Při projednávání vládní novely exekučního řádu byl podán pozměňovací návrh, který si klade za cíl omezit možnost provedení tzv. mobiliární exekuce.

Návrh má tři roviny

• Povinný splátkový kalendář
• Exekuční exempci vybraných osob
• Pravidlo jeden dlužník – jedna mobiliární exekuce

Po přečtení návrhu jsem dospěl k závěru, že návrh nejenže vychází z naprosto scestných představ o nátlaku exekutorů na dlužníky, čemuž vůbec neodpovídají zjištění dohledových orgánů, ale že navrhovaná řešení zcela odporují smyslu a účelu exekuce, jakož i základním principům, na nichž je exekuční právo vystavěno. Přitom jednou z povinností vykonavatele je vyzvat povinného před započetím úkonu k úhradě dluhu. V tomto příspěvku se zaměřím na povinný splátkový kalendář.

Nově má platit, že povinný může kdykoli za řízení navrhnout, že bude dluh splácet, přičemž minimální splátka bude ve výši druhé třetiny čistého zbytku mzdy, minimálně však 1500 Kč. V takovém případě musí exekutor exekuci prodejem movitých věcí odložit. Další exekutoři pak nesmějí provést soupis ani dražbu movitých věcí.

To je v rozporu s hmotným právem, v němž nárok na splátkový kalendář nejenže není právně vynutitelný, ale takové pravidlo neguje smysl a účel pariční lhůty stanovené exekučním titulem. Upozaďuje fakt, že exekuce nastupuje až ve chvíli, kdy právo nebylo splněno dobrovolně a jejím smyslem je rychlé a efektivní vynucení práva, ne mírnění podmínek, za nichž má být dluh splněn.

Současná právní úprava obsahuje institut návrhu na odklad exekuce, jedině jeho prostřednictvím lze do řízení promítnout přizpůsobení průběhu exekuce formou oddálení jejího provedení s ohledem na sociální postavení dlužníka a jeho individuální majetkové možnosti. I zde však platí, že situace dlužníka musí být nezaviněná, přechodná a věřitel nesmí být odkladem exekuce poškozen. To už nemá platit.

Navrhovatel zcela pomíjí podstatu exekuce prodejem movitých věcí – prodej věcí v majetku dlužníka k uspokojení dluhu. Namísto toho vychází z konstrukce nemajetného dlužníka, který se pod nátlakem zadlužuje. Že to dnes není dost dobře možné, je nasnadě, neboť od roku 2016, kdy nabyl účinnosti zákon o spotřebitelském úvěru, je dlužník v exekuci považován za nesolventního klienta, kdy půjčit mu peníze pro poskytovatele přináší riziko neplatnosti smlouvy, nevymahatelnost takové pohledávky a především pokutu či odebrání licence ze strany České národní banky.

Ochraně dlužníka, který nemá na okamžité zaplacení dluhu, se podřizuje vše, a to do té míry, že tuto ochranu budou čerpat i majetní dlužníci, včetně obchodních společností, a to i v případě, že má dlužník dostatek hotovosti, na skladě zboží a zásoby za miliony korun, z nichž by bylo možné uspokojit i vysokou pohledávku oprávněného.

V případě podnikatele, a to jak fyzické osoby, tak obchodní společnosti, nejde o dlužníka zaměstnance, tudíž mu z povahy věci nelze stanovit splátku ve výši druhé třetiny čistého zbytku jeho mzdy. Uplatní se u něj pravidlo minimální splátky ve výši 1500 Kč bez ohledu na výši dluhu i hodnotu jeho majetku. Možnost zaplatit v takových splátkách dluhy v řádu milionů korun je více než výhodná, není však výhodná pro věřitele takového dlužníka, kteří se dostávají do druhotné platební neschopnosti.

Jestliže má současně platit pravidlo, že dlužník je povinen hradit splátky pouze na první exekuci, pak malér je na spadnutí. Pro všechny exekuce totiž nejenže bude platit zákaz provedení exekuce prodejem movitých věcí, který bude platit na veškerý movitý majetek dlužníka, včetně toho, který v první exekuci do soupisu vůbec nebyl pojat, ale pro věci, které byly dlužníkem poskytnuty k zajištění dluhu.

Podnikatel, který své splatné závazky takto zaparkuje v exekucích, získává konkurenční výhodu oproti těm podnikatelům, kteří své závazky plní řádně a včas. Věřitelům dalším v pořadí pak hrozí, že na ně dopadne povinné zastavení exekuce po třech letech, protože na ně dlužník nic hradit nemusí a exekutor nemůže věci do soupisu ani pojmout, natož je zpeněžit, aby běh lhůty pro zastavení exekuce přerušil.

Obávám se, že nás čeká nový trend účelového sebenařizování exekucí na podnikatele následovaný vlnou insolvenčních návrhů, neboť jedině insolvenční řízení poskytne věřitelům ochranu před vychytralými dlužníky, kteří mají majetek, ale dluhy platit nechtějí. A exekutor nebude mít prostředky, jak je k tomu donutit.

JUDr. Antonín Blažek, advokát
Foto: AD; canva.com