Wolters Kluwer ČR, Praha 2024, 124 stran, 340 Kč.

Publikace Efektivní obhajoba vyšla v edici Wolters Kluwer „Právo prakticky“, což potvrzuje záměr autora vytvořit knihu pro každodenní právní praxi, jejímž cílem je přiblížit strategii úspěšné a efektivní obhajoby. Záměrem autora je dle jeho slov předání a popsání určitého „best-case scenario“ a upozornění na možné nešvary a přešlapy, které k úspěšné obhajobě zpravidla nevedou; to vše na zhruba na 100 stranách textu, což z útlé knihy činí skutečnou příručku či rukověť, kterou lze mít kdykoli při sobě.

Autor se v publikaci postupně věnuje elementárním momentům z přípravného řízení a řízení před soudem prvního stupně, se kterými se každý praktikující obhájce při své praxi setkává na denní bázi, a pracuje právě s částmi trestního řádu, které do knihy zařadil, a komentuje je. Výkladové části jsou doplněny odkazy na judikaturu a doporučeními, která autor popisuje na základě svých zkušeností získaných jak z dřívějšího působení v roli obhájce, tak právě ze současné pozice státního zástupce. Stojím na názoru, že převažuje pohled státního zástupce. Autor klade důraz na objektivní a střízlivé hodnocení trestního řízení a výsledků, kterých lze i kvalitní obhajobou dosáhnout a které mají své limity; trefně poukazuje na to, jak lichá a odtržená od reality mohou být někdy očekávání spojená s řízením. Osobám stojícím mimo strukturu státního zastupitelství umožňuje publikace na věc nahlédnout více z úhlu pohledu obžaloby, neboť autor poukazuje na vztah státního zástupce k dozorovanému trestnímu řízení, popisuje obvyklé postupy v řízení a úvahy, kterými jsou státní zástupci vedeni.

První dvě části publikace jsou pro vymezení předmětu, kontext a uvedení do děje věnovány pojmům pachatel trestného činu a samotnému pojetí práva na obhajobu. Část třetí a čtvrtá se pak dominantně zabývají jednotlivými fázemi trestního řízení a výkonem dozoru a dohledu státního zastupitelství. Jmenované části systematicky popisují zejména základní pojmy spojené s trestním řízením, jeho praktický průběh, rozdělení do jednotlivých fází a jejich význam pro trestní řízení jako celek.

V části páté autor klade otázku, zda se má osoba, proti které je trestní řízení vedeno, obhajovat sama, nebo za pomoci obhájce. Přehledně vysvětluje svůj pohled na výhody i nevýhody obou situací z pohledu obviněného. Trefně akcentuje zejména situace, kdy je obhajoba náročná, ať vzhledem ke složitosti skutkového děje, nebo z důvodu nutnosti aplikovat při ní širší právní povědomí, zasahující nejrůznější obory právní praxe. Autor si je vědom, že typicky téma veřejných zakázek, insolvence či daňového práva si žádají specifické znalosti a dovednosti, kterými spíše disponuje obhájce (a jeho tým) nežli obviněný. Výhody profesionální obhajoby pak nazírá autor také velmi prakticky, kdy vnímá kvalifikovaného obhájce současně jako psychickou oporu obviněného, jako osobu nezatíženou emocemi ve vztahu k předmětu řízení a jednoduše člověka, který má zkušenosti a dostatek času se řízení a klientovi věnovat.

Na uvedenou pasáž navazuje stručný výčet situací nutné obhajoby, kdy obviněný z důvodu ochrany svých práv v trestním řízení tzv. nemá na výběr, bez ohledu na to, zda by příp. svoji obhajobu rád vedl sám bez zapojení obhájce; autor nezapomíná ani na aspekt nákladů obhajoby a vysvětluje, že ne každé ustanovení obhájce musí být nutně bezplatné.

Stěžejní část je věnována strategii obhajoby, možnostem obhajoby vedoucím ke zproštění obžaloby a prokazování neviny, vč. toho, jak docílit co nejmírnějšího trestu. Autor se pro přehlednost snaží kategorizovat situace, jež mohou v rámci obhajoby nastat, zejména s důrazem na vztah pachatele ke spáchanému skutku; ať už jde o situaci, kterou pachatel nepopírá, avšak nehodnotí ji jako trestněprávně relevantní, až k situaci, kdy svou účast na jednání popírá, příp. popírá, že k jednání vůbec došlo, a pokud ano, tak na něm neparticipoval. Adekvátně tomu pak koncentruje svůj výklad k argumentaci, která se soustředí buď na skutek, právní hodnocení, či osobu pachatele.

V této pasáži publikace autor zdůrazňuje, že obhajoba sice musí stát na dobré znalosti spisu, ale hlavně nesmí být odtržená od reality či nabízet málo uvěřitelné konstrukty, které ji zbytečně v očích soudu devalvují. Autor se kloní k názoru, s nímž se asi lze ztotožnit, že úspěšná obhajoba nestojí na „přáních obviněného“, ale na objektivním až mírně skeptickém hodnocení situace s důrazem na zachování strategie postupu a věrohodnosti tvrzení a důkazů.

Z pohledu strategie obhajoby pak považuji za významnou také část o odklonech v trestním řízení a uzavírání dohody o vině a trestu. I zde autor myslím relevantně poukazuje na stávající trendy trestního řízení, očekávání státních zástupců i důležitost volby, který z procesní institutů „odklonů“ bude vhodný pro tu kterou situa­ci, vč. komparace jednotlivých institutů a vysvětlení jejich rozdílů.

Publikace může dle mého názoru za­ujmout zejména právníky, kteří jsou na počátku své kariéry obhájce nebo státního zástupce, a dále ty, kteří trestní právo běžně nepraktikují, ale ocení ucelený přehled základních institutů trestního řízení. Své místo ale nalezne i v zaběhnutých advokátních praxích, jako přehledný a logicky strukturovaný tutoriál každodenní aplikace trestních norem. Publikace Efektivní obhajoba jednoznačně může být přínosem pro advokátní koncipienty připravující se na advokátní zkoušku a pro studenty právnických fakult. Domnívám se, že svůj význam může mít i pro osoby, proti kterým se trestní řízení vede, jelikož srozumitelnost textu nahrává pochopení průběhu trestního řízení, lepšímu porozumění jejich právům spojeným s obhajobou vč. významu jednotlivých částí trestního řízení.

Závěrem lze shrnout, že publikace obsahuje relativně široké zpracování institutu obhajoby a práva na obhajobu v trestním řízení. Doporučeníhodnou úvahou autorovi je zvážit, zda druhé vydání, které jistě s nějakým časovým odstupem přijde, nerozšířit o pohled praktikujícího obhájce, a představit tak čtenáři širší názorové portfolio na jednotlivé instituty trestního řízení.

JUDr. LUKÁŠ DUFFEK, advokát v Praze