Ústavní soud (ÚS) zveřejnil usnesení sp. zn. I. ÚS 2346/22, jímž odmítl ústavní stížnost preparátora M. H. v kauze nelegálního zabíjení tygrů a obchodu s částmi jejich těl. Za neoprávněné nakládání s chráněnými zvířaty si muž vyslechl tříletý nepodmíněný trest. Stížnost na údajné porušování trestního řádu v kauze, potlačování práva na obhajobu, svévolné a selektivní hodnocení důkazů označili ústavní soudci za zjevně neopodstatněnou. V postupu rozhodujících soudů, jež logicky a přesvědčivě zdůvodnily, proč neuvěřily obhajobě stěžovatele a na základě jakých důkazů tvořících ucelený řetězec dospěly k závěru o jeho vině, ÚS neshledal žádné znaky neústavního pochybení.

Jak stojí v usnesení ÚS, „stěžovatel byl uznán vinným přečinem neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy podle § 299 odst. 2, odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Uvedeného jednání se m. j. dopustil tím, že ve třech případech přechovával v rozporu s § 54 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, kadáver tygra (Panthera Tigris), který je zařazen do Přílohy A nařízení Rady ES č. 338/97 ve znění nařízení Komise EU č. 2017/160, o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, ve znění pozdějších předpisů, tedy zvířetem, které je podle § 2 odstavce c) zákona č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, druhem přímo ohroženým vyhynutím nebo vyhubením, ačkoliv nedisponoval žádným povolením k takovému nakládání. Kadáver byl nebo měl být jím či jinými osobami dále zpracován a nabízen …. k prodeji, přičemž jednání se stěžovatel dopustil v organizované skupině. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a současně mu byl uložen trest propadnutí věcí“.

Muž si stěžoval na údajné porušování trestního řádu v kauze, potlačování práva na obhajobu, svévolné a selektivní hodnocení důkazů. Také trval na tom, že tygry odchované v zajetí je třeba považovat jen za chráněný nebo zvláště chráněný druh, nikoliv za druh ohrožený vyhynutím.

Ústavní soudci nenašli důvod k zásahu. Jak konstatoval ÚS, soudy nižšího stupně logicky a přesvědčivě zdůvodnily, proč neuvěřily obhajobě a na základě jakých důkazů dospěly k závěru o vině. „Opakovat souhrn všech usvědčujících důkazů a opětovně se zabývat námitkami, které již byly vypořádány rozhodujícími obecnými soudy, považuje ÚS za nadbytečné,“ stojí v usnesení.

Ústavní soud nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, ústavní stížnost proto – podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o ÚS – odmítl.

Zdroj: ÚS, ČTK
Foto: Igor Zehl