I když chovanec odmítá léčebné terapie, může zpochybnit správnost své diagnózy. To vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2877/19 vyhlášeného dne 17. března 2020, který ruší usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. července 2019 č. j. 1 To 346/2019-294 a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 5. června 2019 č. j. 19 Dt 4/2016-279. Postupem Okresního soudu v Opavě, spočívajícím v nepovolení eskorty stěžovatele k sexuologickému vyšetření dne 25. září 2019 za účelem vypracování dodatku ke znaleckému posudku, došlo k porušení stěžovatelova základního práva zaručeného čl. 8 odst. 2 ve spojení s čl. 36 odst. 1 a 4 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod. 

Právní věty:

1. Přezkoumává-li se v trestním řízení nutnost trvání ústavní formy ochranného opatření, je třeba z hlediska dokazování rozlišovat, zda dotčená osoba (chovanec) zpochybňuje správnost původní diagnózy, jako základu pro nařízení ochranného opatření jako celek (ex tunc), anebo zda zpochybňuje nutnost jeho dalšího trvání v důsledku probíhající terapie (ex nunc); skutečnost, že chovanec odmítá podstupovat léčebné procedury, však nemůže být právní ani faktickou překážkou pro to, aby mu byla odpírána možnost zpochybňovat správnost původní diagnózy.
2. Nelze-li provést potřebná „ověřovací“ vyšetření bezodkladně v rámci zabezpečovací detence, je třeba přesunout chovance do zařízení, kde bude možné takové vyšetření provést. Opačný postup je v rozporu s čl. 8 odst. 2 ve spojení s čl. 36 odst. 1 a 4 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod. Je-li však takové pochybení zjištěno v řízení před Ústavním soudem, který současně zruší napadená rozhodnutí obecných soudů v takové věci, není již třeba postupovat podle § 82 odst. 3 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, když postačí tzv. akademický výrok konstatující zásah do uvedených základních práv dotčené osoby.

Zdroj: Ústavní soud

Foto: Pixabay