V posledních měsících jsou soudní exekutoři v médiích pranýřováni za to, že namísto toho, aby dlužníkům zabavovali a dražili věci, tak při provádění tzv. mobiliárních exekucí po nich požadují peníze a že konečný výtěžek dražeb je k počtu mobiliárních exekucí spíše podružný až zanedbatelný. Postup, kdy vykonavatel před provedením úkonu dlužníka vyzve k úhradě s poučením, že jinak dojde k zajištění a dražbě movitého majetku, je vesele označován jako nátlak, přijaté peníze za výpalné a dobrovolná splátka za cosi nemravného. Jsem přesvědčen, že exekuce prodejem movitých věcí je v tom nevinně a jde o zdánlivý problém vykonstruovaný v souvislosti s gradací legislativních prací na novele exekučního řádu s cílem zvrátit výsledek na stranu dlužníka.

Exekuce sama o sobě již ze své podstaty představuje prostředek státem aprobovaného a v regulované míře přípustného násilí směřujícího k vynucení povinnosti stanovené exekučním titulem. K této problematice se v minulosti vyjádřil Nejvyšší správní soud, když uvedl, že „každá mobiliární exekuce je určitou zátěží nejen pro povinného, ale i pro příslušníky společné domácnosti. Nepřípustným nátlakem na příbuzné povinného či s ním spolubydlící osoby nelze rozumět samotné provedení mobiliární exekuce v jejich přítomnosti ani informování o výši pohledávky, zjišťování možnosti úhrady, ani informování o odvozu sepsaných věcí povinného při nezaplacení (rozhodnutí ze dne 23. 6. 2014, č. j. 14 Kse 6/2013-52).“ Rovněž Ministerstvo spravedlnosti se k těmto závěrům hlásí.

V žádném případě neplatí rovnítko: exekuce = návštěva vykonavatele. V řadě případů se řešení exekuce obejde i bez ní. Cestovní náklady hrazené dlužníkem v souvislosti s mobiliární exekucí byly v roce 2013 zastropovány a jsou zahrnuty v paušální náhradě hotových výdajů. Dlužník je tak zvlášť nehradí. Naopak exekutor musí při plánování cesty vážit, zda bude účelná. Musí rovněž postupovat tak, aby šetřil práva povinného a třetích osob. K návštěvě dojde zpravidla pouze tam, kde dlužník není zaměstnán, má majetek vyšší hodnoty, dluh nehodlá řešit, není kontaktní a nejsou jsou k dispozici méně invazivní způsoby exekuce.

Tvrzení o nepřípustném nátlaku je vyloučeno z povahy samotného úkonu a časové posloupnosti úkonů vykonavatele. Mobiliární exekuce je už ze své podstaty založena na prodeji movitého majetku dlužníka. Protože ale účelem exekuce je vymožení dluhu, který má přednost před zpeněžováním majetku a prodej majetku je toliko jedním, nikoli jediným řešením, pak právní řád vykonavateli ukládá povinnost před započetím úkonu vyzvat dlužníka, aby dluh uhradil a poučit ho dalším průběhu exekuce, nebude-li na místě dluh uhrazen, tedy o provedení soupisu, zajištění a dražbě movitých věcí. Jinými slovy, úhradou dluhu povinný splní svoji povinnost a současně odvrací provedení exekuce. Není-li povinný přítomen, pak je vykonavatel povinen se na možnost úhrady za povinného dotázat zletilého člena jeho domácnosti. I zde jsme v rovině zákonných povinností.

Dlužno dodat, že ne vždy je zajištění movitých věcí nutné. Ostatně sám zákonodárce v roce 2009 projevil svou preferenci úhrady dluhu před zajištěním věcí, když novelizoval exekuční řád tak, aby se věci nezajišťovaly povinně, nýbrž jen tam, kde je to účelné a dále pak zejména v případech, kdy je tu obava ze zničení či ztráty věcí. Jestliže primárním účelem exekuce je vymožení dluhu, pak za účelné lze zajištění věci považovat tam, kde dluh uhrazen nebyl a dlužník se k jeho řešení nemá.

V praxi se velmi často setkáváme s případy, kdy povinný na místě nemůže uhradit celý dluh, ale nabízí částečnou úhradu s následným uhrazením dluhu ve splátkách.  I s tím právní úprava exekuce prodejem movitých věcí počítá. Je-li povinný ochoten dobrovolně zaplatit vymáhanou pohledávku zcela nebo zčásti, avšak oprávněný není přítomen, převezme vykonavatel hotové peníze, uvede to v protokolu o soupisu a neprodleně je odevzdá oprávněnému. Na odevzdanou částku vykonavatel vystaví povinnému potvrzení. (§59c odst. 2 jednacího řádu pro okresní a krajské soudy).

Zajištění a dražba movitých věcí jsou tedy až na posledním místě, což ostatně dokládá, že jen v malém procentu prováděných exekucí k nim skutečně dochází. V drtivé většině případů je na místě provedena úhrada. Kupříkladu ve druhém únorovém týdnu letošního roku jsme měli jen 2 % případů bez jakékoli úhrady. Ukazuje se, že dlužníci ani zdaleka nejsou v tak nepříznivé situaci, jak je nám v médiích předkládáno. To ostatně dokazuje fakt, že návrhů na odklad exekuce ze sociálních důvodů je naprosté minimum a nevybočují z počtů z let minulých. Spíše se lze setkat s návrhy krátkodobé povahy z důvodu pozitivního testu na covid-19, avšak stále ještě v pouhých jednotkách případů měsíčně, avšak spojitost s mobiliární exekucí u nich chybí.

Avšak ani tam, kde dojde k zajištění movitých věcí, nedochází k ohrožení základních životních potřeb dlužníka a jeho rodiny. Důvodem je jednak široké zákonné vymezení okruhu věcí nepodléhajících výkonu rozhodnutí, ale také příkaz zajišťovat věci, které může povinný nejsnáze postrádat. Výkonu tak budou podléhat například volnočasové potřeby, umělecké předměty, zábavní elektronika, za určitých okolností také vozidla a zboží, ne už tolik vybavení domácnosti, ledaže by jeho množství a hodnota přesahovaly obvyklé majetkové poměry.

Obavy z nepřiměřeného a nezákonného vedení exekuce prodejem movitých věcí jsou více než iluzorní. Za celou dobu existence soudních exekutorů v České republice byla za nátlak při mobiliární exekuci kárně odsouzena jen jedna soudní exekutorka, a to za pochybení z roku 2011. V roce 2015 bylo pod tíhou tvrzení o nezákonných praktikách zavedeno povinné pořizování videozáznamů o průběhu prohlídky bytu a jednání s povinným. Za uplynulých 5 let nebylo dohledovými orgány z předložených videozáznamů zjištěno jediné kárně deliktní jednání exekutora nebo jeho vykonavatele mající povahu nepřiměřeného nátlaku na dlužníka nebo členy jeho domácnosti. Naopak s železnou pravidelností z videozáznamů vyplývá, že povinní ve značné míře ve svých stížnostech inklinují k fabulacím. Jde o nezvratný důkaz, že tvrzení o hromadném, nezákonném a nepřiměřeném nátlaku vykonavatelů se nezakládají na pravdě a mobiliární exekuce patří k nejméně problémovým způsobům exekuce.

JUDr. Lukáš Jícha, soudní exekutor
Foto: Pixabay