Systém pomoci obětem násilí se v Česku dlouhodobě nedaří nastavit. Chybí potřebné služby i prevence. Řekla to vládní zmocněnkyně pro lidská práva Mgr. Klára Šimáčková Laurenčíková. Je přesvědčena o tom, že by k systémovému řešení přispěla takzvaná Istanbulská úmluva proti násilí na ženách a domácímu násilí. Podle odpůrců je dokumenty nadbytečný a obsahuje genderovou ideologii, podle zastánců by zlepšil pomoc obětem a vyslal signál o nepřijatelnosti násilí v ČR. Tento týden by měl o ratifikaci rozhodovat Senát. Zmocněnkyně věří, že senátoři dokument podpoří.

„Bez stabilní, dlouhodobé politické podpory se nám vlastně ty potřebné systémové změny nedaří zajistit a nastavit, takže máme jak málo lůžek pro oběti, tak málo programů pro původce násilí a téměř žádnou prevenci násilí, která by byla systematická. To vede k tomu, že máme poměrně dramatická čísla o tom, kolik lidí v naší zemi násilí zažívá… Úmluva proti násilí na ženách a domácímu násilí by vlastně byla tím pevně vysloveným závazkem ČR, že už napořád bude na těchto důležitých oblastech pracovat, ať bude ve vládě či Sněmovně a Senátu kdokoliv. Tenhle trvalý závazek potřebujeme,“ řekla Klára Šimáčková Laurenčíková.

Zástupci organizací na pomoc obětem ve videu na podporu Istanbulské úmluvy uvedli, že policie loni řešila 86 vražd mezi blízkými a přijala 900 oznámení o znásilnění. Každé desáté dítě bylo terčem či svědkem násilí v rodině. Utajené azylové domy jsou v Česku dva, specializované centrum pro oběti sexuálního násilí jedno. Programy ke zvládání násilného chování jsou dostupné zhruba desetině zájemců, upřesnila zmocněnkyně.

V Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí se státy zavazují mimo jiné k uzákonění opatření proti násilí, k prevenci i k vyčlenění peněz na služby. Počítá se se školením zdravotníků, policistů či soudců. Vzniknout by měla centra s lékařskou pomocí pro oběti sexuálního násilí, dostupná by měla být právní a psychologická podpora či azylové domy. Text zmiňuje, že do prevence by se měli zapojit i muži a chlapci. Pracovat by se mělo i s násilnými osobami. Dokument odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Násilí vůči ženám vnímá jako porušování lidských práv a diskriminaci a poukazuje na to, že ženy bývají mnohem častěji obětí domácího a sexuálního násilí než muži i obětí masového znásilňování v ozbrojených konfliktech.

Úmluvu důrazně odmítli konzervativci či sedm křesťanských církví. Podle odpůrců je nadbytečná, obsahuje genderovou ideologii, postavila by ženy proti mužům a změnila by podobu rodiny. Podle zastánců naopak pomůže zlepšit pomoc obětem a na mezinárodní scéně ukáže, že pro ČR je násilí nepřijatelné.

Česko úmluvu podepsalo v roce 2016. K tomu, aby začala platit, ji musí ratifikovat Senát a poslanecká sněmovna a podepsat prezident republiky. Senát by o ní měl rozhodovat tento týden. Zmocněnkyně Klára Šimáčková Laurenčíková tam vidí poměr hlasů pro a proti jako vyrovnaný. Věří, že dokument podporu senátorů získá a do voleb ho přijmou i poslanci. Pokud by Senát ratifikaci neschválil, sněmovní posouzení by bylo nadbytečné.

Kdyby ratifikační proces zkrachoval, je podle zmocněnkyně potřeba usilovat o schválení znovu. „Pokud by se to nepovedlo, tak to bude úkol, který bude muset řešit další vláda, další sněmovna znovu,“ míní Klára Šimáčková Laurenčíková.

Zdroj: ČTK
Ilustrační foto: canva.com