V průběhu vyšetřování dochází k tomu, že obhajobě není umožněno nahlédnout do části spisu, zpravidla do té, která zdůvodňuje zahájení trestního stíhání, např. do úředních záznamů o podání vysvětlení, do záznamů odposlechu telekomunikačního provozu, záznamů ze sledování osob a věcí apod. Proto se v tomto článku zabývám odpovědí na jedinou otázku: Umožňuje trestní řád, aby policejní orgán, příp. státní zástupce odepřel obhajobě nahlédnutí do části spisu?

Právní úprava nahlédnutí do spisu

Obviněný a jeho obhájce (obhájci) patří mezi osoby, které mají dle § 65 odst. 1 tr. řádu právo nahlížet do spisů, s výjimkou protokolu o hlasování a osobních údajů svědka podle § 55 odst. 2 tr. řádu, činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich částí. Právo obviněného nahlížet do spisu včetně příloh, tedy i věcí doličných, zvukových záznamů a listin, je jednou ze složek práva obviněného na obhajobu.

V přípravném řízení může státní zástupce nebo policejní orgán právo nahlédnout do spisů a spolu s tím ostatní práva uvedená v § 65 odst. 1 tr. řádu ze závažných důvodů odepřít. Závažnost důvodů, pro které tato práva odepřel policejní orgán, je na žádost osoby, jíž se odepření týká, státní zástupce povinen urychleně přezkoumat. Tato práva nelze odepřít obviněnému a obhájci, jakmile byli upozorněni na možnost prostudovat spisy, a při sjednávání dohody o vině a trestu (§ 65 odst. 2 tr. řádu).

Komentář Wolters Kluwer k § 65 odst. 2 tr. řádu k tomu uvádí: „Právo nahlédnout do spisu a spolu s tím ostatní práva uvedená v odstavci 1 lze ze závažných důvodů v přípravném řízení odepřít. Závažnými jsou zde zejména důvody spočívající v možném ohrožení či zmaření vyšetřování či v taktice jeho vedení orgánem činným v trestním řízení. Cílem je zabránit tomu, aby byla narušena objektivnost důkazů. Tato zákonem předpokládaná možnost omezení práva nahlížet do spisů vyplývá ze skutečnosti, že v počátcích vyšetřování nelze často zabezpečit ochranu důkazních pramenů před jejich poškozením a zničením nebo před jinými aktivitami sledujícími cíl mařit vyšetřování. Ohroženy mohou být i jiné společenské a individuální zájmy, např. bezpečnost svědků, citlivé osobní údaje nezúčastněných osob, skutečnosti podléhající utajení, přičemž časová tíseň neumožňuje zajistit ochranu těchto legitimních zájmů jiným způsobem. Právo obviněného nahlížet do spisu je jednou ze složek jeho práva na obhajobu, zaručovaného čl. 40 odst. 3 Listiny, a právě proto je omezení tohoto práva, i když je zákonem připuštěno, vždy třeba náležitě zdůvodnit. Jinak by totiž omezení uvedeného práva zůstalo bez možnosti je přezkoumat. Za závažné důvody nelze považovat zcela obecný poukaz na možnost maření výsledků vyšetřování, a již vůbec ne na předpoklad ovlivňování svědků za situace, kdy se obviněný nachází ve vazbě, navíc v dané věci ve vazbě koluzní“[1] (ÚS 17/2005-n., ÚS 197/2010-n.).

Policejní orgán nemá zájem, aby obhajoba zejména na počátku vyšetřování věděla, které skutečnosti zjištěné prověřováním podle § 158 tr. řádu odůvodnily závěr, že trestný čin spáchal obviněný. Proto se snaží utajit důkazní prameny před obhajobou tím, že odepře nahlédnutí do spisu dle § 65 odst. 2 tr. řádu ze závažných důvodů, buď s řádným, nebo účelovým odůvodněním. Nejednou se policejní orgán netají před obhájcem tím, že by klidně poskytl obhajobě k nahlédnutí naprostou většinu spisu, nechce ji však seznámit s jeho blíže neurčenou částí, kterou hodlá před obhajobou z taktických důvodů v průběhu vyšetřování co nejdéle utajit, a proto jí odepře nahlédnutí do celého spisu.

Může policejní orgán odepřít nahlédnutí do části spisu?

Je policejní orgán oprávněn ze závažných důvodů odepřít nahlédnutí do části spisu, např. do úředních záznamů o podání vysvětlení konkrétními osobami dle § 158 odst. 6 tr. řádu, a materiálů, které při těchto úkonech zmíněné osoby předaly do spisu, nebo do záznamů odposlechu telekomunikačního provozu a záznamů ze sledování osob a věcí, nebo do jakékoliv jiné části spisu? Odpověď poskytuje ust. § 65 odst. 1 a 2 tr. řádu.

Ust. § 65 odst. 1 tr. řádu dává obviněnému a jeho obhájcům právo nahlížet do spisů (s výjimkou protokolu o hlasování a osobních údajů svědka podle § 55 odst. 2), činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich částí. Ust. § 65 odst. 2 tr. řádu dává orgánům činným v přípravném řízení právo odepřít obhajobě právo nahlédnout do spisů a také ostatní práva dle § 65 odst. 1 tr. řádu.

„Právo obviněného a obhájce na nahlížení do spisů je možné v přípravném řízení odepřít postupem dle § 65 odst. 2 tr. řádu“ (ÚS 197/2010-n.). Policejní orgán může na počátku vyšetřování a v jeho průběhu umožnit obhajobě nahlédnutí do spisu dle § 65 odst. 1 tr. řádu, nebo může právo nahlédnout do spisu obhajobě odepřít, a to s odkazem na § 65 odst. 2 tr. řádu. V ust. § 65 odst. 2 tr. řádu není upraveno právo státního zástupce nebo policejního orgánu odepřít obhajobě právo nahlédnout jen do určité části spisu.

Proti konkrétní osobě je podle § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání poté, co prověřováním zjištěné a odůvodněné skutečnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin, a je odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, a to právě obviněný. Usnesení o zahájení trestního stíhání musí kromě výroku obsahovat také odůvodnění, v němž jsou uvedeny skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání, tedy o podezření ze spáchání trestného činu právě obviněným. „Nelze požadovat, aby orgány činné v trestním řízení již v odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání konkrétně a podrobně rozváděly výsledky prověřování, z nichž podezření ze spáchání stíhaného trestného činu vyplynulo. Usnesení však musí být přezkoumatelné, a to alespoň v míře potřebné pro závěr o vyšším stupni pravděpodobnosti, že došlo ke spáchání trestného činu konkrétní osobou.“[2]

V usnesení o zahájení trestního stíhání se musí obhajoba zaměřit na jeho odůvodnění, tedy na skutečnosti, z nichž policejní orgán dovodil podezření, že trestný čin spáchal obviněný. Toto podezření musí být odůvodněno konkrétními zjištěnými skutečnostmi, nikoliv pouze dohady, domněnkami nebo údaji z trestního oznámení či jiného podnětu, který policejní orgán dostatečně neprověřil. Zejména na počátku vyšetřování musí policejní orgán zajistit ochranu důkazních pramenů, bezpečnost svědků a utajení skutečností podléhajících utajení. Proto nejednou klade větší důraz na ochranu důkazních pramenů před uvedením konkrétních skutečností odůvodňujících trestní stíhání obviněného.

Složitým problémem je určení toho, kdy je závěr ohledně podezření odůvodněn dostatečně. Ve škále různých stupňů podezření je třeba určit jistou hranici, která se v literatuře nazývá práh podezření, dostatečný k zahájení trestního stíhání. Nevyžaduje se, aby již v této fázi řízení bylo dosaženo jistoty, tj. aby závěr, že určitá osoba je pachatelem, byl jednoznačný. Postačí určitý vyšší stupeň pravděpodobnosti, že podezřelá osoba je pachatelem trestného činu, vyvozený podle logických pravidel lidského usuzování z faktických podkladů. Přitom se musí hodnotit jak kvantita informací, tak jejich kvalita, která je dána jejich věrohodností a relevancí. Pro určení prahu podezření nelze stanovit žádnou přesnou kvantitativní metodu, protože neexistují žádné řádné exaktní metody jejího stanovení.[3]

V mnoha případech nasvědčují prověřováním podle § 158 tr. řádu zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin. Protože však neexistují exaktní metody pro určení prahu podezření, nemůže obhajoba bez dalšího akceptovat názor policejního orgánu, že je dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala právě osoba, jíž bylo sděleno obvinění (§ 160 odst. 1 tr. řádu). Tak je tomu v případech, kdy policejní orgán odůvodňuje zahájení trestního stíhání obviněného jen obecnými a nekonkrétními skutečnostmi. Pak obhajobě není umožněno nahlédnout do těch částí spisu, jimiž se zdůvodňuje zahájení trestního stíhání.

Spory o to, zda je dostatečně odůvodněn závěr, že trestný čin spáchal právě obviněný (§ 160 odst. 1 tr. řádu), jsou po zahájení trestního stíhání nejčastěji mezi policejním orgánem konajícím vyšetřování a obhajobou, někdy i mezi obhajobou a dozorujícím státním zástupcem. Policejní orgán v usnesení o zahájení trestního stíhání dovozuje, že je dostatečně odůvodněn závěr, že trestný čin spáchal právě obviněný. K tomuto závěru mu postačuje vyšší stupeň pravděpodobnosti, že podezřelá osoba je pachatelem trestného činu, vyvozený z logického usuzování a faktických podkladů. Obhajoba však s tím nesouhlasí, obzvláště tehdy, když je jí odepřena možnost nahlédnout do spisu, tedy do podkladů, z nich se dovozuje toto podezření vůči obviněnému.

Příklad z praxe

Obviněný z trestného činu se z usnesení dle § 160 odst. 1 tr. řádu dozví, že jeho trestní stíhání je odůvodněno výsledky prověřování, zejména pak odposlechem a záznamy telekomunikačního provozu, záznamy ze sledování osob a věcí a úředními záznamy o podání vysvětlení konkrétními osobami. Na počátku vyšetřování se však policejní orgán snaží ochránit důkazní prameny tak důkladně, že se obviněný z usnesení o zahájení trestního stíhání nedozví, co konkrétně bylo prověřováním zjištěno. Proto obhájce (obviněný) požádá policejní orgán o nahlédnutí do spisu a čeká, zda policejní orgán nahlédnutí do spisu umožní, nebo odepře.

V konkrétní věci policejní orgán zvolil kombinaci obou možností. Nejdříve dle § 65 odst. 1 tr. řádu umožnil obhájcům nahlédnutí do spisu a následně s odkazem na § 65 odst. 2 tr. řádu odepřel obhajobě právo nahlédnout do části spisu.

Přitom policejní orgán má dle § 65 tr. řádu pouze dvě možnosti:

1. buď umožnit obhajobě nahlédnutí do spisu dle § 65 odst. 1 tr. řádu, nebo
2. odepřít obhajobě právo nahlédnout do spisu s odkazem na § 65 odst. 2 tr. řádu.

Policejní orgán nemůže obhájci (obviněnému) umožnit nahlédnutí do spisu dle § 65 odst. 1 tr. řádu a zároveň s odkazem na § 65 odst. 2 tr. řádu odepřít obhajobě právo nahlédnutí do části spisu, protože tato možnost není uvedena v § 65 tr. řádu.

Nález Ústavního soudu I. ÚS 54/05 výslovně uvádí: „Obviněnému a taktéž jeho obhájci musí být umožněno nahlédnutí do všech částí písemných materiálů (trestní spis včetně dokladů, listin, doličných věcí apod. obsažených v jeho přílohách), které se stanou součástí spisu, který po skončení vyšetřování bude obviněný mít možnost prostudovat (§ 166 odst. 1 tr. řádu).“

V praxi se obhájci nezřídka setkávají s odepřením nahlédnutí do spisu policejním orgánem dle § 65 odst. 2 tr. řádu. V těchto případech, kdy policejní orgán odepře obhajobě na počátku vyšetřování nahlédnutí do spisu, jde o často užívanou taktiku vyšetřování. Z odepření nahlédnutí do spisu nemůže obhajoba dovodit, ke kterým úředním záznamům, listinám či jiným důkazům nechce policejní orgán umožnit obviněnému nahlédnutí a obeznámení s jejich obsahem. Proto obviněný v takovém případě zná jen usnesení o zahájení trestního stíhání a z jeho odůvodnění zjistí jen nejpodstatnější skutečnosti svědčící proti němu a neví, zda je před ním utajován celý spis, nebo jen jeho určitá část.

V popisované věci odepřel policejní orgán obhajobě právo nahlédnout do části spisu. Tímto odmítnutím nahlédnutí do úředních záznamů o podání vysvětlení dvěma konkrétně vyjmenovanými osobami, a do listin, které předaly do spisu, sdělil policejní orgán obhajobě více, než chtěl. Pokud by postupoval při vyšetřování takticky a v souladu se zákonem, odmítl by nahlédnutí do spisu dle § 65 odst. 2 tr. řádu s řádným odůvodněním. Pak by obhajoba netušila, kterou část spisu před ní policejní orgán utajuje.

Usnesení o zahájení trestního stíhání v konkrétní věci je odůvodněno citacemi ze záznamu o podání vysvětlení dvěma osobami. Proto se obhajoba chtěla obeznámit se záznamy o podaných vysvětleních. Když policejní orgán s odkazem na § 65 odst. 2 tr. řádu odepřel obhajobě nahlédnout do záznamu o podání vysvětlení těmito dvěma osobami, obhájce požádal státního zástupce o přezkoumání postupu policejního orgánu dle § 157a odst. 1 tr. řádu, protože nesouhlasil s odepřením nahlédnutí do části spisu. Dozorující státní zástupce uložil policejnímu orgánu, po přezkoumání jeho postupu, aby opětovně posoudil existenci důvodů pro odepření nahlédnutí do dotčené části spisu a náležité odůvodnil své rozhodnutí. Z tohoto závazného pokynu plynulo, že dozorující státní zástupce měl pochybnosti o existenci důvodů pro odepření nahlédnutí jen do části spisu. Přesto státní zástupce výslovně neuvedl, že ust. § 65 odst. 2 tr. řádu neumožňuje odepřít nahlédnutí do části spisu, a policejnímu orgánu uložil, aby přezkoumal svůj vlastní postup. Přitom podle § 174 odst. 2 písm. e) tr. řádu byl státní zástupce oprávněn při výkonu dozoru zrušit nezákonné nebo neodůvodněné rozhodnutí či opatření policejního orgánu, nebo je mohl nahradit vlastním rozhodnutím. To však neučinil.

Policejní orgán, jemuž bylo uloženo přezkoumat po opětovném zvážení situace svůj vlastní postup, znovu odepřel obviněným a jejich obhájcům nahlédnutí do části trestního spisu dle § 65 odst. 2 tr. řádu, což odůvodnil takto: „Rozhodnutí policejního orgánu pramení toliko z § 65 odst. 2 tr. řádu, který dává v přípravném řízení státnímu zástupci a policejnímu orgánu právo nahlédnutí do spisu ze závažných důvodů odepřít. Tato zákonem daná možnost vyplývá ze situace, kdy v počátcích vyšetřování nelze často zabezpečit ochranu důkazních pramenů před jejich znehodnocením nebo před jinými aktivitami, vedoucími k maření vyšetřování, dále pak ze situace, kdy koliduje oprávněný zájem státu na účinném postihu kriminality s právem obviněného na obhajobu, připouští právní úprava, stejně jako trestněprocesní teorie i praxe, dočasné omezení práva na nahlížení do spisů v přípravném řízení.“

Policejní orgán se opírá o ust. § 65 odst. 2 tr. řádu, které dává v přípravném řízení státnímu zástupci a policejnímu orgánu právo nahlédnutí do spisu ze závažných důvodů odepřít. Ani slovem se však nezmínil o tom, že možnost odepřít nahlédnutí do části spisu v § 65 odst. 2 tr. řádu není upravena. Svůj postup odůvodnil nálezem Ústavního soudu III. ÚS 3221/09, v němž se uvádí: „Právo obviněného a obhájce na nahlížení do spisů je možné v přípravném řízení odepřít postupem podle § 65 odst. 2 tr. řádu. Za situace, kdy koliduje oprávněný zájem státu na účinném postihu kriminality, resp. jiné důležité společenské a individuální zájmy s právem obviněného na obhajobu, připouští právní úprava, jakož i trestněprocesní teorie i praxe, dočasné omezení práva na nahlížení do spisů v přípravném řízení.“ 

Nález Ústavního soudu III. ÚS 3221/09, stejně jako ust. § 65 odst. 2 tr. řádu, se nezmiňuje o možnosti odepření nahlédnutí do části spisů, nýbrž jen o možnosti odepřít obhajobě nahlédnout do spisů.

Policejní orgán na podporu svého rozhodnutí citoval z rozhodnutí německého Spolkového ústavního soudu z 15. 1. 2004, sp. zn. BVerfG, 2 BvR 1895/03, kde je uvedeno: „Právo nahlížet do spisu v plném rozsahu … má obhájce obviněného teprve po skončení vyšetřování. Předtím může být toto právo zcela nebo částečně odepřeno, pokud by to ohrožovalo účel vyšetřování.“ Policejní orgán zcela pominul fakt, že je povinen respektovat český trestní řád, jehož ust. § 65 odst. 2 tr. řádu nedává možnost odepřít nahlédnutí do části spisů. Rozhodnutím ústavního soudu cizího státu nejsou české orgány činné v trestním řízení vázány.

V této věci policejní orgán opakovaně odepřel dle § 65 odst. 2 tr. řádu obhajobě nahlédnout do úředních záznamů o podání vysvětlení dvěma osobami dle § 158 odst. 6 tr. řádu a do materiálů, které byly v rámci těchto úkonů ze strany zmíněných osob ke spisu doručeny, a to z důvodu možného zmaření budoucích významných procesních úkonů. Při nahlížení obhajoby do spisu proto byly ze spisu tyto dva úřední záznamy a další materiály vyjmuty, což dokladuje záznam o nahlédnutí do trestního spisu policejním orgánem.

Policejní orgán dle § 65 odst. 2 tr. řádu opětovně odepřel nahlédnutí do části trestního spisu všem obviněným a jejich obhájcům, protože se obával, že umožněním nahlédnutí do dotčené části spisu by mohlo dojít ze strany obviněných

u osoby A. A.:

• k působení na spoluobviněného za účelem narušení konzistentnosti jeho dosavadní výpovědi,
• k působení na spoluobviněného za účelem vyvolání stavu snížení její osobní bezpečnosti,

a u osoby B. B.:

• k působení na svědka za účelem narušení konzistentnosti jeho dosavadní výpovědi,
• k působení na svědka za účelem vyvolání stavu snížení jeho osobní bezpečnosti,

a tím jak k ohrožení zájmů vyšetřování, popř. jeho maření v podobě narušení objektivnosti důkazů, tak k možnému ohrožení samotných dotčených osob.

Policejní orgán však nezdůvodnil, jak by obvinění mohli narušit konzistentnost, tzn. pevnost, soudržnost či bezrozpornost dosavadních výpovědí osob A. A. a B. B., tedy obsah jejich vysvětlení podaných dle § 158 odst. 6 tr. řádu, o nichž byly pořízeny úřední záznamy.

„Účelem úředního záznamu o obsahu vysvětlení je opatřit podklady pro další řízení, které může vyústit v zahájení trestního stíhání proti konkrétní osobě nebo v rozhodnutí o odložení nebo jiné vyřízení věci.“[4] Protože A. A. je nyní stíhán jako spoluobviněný, není možné narušit konzistentnost jeho dosavadních výpovědí, konkrétně vysvětlení podaných dle § 158 odst. 6 tr. řádu, protože o nich byly pořízeny úřední záznamy, které jsou obsaženy ve spisu. Účelem úředního záznamu o obsahu vysvětlení je opatřit podklady pro další řízení, které v tomto případě vyústilo v zahájení trestního stíhání proti konkrétním několika fyzickým osobám a jedné právnické osobě. I bez znalosti úředních záznamů pořízených o vysvětleních podaných A. A. je z odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání fyzických osob zřejmé, že jím podané vysvětlení zapříčinilo zahájení trestního stíhání všech obviněných, včetně A. A. Proto policejní orgán má obavu, že obviněný A. A. bude jako obviněný vypovídat jinak než při podání vysvětlení před zahájením trestního stíhání. Vzhledem k tomu, že úřední záznamy nejsou důkazem v trestním řízení, chce policejní orgán získat důkaz výpovědí obviněného A. A., a to se stejným obsahem jako ve vysvětleních, která podal před zahájením trestního stíhání.

Policejní orgán ví, že obviněnému A. A. nemůže záznam o jeho vysvětlení při výslechu jako obviněnému přečíst ani jinak konstatovat jeho obsah, ani mu nemůže předestírat rozpory mezi vysvětlením a výpovědí, kterou podal jako obviněný. Je si vědom omezené použitelnosti úředního záznamu, který nemůže být přečten ani před soudem, pokud k tomu obhajoba nedá souhlas. Pokud by obviněný A. A. vypověděl jinak než v záznamu o podání vysvětlení, potom by jeho výpověď, o níž byl pořízen úřední záznam, nemohla být nahrazena svědeckou výpovědí policisty k okolnostem a obsahu úředního záznamu pořízeného podle § 158 odst. 3 písm. a) a odst. 6 tr. řádu. Proto chce policejní orgán zabezpečit, aby A. A. jako obviněný vypověděl stejně jako při podání vysvětlení dle § 158 odst. 6 tr. řádu, a to i tím, že obhajobě odmítl nahlédnutí do vybraných záznamů o vysvětlení.

Policejní orgán také nezdůvodnil, jak by spoluobvinění mohli působit na spoluobviněného A. A. za účelem vyvolání stavu snížení jeho osobní bezpečnosti, zůstal pouze u neodůvodněného tvrzení, které lze stejně nebo obdobně uvést u kteréhokoliv obviněného v jakékoliv trestní věci. Pokud policejní orgán uvádí, že ze strany obviněných by mohlo dojít k působení na svědka B. B. za účelem narušení konzistentnosti jeho dosavadní výpovědi a k působení na něj za účelem vyvolání stavu snížení jeho osobní bezpečnosti, je i toto tvrzení nepřesvědčivé a nedůvodné. Sám policejní orgán uvádí, že výpověď B. B. neměla přímý vliv na rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, a z tohoto důvodu také nebyla do usnesení zapracována. Proto není jasný konkrétní důvod jejího neposkytnutí obhajobě k nahlédnutí.

Pokud by existovaly důvodné obavy, že kterýkoliv obviněný bude působit na obviněného A. A., šlo by o důvod koluzní vazby, z důvodu § 67 písm. b) tr. řádu, ve vztahu k obviněným, u nichž by tato obava existovala. Vzetí obviněných do vazby pak mohlo zajistit, aby byl řádně zjištěn skutkový stav, a to bez jakéhokoliv negativního vlivu konkrétních obviněných na spoluobviněného A. A. a svědka B. B. Vzít konkrétní obviněné do vazby z důvodu § 67 písm. b) tr. řádu by však bylo možné jen v případě, kdy by byly zjištěny konkrétní skutečnosti, které odůvodňovaly obavu, že budou mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání působením na dosud nevyslechnutého spoluobviněného A. A. a dosud nevyslechnutého svědka B. B. Nebyly však zjištěny žádné konkrétní skutečnosti odůvodňující důvodnou obavu z koluzního jednání konkrétních obviněných, spojené s nějakou předpokládanou aktivní činností obviněného směřující k maření okolností závažných pro trestní stíhání. Ani policejní orgán neshledal konkrétní skutečnosti nasvědčující důvodné obavě z působení na spoluobviněného A. A. a svědka B. B., s cílem změny jejich výpovědi po zahájení trestního stíhání či snížení jejich bezpečnosti. Proto také nepodal podnět státnímu zástupci, aby navrhl vzetí některého obviněného do vazby.

Závěr

Ust. § 65 odst. 1 tr. řádu dává obviněnému a jeho obhájcům právo nahlížet do spisů, činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich částí. Ust. § 65 odst. 2 tr. řádu pak dává orgánům činným v přípravném řízení právo odepřít obhajobě právo nahlédnout do spisů a také ostatní práva dle § 65 odst. 1 tr. řádu. V § 65 odst. 2 tr. řádu však není upraveno právo státního zástupce nebo policejního orgánu odepřít obhajobě právo nahlédnout do části spisů a také ostatní práva uvedená v § 65 odst. 1 tr. řádu.

Ust. § 65 tr. řádu nedává policejnímu orgánu možnost využít zároveň odst. 1 a také odst. 2 trestního řádu. Proto policejní orgán není oprávněn umožnit obhájcům nahlédnutí do spisů dle § 65 odst. 1 tr. řádu a zároveň odepřít obhajobě právo nahlédnout do některých částí spisů s odkazem na § 65 odst. 2 tr. řádu. Policejní orgán má dle § 65 tr. řádu pouze dvě možnosti. Buď vyhovět žádosti obhajoby a umožnit jí nahlédnutí do spisu dle § 65 odst. 1 tr. řádu, nebo jí toto právo odepřít s odkazem na § 65 odst. 2 tr. řádu.

Doc. JUDr. Pavel Vantuch, CSc., je bývalým advokátem a vysokoškolským pedagogem.

 

---

[1] A. Draštík, J. Fenyk a kol.: Trestní řád, komentář, I. díl, Wolters Kluwer ČR, a. s., Praha 2017, str. 491.

[2] A. Draštík, J. Fenyk a kol., op. cit. sub 1, str. 1225.

[3] P. Šámal, J. Musil, J. Kuchta a kol.: Trestní právo procesní, 4. přepracované vydání, C. H. Beck, Praha 2013.

[4] A. Draštík, J. Fenyk a kol., op. cit. sub 1, str. 1166.