C. H. Beck, Praha 2022, 176 stran, 390 Kč.

Na podzim loňského roku byla v nakladatelství C. H. Beck vydána monografie Úvod do mezinárodního práva správního, jejímž autorem je prof. JUDr. Jakub Handrlica, Ph.D., LL.M., DSc. Vzhledem k tomu, že se jedná o vůbec první publikaci, která přináší komplexnější pohled na existenci cizího prvku ve vztazích vnitrostátního správního práva, zaslouží si podrobněji představit.

Její autor Jakub Handrlica působí jako profesor na Katedře správního práva a správní vědy Právnické fakulty Univerzity Karlovy a od roku 2022 je vedoucím jmenované katedry. Mezi aktuální oblasti jeho odborného zájmu patří mezinárodní právo správní, srovnávací správní právo, energetické právo, právo nových technologií či právní futurismus.

Recenzovaná publikace se věnuje mezinárodnímu právu správnímu, které doposud nebylo (na rozdíl od mezinárodního práva soukromého) v české odborné literatuře komplexněji zpracováno. Přitom autor korektně poukazuje na to, že nejen ve vztazích práva soukromého, ale i ve vztazích práva správního se může vyskytovat prvek s vazbou na zahraniční právní úpravu, přičemž v tomto směru lze sledovat rostoucí tendence. Takovými prvky jsou např. oprávnění řídit motorové vozidlo nabyté podle cizího práva, nabytí vysokoškolského vzdělání na zahraniční univerzitě, existence veřejného zdravotního pojištění v cizině či označení klenotu ze zlata nebo z jiného drahého kovu puncovní značkou příslušným zahraničním orgánem. Problematika nabyla na aktuálnosti v důsledku masivního přílivu osob z území Ukrajiny. Tento příliv současně implikoval zvýšenou frekvenci výskytu aktů ukrajinské správy ve vztazích upravených naším správním právem.

Vnitrostátní právní normy z oblasti správního práva na existenci těchto prvků reagují tím způsobem, že přiznávají cizímu právu důsledky i v našich právních vztazích, přičemž tyto normy nejsou v českém právním řádu nijak kodifikovány, ale naopak je lze najít v desítkách předpisů správního práva. Předmětná monografie by proto dle slov autora měla být prvním pokusem o systematické uchopení této problematiky v naší odborné literatuře.

V kapitole první nazvané Pojem mezinárodního práva správního (str. 5 až 28) autor vymezuje základní terminologii, zabývá se mezinárodním právem správním jako specifickou právní disciplínou a vymezuje jeho vztahy k jiným oblastem správního práva a k jiným právním odvětvím (právu mezinárodnímu, evropskému a mezinárodnímu právu soukromému). Přestože by se mohlo zdát, že první kapitola bude pouhým úvodem, v němž bude mezinárodní právo správní jednoduše definováno, není tomu tak. Samotné vymezení pojmu je totiž poměrně náročné, což ostatně autor přiléhavě dokládá na citátu Karla Neumeyera zařazeném na začátku publikace: „Mezinárodní právo správní, nebo cokoliv, co je nazýváno podobnými pojmy, není nic jiného než právní přelud.“ Pokud jde o složitost pojmu mezinárodní právo správní, považuji za důležité uvést, že adjektivum mezinárodní by mohlo evokovat, že se jedná o součást mezinárodního práva, avšak takové úvahy by byly nesprávné. Autor pojem blíže vymezuje na str. 6: „Mluvíme-li o mezinárodním právu správním, myslíme tím – obdobně jako je tomu v případě mezinárodního práva soukromého – právní rámec vytvořený v jednotlivých národních jurisdikcích. Mezinárodní právo správní ve smyslu, jak je prezentováno v této publikaci, tedy nemá univerzální ani regionální charakter. Naopak, mezinárodní právo správní chápeme jako součást práva vnitrostátního; jeho cílem je upravit právní vztahy mezi státem na straně jedné a jednotlivcem na straně druhé.“ Jinými slovy, na mezinárodní právo správní je třeba nahlížet jako na specifickou součást zvláštní části vnitrostátního správního práva, a právě v tomto významu je o něm v předmětné monografii uvažováno.

Ve druhé kapitole – Předmět mezinárodního práva správního (str. 29 až 71), se autor věnuje předmětu mezinárodního práva správního, kterým jsou vztahy správního práva mezi státem a jednotlivcem, ve kterých dochází k aplikaci cizího práva. Autor v jednotlivých podkapitolách vymezuje základní charakteristické prvky těchto vztahů, kterými jsou cizí právo (lex loci extera) a prvek práva cizího státu.

Ve třetí a čtvrté kapitole, které jsou nazvány Přímá aplikace cizího správního práva (str. 72 až 90) a Nepřímá aplikace cizího správního práva (str. 91 až 116), autor analyzuje dvě základní formy aplikace cizího práva a věnuje se vybraným vztahům, které jsou realizovány na našem území. V úvodních podkapitolách se zabývá reflexí této problematiky v odborné literatuře, z níž jednoznačně vyplývá, že komplexnější zpracování v české odborné literatuře doposud scházelo. Lze ocenit, že se autor v obou kapitolách podrobně věnuje zajímavým aplikačním problémům. Z hlediska přímé aplikace je pozornost věnována těmto konkrétním problémům: zjišťování obsahu cizího práva, náhradní právo za nezjištěné cizí právo, dosah odkazu na cizí právo, postavení cizího práva k zákonnosti rozhodování, výhrada veřejného pořádku. Z hlediska nepřímé aplikace jsou pak rozebrány tyto konkrétní problémy: nulita, přezkum zákonnosti, opravné prostředky, ochrana práv prostředky správního soudnictví, odpovědnost státu za škodu. Obě podkapitoly jsou zajímavé nejen z hlediska teoretického, ale rovněž z hlediska aplikačního, jelikož přímá i nepřímá aplikace představuje nesnadný úkol, který může přinášet řadu problémů.

V poslední, páté kapitole, nazvané Související problémy (str. 117 až 135), se autor ve třech podkapitolách zabývá problémy, které s tématem mezinárodního práva správního bezprostředně souvisí. V první podkapitole se věnuje normativní extrateritorialitě předpisů správního práva, v podkapitole druhé cizím správním orgánům v tuzemsku a konečně v poslední podkapitole tuzemským správním orgánům v cizině. Pokud jde o rozhodovací činnost cizích správních orgánů na našem území či našich správních orgánů na cizím území, vždy je třeba vypořádat se se stěžejní otázkou aplikovatelného práva. K jejímu řešení autor představuje různé modely aplikace právních předpisů, pročež i tato kapitola je z teoretického i aplikačního pohledu velmi zajímavá a přínosná.

Z hlediska formálního má recenzovaná publikace přehlednou strukturu a jednotlivé kapitoly i podkapitoly jsou logicky provázané. Monografie obsahuje bohatý poznámkový aparát a je třeba podtrhnout, že naprostou většinu zdrojů představuje zahraniční odborná literatura. Autor napříč publikací uvádí řadu příkladů s odkazy na konkrétní právní předpisy, což je žádoucí pro praktické uchopení tématu.

Dle mého názoru je recenzovaná publikace jedinečná, a to hlavně ze tří důvodů. Za prvé, ucelené dílo tohoto zaměření doposud v české odborné literatuře scházelo. Za druhé, jedná se o vhodné propojení právní teorie s praxí, a publikaci tedy ocení jak akademici, tak i osoby působící v aplikační praxi. Za třetí, autor pracoval s mimořádně vysokým počtem zahraničních zdrojů, čímž českému čtenáři přehledně (a na jednom místě) zprostředkoval závěry zahraničních autorů, které se vztahují k řešenému tématu.

Recenzovanou monografii tedy hodnotím jako velmi poctivé a pečlivé zpracování vybrané problematiky, což čtenářům umožní nahlédnout na mezinárodní právo správní skutečně komplexně v mnoha souvislostech. Jsem přesvědčen o tom, že ji ocení nejen čtenáři z řad akademiků, ale i úřední osoby, soudci, advokáti a taktéž může být zdrojem i pro legislativce.

JUDr. Ing. Martin Adamec, Ph.D., LL.M., odborný asistent na Katedře správního práva a správní vědy Právnické fakulty Univerzity Karlovy a advokát v Praze