Evropský soud pro lidská práva shledal v rozsudku porušení stěžovatelova práva na přiměřenou délku vazby, ostatními námitkami zejména ve vztahu urychlenému přezkumu vazby a k údajné kontrole písemností od advokátů při jejich předávání ve věznici se rozhodl nezabývat, případně je shledal nepřijatelnými.

Stížnosti k ESLP se vztahovaly ke dvěma trestním řízením vedeným proti stěžovateli. V prvním se měl jako vůdčí osobnost organizované zločinecké skupiny podílet na krácení daní, čímž státu způsobil škodu asi 2,5 mld. Kč. Ve druhém, že po propuštění z vazby působil na svědky a tlumočníka, aby ovlivnil výsledek hlavního řízení.

Před českými soudy řízení skončilo v říjnu 2021 schválením dohody o vině a trestu. Stěžovateli byl uložen souhrnný trest nepodmíněného odnětí svobody v trvání 9 let a peněžitý trest 17,5 mil. Kč.

Stěžovatel byl dvakrát vazebně stíhán a dohromady strávil ve vazbě přes 4 roky (1 rok a necelých 11 měsíců v prvním a 2 roky a 3 měsíce ve druhém trestním řízení). Současně řízení o žádostech o propuštění z vazby trvala, včetně řízení před Ústavním soudem, řadu měsíců, případně i rok a půl.

Stěžovatel dále uváděl, že ve vazební věznici mělo docházet k údajným prohlídkám písemností, které mu předávali jeho právní zástupci během návštěv.

ESLP se nejprve ztotožnil s argumentací vlády, že námitka stěžovatele stran trvání vazby v prvním řízení je nepřijatelná pro opožděnost. Ve vztahu ke druhému období, které stěžovatel strávil ve vazbě od 2. prosince 2016 do 5. března 2019, však štrasburský soud shledal porušení čl. 5 odst. 3 Úmluvy. Soud uznal, že na počátku existovalo důvodné podezření vůči stěžovateli ze spáchání závažných trestných činů a nutnost provést rozsáhlé dokazování. Za relevantní považoval i úvahy vnitrostátních soudů stran hrozby přísného trestu a organizované povahy trestné činnosti. Nicméně opakované prodlužování vazby vyžadovalo ve smyslu štrasburské judikatury zvlášť pádné důvody. V pozdější fázi trestního řízení se přitom vnitrostátní soudy dovolávaly obecně závažnosti trestu, který stěžovateli hrozil v obou řízeních, jeho osobní situace a vazeb na jiné země, resp. předchozí pokusy mařit vyšetřování. Neuvedly ale jakékoli nové skutečnosti s výjimkou odkazu na jeho procesní chování u soudů.

Byť tedy vnitrostátní soudy čelily náročnému úkolu projednat věc týkající se organizované zločinecké skupiny, jimi uváděné důvody nemohly ospravedlnit celkovou dobu vazby stěžovatele v řízení týkajícím se nenásilného trestného činu.

Předseda pátého senátu ESLP povolil České advokátní komoře vstoupit v postavení třetí strany do řízení před ESLP. Česká advokátní komora v rámci své intervence předložila připomínky, jež se týkaly porušení respektování důvěrnosti korespondence s obhájci. Pokud jde o údajnou kontrolu dokumentů, poznámek a korespondence advokátů S. Zadeha vězeňskými orgány, tyto otázky – vznesené v jeho stížnostech podaných proti různým rozhodnutím o vazbě a jejím prodloužení – Ústavní soud opakovaně odmítl ve svých rozhodnutích ze dne 8. října 2019, ze dne 4. května 2020 a ze dne 24. června 2020 s odkazem na omezený rozsah přezkumu vazebních řízení. I ESLP shledal námitky v této věci důvěrnosti korespondence s obhájci za nepřijatelné a v meritu svého rozhodnutí se jimi nezabýval.

Zároveň ESLP nepovažoval za nutné zabývat se rychlostí přezkumu vazby, resp. zda stěžovatel mohl žádat o propuštění v přiměřených intervalech a konstatoval, že má za to, že se vypořádal s hlavními právními otázkami, které případ vyvolal, a proto se nezabýval stížnostmi směřujícími na porušení jiných částí Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Rozsudek, který je konečný, naleznete v originálním anglickém znění ZDE.

Anotace a překlad rozsudku bude k dispozici v české databázi judikatury Evropského soudu pro lidská práva.

Zdroj: Kancelář vládního zmocněnce pro zastupování ČR před ESLP
Ilustrační foto: archiv ESLP