Odborní zaměstnanci věznic se snaží aktivně předcházet tomu, aby vězni se sluchovým postižením netrpěli omezeným přístupem k informacím, neměli obtíže s komunikací či se neizolovali od ostatních vězňů a personálu. Ve většině věznic dokážou sluchově handicapovaní velmi dobře odezírat, případně se spolehlivě domluví pomocí gest a psaného textu. Samozřejmostí je přístup k veškerým potřebným informacím v písemné podobě.

Vězeňská služba ČR nedisponuje přesnými statistikami, kolik obviněných či odsouzených se potýká se sluchovým handicapem. Zpravidla jsou tyto osoby umisťovány na odděleních pro trvale pracovně nezařazené. Aktuálně je těchto osob ve vězeňských zařízeních zhruba 600.

Například ve Věznici Odolov vykonávali v nedávné době svůj trest odnětí svobody dva neslyšící muži. Oba se velmi dobře začlenili do kolektivu. Byli schopní poměrně efektivně odezírat, co bylo potřeba vysvětlit přesně, to si se zaměstnanci napsali. A další jejich spoluvězeň uměl hovořit znakovou řečí, protože měl sluchově handicapovaného bratra. Jeden ze zmiňovaných dvou neslyšících odsouzených dokonce pracoval jako pánský kadeřník ve věznici. Díky tomu, že měl povolený volný pohyb mimo areál věznice, se mohl zúčastnit i extramurálních akcí se zaměstnancem věznice a měl opakovaně povolováno opustit věznici v rámci návštěvy, kdy jej pravidelně navštěvovala maminka. Místo klasického telefonování využíval komunikaci prostřednictvím internetového volání.

Komunikaci přes skype se u sluchově handicapovaných využívá i v dalších věznicích. V té pardubické, kde je umístěn také jeden neslyšící vězeň, který má zároveň uznanou invaliditu II. stupně, se se zaměstnanci dorozumívá hlavně písemně a gesty. V rámci soudních jednání je mu zajištěn soudní tlumočník.

Soudní tlumočník docházel za neslyšícím obviněným například do Vazební věznice Hradec Králové. Prostřednictvím tlumočníka mohli zaměstnanci a příslušníci vykomunikovat s neslyšícím vše potřebné. Tohoto neslyšícího obviněného také navštívili dobrovolníci z neziskové organizace pro neslyšící. S rodinou muž komunikoval prostřednictvím znakové řeči.

Pouze pomocí psaného textu a gestikulace se dokážou domluvit zaměstnanci a příslušníci s jedním z neslyšících vězňů ve Věznici Rapotice. Tento muž sice dokáže bezvadně odezírat, ale vzhledem k tomu, že je zároveň téměř němý, vykazuje pouze náznaky řeči, svá sdělení podával písemně. Druhý tamní sluchově handicapovaný odsouzený taktéž perfektně odezírá a je schopen srozumitelné hlasové reakce. Výhodou pro neslyšící ve Věznici Rapotice je, že zde pracuje sociální pracovník, který ovládá znakovou řeč.

Ve Věznici Plzeň je umístěn odsouzený s kochleárním implantátem, který zároveň trpí dysartrií, čili poruchou řeči, která je typická špatnou artikulací. Dorozumívání s tímto mužem probíhá odezíráním a psaním.

Přímo neslyšících obviněných či odsouzených v našich vězeňských zařízeních tedy příliš není. Spíše se jedná o osoby s vadou sluchu, kdy jim zpravidla jako sluchová opora slouží naslouchadla a dorozumívání s nimi je možné adekvátním zvýšením hlasitosti mluvy. Určitě je ale na místě aktivní řešení dalších způsobů komunikace. Vždyť i sluchově handicapovaní jednou opustí brány věznic. Komunikace s nimi je tedy nezbytná nejen pro zajištění jejich práv a důstojnosti, ale také pro jejich úspěšnou rehabilitaci a reintegraci do společnosti po propuštění.

Zdroj: Vězeňská služba ČR
Ilustrační foto: canva.com, archiv VS