Insolvence a oddlužování aneb Realita po novele insolvenčního zákona účinné od roku 2019 v aktuálních datech. Takové bylo hlavní téma odborného semináře, který se konal v úterý 23. dubna 2024 pod záštitou poslanců Mgr. Ing. Taťány Malé a Ing. Patra Nachera v Poslanecké sněmovně a jenž volně navazoval na včerejší tiskovou konferenci představující výstupy z průzkumu veřejného mínění na problematiku oddlužování. Kromě zmíněných „patronů“ se akce zúčastnila řada odborníků v čele s JUDr. Jarmilou Veselou, jednatelkou InsolCentra, RNDr. Ladislavem Minčičem, CSc., tajemníkem Hospodářské komory ČR, JUDr. Michalem Žižlavským, členem představenstva České advokátní komory a předsedou Sekce ČAK pro insolvenční právo, či náměstkem ministra spravedlnosti Ing. Bc. Radomírem Daňhelem.

„Není náhoda, že se náš seminář koná právě teď, den před projednáním novely insolvenčního zákona v Ústavně-právním výboru,“ řekla v úvodu svého vystoupení poslankyně Mgr. Ing. Taťána Malá. „Novela, která má mimo jiné zkrátit dobu oddlužení na tři roky, budí – s ohledem na predikce – poměrně velké vášně,“ dodala. A následně přiblížila snahy členů ÚPV na hledání nástrojů a možností, jak dobře nastavit pravidla pro dlužníky i věřitele tak, aby byla spravedlivá pro všechny a aby dlužníci měli motivaci své dluhy platit. „Pořád by mělo platit, že dluhy se mají splácet,“ uzavřela Taťána Malá.

Na ni navázal její kolega, poslanec Ing. Patrik Nacher. „Nemám rád černobílý svět. Myslím si, že každý věřitel není poctivý a že každý dlužník není ten, co si za to může sám. Ale také, že věřitelem nemusí být predátorská společnost, může jím být i matka samoživitelka, která dostává měsíčně od otce svých dětí splátku výživného ve výši 92 korun,“ řekl Nacher. „Půl roku jsme s kolegyní Malou čekali, zda politici dojdou ke konsensu, když jsme se nedočkali, připravili jsme pozměňovací návrhy, které z návrhu dělají koncepční novelu. První z nich se týká „odbřemenění“ zaměstnavatelů od povinností, které jim vyplývají ze zaměstnávání lidí s vícečetnými exekucemi,“ nastínil. Druhý pozměňovací návrh se týká skutečnosti, že se exekuce nepropisují do registru vozidel, další pak motivace dlužníků jít do insolvence. Čtvrtý návrh zahrnuje odstupňované oddlužení. Poslední pozměňovací návrh opět přiblížila Taťána Malá. Jedná se o odstupňovanou dobu oddlužení podle výše dluhů. „Tři roky pro dlužníky v ohrožené skupině a do výše dluhu 600 000 korun. Čtyři roky pro dluhy nad 1,3 mil. korun a pět let pro dlužníky, kteří dluží vyšší částku,“ upřesnila. „Vznikl by tak větší tlak na to, aby si dlužníci hlídali výši svého dluhu…“

„Možnost oddlužení tu máme již 16 let,“ konstatovala JUDr. Jarmila Veselá, jednatelka InsolCentra. „A již 172 000 lidí zvládlo oddlužení. Pouze 11 % zadlužených lidí nezvládlo splácet a oddlužení jim bylo zrušeno. V současné době je v procesu oddlužení 98 000 lidí.“ Jak dále uvedla, výsledky prvních let ukázaly, že během doby oddlužení bylo splaceno 30 % dluhu a průměrná míra uspokojení věřitele byla 56 %. Jak ale ukazují data z aktuálního průzkumu k problematice oddlužování, u tříletých oddlužení padla hranice 30 %, průměrná míra uspokojení je nyní pouze 18 %.

Jak přistupuje stát k řešení k oddlužení? Pomáhá dlužníkům, zvyšuje nezabavitelné částky, snaží se dluhy odpouštět, nabízí milostivá léta, zastavují se bagatelní a bezvýsledné exekuce… I přesto se počet exekucí na jednoho dlužníka opět začal zvyšovat. Stát dluhy odpouští, ale věřitelé v mnoha případech nedostávají skoro nic. „Je to vůbec ústavní postup? Je tu rovnováha vztahů?,“ zeptala se Jarmila Veselá. A dodala, že se množí situace, kdy se věřitelé již o své pohledávky nehlásí. „Pokud lidé začnou rezignovat na vymáhání svých práv, začne se stát rozkládat.“ Domnívá se také, že stát podporuje svými opatřeními morální hazard myšlení zadlužených lidí. Snížení platební morálky pak může mít vliv na ekonomiku státu. Zmínila ale také fakt, že dlužníci patří do odlišných kategorií podle věku, regionu i příjmu, měli bychom k nim tedy zřejmě přistupovat rozdílně, abychom nepodporovali zadlužené lidí v bohatých krajích na úkor těch ostatních.

„Musím potvrdit, že velká část organizací bere snížení doby trvání oddlužení jako manu nebeskou a nerada diskutuje jakékoliv další změny, které by mohly být do novely zařazeny. Jsou ale i výjimky a jednou z nich jsme my,“ řekl Mgr. Ing. David Šmejkal, ředitel Poradny při finanční tísni. „Já si skutečně myslím, že ta výhoda pro dlužníky je zcela jasná a je enormní, měla by být vyvážena nějakou protiváhou, která umožní i věřitelům narovnat a zlepšit jejich postavení ve vztahu k dlužníkům. Je zcela evidentní, že snížení doby oddlužení je opatření, které je třeba vyvážit jiným pravidlem.“

JUDr. Michal Žižlavský, člen představenstva ČAK, nejprve poděkoval doktorce Veselé, za to, že sbírá data. „Nejhorší je, že se rodí stále nové novely insolvenčního zákona bez toho, že by se někdo zajímal o jejich dopady,“ uvedl.  Tříleté oddlužení není podle něj nic nového – dnes se každý může oddlužit za tři roky, pokud splatí 60 % dluhu. V každodenní praxi ale vidí, že benevolence státu vede k pocitu, že dluhy se nemusí platit. „Dlužníci dnes berou jako samozřejmost, že se mohou oddlužit,“ přiblížil aktuální situaci doktor Žižlavský. „Pokud se hranice posune ještě dál, bude to ještě horší. Navíc jsou na místě i obavy, zda je navrhované řešení ústavně konformní a zda obstojí v testu ústavnosti. … Pokud se nenajdou další kontrolní mechanismy a novela projde v navrženém znění, uleví dlužníkům, a to na úkor věřitelů. Zamysleme se nad tím, koho chceme oddlužit!“, doplnil Michal Žižlavský.

Ing. Jan Vysloužil, předseda Svazu českých a moravských bytových družstev zahájil svůj příspěvek krátkým výčtem, podle nějž členové Svazu v současné době spravují na 650 000 bytů, původně družstevní bytová výstavba dnes tvoří asi 20 % bytů. V ČR je mnoho domů, kde bydlí převážně senioři a matky-samoživitelky. Pokud se objeví dlužník, hradí zvýšené náklady právě tyto dvě skupiny. „Bytová družstevní jsou v roli nedobrovolných věřitelů,“ konstatoval. „Kvůli neplatičům dochází k degradaci majetku SVJ, v horším případě se dům stane neobyvatelný a musí být zbourán.“ Položil také zástupcům vlády, resp. MSP, otázku: „Najde se vyvážené řešení, respektující pomoc odpovědným dlužníkům i práva zodpovědných věřitelů?“ Domnívá se, že SVJ a bytová družstva patří mezi zodpovědné věřitele. „Pokud říkáme, že 93 % dluhů odpouštíme, ptám se, je to vyvážené řešení? Ručička vah se vychýlila,“ uzavřel Jan Vysloužil.

„Máme velké dluhy na poplatcích na odpady, za černé jízdy v MHD, za přestupky… Stát nám poskytuje příspěvek, zbytek bychom měli vybrat, ale nevybereme, protože si lidi neplní své zákonné povinnosti, dluhy pak za ně platí celá komunita,“ uvedl Ing. Dan Jiránek, zástupce Svazu měst a obcí ČR. V souvislosti s dluhy by se podle něj zásadně nemělo používat slovo půjčka. „Nemůžeme navýšit poplatky za odpady jen proto, že část lidí neplatí a bohužel se jen „veze“. A jak se nyní dozvídáme, velká část z nich nebude muset navíc své dluhy zaplatit,“ dodal.

Tajemník Hospodářské komory ČR RNDr. Ladislav Minčič, CSc., hovořil na téma proporcionality, přiměřenosti regulace. „Daně z příjmu, včetně povinných pojistných, ze spotřeby, z majetku jsou konstruovány proporcionálně. Stát jako suverén může jemu náležející prostředky nějak paušalizovat, omezit je absolutní částkou. Dělá to zpravidla kvůli snazší správě nebo proto, že práva garantuje všem lidem stejně. Císař rozhoduje o císařových penězích,“ řekl. „V soukromém, úpadkovém právu jsme ale svědky prosazování jiného mechanismu – stát usiluje o paušalizaci, přičemž soukromý věřitel má být spokojen u jakéhokoliv dluhu s úhradou ve výši necelých 40 000 korun. Stát limituje velkoryse ne své příjmy, ale majetek svých občanů.“ Jak také uvedl, Hospodářská komora usilovně volala a volá po proporcionalitě, a apeloval: „Snažme se alespoň některé prvky proporcionality zachovat tak, aby došlo ke snížení morálního hazardu a splacení větší částky věřiteli.“ I doktor Minčič ocenil dlouholetou usilovnou práci doktorky Veselé a jejího týmu a vyjádřil překvapení nad tím, že na takto získaných datech neparticipuje stát, a především MF, MV a MSp, jež by mohly těžit z výsledků jejich práce.

Jako poslední vystoupil se svým příspěvkem Ing. Bc. Radomír Daňhel, náměstek ministra spravedlnosti. „Řešíme tu dobytnost pohledávek a vyšší uspokojení. Je to ale otázka aktuální novely insolvenčního zákona?,“ zeptal se. A postupně se zaměřil na jednotlivá vystoupení a probraná témata – důchodce-dlužníky a milostivá léta, zastavování bezvýsledných exekucí, zkrácení základní doby plnění splátkového kalendáře na tři roky a ohrožené skupiny… „Nově bude základní splátkový kalendář tři roky, pokud se dlužníkovi nebude dařit, je tu sankční prodloužení o další rok. Pokud by se mu i nadále nedařilo, prodlouží se kalendář na 4,5 roku. Zkracujeme tedy vlastně o šest měsíců. To je největší problém?,“ obrátil se na přítomné náměstek Daňhel. „A ještě tu je období, než se schválí splátkový kalendář.“ Podle něj, resp. podle předkladatelů novely, dlužník u tříleté doby oddlužení uvidí „světlo na konci tunelu“, může to pro něj být motivující. Dále zmínil i možnost dalšího oddlužení, spolupráci se zaměstnavateli a zavedení evidence exekucí vedené přímo zaměstnavateli apod. Nakonec vyjádřil přesvědčení, že návrh novely je – podle zadání, které měla přídavná skupina k dispozici – udělán dobře.

V závěrečné diskusi se ještě hovořilo o nadcházející debatě garančního Ústavně-právního výboru a o pozměňovacích návrzích ministra Pavla Blažka, o projednávání návrhu ve sněmovně i v Senátu a možné následné debatě, o problematice nerovného postavení bytových družstev a SVJ, či o exekučním řízení. Podle Roberta Runtáka z Exekučního úřadu Přerov budou exekuce stále více bezvýsledné, neboť exekutoři přišli o skoro všechny nástroje, jak vymoci pohledávky.

„Dluh má tu úžasnou vlastnost, že nezmizí,“ řekl v závěru diskuse doktor Žižlavský. „Pokud ho odpustíme jednomu, zaplatí to za něj jiný.  O co víc odpustíme dlužníkům, o to víc zaplatí zbytek společnosti.“

Redakce AD
Foto: redakce