Cílem obsáhlého dvojdílného článku je čtenáři uceleně představit německou právní úpravu omezení majetkové odpovědnosti nezletilých a nabídnout mu její hlubší rozbor na pozadí komentářové literatury, judikatury a odborných článků. Zatímco jeho první část se zabývá především věcném rozsahem institutu omezení majetkové odpovědnosti nezletilých, tato jeho druhá část se věnuje zejména způsobu uplatnění omezení majetkové odpovědnosti, vlivu jeho uplatnění na spoludlužníky dlužníka, ručení a dalším formám zajištění dluhu a dále právní ochraně před možným zneužitím omezení majetkové odpovědnosti nezletilých.

Rozboru české právní úpravy omezení majetkové odpovědnosti nezletilých (zákon č. 192/2021 Sb.) a jejímu srovnání s německou právní úpravou je věnován samostatný článek v Bulletinu advokacie č. 5/2024, nazvaný Odpovědnost nezletilých za dluhy, na který si čtenáře v případě zájmu o touto problematiku dovoluji odkázat.

 

Uplatnění omezení majetkové odpovědnosti 

Uplatnění omezení majetkové odpovědnosti je vystavěno na zajímavé, byť díky odkazu do dědického práva relativně komplikované právní konstrukci. Podle ust. § 1629a odst. 1 věty druhé BGB nenastává omezení majetkové odpovědnosti ex lege dovršením zletilosti dlužníka, ale k jeho uplatnění se vyžaduje aktivní jednání zletilého dlužníka. Chce-li dlužník svou majetkovou odpovědnost limitovat, musí po dovršení zletilosti vznést námitku (Einrede), přičemž pro její vznesení není stanovena žádná zákonná lhůta.[1] Je tak ponecháno zcela na vůli dlužníka, zda možnosti limitace majetkové odpovědnosti využije, či nikoliv. Předběžné vzdání se práva na vznesení námitky ještě v období nezletilosti však není z důvodu ochrany nezletilého možné.[2]

Důsledkem uplatnění námitky je obdobné užití ust. § 1990 a § 1991 BGB, kterými je upravena námitka nedostatečnosti pozůstalosti (Dürftigkeitseinrede), kterou má za účelem limitace své odpovědnosti k dispozici dědic. Panuje přitom shoda, že odkaz použitý německým zákonodárcem se týká pouze právních následků upravených v naposledy uvedených ustanoveních.[3] Předpoklady pro uplatnění námitky nedostatečnosti pozůstalosti upravené v ust. § 1990 odst. 1 BGB jsou pro uplatnění námitky omezení majetkové odpovědnosti bezvýznamné a splněny musí být pouze již výše uvedené předpoklady podle ust. § 1629a odst. 1 a odst. 2 BGB.

Námitku je možné uplatnit několika způsoby. Žalovaný dlužník může jednak v rámci nalézacího řízení požádat o poznamenání výhrady omezené majetkové odpovědnosti (Vorbehalt der beschränkten Haftung) do výroku rozsudku podle ust. § 780 odst. 1 ZPO[4] a samotné omezení následně realizovat až ve vykonávacím řízení pomocí žaloby na odvrácení výkonu rozhodnutí (Vollstreckungsabwehrklage) podle § 786 ve spojení s § 785 a § 767 ZPO.

Dlužník má však i možnost uplatnit námitku omezené majetkové odpovědnosti již v rámci samotného nalézacího řízení, přičemž v takovém případě může soud na základě vlastního uvážení rozhodnout různými způsoby. Je-li zcela jednoznačné, že jsou předpoklady pro uplatnění limitace majetkové odpovědnosti splněny a že je starý majetek dlužníka k uspokojení starých věřitelů zcela nedostatečný, může soud žalobu na plnění vůči dlužníkovi zamítnout. Pokud jsou předpoklady splněny a starý majetek sestává prokazatelně jen z konkrétních předmětů, které byly žalovaným označeny, lze mu rozsudkem uložit povinnost strpět výkon rozhodnutí právě ve vztahu k těmto konkrétním předmětům. A konečně, má-li soud za to, že je sporné, zda byly splněny předpoklady pro uplatnění omezené majetkové odpovědnosti či jaký je skutečný stav starého majetku, může do rozsudku poznamenat výhradu omezené majetkové odpovědnosti podle ust. § 780 odst. 1 ZPO a objasnění těchto sporných skutečností přenechat až vykonávacímu řízení.[5]

Bez poznamenání výhrady omezené majetkové odpovědnosti v rozsudku soudu není uplatnění majetkové limitace skrze žalobu na odvrácení výkonu rozhodnutí (Vollstreckungsabwehrklage) v rámci vykonávacího řízení možné. Právě uvedené však neplatí, byl-li dlužník v průběhu nalézacího řízení nezletilý a výhrada z tohoto důvodu nemohla být do rozsudku poznamenána. Nabyde-li dlužník zletilosti až v průběhu vykonávacího řízení, může uplatnit žalobu na odvrácení výkonu rozhodnutí (Vollstreckungsabwehrklage) i bez zmíněné výhrady.[6]

V důsledku uplatnění námitky omezené majetkové odpovědnosti dochází k rozdělení majetku dlužníka na dvě majetkové podstaty, přičemž rozhraní mezi nimi představuje okamžik dovršení zletilosti dlužníka. První z majetkových podstat tvoří majetek, který dlužník vlastnil k okamžiku nabytí zletilosti, tedy starý majetek. Do uvedeného starého majetku spadají i nároky nezletilého, které má vůči svým rodičům z důvodu porušení povinností plynoucích z rodičovské péče (elterliche Sorge) podle ust. § 1664 BGB, či případně vůči svému poručníkovi podle ust. § 1833 BGB.[7] Druhá majetková podstata je poté tvořena majetkem nabytým dlužníkem až v období jeho zletilosti, tedy novým majetkem.

Věřitelé, kteří mají za dlužníkem některou z pohledávek podle ust. § 1629a odst. 1 BGB, přičemž se ohledně takové pohledávky neuplatní žádná z výjimek podle ust. § 1629a odst. 2 BGB, se mohou uspokojit zásadně výlučně jen ze starého majetku dlužníka. Nepostačuje-li starý majetek k uspokojení pohledávek starých věřitelů, může jim dlužník přístup k novému majetku odepřít. Důkazní břemeno ohledně toho, jaká aktiva tvoří, resp. netvoří starý majetek, nese dlužník. Ačkoliv dlužník nemá žádnou povinnost, která by odpovídala povinnosti dědice nechat sepsat inventář pozůstalosti,[8] lze mu dobrovolné pořízení inventáře starého majetku doporučit, a to právě z důvodu usnadnění budoucí důkazní situace.[9]

Uplatnění námitky omezené majetkové odpovědnosti s sebou kromě zmíněného oddělení majetkových podstat přináší pro dlužníka i významné povinnosti.[10] Dlužník má zejména povinnost vydat svůj starý majetek za účelem uspokojení starých věřitelů. Až do okamžiku tohoto uspokojení je dlužník povinen svůj starý majetek spravovat, přičemž za jeho správu odpovídá starým věřitelům obdobně jako příkazník, a to od okamžiku dovršení zletilosti. Jinými slovy, při správě starého majetku dlužník vystupuje v postavení obdobném příkazníkovi, a má proto i obdobná práva a povinnosti. Toto postavení správce a s ním spojená práva a povinnosti vyplývají pro dlužníka z § 1629a odst. 1 věty druhé ve spojení s § 1991 odst. 1 a § 1978 odst. 1 a § 662 a násl. BGB. Dlužník starým věřitelům odpovídá především za řádnou správu starého majetku, tedy má zejména dbát, aby se jeho hodnota nesnižovala. Dále je povinen na požádání věřitelům podat zprávu o stavu starého majetku a předložit jim vyúčtování.[11] Dlužník má rovněž povinnost vydat starým věřitelům vše, co v souvislosti s výkonem správy starého majetku obdržel. Naposledy uvedená povinnost dlužníka se týká zejména výnosů ze starého majetku.[12] Za vynaložené nezbytné náklady při správě starého majetku náleží dlužníkovi podle § 1629a odst. 1 věty druhé ve spojení s § 1978 odst. 3 a § 670 BGB náhrada.

Povinnost dlužníka vydat starý majetek za účelem uspokojení starých věřitelů vyplývá z ust. § 1629a odst. 1 věta druhá ve spojení s § 1990 odst. 1 věta druhá BGB. Aby jí dlužník dostál, nemusí sám aktivně jednat a aktiva tvořící starý majetek na staré věřitele převést. Zcela postačí, pokud strpí výkon (soudní) exekuce.[13] Uvedená vydávací povinnost dlužníka se podle převládajícího názoru netýká nezabavitelných předmětů (unpfändbare Gegenstände) podle ust. § 811 ZPO.[14] Zcizil-li dlužník některý z předmětů, náležejících do starého majetku, namísto aby jej vydal, není povinen vydat starým věřitelům protihodnotu, kterou za daný předmět obdržel. Získaná protihodnota totiž již nenáleží do starého majetku, neboť zde nedochází k věcné surrogaci (dingliche Surrogation), ledaže dlužník záměrně jednal právě ve prospěch starého majetku a tato skutečnost byla známa i druhé smluvní straně.[15] Není-li tomu tak, mohou staří věřitelé po dlužníkovi požadovat náhradu škody z jeho nového majetku.[16]

Při uspokojování starých věřitelů se uplatní zpravidla princip priority. Jak vyplývá z § 1629a odst. 1 věty druhé ve spojení s § 1991 odst. 1 a § 1979 BGB, neexistuje v zásadě žádné předepsané pořadí, v němž by měli být staří věřitelé uspokojeni. Pokud je od počátku zřejmé, že starý majetek postačuje k uspokojení všech starých věřitelů, může je dlužník uspokojit v pořadí podle své libosti. Není-li tomu tak, má dlužník povinnost uspokojovat staré věřitele podle pořadí, ve kterém se mu hlásí, a to až do úplného vyčerpání starého majetku. Staré věřitele, kteří se přihlásí až po jeho vyčerpání, může odmítnout.[17] Výjimku z výše uvedeného představují podle § 1629a odst. 1 věty druhé ve spojení s § 1991 odst. 3 BGB staří věřitelé s pravomocným vykonatelným titulem, které má dlužník povinnost uspokojit přednostně. Neučiní-li tak a starý majetek je vyčerpán, mohou tito privilegovaní staří věřitelé požadovat po dlužníkovi náhradu škody z jeho nového majetku.[18] Naroveň pohledávkám těchto privilegovaných věřitelů jsou postaveny pohledávky samotného dlužníka, které mu vznikly v souvislosti se správou starého majetku. Jedná se o již výše zmíněné právo dlužníka na náhradu nezbytných nákladů vynaložených v souvislosti se správou starého majetku. Rovněž dlužník se ohledně těchto nákladů může přednostně uspokojit ze starého majetku na úkor nikoliv privilegovaných starých věřitelů.[19]

Velmi diskutovanou a zároveň i polarizující se ukázala být otázka, zda může, resp. zda má dlužník povinnost odepřít přístup svým novým věřitelům ke starému majetku na základě analogického užití ustanovení § 784 odst. 2 ZPO. Jedná se v zásadě o otázku obdobnou té, která je již po dlouhou dobu diskutována na poli dědického práva, a to, zda se vlastní věřitelé dědice mohou uspokojit z pozůstalosti, či jim v tom má dědic možnost zabránit za analogického užití ust. § 784 odst. 2 ZPO.[20]^, [21]

Ve vztahu k institutu omezení majetkové odpovědnosti nezletilého převládá, byť velice těsně, názor, že dlužník novým věřitelům v přístupu ke starému majetku zabránit může, resp. má a starý majetek by měl být přednostně vyhrazen k uspokojení starým věřitelům.[22] Argumentovat je možné především tím, že opačným názorovým proudem upřednostňovaná alternativa, založená na nároku starých věřitelů na vydání bezdůvodného obohacení vůči dlužníkovi podle ust. § 812 BGB, který by jim vznikl uspokojením nových věřitelů ze starého majetku,[23] není z hlediska zájmů starých věřitelů zcela ideální. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení by totiž často mohl vyjít naprázdno, neboť lze předpokládat, že nový majetek mladého dlužníka bude bezprostředně po nabytí zletilosti tvořit velice málo aktiv, či dokonce ho nebudou tvořit aktiva žádná, a že i jeho rozrůstání bude v bezprostředně následujících letech spíše pomalé.[24] Pro mladého dlužníka by mohlo být až lákavé, aby se noví věřitelé uspokojili ze starého majetku, a on mohl následně uspokojení starých věřitelů s poukazem na vyčerpání starého majetku odmítnout.[25] Možnost zabránit přístupu nových věřitelů ke starému majetku za analogického použití ust. § 784 odst. 2 ZPO se tak v zásadě jeví být pro staré věřitele přínosnější a více žádoucí, neboť starý majetek může sestávat i z nikoliv zanedbatelných aktiv.[26]^, [27] Coester dokonce dovozuje, že je dlužník z pozice správce starého majetku přímo povinen zabránit přístupu nových věřitelů ke starému majetku, ledaže jsou aktiva starého majetku zcela jednoznačně dostatečná k uspokojení obou skupin věřitelů, neboť v takovém případě by se ze strany dlužníka jednalo o zneužití práva.[28]

Obdobné závěry byly učiněny i ohledně možnosti započtení ze strany nových věřitelů vůči pohledávkám tvořícím aktiva starého majetku. Pokud by se novým věřitelům započtení umožnilo, rovněž by hrozilo, že by staří věřitelé neměli dostatečný základ pro uspokojení svých pohledávek.[29] I v tomto případě se však jedná pouze o převládající doktrinální názor,[30] přičemž obdobná otázka je na poli dědického práva opět velmi sporná.[31]

Poruší-li dlužník povinnosti, které pro něj vyplývají z jeho postavení obdobného postavení příkazníka starých věřitelů při správě starého majetku podle § 1629a odst. 1 věty druhé ve spojení s § 1991 odst. 1 a § 1978 odst. 1 a § 662 a násl. BGB, mohou po něm staří věřitelé požadovat náhradu škody podle ust. § 280 BGB. Jedná se především o případy, kdy dlužník přednostně neuspokojí své privilegované staré věřitele podle ust. § 1991 odst. 3 BGB, zcizí předmět náležející do starého majetku třetí osobě, nebo splní své nové závazky za pomoci starého majetku.[32]

Naposledy uvedený případ se však může jevit jako sporný, neboť se opírá o doktrinálně jen těsně převažující názor, ke kterému se spíše přiklání i autorka článku, že dlužník může, resp. má povinnost zabránit uspokojení nových věřitelů ze starého majetku za analogického užití ust. § 784 odst. 2 ZPO. Pokud by takovou možnost, resp. povinnost dlužník jako správce starého majetku neměl, nemohl by z povahy věci za uspokojení nových věřitelů ze starého majetku podle § 1629a odst. 1 věty druhé ve spojení s § 1991 odst. 1 a § 1978 odst. 1 BGB odpovídat. Své nároky na náhradu škody mohou staří věřitelé uspokojit z nového majetku dlužníka. V případě naposledy uvedených nároků na náhradu škody se nejedná o staré závazky ve smyslu § 1629a odst. 1 BGB, ale o závazky již nové, u nichž limitaci majetkové odpovědnosti uplatnit nelze. O nové závazky se jedná z tohoto důvodu, že mají svůj právní základ ve správě starého majetku dlužníkem, k níž dochází v důsledku uplatnění námitky podle § 1629a odst. 1 věty druhé ve spojení s § 1990 a § 1991 BGB již zletilým dlužníkem.[33]

 

Vliv uplatnění omezení majetkové odpovědnosti na spoludlužníky, ručení a další formy zajištění

Podle ust. § 1629a odst. 3 BGB nejsou uplatněním námitky omezení majetkové odpovědnosti dotčena práva věřitele vůči spoludlužníkům nezletilého (Mitschuldner) a osobám společně odpovědným s nezletilým (Mithaftende), a dále ani práva věřitelů ze zajištění pohledávky, ani z poznámky zajišťující zřízení zajištění pohledávky za nezletilým dlužníkem. Smyslem tohoto ustanovení je především postavit najisto, že omezení majetkové odpovědnosti je určeno ku prospěchu samotného nezletilého, a nikoli i ku prospěchu třetích osob uvedených v předchozí větě.[34] Zahrnuty jsou přitom všechny formy spoludlužnictví (Mitschuldner), jako např. solidárně zavázaní dlužníci, a společné odpovědnosti (Mithaftung), jako např. ručení, ať již jsou akcesorické povahy, či nikoliv, jakož i všechny formy zajištění pohledávek, ať již má toto zajištění závazkovou, či věcněprávní povahu, akcesorickou povahu, či nikoliv.[35]

Ve vztahu k zajišťovacím právním instrumentům, spočívající na principu akcesority, představuje předmětné ustanovení zvláštní právní úpravu, neboť jím německý zákonodárce uplatnění principu akcesority vyloučil.[36] Proto například ručitel, kterému jinak podle ust. § 768 BGB náleží všechny námitky dlužníka, nemůže námitku omezení majetkové odpovědnosti uplatnit.[37] Toto vyloučení akcesority je však dispozitivní.[38] Potencionálnímu vyprázdnění ochrany poskytované nezletilému má zabránit to, že za staré závazky, u kterých lze limitaci majetkové odpovědnosti uplatnit, jsou považovány i regresní nároky spoludlužníků nezletilého či osob, které jeho dluh zajistily. Podstatné je, že právní základ těchto regresních nároků spadá do období jeho nezletilosti. Pokud by tomu tak nebylo, mohl by nezletilý v konečném důsledku za staré dluhy odpovídat i majetkem, který nabyl až během své zletilosti.[39]

 

Právní domněnky za účelem ochrany věřitelů nezletilého

Ust. § 1629a odst. 4 BGB stanoví zvláštní právní úpravu omezení majetkové odpovědnosti ve vztahu k závazkům, vzniklým z důvodu účasti nezletilého na společenství dědiců (Erbengemeinschaft) či osobní společnosti (Personengesellschaft,)[40] a dále k závazkům, které nezletilému vznikly jako majiteli obchodního podniku (Inhaber eines Handelsgeschäfts), tedy jako podnikající fyzické osobě (Einzelkaufmann). Zmíněná zvláštní úprava nedopadá na ty případy, kdy se nezletilý sice nachází v právním postavení podle předchozí věty, avšak byl se souhlasem soudu zmocněn k výkonu samostatné výdělečné činnosti podle ust. § 112 BGB, při jejímž výkonu mu závazky vznikly, neboť ohledně těchto závazků je limitace majetkové odpovědnosti nezletilého ust. § 1629a odst. 2 BGB vyloučena.

Zvláštní právní úprava omezení majetkové odpovědnosti podle ust. § 1629a odst. 4 BGB spočívá na dvou vyvratitelných právních domněnkách a jejím účelem je především poskytnout zvláštní ochranu zájmům věřitelů nezletilého.[41] K jejímu zařazení do institutu omezení majetkové odpovědnosti nezletilých přistoupil německý zákonodárce v samotném závěru zákonodárného procesu. Rozhodl se, v rozporu s některými dříve vyjádřenými názory[42] a rovněž předloženými legislativními návrhy,[43] nepodmínit možnost uplatnění omezení majetkové odpovědnosti u této skupiny závazků nezletilého ukončením jeho účasti ve společenství dědiců či osobní společnosti ve stanovené lhůtě, resp. zastavením provozování obchodního podniku (Einstellung des Handelsgeschäfts).[44] Německý zákonodárce byl veden především obavou, aby nedocházelo ke zbytečným likvidacím jinak zdravých osobních společností.[45] Ačkoliv nepochybným přínosem odmítnutého řešení bylo to, že umožňovalo jednoznačné odlišení starých závazků nezletilého od nových, převážily v úvahách německého zákonodárce potencionální nevýhody, které by s sebou uvedené řešení především v obchodněprávní rovině přinášelo, a to jak pro samotného nezletilého, tak i pro jeho společníky a v konečném důsledku rovněž i pro jeho věřitele.[46] Pokusil se proto nalézt jiné řešení, které by lépe zohlednilo zájmy všech výše jmenovaných stran. Upustil od výše uvedeného podmínění možnosti uplatnění omezení majetkové odpovědnosti nezletilého ukončením výše popsaných aktivit nezletilého.

Zletilému společníkovi umožnil společnost občanského práva v zákonné lhůtě vypovědět, když právě v dovršení zletilosti podle ust. § 723 odst. 1 bod 2 BGB je nově spatřován závažný důvod k vypovězení této společnosti.[47]^{, [48]} Mladý člověk se tak na prahu zletilosti může sám svobodně rozhodnout, zda si přeje v takové společnosti i nadále setrvat a za nové závazky vzniklé v souvislosti s jeho účastí odpovídat již neomezeně na základě svého zákonného ručení, či nikoliv. Ve snaze kompenzovat věřitelům ztrátu jednoznačného rozlišení starých a nových závazků, na kterém mají jistě oprávněný zájem, přijal německý zákonodárce v jejich prospěch dvě vyvratitelné právní domněnky.[49] Ty se uplatní pouze tehdy, pokud zletilý neukončí svoji účast ve společenství dědiců či v osobní společnosti, nebo pokud nezastaví provozování obchodního podniku ve lhůtě tří měsíců od dovršení zletilosti. Právní domněnky dopadají na všechny závazky podle ust. § 1629a odst. 1 věta první BGB.

První vyvratitelnou právní domněnkou je stanoveno, že nevyužije-li dlužník svého práva na vypovězení společnosti či na vypořádání společenství dědiců, pokládá se v případě pochybnosti závazek, který mu z takového vztahu vznikl, za nový závazek, ve vztahu k němuž nelze omezení majetkové odpovědnosti uplatnit. Totéž platí, neukončí-li ve stejné zákonné lhůtě provozování obchodního podniku.

Uplatnění druhé právní domněnky se odvíjí od toho, zda byla první právní domněnka dlužníkem vyvrácena či nikoliv. Jen pokud se dlužníkovi podaří první domněnku vyvrátit, a jedná se proto o starý závazek, může se uplatnit druhá vyvratitelná právní domněnka.[50] Podle té se za starý majetek dlužníka považuje veškerý současný majetek, ledaže dlužník prokáže opak. Druhá právní domněnka proto slouží k ochraně zájmů starých věřitelů dlužníka, kteří se mohou uspokojit z celého jeho majetku, nepodaří-li se dlužníkovi prokázat opak, tedy to, že se jedná o majetek nový.

Podle některých autorů by však druhá z vyvratitelných právních domněnek neměla být dlužníkem bez dalšího využívána jako zbraň proti novým věřitelům, neboť jejich právní pozici německý zákonodárce jejím přijetím zhoršit nezamýšlel. Dovozují proto, že aby mohl dlužník zabránit přístupu nových věřitelů ke starému majetku, nemůže se dlužník pouze odvolat na tuto domněnku, ale musí novým věřitelům sám prokázat, že se jedná o starý majetek.[51] Význam obou vyvratitelných právních domněnek je však omezený tím, že v případě uplatnění námitky omezení majetkové odpovědnosti je to beztak dlužník, kdo nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, co jsou staré závazky, a jaká jeho aktiva tvoří starý majetek a vice versa. Mnozí autoři proto dokonce označili přijetí vyvratitelných právních domněnek za zcela nadbytečné.[52]

 

Ochrana před zneužitím institutu omezení majetkové odpovědnosti 

Možnost omezení majetkové odpovědnosti nezletilého s sebou přináší i tu otázku, zda tento právní institut není ze strany rodičů zneužitelný, resp. otázku, pomocí jakých právních mechanismů je možné případným snahám o jeho zneužití zabránit.

Legitimní je především obava, aby rodiče nezačali využívat či spíše zneužívat nezletilého jako nastrčenou figurku. Zejména riskantní či z ekonomického hlediska významnější smlouvy by mohlo být pro rodiče lákavé uzavírat namísto vlastním jménem právě v zastoupení nezletilého, kterému se dovršením zletilosti otevírá možnost limitace jeho majetkové odpovědnosti.[53] Tohoto rizika si byl vědom i německý zákonodárce, nicméně zvažovanou zvláštní úpravu náhradní odpovědnosti (Ersatzhaftung) rodičů po vzoru ustanovení § 179 BGB přijmout nakonec odmítl.[54] Ve vztahu k věřitelům tak rodiče sami nadále odpovídají pouze tehdy, dojde-li z jejich strany k zjevnému zneužití zákonného zastoupení. Jelikož zákonné zastoupení končí tam, kde dochází k jeho zjevnému zneužití, představuje takové počínání rodičů jednání bez zástupčího oprávnění podle ust. § 177 a násl. BGB, ze kterého jsou tito sami věřiteli zavázáni k plnění či k náhradě škody podle ust. § 179 BGB.[55]

Z pohledu věřitelů a jejich ochrany je však problematické, že určujícím měřítkem pro posouzení toho, zda při kontrahování došlo k zjevnému zneužití zákonného zastoupení, je nejlepší zájem dítěte, a nikoliv zájem věřitele, který je tak do značné míry irelevantní. Nastíněná ochranná koncepce je proto zacílena především na ochranu nezletilého. Jsou to ale přitom věřitelé, na jejichž úkor zejména k zneužívání omezení majetkové odpovědnosti může docházet.[56]

V rámci vnitřního vztahu rodičů a dítěte je nezletilý chráněn před případným zneužíváním omezení majetkové odpovědnosti a uzavíráním nevýhodných či riskantních smluv ust. § 1664 BGB, podle kterého může po rodičích požadovat náhradu škody za porušení povinností vyplývajících z rodičovské péče (elterliche Sorge).[57] Tento ochranný mechanismus do jisté míry poskytuje ochranu i starým věřitelům, neboť, jak bylo již výše uvedeno, spadají tyto nároky nezletilého vůči rodičům do starého majetku, a proto jsou ze strany starých věřitelů v případě uplatnění námitky omezení majetkové odpovědnosti uplatnitelné.

Otázkou však zůstává, zda v mnohých případech takový nárok nezletilého vůbec vznikne, neboť měřítkem po rodičích vyžadované péče, za jejíž vynaložení nezletilému odpovídají, je podle ust. § 1664 BGB taková péče, kterou by jinak sami vynaložili ve svých vlastních záležitostech, tedy diligentia quam in suis rebus adhibere solet. Jde o subjektivní hledisko, které nemusí klást na rodiče vždy vysoké nároky, zejména, jsou-li sami velmi zadlužení.[58] Zvolení tohoto, ve vztahu k rodičům benevolentnějšího, měřítka péče vychází z přání zákonodárce zasahovat co nejméně do vnitřního rodinného života a tím napomoci udržení rodinného smíru.[59] Mez představuje podle ust. § 277 BGB až hrubá nedbalost. Poruší-li rodiče své povinnosti při výkonu rodičovské péče (elterliche Sorge) z hrubé nedbalosti, budou za takové porušení nezletilému odpovídat, i pokud by si hrubě nedbale počínali ve svých vlastních záležitostech.

Vzhledem k výše uvedenému lze proto konstatovat, že věřitelé mohou nejlépe docílit ochrany svých zájmů a zabránit zneužívání omezení majetkové odpovědnosti nezletilého tím, že budou po rodičích nezletilého či jiných osobách požadovat, aby jejich pohledávky za nezletilým zajistili.[60]

 

Přesah institutu omezení majetkové odpovědnosti do sociálního práva (analogie legis)

Pro úplnost lze poznamenat, že ust. § 1629a BGB má přesah i do roviny sociálního práva (Sozialrecht). Za do jisté míry přelomový lze označit rozsudek Spolkového sociálního soudu ze dne 7. července 2011,[61] ve kterém zmíněný soud dovodil, že ust. § 1629a BGB je odpovídajícím způsobem použitelné na pohledávky vůči nezletilým, které mají svůj původ v neoprávněně vyplacených dávkách na zajištění obživy (Leistungen zur Sicherung des Lebensunterhalts) podle druhé knihy sociálního zákoníku (Sozialgesetzbuch Zweites Buch).[62]

Vzhledem k tomu, že nezletilí nejsou nadáni svéprávností ani v rámci sociálního práva, jsou to právě rodiče, kdo jejich jménem jedná a nároky na vyplacení dávky uplatňuje. Zmíněným rozsudkem proto byla obecně pro situace, kdy nezletilí v rámci druhé knihy sociálního zákoníku odpovídají v důsledku svého zastoupení rodiči, dovozena analogie legis, na kterou navázala další rozhodnutí tohoto soudu.[63] Analogie je tak podepřena již konstantní judikaturou, která vychází z myšlenky, že v rámci sociálního práva nemůže být nezletilým poskytnuta menší míra ochrany, nežli je tomu v právu občanském.[64] Ust. § 1629a BGB dokonce paradoxně našlo větší odraz v judikatuře sociálních soudů než v judikatuře soudů obecných.

 

Závěr

Přijetím právní úpravy omezení majetkové odpovědnosti nezletilých se německému zákonodárci podařilo posílit ochranu nezletilých, resp. mladých dospělých před dluhy, majícími původ v období jejich nezletilosti. Ochrana, kterou jim tato právní úprava přináší, je založena na principu ex post, neboť se soustředí na dluhy již vzniklé, a doplňuje tak již zažitou ochranu založenou na principu ex ante, spočívající v právní úpravě způsobilosti nezletilých k právnímu jednání.

Hlavní účelem limitace majetkové odpovědnosti nezletilých do výše majetku, který vlastní k okamžiku nabytí plné svéprávnosti, je zabránit tomu, aby nezletilí do „dospělého života“ vstupovali zatížení nadměrnými dluhy, jejichž vznik nezávisel výlučně na jejich vůli, ale především na vůli rodičů, případně jiných osob se zástupčím oprávněním.

K omezení majetkové odpovědnosti přitom s dovršením zletilosti dlužníka nedochází zcela automaticky ze zákona, ale je naopak potřeba, aby dlužník sám aktivně jednal a vznesl námitku. Je tedy přenecháno na vůli dlužníka, zda beneficium v podobě omezení majetkové odpovědnosti využije či nikoliv.

Byla to právě univerzálnost právního institutu omezení majetkové odpovědnosti nezletilých, která oslovila českého zákonodárce, když hledal efektivní řešení celospolečenského problému dětských dluhů. Přizpůsobený platnému občanskému právu hmotnému jej do českého právního řádu zavedl zákonem č. 192/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů.

 

Mgr. Sofie Dietschová působí jako asistentka soudce na Obvodním soudě pro Prahu 7.

Ilustrační foto: canva.com 

---

[1] K absenci zákonné lhůty srov. např. P. Huber: § 1629a, Rn 32, in F. J. Sacker, R. Rixecker, H. Oetker: Münchener Kommentar zum Bürgerlichen Gesetzbuch, Band 10, Familienrecht II, §§ 1589-1921, SGB VIII, 8. Auflage, C. H. Beck, München 2020, str. 755.

[2] K nemožnosti předběžného vzdání se práva na uplatnění námitky srov. M. Coester: § 1629a Rn 50, in M. Coester, L. M. Peschel-⁠Gutzeit, L. Salgo, H. Engler: J. von Staudingers Kommentar zum Bürgerlichen Gesetzbuch mit Einführungsgesetz und Nebengesetzen, Buch 4, Familienrecht §§ 1626-1631; Anhang zu § 1631: RKEG; §§ 1631a-1633. 13., bearbeitete Auflage, Sellier – de Gruyter, Berlin 2002, str. 356.

[3] K odkazu zákonodárce pouze na právní následky srov. např. T. Behnke: Das neue Minderjährigenhaftungsbeschränkungsgesetz, NJW 1998, str. 3080; dále MünchKomm/Huber: § 1629a, Rn 37, op. cit. sub 1, str. 756; či Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 53, op. cit. sub 2, str. 357.

[4] Srov. Zivilprozessordnung in der Fassung der Bekanntmachung vom 5. Dezember 2005 (BGBl. I str. 3202; 2006 I str. 431; 2007 I str. 1781), die zuletzt durch Artikel 1 des Gesetzes vom 24. Juni 2022 (BGBl. I str. 959) geändert worden ist. Dále jen „německý civilní procesní řád“ nebo „ZPO“.

[5] K uvedeným procesním možnostem uplatnění námitky srov. Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 51, op. cit. sub 2, str. 358; a dále BT–Drs. 13/5624, str. 9 [online], dostupné z:

1305624.pdf (bundestag.de)

[6] Srov. B. Veit: § 1629a, Rn 36, in H. G. Bamberger, H. Roth: Kommentar zum Bürgerlichen Gesetzbuch, Band 3, §§ 1297-⁠2385: EGBGB, CISG, 1. Auflage, C. H. Beck, München, str. 831.

[7] K zahrnutí těchto nároků do starého majetku srov. MünchKomm/Huber: § 1629a, Rn 40, op. cit. sub 1, str. 757.

[8] Německý zákonodárce úmyslně na tuto povinnost dědice neodkázal, neboť se obával zahlcení soudů touto agendou, srov. BT–Drs. 13/5624, op. cit. sub 5, str. 9.

[9] K vhodnosti pořízení inventáře srov. L. M. Peschel-⁠Gutzeit: Überschuldungsschutz für Minderjährige, FPR 2006, str. 459.

[10] K povinnostem dlužníka srov. Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 54, op. cit. sub 2, str. 358.

[11] K povinnosti dlužníka spravovat starý majetek srov. MünchKomm/Huber: § 1629a, Rn 35, op. cit. sub 1, str. 756; dále K. Muscheler: Haftungsbeschränkung zugunsten Minderjähriger (§ 1629a BGB), WM 1998, str. 2285.

[12] K povinnosti dlužníka vydat (Herausgabepflicht) srov. Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 58, op. cit. sub 2, str. 359.

[13] Podrobně k povinnosti dlužníka vydat majetek za účelem uspokojení starých věřitelů srov. Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 55, op. cit. sub 2, str. 358.

[14] V rámci dědického práva, na které bylo zákonodárcem odkázáno, je tato otázka sporná, přičemž převládá opačný názor. Na podporu protichůdného závěru oproti závěru učiněnému v rámci dědického práva bývá zdůrazňováno rozdílné postavení nezletilého. Na nezletilého, na rozdíl od dědice, nezabavitelné předměty nepřecházejí, ale je jejich nepřetržitým vlastníkem, a lze proto předpokládat, že jeho vazba na tyto předměty je mnohem pevnější. Podrobně k této problematice srov. K. Muscheler, op. cit. sub 11, str. 2286; dále MünchKomm/Huber: § 1629a, Rn 41, op. cit. sub 1, str. 757.

[15] K absenci věcné surrogace srov. Staudinger/Coester, § 1629a, Rn 57, op. cit. sub 2, str. 358-⁠359; dále podrobně srov. C. Bittner: Die Einrede der beschränkten Hauftung auf das Volljährigkeitsvermögen aus § 1629a BGB, FamRZ 2000, str. 328. K problematice věcné surrogace v rovině dědického práva srov. rozsudek Spolkového soudního dvora, BGH, Urteil vom 13. Juli 1989 – IX ZR 227/89.

[16] K náhradě škody srov. Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 57, op. cit. sub 2, str. 359.

[17] K pořadí uspokojení starých věřitelů srov. podrobně Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 58-60, op. cit. sub 2, str. 359-360; dále MünchKomm/Huber: § 1629a, Rn 41, op. cit. sub 1, str. 757.

[18] K této výjimce a náhradě škody srov. MünchKomm/Huber: § 1629a, Rn 44, 48, op. cit. sub 1, str. 757, 758.

[19] K možnosti dlužníka přednostně uspokojit své pohledávky na náhradu nezbytných nákladů srov. Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 61, op. cit. sub 2, str. 360.

[20] Jde o otázku, zda dědic, který při nedostatečnosti pozůstalosti podle § 1990 BGB vystupuje jako její správce, může postupovat stejně jako správce pozůstalosti (Nachlassverwalter) při nařízení správy pozůstalosti za účelem uspokojení věřitelů (Nachlassverwaltung) podle § 1978 a násl. BGB. Správci pozůstalosti (Nachlassverwalter) ust. § 784 odst. 2 ZPO umožňuje, aby za pomoci právních prostředků v rámci vykonávacího řízení, konkrétně žaloby na odvrácení výkonu soudního rozhodnutí (Vollstreckugsabwehrklage), zabránil přístupu vlastních věřitelů dědice k pozůstalosti v rámci vykonávacího řízení. Blíže k této problematice v rovině dědického práva srov. W. Marotzke: § 1990, Rn 28, in G. Otte, O. Werner, K. H. Gursky, W. Marotzke: J. von Staudingers Kommentar zum Bürgerlichen Gesetzbuch mit Einführungsgesetz und Nebengesetzen, Buch 5, Erbrecht §§ 1967-2063. Neubearbeitung 2002, Sellier, Berlin 2002, str. 274-275.

[21] K poukázání na obdobnou problematiku v rovině dědického práva srov. např. MünchKomm/Huber: § 1629a, Rn 50, op. cit. sub 1, str. 759.

[22] Souhlasně k možnosti, resp. povinnosti zabránit novým věřitelům v uspokojení se ze starého majetku srov. např. Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 62-⁠63, op. cit. sub 2, str. 360; dále MünchKomm/Huber: § 1629a, Rn 49, op. cit. sub 1, str. 758; rovněž C. Bittner, op. cit. sub 15, str. 331; či M. Habersack, Das neue Gesetz zur Beschränkung der Haftung Minderjähriger, FamRZ 1999, str. 5. Odmítavě k takovému řešení a k možnosti nových věřitelů uspokojit se z obou majetkových podstat srov. např. Bamberger/Veit: § 1629a, Rn 18, op. cit. sub 6, str. 828; dále K. Muscheler, op. cit. sub 11, str. 2286; či T. Behnke, op. cit. sub 3, str. 3078.

[23] Stejný, velmi silný názorový proud existuje i v rovině dědického práva. Podle tohoto proudu, uspokojí-li se vlastní dlužník dědice z pozůstalosti, mají věřitelé zůstavitele nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 812 BGB, neboť dědic obohatil vlastní majetek o zaniklý dluh. Blíže k této alternativě v rámci dědického práva srov. Staudinger/Marotzke: § 1990, Rn 28, op. cit. sub 20, str. 274-⁠275.

[24] K tomu srov. MünchKomm/Huber: § 1629a, Rn 53, op. cit. sub 1, str. 759; či C. Bittner, op. cit. sub 15, str. 331.

[25] Srov. Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 62, op. cit. sub 2, str. 360.

[26] Jedná se přitom o podstatný rozdíl oproti obdobné úpravě v dědickém právu. Tento rozdíl vyplývá z již zmíněné skutečnosti, že zákonodárcem užitý odkaz v § 1629a odst. 1 věta druhá BGB zahrnuje pouze právní následky uplatnění námitky nedostatečnosti pozůstalosti podle § 1990 a § 1991 BGB. Vzhledem k uvedenému není pro uplatnění námitky podle § 1629a odst. 1 věta druhá ve spojení s § 1990 a § 1991 BGB nezbytné, aby byly naplněny předpoklady podle § 1990 odst. 1 BGB. Námitka omezení majetkové odpovědnosti tak může být dlužníkem uplatněna, aniž by musel být starý majetek dlužníka stejně nedostatečný, jako musí být pozůstalost podle § 1990 odst. 1 BGB. Starý majetek dlužníka tak bude pro staré věřitele zpravidla atraktivnější, než je tomu v úpravě dědického práva u pozůstalosti a dlužníků zůstavitele. Lze proto dovodit, že zájem starých věřitelů na analogickém užití § 784 odst. 2 ZPO bude větší, nežli je tomu u dlužníků zůstavitele. K tomuto aspektu srov. C. Bittner, op. cit. sub 15, str. 331.

[27] Srov. MünchKomm/Huber: § 1629a, Rn 53, op. cit. sub 1, str. 759; či C. Bittner, op. cit. sub 15, str. 331.

[28] K povinnosti dlužníka a zneužití práva srov. Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 64, op. cit. sub 2, str. 361.

[29] K nemožnosti započtení srov. Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 64, op. cit. sub 2, str. 361; dále MünchKomm/Huber: § 1629a, Rn 55, op. cit. sub 1, str. 759.

[30] Pro možnost započtení srov. např. K. Muscheler, op. cit. sub 11, str. 2287.

[31] Ke spornosti v rovině dědického práva srov. C. Bittner, op. cit. sub 15, str. 331.

[32] K právu starých věřitelů na náhradu škody srov. MünchKomm/Huber: § 1629a, Rn 46, op. cit. sub 1, str. 758.

[33] K povinnosti dlužníka nahradit z pozice správce škodu představující nový závazek srov. tamtéž.

[34] K důvodům přijetí srov.  BT–Drs. 13/5624, op. cit. sub 5, str. 9.

[35] Srov. MünchKomm/HUBER: § 1629a, Rn  64, op. cit. sub 1, str. 761.

[36] K vyloučení uplatnění principu akcesority srov. MünchKomm/Huber: § 1629a, Rn 63, op. cit. sub 1, str. 761; dále T. Behnke, op. cit. sub 3, str. 3081.

[37] Tamtéž.

[38] K dispozitivnímu charakteru ustanovení srov. MünchKomm/Huber: § 1629a, Rn 63, op. cit. sub 1, str. 761; dále Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 39, op. cit. sub 2, str. 353.

[39] K regresním nárokům srov. op. cit. sub 9, str. 459-⁠460.

[40] Podle důvodové zprávy se jedná o společnost občanského práva, komanditní společnost a veřejnou obchodní společnost. Srov.  BT–Drs. 13/5624, op. cit. sub 5, str. 10. Komentářová literatura mezi osobní společnosti ve smyslu ustanovení § 1629a odst. 4 německého občanského zákoníku řadí dále i partnerskou společnost (Partnerschaftsgesellschaft), srov. Bamberger/Veit: § 1629a, Rn 3, op. cit. sub 6, str. 829.

[41] Tamtéž.

[42] K vhodnosti podmínění omezení majetkové odpovědnosti ukončením účasti a obdobnému řešení v rámci dědického práva srov.M. Wolf: Vermögensschutz für Minderjährige und handelsrechtliche Haftungsgrundsätze, AcP, 1987,, str. 336-⁠339.

[43] K oběma předloženým legislativním návrhům a jejich řešení srov. L. M. Peschel-Gutzeit: Elterliche Vertretung und Minderjährigenschutz, FamRZ 1993, str. 1012-⁠1013.

[44] Na odlišnost tohoto rozhodnutí německého zákonodárce poukázal rovněž MünchKomm/Huber: § 1629a, Rn 63-64, op. cit. sub 1, str. 761 a 762.

[45] K této obavě srov. BT–Drs. 13/5624, op. cit. sub 5, str. 11.

[46] Tamtéž, str. 10-⁠11.

[47] Právo ukončit svou účast na společnosti jejím vypovězením má zletilého především chránit před riziky, která jsou s takovou účastí na osobní společnosti spojena. Pokud by se tato rizika realizovala až právě v období jeho zletilosti, mohla by vést z důvodu zákonného ručení zletilého k tíživým novým závazkům. Německý zákonodárce se však rozhodl právo výpovědi výslovně upravit jen ve vztahu ke společnosti občanského práva, neboť to považoval za dostatečné. Přijatá právní úprava totiž podle jeho názoru měla prozařovat (dopadat) i na tehdy platnou právní úpravu rozpuštění veřejné obchodní společnosti podle § 133 německého obchodního zákoníku. Zvláštní právní úpravu vypovězení společenství dědiců rovněž nebylo podle německého zákonodárce třeba přijímat, neboť dědic může kdykoliv požadovat jeho vypořádání podle § 2042 odst. 1 BGB. Dědic může dále podle § 2044 odst. 1 věty první ve spojení s § 749 odst. 2 BGB ze závažných důvodů požadovat vypořádání i proti výslovné vůli zůstavitele, přičemž právě dovršení zletilosti dědice může podle německého zákonodárce takový závažný důvod představovat, a to zejména tehdy, je-li společenství dědiců hospodářsky činné. K právu dlužníka ukončit svou účast srov.  BT–Drs. 13/5624, op. cit. sub 5, str. 10.

[48] V návaznosti na předchozí poznámku pod čarou lze doplnit, že k zmíněnému „prozařování“ na veřejnou obchodní společnost dochází i nadále. Po změně ustanovení § 131 německého obchodního zákoníku, jejímž cílem bylo především zajistit pokračovaní veřejné obchodní společnosti, však doznalo v důvodové zprávě popsané „prozařování“ určité změny. Zletilý může z důvodu dovršení zletilosti z veřejné obchodní společnosti toliko vystoupit. Nedochází proto k rozpuštění společnosti. Ačkoliv důvodová zpráva mlčí o možnosti dlužníka ukončit účast v komanditní společnosti vystoupením, bylo doktrínou dovozeno, že z důvodu neomezeného osobního ručení má toto právo jak komplementář, tak také komanditista, dokud nesplnil svou vkladovou povinnost. Blíže srov. Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 84-⁠85, 87, op. cit. sub 2, str. 366-⁠367.

[49] K důvodům přijetí vyvratitelných právních domněnek srov.  BT–Drs. 13/5624, op. cit. sub 5, str. 11.

[50] Ke vzájemnému vztahu obou právních domněnek srov. Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 92, op. cit. sub 2, str. 368.

[51] K tomuto závěru srov. tamtéž, dále MünchKomm/Huber: § 1629a, Rn 80, op. cit. sub 1, str. 764.

[52] Ke zbytečnosti uvedených právních domněnek srov. K. Muscheler, op. cit. sub 11, str. 2284; dále Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 76, op. cit. sub 2, str. 364; či H. P. Glöckner: Die Haftung des Minderjährigen. Von § 1629a BGB zu einer Gesamtregelung der Minderjährigenhaftung, FamRZ 2000, str. 1401.

[53] K obavě před zneužíváním omezení majetkové odpovědnosti nezletilého srov. např. H. P. Glöckner, op. cit. sub 52, str. 1400.

[54] Srov. ⁠ BT–Drs. 13/5624, op. cit. sub 5, str. 9.

[55] Tamtéž.

[56] Blíže k této problematice srov. zejména R. Müller-Feldhammer: Mißbrauchsrisiken im Anwendungsbereich des § 1629a BGB, FamRZ 2002, str. 15.

[57] K této ochraně nezletilého srov.  BT–Drs. 13/5624, op. cit. sub 5, str. 9.

[58] K otázce vzniku nároku nezletilého srov. op. cit. sub 56, str. 15.

[59] Srov. I. Gröz: § 1664, Rn 1, in J. Ellenberger, I. Götz, Ch. Grüneberg, S. Herrler, et. al.: Beck´sche Kurz-kommentare Band 7, Palandt Bürgerliches Gesetzbuch mit Nebengesetzen insbesondere mit Einführungsgesetz (Auszug) einschließlich Rom I-, Rom II- und Rom III-Verordnungen sowie EU-Güterrechtsverodnungen, Haager Unterhaltsprotokoll und EU-Erbrechtsverordnung, Allgemeines Gleichbehandlungsgesetz (Auszug), Wohn- und Betreuungsvertragsgesetz, Unterlassungsklagengesetz (PalHome), Produkthaftungsgesetz, Erbbaurechtsgesetz, Wohnungseigentumsgesetz, Versorgungsausgleichsgesetz, Lebenspartnerschaftsgesetz (PalHome), Gewaltschutzgesetz. 80., neubearbeitete Auflage, C. H. Beck, München 2021, str. 2105.

[60] K zamezení zneužití skrze zřízení jistoty srov. Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 15, op. cit. sub 2, str. 346; dále T. Behnke, op. cit. sub 3, str. 3082; či op. cit. sub 56, str. 16.

[61] Srov. rozsudek Spolkového sociálního soudu, BSG, Urteil vom 7. Juli 2011 – B 14 AS 153/10 R.

[62] Das Zweite Buch Sozialgesetzbuch – Grundsicherung für Arbeitsuchende – in der Fassung der Bekanntmachung vom 13. Mai 2011 (BGBl. I str. 850, str. 2094), das zuletzt durch Artikel 1 des Gesetzes vom 19. Juni 2022 (BGBl. I str. 921) geändert worden ist. Dále jen „druhá kniha sociálního zákoníku“.

[63] K dalším rozhodnutím tohoto soudu srov. BSG, Urteil vom 19. Oktober 2016 – B 14 AS 40/15 R, dále BSG, Urteil vom 28. November 2018 – B 4 AS 43/17 R a BSG, Urteil vom 28. November 2018 – B 14 AS 34/17 R.

[64] Srov. BSG, Urteil vom 28. November 2018 – B 4 AS 43/17 R.