolvenčních návrhů za účelem maření vykonávacího řízení.

Posledně tři jmenované překážky nejsou absolutní, neboť k nim soud ve výjimečných případech nepřihlédne. Stane se tak z důvodů zvláštního zřetele hodných.[15]

Závěr 

Novela ve své konečné podobě otevírá proces oddlužení pro výrazně širší okruh osob, než pro který byl doposud dostupný. S vypuštěním minimálního procentuálního rozsahu plnění nezajištěným věřitelům bezpochyby vzroste riziko zneužívání procesu oddlužení. Na insolvenčních správcích tak bude, aby o to pečlivěji kontrolovali snahu dlužníků o poctivé vyrovnání svých závazků. Na soudech pak bude, aby se završení procesu oddlužení osvobozením od plnění zbytku závazků nestalo pouhou formalitou, ale okamžikem, kdy bude reálně posouzeno dlužníkovo opravdové úsilí, které vynaložil v rámci oddlužení.

 

Autor Mgr. Jan Mašek je advokátem.

---

[1] Konkrétně § 17 odst. 1 písm. k), odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 191/2017 Sb. Vyhláška totiž doposud stanoví jako obsahovou náležitost návrhu na povolení oddlužení popis všech závazků dlužníka a jako jeho přílohu jejich seznam. Pokud by vyhláška nebyla novelizována k datu účinnosti novely, povinnost zpracovat podrobný seznam věřitelů bude nadále trvat.

[2] I po účinnosti novely však může soud uložit dlužníkovi povinnost, aby předložil seznam svých závazků (bez ohledu na osobu insolvenčního navrhovatele). K tomu srov. § 128 odst. 3 ins. zák.

[3] K tomu srov. důvodovou zprávu novely, str. 31 (dostupné online na: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=8&CT=71&CT1=0).

[4] K tomu srov. důvodovou zprávu novely, str. 32.

[5] Prakticky se však jedná spíše o explicitní uvedení důvodů, pro které by již za dosavadní právní úpravy mohl být návrh na povolení oddlužení zamítnut.

[6] K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sen. zn. 29 NSCR 32/2011 [R 112/2012].

[7] Byť se zpravidla jednalo o otázku přípustnosti uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dlužníkovi v souvislosti s (ne)splněním podmínek pro povolení oddlužení, mám za to, že závěry těchto rozhodnutí jsou aplikovatelné i na tuto otázku.

[8] K tomu srov. kupř. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 7. 2016, sen. zn. 2 VSPH 1221/2016, rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 7. 2015, sen. zn. 3 VSOL 410/2015, ze dne 25. 1. 2013, sen. zn. 2 VSOL 884/2012, ze dne 11. 10. 2012, sen. zn. 2 VSOL 503/2012.

[9] V tomto případě zjevně bez zohlednění odměny ze zpeněžení majetku dlužníka (§ 398 odst. 5 ins. zák.). Soud jednak v předmětné fázi řízení zpravidla nedisponuje dostatečnými podklady k určení hodnoty majetkové podstaty, a dále by ke zpeněžování majetku bez úplné úhrady odměny z výtěžku zpeněžení nemělo vůbec dojít (k tomu srov. § 398 odst. 6 ins. zák.). Ze shodných důvodů mám za to, že pro splnění této podmínky nebude zohledněna ani odměna za přezkoumání přihlášek pohledávek, neboť počet v budoucnu přezkoumávaných přihlášek nebude možné (i s ohledem na nepředkládání seznamu závazků dlužníka) dopředu určit.

[10] Tedy při současné úpravě odměny IS v případě samostatného dlužníka částka 2 x 1 089 Kč, resp. 2 x 1 633,50 Kč v případě společného oddlužení manželů.

[11] Tak, aby i po jednorázové úhradě pohledávky za sepis bylo dodrženo pravidlo minimálního plnění ostatním věřitelům.

[12] Uvedené pravidlo se dle mého názoru uplatní rovněž v případě, kdy přichází v úvahu oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty. Úprava § 395 ins. zák. je totiž úpravou obecnou. Podrobný rozbor z toho vyplývajících otázek však přesahuje možnosti tohoto příspěvku.

[13] K tomu srov. str. 34 důvodové zprávy novely.

[14] Srov. § 202 odst. 3 o. s. ř.

[15] S ohledem na relativně neurčitou hypotézu této normy lze očekávat, že její konkrétní obsah bude dotvářen judikaturou.