Ústavní soud zveřejnil dne 12. dubna 2023 svůj nález sp. zn. III. ÚS 794/22,  jímž zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 12. 2021 č. j. 96 Co 190/2021-69 a rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 21. 5. 2021 č. j. 53 Nc 11504/2021-45., neboť rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele na ochranu soukromého života podle čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

Stěžovatelem je manžel matky nezletilé dívky, který usiloval o rozhodnutí soudu, jímž by byla nezletilá předána do jeho péče před osvojením. Dívku vychovává ve společné domácnosti s její matkou (svou manželkou) a společným synem. Dívka přitom nikdy nežila ve společné domácnosti se svým biologickým otcem; narodila se v době, kdy on a její matka spolu žili krátce jako druh a družka. Otec nezletilé byl účastníkem řízení před obecnými soudy a udělil s osvojením souhlas. V současnosti neplatí na dceru výživné a preferuje svou stávající rodinu. Dívka žije ve společné domácnosti s matkou a stěžovatelem již po dobu sedmi let. Okresní soud v Mostě návrh stěžovatele zamítl. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že preadopční péče je dle jeho názoru prozatím předčasná, jelikož vztah mezi nezletilou a jejím otcem nemusí být cela vymizelý.

Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl zrušení obou rozsudků obecných soudů s tím, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny, právo na rovné postavení účastníků řízení dle čl. 37 odst. 2 Listiny a právo na ochranu soukromého života dle čl. 10 odst. 2 Listiny. Dále stěžovatel namítá porušení čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, a to nesprávným výkladem kritéria nejlepšího zájmu dítěte.

Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti a napadené rozsudky zrušil. Obecné soudy porušily právo stěžovatele na respektování soukromého života a na ochranu před neoprávněným zasahováním do něj, jakož i právo na řádné odůvodnění soudních rozhodnutí. Výklad právní úpravy ze strany soudů by podle Ústavního soudu v konečném důsledku bez náležitého odůvodnění bránil v preadopční péči o dítě.

Nejlepší zájem dítěte je předním hlediskem při jakémkoli rozhodování

Ačkoliv základní právo na osvojení ústavní pořádek (ani mezinárodní závazky) jednotlivcům negarantují, již v minulosti zde plénum Ústavního soudu shledalo porušení lidské důstojnosti ve spojení s právem na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života a na jeho respektování (nález ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 7/15). Nejlepší zájem dítěte je předním hlediskem při jakémkoli rozhodování orgánů veřejné moci ve vztahu k právům dítěte. Zejména v případech vyžadujících zásah soudu však není nejlepší zájem dítěte „jednosměrnou cestou“. Je úzce propojen s mnohdy komplikovanými rodinnými vztahy, které soudy musejí hodnotit. Soudy by proto měly vážit okolnosti, jako je existence či zachování citového vztahu mezi dítětem a rodičem, stabilita nebo naopak žádoucí změna či střídání výchovného prostředí, způsoby a míra účasti rodičů na péči a výchově dítěte, ale také třeba režim dne zohledňující vzdálenost bydliště od školy a mimoškolní aktivity dítěte nebo flexibilita zaměstnání rodičů.

V případě stěžovatele se stala jádrem úvahy obecných soudů účast stěžovatele jako nového partnera (a současně manžela) matky na výchově a výživě nezletilé. Přitom soudy vycházely pouze ze zjištění o postupném slábnutí až ztrátě vztahu mezi dívkou a jejím biologickým otcem a již orgán sociálně-právní ochrany dětí to přičetl výhradně na vrub matky nezletilé.

Při rozhodování o preadopční péči by soudy měly hodnotit stabilitu výchovného prostředí

Podle Ústavního soudu oba soudy ve svých rozhodnutích vycházely bez náležité skutkové opory výhradně ze své intuice nebo spíše představy. Navíc stěžovatele odkázaly do neurčité budoucnosti příslibem, že zatím je na jeho preadopční péči brzy. Připustily tedy, že se situace může v budoucnu změnit, avšak podmínily budoucí nový návrh stěžovatele neúspěchem pokusu o obnovení vztahu s biologickým otcem. Nedodaly však žádný „návod“, jak by se měl vztah biologického otce a dívky obnovit, když navíc otec již souhlasil s osvojením ze strany stěžovatele. Takto soudy rozhodovaly v situaci, kdy dívka prokazatelně žije se stěžovatelem, svou matkou a sourozencem ve společné domácnosti, a tvoří tak funkční rodinu již sedm let.

Ústavní soud zdůraznil, že jakkoli je kontakt biologického otce s dítětem judikaturou vyžadován, nelze ignorovat realitu, jdou-li životní cesty obou rodičů i jejich dcery zcela jinými směry, a to zřejmě nezvratně. Také přisvědčil argumentu v ústavní stížnosti, že se soudy pokoušely „vychovávat“ rodiče nezletilé, a to na úkor jejího nejlepšího zájmu.

Ústavní soud pro další řízení po zrušujícím nálezu shrnul, že za zjištěného stavu rodinných poměrů v projednávaném případě upřednostňuje stabilitu výchovného prostředí, která po zjištění způsobilosti stěžovatele pro preadopční péči otevírá možnost budoucího osvojení nezletilé. Opačný, navíc nedostatečně vysvětlený právní názor obou obecných soudů, odkazující navrhovatele preadopční péče „podmíněně“ do blíže neurčené budoucnosti, vzal stěžovateli reálnou šanci na brzké osvojení.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 794/22 je dostupný  ZDE.

Zdroj: Ústavní soud
Foto: Igor Zehl