Cílem obsáhlého dvojdílného článku je čtenáři uceleně představit německou právní úpravu omezení majetkové odpovědnosti nezletilých a nabídnout mu její hlubší rozbor na pozadí komentářové literatury, judikatury a odborných článků. Tato jeho první část se věnuje především věcnému rozsahu institutu omezení majetkové odpovědnosti nezletilých, druhá část článku pak zejm. způsobu uplatnění omezení majetkové odpovědnosti, vlivu jeho uplatnění na spoludlužníky dlužníka, ručení a dalším formám zajištění dluhu a dále právní ochraně před možným zneužitím omezení majetkové odpovědnosti nezletilých.

Rozboru české právní úpravy[1] omezení majetkové odpovědnosti nezletilých a jejímu srovnání s německou právní úpravou je věnován samostatný článek v Bulletinu advokacie č. 5/2024, nazvaný Odpovědnost nezletilých za dluhy, na který si čtenáře v případě zájmu o problematiku dovoluji odkázat.

 

Omezení majetkové odpovědnosti nezletilých v německém občanském právu

Do německé právní úpravy byl institut omezení majetkové odpovědnosti nezletilých zaveden na sklonku 90. let minulého století zákonem k omezení majetkové odpovědnosti nezletilých (Gesetz zur Beschränkung der Haftung Minderjähriger).[2] Podnětem pro jeho přijetí se ve Spolkové republice Německo stal případ dvou sester, za které matka uznala dluh ve výši 851 334,64 DM,[3] vzniklý v souvislosti s pokračováním v provozu obchodního podniku v nedílném společenství dědiců.

Spolkový ústavní soud, kterému byl případ předložen, dovodil, že není slučitelné s všeobecným osobnostním právem nezletilých podle čl. 2 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 GG,[4] aby rodiče při výkonu rodičovského oprávnění k zastupování podle ust. § 1629 BGB[5] při pokračování ve vedení zděděného obchodního podniku v nedílném společenství dědiců mohli své děti neomezeně finančně zavazovat, a proto vyzval německého zákonodárce ke zjednání nápravy.[6] Ten se rozhodl pro přijetí právního řešení, které se neomezovalo pouze na nápravu konkrétní situace, jež nastala v případu dvou sester projednávaném před Spolkovým ústavním soudem, ale zvolil cestu co možná nejuniverzálnějšího řešení potencionálních dětských dluhů, spočívajícího v omezení majetkové odpovědnosti nezletilých.

Přijetím zákona o omezení majetkové odpovědnosti nezletilých (Minderjährigenhaftungsbeschränkungsgesetz) se otevřela možnost, aby zletilá osoba omezila svou odpovědnost za dluhy vzniklé v období její nezletilosti na majetek, který vlastnila ke dni dovršení osmnáctého roku věku (dále rovněž jen „starý majetek“). Cílem zákonodárcem upravené možnosti limitace majetkové odpovědnosti není ochránit zletilého před jakýmkoliv poklesem aktiv z důvodu existence dluhů vzniklých v období jeho nezletilosti, ale umožnit, aby se zabránilo předlužení (Überschuldung)[7] mladého člověka (ve smyslu jeho vstupu do zletilosti s negativním saldem), které by mělo pro jeho budoucnost tíživé důsledky.

Využije-li zletilý při splnění zákonných předpokladů zmíněnou možnost limitace své majetkové odpovědnosti, je nejhorší pozicí, ve které se na prahu dospělosti může ocitnout, pozbytí všech aktiv, tvořících doposud jeho starý majetek. Zjednodušeně lze proto říci, že přinejhorším může mladý člověk započít svůj samostatný a odpovědný „dospělý život“ po majetkové stránce zcela „od nuly“. Majetek, který nabyde následně v období zletilosti (dále jen „nový majetek“), není pro věřitele, mající pohledávku za dlužníkem vzniklou v období jeho nezletilosti (dále jen „staří věřitelé“), dosažitelný a ti se z něj tak nemohou uspokojit.[8] Jako preventivní ochrana před zadlužením, tedy před jakoukoliv nežádoucí ztrátou aktiv, má nezletilému sloužit především potřeba udělení souhlasu soudu k vyjmenovaným právním jednáním nezletilého podle § 1643 ve spojení s § 1821 a § 1822 BGB. Následnou ochranu do jisté míry poskytuje nezletilému i jeho případný nárok na náhradu škody vůči rodičům podle ust. § 1664 BGB, jehož uplatnění však pro citové vazby nelze v praxi příliš očekávat.[9]

Jádro právní úpravy omezení majetkové odpovědnosti nezletilých je obsaženo v ust. § 1629a BGB, které je systematicky zařazeno do právní úpravy rodičovské péče (elterliche Sorge). Ust. § 1629a BGB je členěno do čtyř odstavců.

• V prvním odstavci předmětného ustanovení je obsaženo základní pravidlo omezení majetkové odpovědnosti nezletilého a je jím i pozitivně vymezen věcný rozsah tohoto pravidla.
• Druhým odstavcem ustanovení § 1629a BGB zákonodárce upravil výjimky z omezení majetkové odpovědnosti nezletilého, tudíž explicitně určil, ohledně kterých závazků nezletilého nelze limitaci majetkové odpovědnosti uplatnit.
• Ust. § 1629a odst. 3 BGB upravuje vztah mezi omezením majetkové odpovědnosti dlužníka a právy věřitele vůči spoludlužníkům dlužníka a dále vztah mezi omezením majetkové odpovědnosti dlužníka a právy věřitele, plynoucími ze zajištění pohledávky, resp. dluhu, vůči kterému dlužník limitaci své majetkové odpovědnosti uplatní.
• Konečně, v ust. § 1629a odst. 4 BGB jsou uvedeny dvě vyvratitelné právní domněnky ve prospěch věřitelů zletilého k odlišení starých závazků od nových závazků zletilého a k usnadnění určení aktiv tvořících starý majetek zletilého.

 

Věcný rozsah omezení majetkové odpovědnosti

Závazky, ohledně nichž lze omezení majetkové odpovědnosti uplatnit, jsou pozitivně vymezeny v ust. § 1629a odst. 1 věta první BGB. Podle naposledy uvedeného ustanovení se omezení majetkové odpovědnosti nezletilého uplatní ve vztahu k následujícím skupinám – převážnou částí odborné literatury označovaným jako alternativy – závazků nezletilého:

• závazky, které dítěti založili rodiče právním nebo jiným jednáním (sonstige Handlung) v rámci jejich zákonného zastoupení (dále také jen „první alternativa“);
• závazky, které dítěti založily jiné osoby oprávněné k jeho zastupování právním nebo jiným jednáním (sonstige Handlung) v rámci jejich zástupčího oprávnění (dále také jen „druhá alternativa“);
• závazky, které dítěti vznikly na základě nabytí z důvodu smrti (Erwerb von Todes wegen) v období nezletilosti (dále také jen „třetí alternativa“);
• závazky z právního jednání nezletilého podle § 107, § 108 nebo § 111 BGB, učiněného se souhlasem rodičů (dále také jen „čtvrtá alternativa“);
• závazky z právního jednání nezletilého, k němuž rodiče obdrželi souhlas soudu (dále také jen „pátá alternativa“).

• První alternativa

Úpravou první alternativy, která cílí na závazky, které nezletilému vznikly v rámci zákonného zastoupení rodiči, byl v zásadě celkem uspokojivě naplněn výše zmíněný požadavek vznesený Spolkovým ústavním soudem. Zákonodárcem zvolená formulace první alternativy se však setkala i s četnými výhradami odborné veřejnosti.[10] Jednak bylo poukázáno na skutečnost, že zde uvedené slovní spojení „v rámci zákonného zastoupení“ je nadbytečné, neboť již z povahy věci není možné, aby byl nezletilý zavázán z jednání, které rámec zákonného zastoupení přesahuje a představuje tedy ze strany zákonného zástupce exces.[11] Za podstatnější výhradu lze však považovat tu, kterou bylo poukázáno na to, že zdůraznění právě zákonného zastoupení oproti jakékoliv jiné formě zastoupení osobou rodiče může být poněkud zavádějící.[12] Bylo by totiž možné dospět k závěru, že institut omezení majetkové odpovědnosti nelze užít ve vztahu k těm závazkům, které nezletilému sice vznikly v důsledku jeho zastoupení osobou rodiče, avšak nikoliv právě v rámci zákonného zastoupení.[13]

Na zmíněné případy jiných forem zastoupení rodiči by ale při doslovném výkladu nedopadala ani druhá alternativa podle ust. § 1629a odst. 1 věta první BGB, která upravuje zastoupení nezletilého jinými osobami se zástupčím oprávněním, tedy osobami různými od rodičů. Uvedený závěr je však v příkrém rozporu s účelem a smyslem právní úpravy omezení majetkové odpovědnosti nezletilých, který je důvodovou zprávou akcentován skrze explicitně zdůrazněnou vůli zákonodárce poskytnout nezletilému co největší míru ochrany před tíživými závazky, které mu vznikly z důvodu jeho zastoupení, tedy před závazky, jejichž vznik neodvisí od výlučného počínání nezletilého, za které by měl sám odpovídat.[14] Převládl proto názor, že pod první alternativu je nutné subsumovat i taková jednání, kdy je nezletilý sice zastoupen rodičem, ale nejedná se o zákonné zastoupení.[15]

 

• Druhá alternativa

Jisté výhrady ohledně zvolené formulace lze vyjádřit i na adresu zmíněné druhé alternativy,[16] byť se právě jejím prostřednictvím rozhodl německý zákonodárce, veden dobrým úmyslem, jít nad rámec požadavku vzneseného Spolkovým ústavním soudem a chránit nezletilého i před předlužením (Überschuldung) v důsledku těch závazků, které mu vznikly na základě zástupčího oprávnění jiných osob, různých od rodičů. Nosným a zároveň přesvědčivým argumentem pro tento krok byla snaha německého zákonodárce vyvarovat se potenciálních hodnotových rozporů s poukazem na skutečnost, že pro nezletilého a jeho budoucnost je ve svém důsledku nerozhodné, kým byl při vzniku závazku zastoupen. Určující má být naopak okolnost, že se nezletilý stal právně zavázaným a do budoucna zatíženým nepřiměřeným dluhem nezávisle na své vlastní vůli.[17]

Důvodovou zprávou je ve vztahu k relativně volné formulaci druhé alternativy nabídnuto i interpretační vodítko v podobě demonstrativního výčtu, o které jiné osoby se zástupčím oprávněním k nezletilému by se především mohlo jednat, a na jaké právní vztahy by tak řečená limitace mohla dále dopadat. V této souvislosti však německý zákonodárce v důvodové zprávě blíže hovoří mj. i o závazcích, které nezletilému vznikly z důvodu jeho účasti na osobní společnosti, resp. z důvodu jeho zákonného ručení jakožto společníka v takové společnosti. Konkrétně jsou v důvodové zprávě zmíněny ty situace, kdy osobní společnost svým jednáním zaváže jiný ze společníků, popřípadě jiná pověřená osoba, typicky prokurista. I ve vztahu k takto vzniklým závazkům nezletilého má být možné uplatnit limitaci majetkové odpovědnosti, a to na základě jejich subsumpce právě pod druhou alternativu.[18]

Jak však bylo mnohými autory upozorněno, nepodařilo se zákonodárci právě tento záměr do konečné podoby zákonného znění druhé alternativy vtisknout, resp. nelze tento záměr bez dalšího z formulace druhé alternativy zvolené zákonodárcem vyčíst. Jde o to, že v jednání společníků či jiných osob se zástupčím oprávněním za společnost nelze spatřovat zastoupení nezletilého jinou osobou, neboť tyto osoby zastupují právě společnost, a nikoliv nezletilého. Nezletilému v uvedených případech nevzniká závazek na základě jeho zastoupení jinou osobou, ale z důvodu jeho zákonného ručení, tedy ex lege.[19]

Výjimku z výše uvedeného představuje společnost občanského práva (BGB–Gesellschaft), u které se uplatní teorie dvojitého zavázání (Theorie der Doppelverpflichtung), podle níž nezastupuje společník pouze společnost, ale bezprostředně i ostatní společníky. Jen u závazků vzniklých v souvislosti s účastí nezletilého na společnosti občanského práva (BGB–Gesellschaft) se proto subsumpce pod druhou alternativu nejeví být bez dalšího problematická.[20] Výše nastíněný a opakovaně kritizovaný nedostatek, spočívající v částečném nesouladu zákonného znění druhé alternativy s jinak explicitně vyjádřenou vůlí zákonodárce v důvodové zprávě, však nic nemění na skutečnosti, že je odbornou veřejností vůle německého zákonodárce reflektována. Napříč právnickou obcí panuje shoda, že i ve vztahu k závazkům vzniklým nezletilému na základě jeho zákonného ručení v osobní obchodní společnosti lze omezení majetkové odpovědnosti uplatnit.[21]

Na pozadí důvodové zprávy a účelu přijetí právní úpravy lze k druhé alternativě dále uvést, že není rozhodné, zda zástupčí oprávnění jiných osob vzniklo na základě zákona, či smluvně. Pod jiné osoby se zástupčím oprávněním by tak mělo být možné bez větších obtíží podřadit i poručníka či opatrovníka nezletilého, ačkoliv německý zákonodárce u těchto jiných forem péče o dítě a s nimi spojeného právního zastoupení dítěte ust. § 1793 odst. 2 a § 1915 odst. 3 BGB na užití ustanovení § 1629a BGB výslovně odkázal. Pro svou nadbytečnost byly tyto odkazy částí odborné veřejnosti kritizovány,[22] či dokonce označeny za zavádějící.[23]

Druhou alternativu s první, výše pojednanou, alternativou z hlediska věcného rozsahu spojuje, že německý zákonodárce klade závazky vzniklé z jiného jednání (sonstige Handlung) naroveň závazkům, které vznikly z právního jednání.

Pod pojem závazky z jiného jednání spadají zejména závazky, které nezletilému vznikly na základě reálných úkonů (Realakten) jeho zákonných zástupců či jiných osob.[24] Jako reálné úkony (Realakten) jsou v německé doktríně označovány takové úkony, se kterými právní řád spojuje právní následky bez ohledu na vůli jednající osoby. Na rozdíl od projevů vůle, směřujících k vyvolání právních následků (Willenserklärungen), kdy právní následek nastane pouze tehdy, byl-li jednající osobou zamýšlen, nastávají právní následky u reálných úkonů (Realakten) ze zákona, bez ohledu na to, zda jejich vyvolání jednající osoba zamýšlela či nikoliv.[25] Jako příklady reálného úkonu (Realakt) lze uvést zpracování (Verarbeitung), či smísení (Vermischung).

Právní následky některých reálných úkonů (Realakten) rodičů či jiných osob jsou nezletilému přičitatelné především na základě ustanovení § 278 BGB. Ust. § 278 BGB dopadá zejména na sekundární povinnosti, které nezletilý nese v důsledku porušení primární povinnosti, jež pro jeho osobu vyplývala z již existujícího právního vztahu mezi ním a věřitelem, ačkoliv k porušení této primární povinnosti dojde ze strany jeho zákonného zástupce či jiných osob, které mu při plnění jeho primární povinnosti pomáhaly. Podle většiny autorů není rozhodné, zda má právní vztah mezi nezletilým a věřitelem, jehož obsahem je porušená primární povinnost, smluvní základ, či zda vyplývá přímo ze zákona.[26] Jinými slovy, pod závazky nezletilého, které mu byly založeny jiným jednáním jeho rodičů či jiných osob, lze subsumovat sekundární závazky, resp. povinnosti nezletilého, které ten nese v důsledku porušení primární povinnosti vůči věřiteli ze strany jeho rodičů či jiných osob, přičemž není rozhodné, zda tato primární povinnost měla smluvní či zákonný základ.

Pro úplnost lze zmínit, že v rámci německé doktríny existuje i názorový proud, který subsumpci sekundárních povinností, majících původ v porušení primární smluvní povinnosti, pod kategorii závazků z jiného jednání odmítá a trvá na zařazení takovýchto sekundárních povinností pod kategorii závazků vzniklých z právního jednání.[27] Tento čistě teoretický spor ohledně toho, která ze dvou výše uvedených subsumpcí je přiléhavější, však nemá z hlediska věcného rozsahu ust. § 1629a odst. 1 věta první BGB větší význam, neboť v konečném důsledku, ať již bude zvolena jakákoliv z uvedených možností subsumpce, je limitace majetkové odpovědnosti nezletilého u sekundárních závazků vzniklých z důvodu porušení smluvní povinnosti možná.

Lze shrnout, že věcný rozsah ust. § 1629a odst. 1 věty první BGB ve vztahu k druhé a první alternativě vedle primárních závazků z právního jednání zahrnuje i sekundární závazky, které nezletilému vznikly z důvodu porušení smluvních povinností, či z důvodu porušení povinností vyplývajících nezletilému přímo ze zákona, jako jsou například povinnosti nezletilého ve vztahu ke třetím osobám, které mají svůj původ v deliktním právu či v právu bezdůvodného obohacení.[28] I u těchto sekundárních povinností nezletilého je pro německého zákonodárce rozhodné, že nezletilému vznikly v důsledku jednání, popřípadě opomenutí jeho rodičů či jiných osob a nelze tak po něm spravedlivě požadovat, aby za tyto závazky sám v plném rozsahu odpovídal.[29]

Zajímavou se v této souvislosti jeví otázka, zda je možné použít omezení majetkové odpovědnosti rovněž ve vztahu k sekundárním závazkům, vzniklým z důvodu porušení smluvní povinnosti jiným jednáním (sonstige Handlung) samotného nezletilého. Na první pohled by se mohlo zdát, že u takovýchto sekundárních závazků nebyl naplněn již výše zmíněný základní předpoklad, a to, že tyto sekundární závazky byly nezletilému založeny jednáním jeho rodičů, popřípadě jiných osob se zástupčím oprávněním. Jejich subsumpce pod ust. § 1629a odst. 1 věta první BGB by proto z povahy věci neměla být možná. Domnívám se však, stejně jako někteří autoři,[30] že tyto sekundární závazky nezletilého nelze vnímat zcela izolovaně, ale právě naopak, je třeba na ně nahlížet v kontextu se smlouvou, která byla nezletilým porušena.

Existence platné smlouvy a z ní plynoucích primárních povinností je pro vznik jakéhokoliv sekundárního závazku stěžejní. Předmětnou smlouvu však nesvéprávný či omezeně svéprávný nezletilý zpravidla nemůže sám uzavřít, a je proto nezbytné, aby ji za nezletilého uzavřeli rodiče či jiné osoby se zástupčím oprávněním, nebo aby rodiče k takovému právnímu jednání nezletilého udělili svůj souhlas. Na základě této podmíněnosti vzniku sekundárního závazku existencí primárního smluvního závazku, lze dospět k závěru,[31] že i v sekundárních závazcích z porušení smluvní povinnosti ze strany samotného nezletilého lze spatřovat závazky, k jejichž existenci svým jednáním, byť nepřímo, přispěly další osoby, neboť právě tyto umožnily vznik závazku primárního. Pro tento, byť nepřímý, ale značný vliv jiných osob, by měla být za užití extenzivního výkladu subsumpce uvedených sekundárních závazků nezletilého pod ustanovení § 1629a odst. 1 věta první německého občanského možná.[32]

 

• Třetí alternativa

Omezení majetkové odpovědnosti lze podle ust. § 1629a odst. 1 věty první BGB uplatnit dále i ve vztahu k závazkům, které nezletilému vznikly bezprostředně z důvodu nabytí dědictví. Kromě dluhů zůstavitele, které s nápadem pozůstalosti na nezletilého dědice přešly, spadají do této skupiny závazků především nároky z odkazů a z povinných dílů za nezletilým dědicem a náklady na pohřeb.[33] Hlavním motivem německého zákonodárce pro explicitní uvedení těchto závazků ve věcném rozsahu normy byla skutečnost, že tyto závazky ke svému vzniku nevyžadují ani právní jednání, ani jiné jednání (sonstige Handlung) ze strany rodičů nezletilého a nezletilý by před nimi nebyl chráněn. K jejich vzniku postačí, opomenou-li rodiče nezletilého po nápadu dědictví odmítnout dědictví v zákonné lhůtě podle ust. § 1944 BGB. V tomto opomenutí podle německého zákonodárce nelze spatřovat právní, ale ani jiné jednání rodičů. Jelikož je však pro nezletilého ve svých důsledcích zcela srovnatelné s aktivním jednáním jeho rodičů, je žádoucí, aby i zde byla nezletilému poskytnuta náležitá ochrana.[34]^,

Vedle omezení majetkové odpovědnosti podle ust. § 1629a odst. 1 věty první německého občanského zákoníku může nezletilý i nadále jako dědic omezit svou odpovědnost pomocí příslušných institutů dědického práva podle ust. § 1975 a násl. BGB.[35] Ochrana na poli dědického práva tak zůstala přijetím právní úpravy omezení majetkové odpovědnosti nezletilých nedotčena. Německý zákonodárce úpravou omezení majetkové odpovědnosti poskytl nezletilému „druhou šanci“ k limitaci jeho odpovědnosti, pokud ze strany rodičů nebylo ochranných mechanismů dědického práva využito. Tato druhá šance se mu otevírá s dovršením zletilosti.[36]

 

• Čtvrtá alternativa

Omezení majetkové odpovědnosti podle ust. § 1629a odst. 1 věty první BGB lze uplatnit dále i ve vztahu k závazkům, které založil nezletilý svým vlastním právním jednáním podle ust. § 107, § 108 nebo § 111 BGB se souhlasem rodičů. Hlavním důvodem, proč tyto závazky německý zákonodárce do věcného rozsahu normy zahrnul, byla obava, aby nově poskytovaná ochrana nezletilému nebyla ze strany jeho věřitelů obcházena. Postačilo by totiž, pokud by věřitelé namísto právního jednání s rodiči či jinými osobami se zástupčím oprávněním nezletilého důsledně požadovali kontraktaci se samotným nezletilým se souhlasem jeho rodičů, a tím se omezení majetkové odpovědnosti nezletilého jednoduše vyhnuli.[37] Vedle nastíněné obavy bylo přesvědčivým argumentem pro zařazení zmíněných závazků i výsadní postavení rodičů při takovém právním jednání nezletilého, neboť právě souhlas rodičů je pro jeho platnost rozhodný. I zde lze dospět k závěru, že odpovědnost za vznik závazku nesou v poslední řadě rodiče nezletilého a vzhledem ke smyslu a účelu normy je proto žádoucí, aby byla nezletilému poskytnuta dostatečná ochrana.[38]

Plošné zahrnutí závazků vzniklých z právního jednání nezletilého podle ust. § 107, § 108 nebo § 111 BGB se souhlasem jeho rodičů pod věcný rozsah normy však nebylo přijato bez výtek úplně celou odbornou veřejností. Například Glöckner neshledal argumenty zákonodárce pro podřazení těchto závazků pod věcný rozsah normy na pozadí kategorického vyloučení závazků vzniklých nezletilému při výkonu samostatné výdělečné činnosti podle ust. § 112 BGB za zcela přesvědčivé. Nadnesl proto otázku, zda by namísto zcela plošného připuštění či odmítnutí možnosti limitace majetkové odpovědnosti nebylo u zmíněných závazků vhodnější, aby byla úvaha o možnosti uplatnění limitace přenechána v jednotlivých případech soudům.[39]

 

• Pátá alternativa

Do věcného rozsahu ust. § 1629a odst. 1 věty první BGB spadají dále i závazky z právních jednání, k nimž rodiče obdrželi souhlas soudu podle § 1643 ve spojení s § 1821 a § 1822 bod 1, 3, 5, 8 až 11 BGB. I když již samotný souhlas soudu, který má při svém rozhodování sledovat vždy nejlepší zájem dítěte, nepochybně jistou předběžnou ochranu nezletilého před zadlužením představuje, nejevila se být tato ochrana německému zákonodárci zcela uspokojivou. Achillovou patou se ukázala být opět její potencionální mezerovitost, která vystupuje do popředí zejména u závazků nezletilého, u nichž lze očekávat dlouhodobější trvání. O udělení souhlasu k těmto závazkům jsou soudy totiž nuceny rozhodovat na základě svých vlastních prognostických úvah, které však nemusí být vždy správné. Umožnění limitace majetkové odpovědnosti má nezletilého do budoucna před takovými možnými nežádoucími mezerami chránit.[40] Tímto krokem byl vyřešen i vzájemný vztah obou ochranných mechanismů, který je založen na principu kumulativního užití, namísto užití paralelního či dokonce úplného zrušení souhlasu soudu.

Umožnění majetkové limitace odpovědnosti u závazků z právních jednání, k nimž udělil soud rodičům souhlas, se však setkalo s ostrou kritikou části odborné veřejnosti.[41] Někteří autoři upozornili, že zdaleka ne všechna rozhodování soudu o udělení souhlasu mají zmíněný prognostický charakter a vyčítali zákonodárci, že tímto zdvojením ochrany nepřiměřeně upřednostňuje zájmy nezletilého na úkor jeho věřitelů. Přimlouvali se proto, aby od kumulativního užití obou těchto ochranných mechanismů nezletilého bylo upuštěno.[42]

Ačkoliv doktrínou nejsou označeny jako zvláštní alternativa, spadají do věcného rozsahu ust. § 1629a odst. 1 věta první BGB i jednotlivé pohledávky z dlouhodobých závazků nezletilého, byť se staly splatnými až v období jeho zletilosti. Určující je zde okamžik vzniku dlouhodobého závazku, a nikoliv okamžik splatnosti jednotlivých pohledávek. Je přitom zajímavé, že původně bylo v průběhu legislativních prací uvažováno o přijetí zvláštní právní úpravy dlouhodobých závazků nezletilého, která by více reflektovala specifika předmětných závazků, za současného spravedlivého vyvážení ochrany zájmů obou stran závazku. Německý zákonodárce však nakonec záměrně od zvláštní právní úpravy upustil, neboť ochranu zájmů obou stran považoval za zcela dostatečnou.

Nezletilý je podle německého zákonodárce chráněn před neuvážlivým zřizováním dlouhodobých závazků jeho rodiči již souhlasem soudu, který je u většiny těchto závazků podle § 1643 ve spojení s § 1821 a §1822 bod 1, 3, 5, 8 až 11 BGB vyžadován. Věřitelům poté náleží právo závazek vypovědět ze závažných důvodů, přičemž takový závažný důvod spatřoval německý zákonodárce právě v uplatnění omezení majetkové odpovědnosti ze strany dlužníka.[43] Část autorů však přesvědčení německého zákonodárce o dostatečném reflektování zájmů věřitelů nesdílela a vyčítala zákonodárci upozadění jejich zájmů.[44] Objevil se mj. názor, že by právo vypovědět dlouhodobý závazek mělo být věřiteli poskytnuto již mnohem dříve, a to již se samotným dovršením zletilosti dlužníka. Věřitel by tak měl možnost předejít vzniku nových pohledávek, aniž by byl nucen nečinně vyčkávat až do okamžiku uplatnění omezení majetkové odpovědnosti ze strany dlužníka.[45] Jiní autoři se dále odvolávali na zvláštní úpravu dlouhodobých závazků, obsaženou v legislativním návrhu Svobodného a hanzovního města Hamburk.[46] Ta zcela odlišně považovala pohledávky, které se staly splatnými až v období zletilosti dlužníka, za nové závazky, ve vztahu ke kterým již nebylo možné omezení majetkové odpovědnosti uplatnit. Právo závazek vypovědět naopak vkládala do rukou dlužníka, který je mohl uplatnit k okamžiku nabytí své zletilosti v zákonem stanovené lhůtě.[47] Jinými slovy, bylo přenecháno dlužníkovi, aby se vstupem do zletilosti sám rozhodl, zda si přeje v dlouhodobých závazcích s věřitelem i nadále pokračovat bez možnosti limitace své majetkové odpovědnosti, či zda si je naopak přeje vypovědět.

 

Výjimky z omezení majetkové odpovědnosti

Z výše pojednaného věcného rozsahu omezení majetkové odpovědnosti nezletilého stanovil německý zákonodárce dvě výjimky, upravené v ustanovení § 1629a odst. 2 BGB. Ty mají především napomoci zohlednit zájmy věřitelů, do kterých by nemělo být zbytečně zasahováno v případech, kdy se to nejeví jako potřebné.[48] Jako do jisté míry prospěšné se mohou výjimky jevit i pro samotného nezletilého, neboť lze předpokládat, že nepřiměřená ochrana nezletilého na úkor věřitelů by mohla vést k neochotě s nezletilým právně jednat, a tím k jeho vyloučení z právního styku.[49]

Podle první výjimky nelze omezení majetkové odpovědnosti uplatnit u závazků, k nimž se nezletilý zavázal v rámci výkonu samostatné výdělečné činnosti (selbständiger Betrieb eines Erwerbsgeschäfts), ke které byl zmocněn zákonným zástupcem se souhlasem soudu podle ust. § 112 BGB. Jelikož je nezletilý na základě tohoto zmocnění nadán částečnou svéprávností, resp. je na něho pro okruh právních vztahů souvisejících s jeho samostatnou výdělečnou činností nahlíženo jako na zcela svéprávného, je podle německého zákonodárce žádoucí, aby nesl i tomu odpovídající díl odpovědnosti.[50] Nadto je i ve vlastním zájmu zmocněného nezletilého, aby byl co do rozložení šancí a rizik postaven naroveň jiným podnikajícím subjektům, neboť by jinak nebyl jimi v právním styku akceptován.[51]

Toto rozhodnutí zákonodárce ovšem nezůstalo bez odezvy části odborné veřejnosti. Ačkoliv převážná část autorů považovala danou výjimku za zcela legitimní a logickou, neboť za rozhodující měla právě vliv předmětného zmocnění na změnu statusového postavení nezletilého,[52] zazněly na adresu zvoleného řešení i nesouhlasné hlasy. Byl vyjádřen názor, že i za udělení zmocnění nezletilému odpovídají v konečné řadě jeho rodiče a soud, přičemž je zřejmé, že bez jeho udělení by nezletilý nemohl právně jednat. I v tomto případě tak lze do jisté míry hovořit o cizím přičinění, přičemž však měl převážit zájem zákonodárce na tom, aby byl nezletilý postaven naroveň ostatním podnikatelským subjektům.[53] Předmětem zájmu některých autorů se stala dále i jistá vnitřní rozporuplnost, kterou podle nich zákonodárce s přijetím této výjimky do ust. § 1629a BGB vnesl.[54] Poukazovali na to, že u právních jednání za nezletilého, podléhajících souhlasu soudu podle § 1643 ve spojení s § 1821 a 1822 bod 1, 3, 5, 8 až 11 BGB, je omezení majetkové odpovědnosti nezletilého možné, ačkoliv např. zejména obsah právních jednání schvalovaných podle § 1643 ve spojení s § 1822 bod 3 BGB[55] je s obsahem právních jednání podle ust. § 112 BGB v zásadě srovnatelný. V této souvislosti bylo poukázáno dále i na to, že zmocnění k individuálně nespecifikované množině právních jednání v souvislosti s výkonem samostatné výdělečné činnosti je svou povahou pro nezletilého nebezpečnější nežli udělení souhlasu v konkrétním případě.[56] Muscheler, který beztak celou výjimku považoval rovnou za protiústavní, rovněž upozornil, že zmíněné vynětí právních jednání podle ust. § 112 BGB z věcného rozsahu omezení majetkové odpovědnosti nezletilého může být v budoucnu dokonce příčinou výraznějšího poklesu udělených zmocnění.[57] Ačkoliv nastíněné výhrady jistě nelze přecházet bez povšimnutí, domnívám se, že argumenty německého zákonodárce, postavené na statusové změně nezletilého z hlediska jeho svéprávnosti, jsou vzhledem k účelu a smyslu přijaté právní úpravy přesvědčivější.

Významněji do věcného rozsahu omezení majetkové odpovědnosti nezletilého zasáhla, a to z důvodu svého častějšího výskytu v praxi, výjimka druhá. Podle té nelze použít omezení majetkové odpovědnosti u závazků, které sloužily pouze k uspokojení osobních potřeb nezletilého. Není přitom rozhodné, zda nezletilý právně jednal se souhlasem svých rodičů sám, či zda byl zastoupen. Podle důvodové zprávy se uvedená výjimka může týkat nejen drobných závazků každodenního života, jako je nákup školních pomůcek či potravin, ale i „větších závazků“, které jsou typické pro nezletilé příslušné věkové skupiny.[58] Jako příklad takových typických „větších závazků“ uvedl německý zákonodárce koupi počítače či jízdního kola.

Z důvodové zprávy vyplývá, že pro posuzování „větších závazků“ z hlediska jejich možné subsumpce pod řečenou výjimku bylo záměrně zvoleno hledisko objektivní namísto hlediska subjektivního, které by se orientovalo na majetkové a sociální poměry konkrétního nezletilého a jeho rodiny. Přijetí výjimky německý zákonodárce odůvodnil tím, že nezletilého zde není třeba chránit, neboť protiplnění u těchto závazků je přímo ku prospěchu samotného nezletilého, a tyto závazky pro nezletilého nemohou ani představovat neúnosné finanční zatížení ve smyslu nálezu Spolkového ústavního soudu.[59]

Není asi příliš překvapivé, že tato potencionálně velmi široká výjimka neunikla kritice odborné veřejnosti. Německému zákonodárci bylo především vyčítáno, že předmětnou výjimku založil na neurčitém právním pojmu „osobních potřeb“ (persönliche Bedürfnisse).[60] Je sporné, jaké všechny „větší závazky“ lze pod tento neurčitý právní pojem subsumovat. Zjevné naopak je, že s použitím neurčitého právního pojmu spojená právní nejistota je u tak důležité otázky, jako je majetková odpovědnost a možnost její limitace, velmi nežádoucí.[61] Potencionálně nebezpečný může být pro nezletilého i velmi široký prostor přenechaný pro interpretaci soudům.[62] Lze si položit otázku, zda názor zákonodárce, v jehož smyslu nezletilému v důsledku této výjimky žádné neúnosné finanční zatížení nehrozí, je přiléhavý. Je proto žádoucí, aby pojem „osobních potřeb“ byl v praxi vykládán spíše restriktivně.[63] Vedle toho, že pojem „osobní potřeby“ je již sám o sobě značně neurčitý, mnozí autoři poukázali dále i na to, že použití pojmu „osobních potřeb“ ve spojení se slovem „jeho“, jak učinil v zákonném znění německý zákonodárce, jakož i použití stejného pojmu v právní úpravě výživného v rámci rodinného práva, může vzbudit mylný dojem, že při posuzování závazků z hlediska jejich možného podřazení pod předmětnou výjimku má být použito hlediska subjektivního namísto objektivního.[64] Jinými slovy, autoři vyjádřili obavu předtím, aby výjimka nebyla vykládána v rozporu s důvodovou zprávou tak, že se jí má na mysli uspokojování specifických osobních potřeb konkrétního nezletilého, které se z jeho pohledu s přihlédnutím k sociálně ekonomickému postavení jeho rodiny jeví jako obvyklé. V takovém případě by hrozilo, že by u lépe situovaného nezletilého mohla výjimka zahrnovat i takové závazky, jako je koupě závodního koně, bytu či automobilu.[65] Není však přitom pochyb, že právě takové závazky by již potencionálně neúnosné finanční zatížení pro nezletilého představovat mohly. Je proto žádoucí, přidržovat se i přes poněkud zavádějící zákonné znění důsledně záměru německého zákonodárce vyjádřeného v důvodové zprávě a při uplatňování výjimky brát v potaz pouze takové uspokojování potřeb, které je typické pro danou věkovou skupinu nezletilých.[66]

 

Závěr 

Lze shrnout, že omezení majetkové odpovědnosti nezletilého podle ust. § 1629a odst. 1 věta první BGB je možné použít u takových závazků nezletilého, na jejichž vzniku se podílely jiné osoby, a to ať již svým výlučným jednáním v zastoupení nezletilého, či alespoň svým spolupůsobením v podobě udělení souhlasu. Zmíněné omezení je dále možné i u závazků, které nezletilému vznikly bezprostředně z důvodu nabytí dědictví.

A contrario do věcného rozsahu nespadají závazky, které nezletilému vznikly přímo ze zákona či z důvodu výlučného jednání nezletilého. Vzhledem k tomu, že možnost nezletilého zcela samostatně právně jednat je v německém občanském právu značně limitována, představují tuto naposledy uvedenou skupinu závazků především závazky vzniklé z protiprávního jednání nezletilého, tedy závazky z deliktů.

Do relativně široce vymezeného věcného rozsahu institutu omezení majetkové odpovědnosti zasáhl významně německý zákonodárce přijetím dvou výjimek, jejichž účelem je napomoci zohlednit zájmy věřitelů nezletilého dlužníka. Podle první výjimky nelze omezení majetkové odpovědnosti uplatnit u závazků, k nimž se nezletilý zavázal v rámci výkonu samostatné výdělečné činnosti (selbständiger Betrieb eines Erwerbsgeschäfts), ke které byl zmocněn zákonným zástupcem se souhlasem soudu. Dle druhé výjimky se omezení majetkové odpovědnosti neuplatní ve vztahu k závazkům, které sloužily výhradně k uspokojování osobních potřeb nezletilého. Byla to právě druhá z uvedených výjimek, která se v době jejího přijetí setkala s větší mírou kritiky, a to pro neurčitost právního pojmu „uspokojování osobních potřeb nezletilého“. Pod tento neurčitý právní pojem mají dle důvodové zprávy spadat nikoliv pouze drobné závazky každodenního života, ale i větší závazky, které obvykle slouží uspokojování potřeb nezletilého příslušné věkové skupiny, jako je např. koupě chytrého telefonu či jízdního kola. Druhá z výjimek, zejména při jejím extenzivním výkladu, proto může potencionálně představovat velký průlom do ochrany, která je nezletilým institutem omezení majetkové odpovědnosti poskytována. Je proto zejména úlohou soudů, aby k její aplikaci přistupovaly odpovědně.

 

Mgr. Sofie Dietschová působí jako asistentka soudce na Obvodním soudě pro Prahu 7.

Ilustrační foto: canva.com

---

[1] Srov. zákon č. 192/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů.

[2] Srov. Gesetz zur Beschränkung der Haftung Minderjähriger vom 25. August 1998 (BGBl. I str. 2487).

[3] Pro bližší představu čtenáře dluh ve výši 851 334,64 DM odpovídá podle přepočtového vzorce částce 435 280,49 €. Přepočtový vzorec DM in € [online], dostupné z: https://www.mehrwertsteuerrechner.de/waehrungsrechner/euro-rechner-dm-euro/.

[4] Srov. Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland in der im Bundesgesetzblatt Teil III, Gliederungsnummer 100-1, veröffentlichten bereinigten Fassung, das zuletzt durch Artikel 1 des Gesetzes vom 28. Juni 2022 (BGBl. I str. 968) geändert worden ist. Dále jen „základní zákon“ nebo „GG“.

[5] Srov. Bürgerliches Gesetzbuch in der Fassung der Bekanntmachung vom 2. Januar 2002 (BGBl. I str. 42, 2909; 2003 I str. 738), das zuletzt durch Artikel 4 des Gesetzes vom 15. Juli 2022 (BGBl. I str. 1146) geändert worden ist. Dále jen „německý občanský zákoník“ nebo „BGB“.

[6] Srov. BVerfG, Beschluss vom 13. Mai 1986 – 1 BvR 1542/84, BVerfGE 72, str. 155-⁠175.

[7] Předlužením se v tomto kontextu rozumí situace, kdy by pasiva nezletilého dlužníka převyšovala jeho aktiva a ten by do zletilosti vstupoval s negativním saldem, představujícím přílišnou zátěž. Dluhy z období nezletilosti by dlužník musel splácet nově nabytými prostředky zejména z vlastní výdělečné činnosti. S uvedenými prostředky by tak nemohl disponovat zcela dle vlastního uvážení, ale naopak by je musel vynakládat na splácení dluhů z období nezletilosti, které mu byly založeny jeho rodiči, tedy v důsledku projevu cizí vůle. Ochranu před předlužením (Überschuldungsschutz) je proto nutné vnímat ve smyslu zabránění vzniku, resp. trvání výše uvedeného negativního salda, se kterým by dlužník jinak do zletilosti vstupoval, a které by značně omezovalo jeho možnost svobodně rozhodovat o svém dalším osudu. K ochraně před předlužením srov. M. Wolf: Vermögensschutz für Minderjährige und handelsrechtliche Haftungsgrundsätze, AcP, 1987, str. 327.

[8] K hrozbě ztráty aktiv, ale současné možnosti zabránit předlužení srov. M. Coester: § 1629a Rn 2, in M. Coester, L. M. Peschel-⁠Gutzeit, L. Salgo, H. Engler: J. von Staudingers Kommentar zum Bürgerlichen Gesetzbuch mit Einführungsgesetz und Nebengesetzen, Buch 4, Familienrecht §§ 1626-1631; Anhang zu § 1631: RKEG; §§ 1631a-1633. 13., bearbeitete Auflage, Sellier – de Gruyter, Berlin 2002. str. 342.

[9] K ochraně před zadlužením nezletilého srov. Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 7, op. cit. sub 8, str. 343.

[10] Výhrady k formulaci první alternativy vyjádřil např. H. P. Glöckner: Die Haftung des Minderjährigen. Von § 1629a BGB zu einer Gesamtregelung der Minderjährigenhaftung, FamRZ 2000, str. 1401; dále K. Muscheler: Haftungsbeschränkung zugunsten Minderjähriger (§ 1629a BGB), WM 1998, str. 2280, dále rovněž i T. Behnke: Das neue Minderjährigenhaftungsbeschränkungsgesetz, NJW 1998, str. 3079.

[11] K nadbytečnosti slovního spojení „v rámci zákonného zastoupení“ srov. H. G. Glöckner, op. cit. sub 10, str. 1401; dále srov. K. Muscheler, op. cit. sub 10, str. 2280; rovněž i T. Behnke, op. cit. sub 10, str. 3079.

[12] K nevhodnosti zdůraznění zákonného zastoupení oproti jakékoliv jiné formě zastoupení nezletilého rodiči podrobně srov. K. Muscheler, op. cit. sub 10, str. 2280, dále rovněž srov. H. P. Glöckner, op. cit. sub 10, str. 1401.

[13] Jako jeden z příkladů jiné formy zastoupení uvádí Muscheler např. situaci, kdy rodič nezletilého právně jedná jako vykonavatel pozůstalosti ve vztahu k pozůstalosti, jejímž dědicem je nezletilý.

[14] Srov. BT–Drs. 13/5624, str. 8 [online], dostupné z: 1305624.pdf (bundestag.de)

[15] K zahrnutí závazků, vzniklých na základě i jiného zastoupení rodiči nežli zákonného, srov. Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 18, op. cit. sub 8, str. 346; shodně rovněž K. Muscheler, op. cit. sub 10, str. 2280.

[16] Kriticky k formulaci druhé alternativy srov. H. P. Glöckner, op. cit. sub 10, str. 1402; dále M. Habersack, P. Schneider: Haftungsbeschränkung zugunsten Minderjähriger – aber wie? Überlegungen zum Regierungsentwurf eines Gesetzes zur Beschränkung der Haftung Minderjähriger, FamRZ 1997, str. 653, 656; dále rovněž M. Habersack: Das neue Gesetz zur Beschränkung der Haftung Minderjähriger, FamRZ 1999, str. 3; a Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 20, op. cit. sub 8, str. 347.

[17] Srov. BT–Drs. 13/5624, op. cit. sub 14, str. 8.

[18] Tamtéž, str. 8.

[19] K neúplnosti formulace druhé alternativy srov. zejména M. Habersack, op. cit. sub 16, str. 1, 3; dále H. P. Glöckner, op. cit. sub 16, str. 1402; rovněž L. M. Peschel-⁠Gutzeit: Überschuldungsschutz für Minderjährige, FPR 2006, str. 458.

[20] K teorii dvojitého zavázání srov. Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 20, op. cit. sub 8, str. 347; dále M. Habersack, P. Schneider, op. cit. sub 16, str. 653; či L. M. Peschel-⁠Gutzeit, op. cit. sub 19, str. 458.

[21] K subsumpci závazků vzniklých z důvodu zákonného ručení nezletilého jako společníka v osobní obchodní společnosti srov. Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 20, op. cit. sub 8, str. 347; dále B. Veit: § 1629a, Rn 2, in H. G. Bamberger, H. Roth: Kommentar zum Bürgerlichen Gesetzbuch, Band 3, §§ 1297-⁠2385: EGBGB, CISG, 1. Auflage, C. H. Beck, München 2003, str. 826.

[22] K nadbytečnosti právních odkazů srov. Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 19, op. cit. sub 8, str. 346-347; dále H. P. Glöckner, op. cit. sub 10, str. 1402; či M. Habersack, op. cit. sub 16, str. 2.

[23] K ostré kritice právních odkazů srov. M. Muscheler, op. cit. sub 10, str. 2278-2279.

[24] K závazkům z jiného jednání srov. BT–Drs. 13/5624, op. cit. sub 14, str. 13; dále Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 21, 23, op. cit. sub 8, str. 348; a P. Huber: § 1629a, Rn 10, 14, in F. J. Sacker, R. Rixecker, H. Oetker: Münchener Kommentar zum Bürgerlichen Gesetzbuch, Band 10, Familienrecht II, §§ 1589-1921, SGB VIII, 8. Auflage, C. H. Beck, München 2020, str. 750-751.

[25] K reálným úkonům (Realakten) srov. H. Brox, W. Wolf-Dietrich: Allgemeiner Teil des BGB, 44., neubearbeitete Auflage, Verlag Franz Vahlen, München 2020, str. 48.

[26] Blíže srov. MünchKomm/Huber: § 1629a, Rn 11-12, op. cit. sub 24, str. 750-751; dále zejména M. Habersack, op. cit. sub 16, str. 4.

[27] K podřazení sekundárních povinností z důvodu porušení primární smluvní povinnosti pod závazky z právního jednání blíže srov. Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 21, 23, op. cit. sub 8, str. 348; dále srov. Bamberger/Veit: § 1629a, Rn 3, op. cit. sub 21, str. 826; L. M. Peschel-Gutzeit; op. cit. sub 19, str. 458.

[28] K sekundárním závazkům nezletilého vzniklým z důvodu porušení primární zákonné povinnosti srov. MünchKomm/Huber: § 1629a, Rn 13, op. cit. sub 24, str. 751.

[29] Srov. BT–Drs. 13/5624, op. cit. sub 14, str 13.

[30] K problematice sekundárních závazků vzniklých z důvodu porušení smluvní povinnosti jednáním samotného nezletilého podrobně srov. D. Eckardt: Vorsicht–Kinder haften für ihre Eltern! Zum 10. Geburtstag des „Minderjährigenhaftungsbeschränkungsgesetzes“, ZJS 2008, str. 447, 448; dále srov. K. Muscheler, op. cit. sub 10, str 2281; Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 43, op. cit. sub 8, str. 354.

[31] Srov. zejména D. Eckardt, op. cit. sub 30, str. 447-⁠448; dále K. Muscheler: op. cit. sub 10, str. 2281; a Staudinger/Coester: § 1629a, Rn. 43, op. cit. sub 8, str. 354.

[32] K možnosti subsumpce srov. zejména D. Eckardt, op. cit. sub 30, str. 447-⁠448; dále K. Muscheler, op. cit. sub 10, str. 2281.

[33] Ke skupině těchto závazků srov. Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 28, op. cit. sub 8, str. 350.

[34] K závazkům vzniklým z důvodu nabytí pozůstalosti srov. BT–Drs. 13/5624, op. cit. sub 14, str. 13.

[35] K nedotčení možnosti limitace majetkové odpovědnosti skrze instituty dědického práva srov. Bamberger/Veit: § 1629a, Rn 5, op. cit. sub 21, str. 826.

[36] K poskytnutí druhé šance srov. T. Behnke, op. cit. sub 10, str. 3079; dále L. M. Peschel-⁠Gutzeit, op. cit. sub 19, str. 458; či Staudinger/Coester: § 1629a, Rn. 29, op. cit. sub 8, str. 350.

[37] Sorv. BT–Drs. 13/5624, op. cit. sub 14, str. 13.

[38] Srov. Staudinger/Coester, § 1629a, Rn 25, op. cit. sub 8, str. 349.

[39] H. P.Glöckner, op. cit. sub 10, str. 1403-1404.

[40] K důvodům zařazení těchto závazků pod věcný rozsah normy srov. BT–Drs. 13/5624, op. cit. sub 14, str. 8, 13.

[41] Kriticky se k podřazení pod věcný rozsah normy vyjádřil např. H. P. Glöckner: op. cit. sub 10, str. 1403; dále M. Habersack, P. Schneider, op. cit. sub 16, str. 652; a M. Habersack, op. cit. sub 16, str. 4.

[42] K nedostatečnému zohlednění zájmů věřitelů a upuštění od kumulativního užití obou ochranných mechanismů srov.  díla citovaná v pozn. č. 41. Zajímavé je, že představy zde citovaných autorů, jakým způsobem by mělo být od kumulativního užití upuštěno, se částečně rozcházely. Ačkoliv nakonec Habersack i přes vyjádřenou kritiku dospěl k závěru, že nelze nic jiného než rozhodnutí zákonodárce akceptovat, zastával dříve ve spoluautorství se Schneiderem názor, že by kumulativní užití mělo být nahrazeno užitím paralelním, přičemž by bylo vhodné taxativní výčet právních jednání, k jejichž uzavření za nezletilého je potřeba souhlasu soudu, nově upravit. Ještě o něco dále ve svých úvahách zašel Glöckner, který si položil otázku, zda by nebylo nejlepší předmětný taxativní výčet zcela zrušit, když nezletilému neposkytuje beztak dostatečnou míru ochrany, a zákonodárce zájmy nezletilého právě umožněním kumulativního užití obou ochranných mechanismů zcela jednoznačně upřednostnil před zájmy věřitelů.

[43] K důvodům upuštění od zvláštní úpravy dlouhodobých závazků srov. BT–Drs. 13/5624, op. cit. sub 14, str. 9.

[44] Kriticky se k řešení dlouhodobých závazků nezletilého a k nedostatečnému zohlednění zájmů věřitelů vyjádřili např. M. Habersack, op. cit. sub 16, str. 4; dále M. Habersack, P. Schneider, op. cit. sub 16, str. 653; či L. M. Peschel-⁠Gutzeit: Elterliche Vertretung und Minderjährigenschutz, FamRZ 1993, str. 1012.

[45] K možnosti vypovězení závazku ještě před uplatněním omezení majetkové odpovědnosti srov. M. Habersack, op. cit. sub 16, str. 4.

[46] K preferenci hamburské zvláštní úpravy dlouhodobých závazků srov. M. Habersack, P. Schneider, op. cit. sub 16, str. 653; L. M. Peschel-⁠Gutzeit, op. cit. sub 44, str. 1012.

[47] Ke zvláštní úpravě dlouhodobých závazků v hamburském návrhu srov. podrobněji L. M. Peschel-⁠Gutzeit, op. cit. sub 44, str. 1012.

[48] K důvodu přijetí výjimek srov. BT–Drs. 13/5624, op. cit. sub 14, str. 13.

[49] K potencionálnímu vyloučení nezletilého z právního styku srov. B. Waas: Das Gesetz zur Beschränkung der Haftung Minderjähriger zwischen Selbstbestimmung und notwendigem Schutz des Minderjährigen, KritV 2000, str. 18-⁠19.

[50] K zdůvodnění srov. BT–Drs. 13/5624, op. cit. sub 14, str. 9.

[51] K zájmu nezletilého, aby byl postaven naroveň jiným podnikajícím subjektům, srov. Staudinger/Coester, § 1629a, Rn 30, op. cit. sub 8, str. 350.

[52] Ke změně statusového postavení nezletilého a k vhodnosti zákonodárcem zvoleného řešení srov. např. MünchKomm/Huber: § 1629a, Rn 27, op. cit. sub 24, str. 754; dále Bamberger/Veit: § 1629a, Rn 8-9, op. cit. sub 21, str. 827; či B. Waas, op. cit. sub 49, str. 21-⁠22; nebo M. Habersack, P. Schneider op. cit. sub 16, str. 653.

[53] K zmocnění nezletilého a odpovědnosti rodičů a soudu srov. Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 30, op. cit. sub 8, str. 350; dále L. M. Peschel-⁠Gutzeit, op. cit. sub 19, str. 458; či K. Muscheler, op. cit. sub 10, str. 2282.

[54] K vnitřní rozporuplnosti podrobně srov. Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 30-33, op. cit. sub 8, str. 350-⁠351; dále K. Muscheler, op. cit. sub 10, str. 2282; a dále, byť o něco smířlivěji, i L. R. Peschel-⁠Gutzeit, op. cit. sub 19, str. 458.

[55] Podle ustanovení § 1822 bod 3 BGB se vyžaduje souhlas soudu ke smlouvě, jejímž účelem je úplatné nabytí nebo zcizení podnikání (Erwerbsgeschäft), jakož i ke společenské smlouvě, uzavřené za účelem provozování podnikání (Erwerbsgeschäft).

[56] Srov. Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 31, op. cit. sub 8, str. 350; či K. Muscheler, op. cit. sub 10, str. 2282.

[57] K potencionálnímu poklesu srov. K. Muscheler, op. cit. sub 10, str. 2282.

[58] K výjimce srov. BT–Drs. 13/5624, op. cit. sub 14, str. 13.

[59] Tamtéž.

[60] Kriticky k neurčitosti pojmu „osobních potřeb“ srov. např. Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 35, op. cit. sub 8, str. 352; či L. M. Peschel-⁠Gutzeit, op. cit. sub 44, str. 1013; či K. Muscheler, op. cit. sub 10, str. 2282.

[61] K absenci právní jistoty srov. K. Muscheler, op. cit. sub 10, str. 2282.

[62] Tamtéž.

[63] K nutnosti restriktivního výkladu srov. Staudinger/Coester: § 1629a, op. cit. sub 8, Rn 35, str. 352; dále MünchKomm/Huber: § 1629a, Rn 29, op. cit. sub 24, str. 754; či K. Muscheler, op. cit. sub 10, str. 2282; nebo L. M. Peschel-Gutzeit, op. cit. sub 19, str. 458.

[64] K zavádějícímu zákonnému znění srov. K. Muscheler, op. cit. sub 10, str. 2282; či Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 35, op. cit. sub 8, str. 352.

[65] Srov. B. Waas op. cit. sub 49, str. 20; dále i L. M. Peschel-Gutzeit, op. cit. sub 19, str. 458.

[66] Srov. Staudinger/Coester: § 1629a, Rn 36, op. cit. sub 8, str. 352; či MünchKomm/Huber: § 1629a, Rn 29, op. cit. sub 24, str. 754; nebo K. Muscheler, op. cit. sub 10, str. 2283.