Novela insolvenčního zákona provedená zákonem č. 31/2019 Sb. při vymezení způsobů oddlužení opustila do té doby aplikované pravidlo „buď prodáme dlužníkovi majetek, který vlastní ke dni schválení oddlužení (oddlužení zpeněžením majetkové podstaty), nebo dlužníkovi majetek sice ponecháme, ale dlužník bude po dobu 5 let věřitelům odevzdávat své pravidelné i mimořádné příjmy (oddlužení plněním splátkového kalendáře)“. Novela zachovala téměř beze změny oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Tento způsob oddlužení byl méně preferovaným způsobem již před novelou; lze očekávat, že po novele bude schvalován insolvenčním soudem zcela výjimečně, neboť předpokladem pro jeho schválení je, že se tak usnesli věřitelé, a to většinou hlasů všech nezajištěných věřitelů s právem hlasu. Oddlužení splátkovým kalendářem jako způsob oddlužení byl zcela opuštěn a nahrazen způsobem novým – oddlužením splátkovým kalendářem se zpeněžením majetkové podstaty. O zdrojích pro plnění věřitelům při tomto způsobu oddlužení pojednává tento příspěvek.

Pravidelné měsíční splátky 

Pravidelné měsíční splátky jsou v oddlužení splátkovým kalendářem se zpeněžením majetkové podstaty i nadále základním a mnohdy jediným zdrojem pro plnění oddlužení. Ust. § 395 odst. 1 písm. b) ins. zák., kterým je upravena minimální ekonomická nabídka dlužníka pro vstup do oddlužení, by na první pohled mohlo vzbudit dojem, že minimální výše měsíční splátky přihlášeným nezajištěným věřitelům (bez ohledu na výši dluhů dlužníka) bude činit alespoň tolik, kolik připadá na odměnu a hotové výdaje ustanoveného insolvenčního správce. Bohužel tomu tak není.

Jednak proto, že plnění ve výši odpovídající měsíční záloze na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce připadá všem věřitelům, včetně věřitelů pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených [vyjma pohledávek věřitelů na výživném ze zákona podle § 169 odst. 1 písm. e) ins. zák. a odměny sepisovatele návrhu na povolení oddlužení podle § 390a odst. 5 ins. zák., neboť tyto pohledávky musí být uspokojeny v plné výši nad rámec zmíněného minimálního plnění pro věřitele]. Uplatní-li tedy v insolvenčním řízení věřitel některý z přednostních nároků, např. pohledávku na náhradu škody způsobené na zdraví podle § 169 odst. 1 písm. b) ins. zák. nebo pracovněprávní pohledávku jako zaměstnanec nebo bývalý zaměstnanec dlužníka podle § 169 odst. 1 písm. a) ins. zák., není vyloučeno, že po celou dobu trvání splátkového kalendáře bude plněno pouze na tyto přednostní nároky, aniž by se přihlášeným nezajištěným věřitelům dostalo jakéhokoliv plnění. Přitom pořadí, ve kterém jsou tyto přednostní nároky v oddlužení plněny, bylo-li jich uplatněno věřiteli více, určuje ust. § 398 odst. 4 ins. zák.

Častěji se však nedostane věřitelům pravidelného měsíčního plnění proto, že plnění ve výši minimální ekonomické nabídky podle § 395 odst. 1 písm. b) ins. zák. je sice podmínkou pro povolení a následné schválení oddlužení, její neplnění v průběhu oddlužení samo o sobě však nemusí být důvodem pro zrušení schváleného oddlužení. Podle § 418 odst. 1 písm. c) ins. zák. lze oddlužení zrušit jen tehdy, pokud dlužník není po dobu delší než tři měsíce schopen splácet v plné výši pohledávky podle § 395 odst. 1 písm. b) ins. zák., ovšem za předpokladu, že tyto pohledávky vznikly po rozhodnutí o úpadku, tedy fakticky jde pouze o měsíční zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, popř. běžné výživné. Nadto neschopnost splácet musela nastat v důsledku okolností, které dlužník zavinil. Pochopitelně není vyloučeno, že insolvenční soud shledá jiné důvody pro zrušení neplněného oddlužení, např. ten, že dlužník nevynakládá veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů [§ 412 odst. 1 písm. h) ve spojení s ust. § 418 odst. 1 písm. a) ins. zák.].

Majetek, který je dlužník povinen vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení 

Podle § 398 odst. 3 ins. zák. je dlužník povinen vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení majetek náležející do majetkové podstaty, a to za předpokladu, že zpeněžením tohoto majetku bude dosaženo výtěžku, který alespoň částečně uspokojí pohledávky dlužníkových věřitelů (§ 398 odst. 6 ins. zák.). Praktická realizace tohoto zákonného ustanovení by měla proběhnout takto:

Insolvenční správce po rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení pořídí postupem podle § 217 a násl. ins. zák. soupis majetkové podstaty, kam sepíše veškerý majetek náležející do majetkové podstaty; součástí soupisu bude i ocenění majetku provedené insolvenčním správcem, popř. znalcem, pokud tuto formu ocenění zákon pro určitý druh majetku předepisuje. Provedením soupisu majetkové podstaty nezískává insolvenční správce k sepsanému majetku dispoziční oprávnění, to zůstává dlužníkovi, který je v dispozicích s majetkem omezen ust. § 111 ins. zák.

Insolvenční správce zhodnotí očekávanou výtěžnost zpeněžení nezajištěného majetku sepsaného do majetkové podstaty (v jiném režimu funguje majetek, který je předmětem zajištění; k tomu viz níže). Ve zprávě pro oddlužení pak insolvenční správce tuto úvahu stručně zpřístupní a navrhne, popř. nenavrhne insolvenčnímu soudu, aby uložil dlužníkovi sepsaný majetek vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení. Úvahy insolvenčního správce budou ovlivněny jednak očekávanou celkovou částkou, za kterou lze majetek zpeněžit, jednak očekávanými náklady na zpeněžení a zejména pak výší zálohy na odměnu insolvenčního správce za provedené zpeněžení.

Pro výpočet výše zálohy na odměnu insolvenčního správce je relevantní úprava obsažená v § 3 vyhl. č. 313/2007 Sb. ve znění účinném od 1. 6. 2019 (dále jen „vyhláška“). Podle § 3 odst. 2 písm. b), odst. 4 vyhlášky platí, že zpeněžuje-li insolvenční správce majetek některým ze způsobů uvedených v § 286 ins. zák., náleží mu odměna v sazbě 15 % (při výtěžku do 500 tis. Kč), nejméně však 20 000 Kč + DPH, je-li insolvenční správce plátcem této daně. Zpeněžuje-li insolvenční správce jinými způsoby, náleží mu odměna v sazbě 4 % případně navýšená o DPH [§ 3 odst. 2 písm. c) vyhlášky]; zde není minimální výše odměny stanovena. Pokud tedy insolvenční správce sepíše do majetkové podstaty majetek, který se pravidelně zpeněžuje některým ze způsobů uvedených v § 286 ins. zák., musí uvážit, zda je schopen dosáhnout jeho zpeněžením celkového výtěžku cca 40 000 Kč, aby po odpočtu nákladů na správu a zpeněžení tohoto majetku a po odpočtu zálohy na odměnu insolvenčního správce skutečně zbyla, pokud možno nezanedbatelná, částka k rozdělení mezi věřitele. Majetek, který se v insolvenčním řízení realizuje jinak než zpeněžením podle § 286 ins. zák. (např. pohledávka dlužníka ze smlouvy o penzijním připojištění, zůstatek na účtu stavebního spoření apod.), se pak s ohledem na konstrukci výpočtu odměny insolvenčního správce bude zpeněžovat vždy.

Insolvenční soud (po přezkoumání závěrů insolvenčního správce obsažených ve zprávě pro oddlužení) uloží dlužníkovi v usnesení, kterým oddlužení schvaluje, povinnost vydat insolvenčnímu správci majetek ke zpeněžení a tento majetek nezaměnitelným způsobem v usnesení označí. Toto rozhodnutí je oprávněn napadnout dlužník odvoláním (§ 406 odst. 4 ins. zák.); důvodem odvolání může být toliko tvrzení dlužníka, že mu insolvenční soud uložil vydat ke zpeněžení majetek, který dlužník povinen vydat dle ins. zák. není.

Právní mocí tohoto rozhodnutí získává insolvenční správce k uvedenému majetku dispoziční oprávnění. Majetek pak insolvenční správce zpeněží obdobně jako v oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (§ 409 odst. 2 ve spojení s § 408 odst. 1 ins. zák.); tedy ohledně zpeněžovaného majetku se použijí obdobně ustanovení ins. zák. o účincích prohlášení konkursu, včetně zániku společného jmění dlužníka a jeho manžela. Zde je třeba upozornit na novelizované ust. § 274 ins. zák. o předluženém společném jmění manželů.

Jakmile bude označený majetek zpeněžen, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu zprávu o stavu insolvenčního řízení. Insolvenční zákon neukládá správci předložit konečnou zprávu, jako je tomu v konkursu či v oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Půjde o podání oproti konečné zprávě jednodušší a méně formalizované, nicméně nepochybně musí obsahovat informace o způsobu zpeněžení majetku, o výtěžku dosaženém zpeněžením, o nákladech spojených se správou a zpeněžením. Dále bude součástí této zprávy vyúčtování zálohy na odměnu a hotových výdajů insolvenčního správce. Zpráva musí vyústit v závěr, jaká částka je určena k uspokojení věřitelů.

Ust. § 409 odst. 2 ins. zák. ukládá insolvenčnímu soudu tuto zprávu projednat způsobem přiměřeným režimu konkursu. Tedy po odstranění případných nesrovnalostí zveřejní insolvenční soud zprávu o stavu insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku s výzvou k podání případných námitek věřiteli či dlužníkem. Vzhledem k tomu, že se pro oddlužení použijí pravidla nepatrného konkursu (§ 398 odst. 8 ins. zák.), lze o případných námitkách rozhodnout i bez nařízení jednání. Insolvenční soud usnesením zprávu o stavu insolvenčního řízení schválí a rozhodne o záloze na odměnu a hotových výdajích insolvenčního správce.

Výtěžek pak bude vyplacen věřitelům prostřednictvím rozvrhového usnesení, které lze podle § 315 odst. 1 písm. f) spojit s rozhodnutím o schválení zprávy o stavu insolven­čního řízení. I zde musí být respektováno pořadí uspokojovaných pohledávek, proto přihlášení nezajištění věřitelé obdrží plnění jen tehdy, budou-li uspokojeny všechny pohledávky za majetkovou podstatou a jim na roveň postavené (tedy např. dluh na zákonném výživném, pohledávky z titulu náhrady škody na zdraví apod.).

Rychlost zpeněžení označeného majetku a vydání výtěžku věřitelům na základě pravomocného rozvrhového usnesení může zásadním způsobem ovlivnit celkovou dobu trvání oddlužení, a to v případech, kdy je na vydání výtěžku zpeněžení závislá 60% míra uspokojení pohledávek věřitelů v době tří let.

Zastávám názor, že insolvenční správce musí vzít v úvahu i to, zda uložením povinnosti vydat určitý majetek ke zpeněžení nebude dlužníkovi fakticky znemožněno plnění splátkového kalendáře. Může se tak stát třeba v případě, kdy je cesta autem jediným způsobem, jak se může dlužník dostat do zaměstnání, kde pobírá nadprůměrnou mzdu, ze které plynou věřitelům vysoké pravidelné měsíční splátky. Jistě by z dlouhodobého pohledu bylo pro věřitele nevýhodné, pokud by dlužník v důsledku zpeněžení vozidla toto lukrativní zaměstnání opustil. Výše uvedený postup je možné, podle mého názoru, obhájit analogií s právní úpravou předpokladů pro stanovení jiné měsíční splátky obsaženou v § 398 odst. 5 ins. zák., podle které lze stanovit jinou výši měsíčních splátek (zde analogicky neuložit dlužníkovi povinnost vydat věc ke zpeněžení), lze-li důvodně předpokládat, že míra uspokojení nezajištěných věřitelů bude i při jiné výši měsíčních splátek vyšší. Obdobná situace nastane často u podnikatelů. Pokud má dlužník pro účely plnění splátkového kalendáře odvádět měsíčně zálohovou srážku odpovídající části příjmů z podnikatelské činnosti, stěží lze zároveň uložit dlužníkovi, aby majetek, který k podnikání potřebuje, vydal insolvenčnímu správci ke zpeněžení.

Pokud bude praxe akceptovat názor uvedený výše, pak je třeba rovněž přijmout závěr, že rozhodnutí, kterým bude dlužníkovi uložena povinnost vydat majetek ke zpeněžení, lze vydat i později v průběhu oddlužení v okamžiku, kdy potřeba využívat majetek dlužníkem k dosahování pravidelného příjmu odpadne (dlužník přestane do vzdáleného zaměstnání dojíždět, popř. přestane podnikat).

Nadlimitní obydlí 

Vyjma věcí výše uvedených není dlužník podle § 398 odst. 5 ins. zák. povinen vydat insolvenčnímu správci své obydlí, ledaže ze zprávy pro oddlužení vyplývá, že jeho hodnota přesahuje hodnotu určenou podle prováděcího předpisu, kterým je vládní nařízení č. 189/2019 Sb., o způsobu určení hodnoty obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení.

Předně je třeba zdůraznit, že výše uvedené platí jen v případě, kdy obydlí dlužníka není majetkem, k němuž věřitelé v insolvenčním řízení uplatnili právo na uspokojení ze zajištění; v takovém případě dochází k případnému zpeněžení za jiných podmínek (viz dále) a zjišťování hodnoty obydlí podle vládního nařízení č. 189/2019 Sb. je zcela irelevantní.

Pokud obydlí dlužníka není zástavou, porovnává insolvenční správce dvě částky. Jednak obvyklou cenu obydlí ke dni rozhodnutí o úpadku zjištěnou znalcem (v případě nemovitých věcí nebo obtížně ocenitelných ostatních věcí), popř. insolvenčním správcem (u ostatního majetku). Jednak hodnotu vypočtenou podle výše uvedeného vládního nařízení. Převyšuje-li obvyklá cena obydlí hodnotu zjištěnou podle vládního nařízení, navrhne insolvenční správce ve zprávě pro oddlužení, aby insolvenční soud uložil dlužníkovi povinnost vydat obydlí ke zpeněžení.

Proti rozhodnutí insolvenčního soudu, kterým je dlužníkovi uložena povinnost vydat obydlí ke zpeněžení, má dlužník právo řádného opravného prostředku. Pokud je dlužníkovi povinnost uložena pravomocně, postupuje insolvenční správce při zpeněžení a vydání výtěžku shodně jako v případě ostatního majetku, jak bylo popsáno výše.

Soudní praxe se shoduje v tom, že insolvenčnímu správci by neměl být udělen souhlas ke zpeněžení obydlí za kupní cenu nižší, než je hodnota určená podle prováděcího předpisu. Je věcí budoucí praxe, zda se tato podmínka objeví již ve výroku rozhodnutí, kterým bude povinnost k vydání obydlí dlužníkovi uložena, či zda bude tato podmínka vyjádřena až v souvislosti s udělením souhlasu k prodeji obydlí.

Režim majetku sloužícího k zajištění 

Zřejmě největší rozpaky vzbuzuje v soudcovských řadách režim zpeněžení majetku sloužícího k uspokojení zajištěných věřitelů. Zákonodárce ponechal beze změny úpravu tak, jak fungovala v oddlužení splátkovým kalendářem. Podle § 409 odst. 3 a 4 ins. zák. tedy i v oddlužení splátkovým kalendářem se zpeněžením majetkové podstaty platí, že po schválení oddlužení má k majetku, který tvoří předmět zajištění, ze zákona dispoziční oprávnění insolvenční správce. Tento majetek zpeněží po schválení oddlužení, nejdříve však po zjištění pravosti, výše a pořadí zajištěné pohledávky, ovšem jen tehdy, pokud o to požádá zajištěný věřitel.

Tedy dispoziční oprávnění k majetku sloužícímu k zajištění má po pravomocném schválení oddlužení insolven­ční správce, aniž by o tom musel rozhodovat insolvenční soud. Nepožádá-li zajištěný věřitel v průběhu insolvenčního řízení o zpeněžení, zástava nebude zpeněžena (bohužel ani v těch případech, kdy by bylo možné očekávat hyperochu). Bude-li po splnění oddlužení dlužníkovi přiznáno osvobození od dluhů, zůstane podle § 414 odst. 4 ins. zák. zajištěnému věřiteli zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku získaného zpeněžením provedeným po skončení insolvenčního řízení.

Požádá-li zajištěný věřitel o zpeněžení zástavy, provede insolvenční správce zpeněžení podle pokynů zajištěného věřitele a postupem podle § 298 ins. zák. vydá zajištěnému věřiteli výtěžek po odpočtu nákladů na správu a zpeněžení předmětu zajištění a po odpočtu zálohy na odměnu insolvenčního správce. Ta činí podle § 3 odst. 2 písm. d) vyhlášky 9 % z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli (při výtěžku do jednoho milionu korun). Jediným problémem bude, jak naložit s případnou hyperochou.

V oddlužení splátkovým kalendářem soudní praxe přijala logický závěr odpovídající tomuto způsobu oddlužení, že hyperocha patří dlužníkovi. Mám za to, že tento názor v novém způsobu oddlužení obstát nemůže a že hyperocha by měla sloužit k uspokojení pohledávek ostatních věřitelů. Pokud by měl mít insolvenční správce problém s dispozičním oprávněním k hyperoše (což bylo některými správci naznačováno), pak se domnívám, že v usnesení podle § 298 ins. zák., kterým uděluje insolvenční soud souhlas k výplatě zajištěnému věřiteli, může být insolvenčnímu správci uloženo hyperochu mezi ostatní věřitele ve formě mimořádné splátky rozdělit. Takové pravomocné rozhodnutí bude dostatečným podkladem pro výplatu a dispoziční oprávnění insolvenčního správce založí.

Pokud by v důsledku přezkumu, popř. následně vedeného incidenčního sporu, bylo úspěšně popřeno věřitelům právo na uspokojení ze zajištění a věc přestala být pro účely insolvenčního řízení předmětem zajištění, bude třeba, aby insolvenční soud rozhodnutím dodatečně dlužníkovi uložil povinnost vydat tento majetek ke zpeněžení, nepůjde-li o podlimitní obydlí. Tím bude insolvenčnímu správci založeno dispoziční oprávnění (které v důsledku účinného popření zajištění ztratil), aby mohl majetek zpeněžit.

Režim mimořádných příjmů a zamlčeného majetku 

Shodně jako v oddlužení splátkovým kalendářem je dlužník podle § 412 odst. 1 písm. b) ins. zák. povinen po dobu trvání účinků schváleného oddlužení splátkovým kalendářem se zpeněžením majetkové podstaty hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře. Novela rozšířila výše uvedenou povinnost na část výtěžku zpeněžení majetku náležejícího do společného jmění manželů a upřesnila, že za mimořádný příjem se nepovažují plnění z pojistných smluv o škodovém pojištění a plnění z titulu práva na náhradu majetkové a nemajetkové újmy.

K výše uvedenému majetku získává insolvenční správce dispoziční oprávnění dodatečným soupisem tohoto majetku do podstaty, aniž by je musel svým rozhodnutím zakládat insolvenční soud. Insolvenční správce provede zpeněžení a po odpočtu nákladů spojených se správou a zpeněžením tohoto majetku a po odpočtu své odměny [viz § 3 odst. 2 písm. b) a c) vyhlášky] rozdělí výtěžek ve formě mimořádné splátky mezi věřitele. K vyplacení mimořádné splátky insolvenční správce souhlas insolvenčního soudu nepotřebuje; potřebuje však rozhodnutí insolvenčního soudu o určení výše zálohy na odměnu za toto zpeněžení. O tu by měl požádat předtím, než výplatu provede.

Majetek postižený v rámci výkonu rozhodnutí nebo exekuce 

Podle § 409 odst. 3 ins. zák. platí, že pravomocným schválením oddlužení ve formě splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty má dlužník dispoziční oprávnění k majetku, a to vyjma majetku, který slouží k zajištění, a vyjma majetku, který insolvenční soud uložil vydat ke zpeněžení. Navíc nově platí, že dlužník nezískává dispoziční oprávnění k majetku, který byl postižen v rámci výkonu rozhodnutí nebo exekuce, a to i přesto, že exekutor nemůže za trvání insolvenčního řízení exekuci provést, neboť mu to zakazuje § 109 odst. 1 písm. c) ins. zák.

V jakém režimu se tedy po schválení oddlužení majetek postižený výkonem rozhodnutí nebo exekucí nachází? Kaž­dopádně je tento majetek insolvenčním správcem sepsán do majetkové podstaty; to samo o sobě nemá na dispoziční oprávnění vliv. Dispoziční oprávnění k tomuto majetku získá insolven­ční správce tehdy, pokud insolvenční soud uloží dlužníkovi povinnost vydat tento majetek ke zpeněžení (viz výklad výše).

Pokud insolvenční soud neuloží dlužníkovi vydat tento majetek ke zpeněžení, např. proto, že jde o majetek, jehož zpeněžením by se nedosáhlo ani částečného uspokojení věřitelů (majetek nepatrné hodnoty), insolvenční správce k tomuto majetku dispoziční oprávnění nezíská. Tento majetek tak zůstává po dobu trvání oddlužení zablokován v režimu generálního inhibitoria pro případ, že by došlo ke zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkursu (pak by byl i tento majetek zpeněžen insolvenčním správcem), nebo k zastavení insolvenčního řízení (pak by bylo možné pokračovat v provádění exekuce).

Tento nový režim však zakládá (oproti původní úpravě) další častý zdroj uspokojení pohledávek věřitelů, kterým jsou finanční prostředky ve výkonu rozhodnutí nebo v exekuci sražené ze mzdy či jiného obdobného příjmu dlužníka, popř. získané zpeněžením majetku dlužníka, které nemohly být v důsledku účinků zahájeného insolvenčního řízení vyplaceny oprávněnému.

Závěr 

Pokud tedy porovnáme rozsah, v jakém bude postižen majetek dlužníka při řešení úpadku oddlužením splátkovým kalendářem se zpeněžením majetkové podstaty s rozsahem postižení dlužníkova majetku v konkursu, lze uzavřít, že na rozdíl od konkursu, kde je zpeněžován všechen majetek dlužníka, nebude při tomto způsobu oddlužení zpeněžen (až na výjimky) pouze majetek nepatrné hodnoty, podlimitní obydlí dlužníka, popř. předmět zajištění, pokud k jeho zpeněžení nedá zajištěný věřitel pokyn. Nadto bude muset dlužník po celou dobu trvání oddlužení vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a vynakládat veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů.

 

JUDr. Jolana Maršíková je místopředsedkyní Krajského soudu v Hradci Králové.