Podle rozsudku Městského soudu v Praze čj. A 96/2018-58 může povinný subjekt odmítnout poskytnutí informací o probíhajícím trestním řízení s odkazem na § 11 odst. 4 písm. a) zákona o informacích jen tehdy, pokud přesvědčivě doloží, že neposkytnutí této informace je skutečně vynuceno naléhavou společenskou potřebou, tedy zejména tím, že by v konkrétní trestní věci mohl být zmařen předmět nebo účel trestního řízení. Městský soud v dané věci vytkl „přehnaný formalismus“ Vrchnímu státnímu zastupitelství, které nevyhovělo žádosti na poskytnutí trestního oznámení někdejšího policisty Jiřího Komárka na reorganizaci policejních útvarů.

Začátkem roku 2017 se žadatel obrátil na Vrchní státní zastupitelství s žádostí o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Konkrétně požadoval poskytnutí znění trestního oznámení podaného Jiřím Komárkem na ministra vnitra Milana Chovance, policejního prezidenta Tomáše Tuhého a Zdeňka Laubeho, týkajícího se reorganizace policejních útvarů. A dále žádal o znění úředního záznamu o založení věci bez dalšího opatření, a to ohledně výše uvedeného trestního oznámení.

Rozhodnutím z října téhož roku VSZ žádost o poskytnutí trestního oznámení i znění úředního záznamu o založení věci bez dalšího opatření odmítlo. V odůvodnění konstatovalo, že trestní oznámení obsahuje i informace o několika dalších dosud probíhajících přípravných trestních řízeních, která jsou vedena i jinými orgány než VSZ, jsou neveřejná a nelze ani v případě dalších zjištění vyloučit možnost pokračování v dalším prošetřování případné trestné činnosti. VSZ dále uvedlo, že poskytnutím požadovaných informací by mohla být ohrožena práva třetích osob a schopnost orgánů činných v trestním řízení předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost nebo stíhat trestné činy.

K druhému článku žádosti VSZ sdělilo, že žalobcem zcela konkrétně a jednoznačně popsaný dokument neexistuje, což bylo zjištěno nahlédnutím do příslušného spisu a potvrzeno i výslovným vyjádřením státního zástupce zpracovávajícího předmětnou trestní věc. K tomu VSZ odkázalo na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 1. 9. 2016, č. j. 10 As 163/2015-53, podle kterého je formulace žádosti o informace věcí žadatele a úkolem povinného subjektu není, aby se snažil žádost nějakým způsobem domýšlet či přetvářet.

Stejné, tedy zamítavé stanovisko VSZ v Praze potvrdilo také Nejvyšší státní zastupitelství v Praze. To argumentovalo obdobně – podle něj bylo odůvodnění odmítnutí žádosti dostatečné, neboť konkrétní zdůvodnění, proč v určité trestní věci nezbylo než žádost o poskytnutí informace v podobě určitého dokumentu odmítnout, by se podle NSZ rovnalo částečnému poskytnutí informace.

Žalobce se podanou žalobou domáhal, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a aby nařídil informace poskytnout.

Městský soud v Praze shledal, že v projednávaném případě jsou napadená rozhodnutí zcela obecná, a to bez jakékoliv souvislosti s žalobcem požadovanými informacemi. Správní orgány se v projednávaném případě omezily na prostá konstatování o možnosti ohrožení nebo zmaření účelu probíhajících nebo budoucích řízení, avšak neuvedly žádné konkrétní skutečnosti, na jejichž základě by bylo možno dovodit, že by v projednávaném případě mohlo dojít ke zmaření či ohrožení účelů trestních řízení. Bez uvedení konkrétních skutečností se však úvahy správních orgánů stávají spekulacemi, na jejichž základě nelze dospět k závěru o možném ohrožení účelu trestních řízení.

V této souvislosti MS v Praze odkázal na rozsudek NSS ze dne 1. 12. 2010, č. j. 1 As 44/2010-103, ze kterého vyplývá, že odmítnout poskytnutí informací o probíhajícím trestním řízení s odkazem na § 11 odst. 4 písm. a) zákona o informacích může povinný subjekt jen tehdy, pokud přesvědčivě doloží, že neposkytnutí této informace je skutečně vynuceno naléhavou společenskou potřebou, tedy zejména tím, že by v konkrétní trestní věci mohl být zmařen předmět nebo účel trestního řízení.

Ani v tomto případě splnění podmínek § 11 odst. 6 zákona č. 106/1999 Sb. správní orgány neuvedly žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že v projednávaném případě byly podmínky, umožňující správním orgánům neposkytnout žalobcem požadované informace.

Protože Městský soud shledal napadená rozhodnutí nepřezkoumatelná a nezákonná, žalobou napadená rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost, spočívající v nedostatku důvodů podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a nezákonnost podle § 78 odst. 1 s. ř. s., žalobě vyhověl, rozhodnutí obou stupňů státního zastupitelství zrušil a vrátil věc VSZ v Praze k novému řízení.

Redakce AD
Foto: canva.com