I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj David Uhlíř) vyhověl ústavní stížnosti společnosti Lovochemie, a. s. a zrušil usnesení Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 a 3 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

V řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1 se stěžovatelka neúspěšně domáhala žalobou proti České republice – Ministerstvu financí zaplacení částky 3 803 499,57 Kč z titulu náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci. Podala proto proti rozhodnutí obvodního soudu odvolání. Následně byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 190 175 Kč, a to s poučením, že nebude-li soudní poplatek v patnáctidenní lhůtě zaplacen, bude řízení zastaveno.

Stěžovatelka ve stanovené lhůtě zaplatila soudní poplatek, avšak následně požádala o jeho vrácení. V tomto podání se soustředila na podstatu soudních poplatků, na tradici osvobození od soudních poplatků v řízeních o náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci a zejména (ve vztahu k nyní posuzované věci) na neexistenci zákonné úpravy poplatku za odvolání. Usnesením obvodního soudu byla žádost o vrácení poplatku zamítnuta a následné odvolání stěžovatelky bylo usnesením Městského soudu v Praze rovněž zamítnuto. Stěžovatelka se poté obrátila na Ústavní soud.

Předmětem její ústavní stížnosti je nesouhlas se závěry obecných soudů o existenci poplatkové povinnosti za odvolání podané v řízení o žalobě proti státu na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Právní věta: 
Vybírání soudního poplatku za odvolání podané žalobcem ve věci náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem podle položky 1 bodu 1 přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je v rozporu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a s čl. 36 odst. 1 a 3 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a v případech trestního odsouzení též s čl. 3 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1415/18 je dostupný zde.

Zdroj: Ústavní soud, Brno.
Foto: AD