Vážené kolegyně, vážení kolegové,

poslední úvodníky v Bulletinu advokacie se točily kolem pandemické situace a opatření, která jsou překotně vyhlašována k jejímu zvládnutí. Ten můj nebude v tomto ohledu bohužel nijak výjimečný – opatření souhrnně nazývaná jako lockdown se dále prohlubují a světlo na konci tunelu vidí jen nezdolní optimisté.

V průběhu uplynulých měsíců se na představenstvo České advokátní komory opakovaně obraceli kolegové a kolegyně s žádostí, aby ČAK podpořila jejich snahu bojovat proti těm opatřením, která shledali jako nezákonná, nebo dokonce neústavní. Představenstvo se k těmto žádostem stavělo vždy obezřetně. Shodli jsme se totiž na tom, že advokacie by měla být zásadně apolitická a že bychom, přes více či méně vyhraněné vlastní politické názory, neměli zasahovat do krizových opatření, hodnotit je dříve, než tak učiní příslušný soud, nebo dokonce burcovat advokátní stav k občanské neposlušnosti. I v rámci legislativy jsme se soustředili především na připomínky k právním předpisům, které se v nějakém směru dotýkaly advokátů nebo výkonu advokacie. Připomínky k ostatním právním předpisům jsme uplatňovali především tehdy, pokud byl předpis nesrozumitelný, navrhovaná ustanovení si odporovala nebo byla v rozporu s jinými právními předpisy nebo pokud se jednalo o zásahy zjevně nepřiměřené – tak jsme například ochránili mlčenlivost advokátů při implementaci směrnic DAC 5 a DAC 6.

Na druhé straně jsme byli jmenovitě i mediálně vyzýváni, abychom se veřejně distancovali od toho či onoho kolegy, který sám nebo v zastoupení svých klientů napadl opatření vlády nebo Ministerstva zdravotnictví soudní cestou. Něco takového, míním tím ostouzení kolegy, je samozřejmě nepřijatelné. Naprosto ctíme právo advokáta hájit a zastupovat své klienty, a pokud pro ně využívá stanovených procesních prostředků, není Česká advokátní komora tím, kdo by mu v tom měl bránit. A pokud jeho jednání překročí přípustný rámec a bude v rozporu s etickým kodexem, je jeho případný postih věcí kontrolní rady a kárné komise, a nikoli veřejné ostrakizace ze strany představenstva.

Do apolitického přístupu ČAK však zasáhla příslovečná poslední kapka, kterou pohár zdrženlivosti české advokacie přetekl. Vláda vyhlásila nouzový stav přes výslovné veto Poslanecké sněmovny a důrazné varování špiček ústavního práva. Takové flagrantní porušení ústavního pořádku nemohla Česká advokátní komora přehlížet a připojila se k široké právnické obci, která nahlas a zřetelně vysvětlila, proč jsou kroky vlády protiústavní a jaké důsledky může její jednání mít. Netrvalo dlouho, a tento názor byl potvrzen i Městským soudem v Praze v kauze Gymnázia Na Zatlance. Princip jablka z otráveného stromu, dosud diskutovaný v souvislosti s (ne)přípustností některých důkazů v trestních věcech, získal najednou zcela jiný rozměr.

Česká advokátní komora se nechce pasovat do role orgánu, který by měl dozorovat ústavnost kroků vlády, k tomu jsou povolanější. Přesto však – čas od času – bude nezbytné vyjádřit důrazný právní názor, pokud opět dojde k ohrožení základních principů právního státu. Stávající pandemická situace nahrává odpůrcům právních řešení – zjednodušeně řečeno, právo řešme, až vyřešíme epidemii. Takový přístup je nebezpečný. Opatření státu musí bezpodmínečně odpovídat právu. Pokud se právem nebude řídit stát, nemůže očekávat, že se jím budou řídit občané. Úcta k právu jde ruku v ruce s úctou k právníkům – a to je i jeden z cílů České advokátní komory.

Milé kolegyně, milí kolegové, asi nás nečeká snadné jaro, ale slovy Johna Lennona: Nakonec všechno dobře dopadne. A jestli ne, tak to ještě není konec. Přeji vám pevné zdraví.

                     Vaše

JUDr. MONIKA NOVOTNÁ, místopředsedkyně ČAK