Wolters Kluwer ČR, Praha: 2018, 2. aktualizované vydání, 608 stran, 847 Kč. 

Druhé vydání knihy Klíč k soudní síni je vydáním, které není „pouze“ druhé a „běžně“ aktualizované. Svým způsobem se dá říci, že se jedná o publikaci novou.

Autoři, jak známo, prošli od prvního vydání během více než deseti let profesním růstem a v nejednom případě se ocitli v situaci, že píší o prostředí, v němž se aktuálně nepohybují. V této souvislosti se vybaví čtenáři slova pařížského bâtoniera Boneta, proslovená ještě v době před Francouzskou revolucí, o třech etapách života advokáta.

S jistou nadsázkou lze pak říci, že první vydání psali autoři ještě jako nadšení začátečníci, zatímco nyní jsou již zkušenými právníky ve středním, výrazně profilovaném profesním věku. Z uvedeného plyne závěr, že výhodu mají čtenáři, kteří disponují oběma vydáními, a mohou proto porovnávat nejen to, co je ve druhém vydání nového, ale též to, do jaké míry, zda a proč došlo u jednotlivých autorů k názorovému posunu.

Přiznám se, že Klíč k soudní síni doporučuji ke čtení studentům, kteří si zvolili povinně volitelné předměty právní etika či minulost, přítomnost a perspektivy advokacie, jakož i advokátním koncipientům, kterým přednáším. Druhé vydání mě pak postavilo před otázku, zda mladé entuziasty připravit o nadechnutí atmosféry vydání prvého, respektive zda jim druhé vydání na pár let nezatajit.

Klíč k soudní síni má, jinak řečeno, ve svém druhém vydání v naznačených intencích nejblíže k soudcům a advokátům středního věku.

Traduje se, že dva právníci mají na věc tři názory. Kniha, ač je jediná, je dílem do jisté míry nesourodého kolektivu. Patřím ke čtenářům, kterým se líbí partie, psané rebelem Petrem Medunou, poněvadž takový přístup k nezávislé a svobodomyslné advokacii patří. Jeho doporučení jsou trefná a přiléhavá, zároveň vtipně odlehčující text. Budou však i tací, kteří budou postupovat přesně podle až puntičkářsky podaných návodů Jaromíra Jirsy, poněvadž povahově takoví jsou. Kryštof Janek stál na obou stranách pomyslné barikády, což dokazuje, řečeno slovy profesora Petra Hajna, proslovenými v roce 2003 při příležitosti udělování Randových medailí, že dobrý právník se pozná podle toho, že umí dobře hrát roli, v níž se právě ocitne, což je důležitý argument proti názorům, že je třeba od absolventských let vychovávat budoucí soudce jednostranným zaměřením justičních čekatelů nebo že zkušený advokát se nemůže proměnit v dobrého soudce. Nechybí konečně rady soudce a soudního funkcionáře Libora Vávry či teoretický vklad Karla Hav­líčka, jenž byl i vynikajícím editorem.

Čtenářům lze doporučit, aby četli – možná především – partie o výkonu povolání, jemuž se sami nevěnují. Zdálo by se, že podkapitola o vztahu soudce a asistenta není pro advokáta důležitá, ve skutečnosti je to však poučné nahlédnutí do útrob soudní budovy, umožňující advokátovi poznat, co se soudci honí v hlavě. Ze zkušenosti z přednášek pro vyšší soudní úředníky mohu dodat, že naopak poznání mentality advokáta napomohlo nejednou k tomu, že posluchači přestali na přirozeného amicum curiae hledět s despektem, ba naopak jej začali chápat a nastavili si hranici pro rozlišení advokáta slušného a „taky advokáta“ – šejdíře.

Klíč k soudní síni se tak dá číst dvojím způsobem. Přečtení „jedním dechem“ nechá nahlédnout do tajů jednotlivých profesí a vede k přemýšlení o širší justici jako celku, zároveň je však knihu třeba uchovat pro jednotlivá nahlédnutí a hledání konkrétních odpovědí, které se v praxi soudce a advokáta každodenně naskýtají.

Lze uzavřít, že v knize si určitě každý, od laika až po soudce či advokáta, najde něco nového. Zbývá pak jen dodat, že se lze těšit na následující vydání, které budou autoři psát již jako příslušníci třetí generace, jíž je přisouzena role moudrých rádců a smířlivých pamětníků.

JUDr. PhDr. STANISLAV BALÍK, advokát a emeritní ústavní soudce