Pouhá skutečnost, že soudce byl jmenován v době, kdy v členském státě, k němuž náleží, ještě nebyl u moci demokratický režim, nezpochybňuje nezávislost a nestrannost tohoto soudce, uvedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 29. března 2022 ve věci C-132/20 Getin Noble Bank.

Polský Nejvyšší soud musí v posledním stupni rozhodnout spor týkající se údajně zneužívající povahy ujednání o indexaci, které se nachází v úvěrové smlouvě, kterou spotřebitelé uzavřeli s polskou bankou Getin Noble Bank. V tomto kontextu se uvedený soud táže, zda tři odvolací soudci, kteří dříve projednávali tento spor, splňovali požadavky nezávislosti a nestrannosti stanovené unijním právem.

Jeden z těchto soudců totiž zahájil svou kariéru soudce za dob komunistického režimu a po skončení tohoto režimu neskládal znovu soudní slib. Dva ostatní soudci byli odvolacími soudci jmenováni v době (a sice mezi lety 2000 a 2018), kdy podle polského Ústavního soudu Národní rada soudnictví (dále jen „KRS“), která se podílela na jmenování těchto soudců, nefungovala transparentním způsobem a její složení bylo v rozporu s Ústavou.

Polský Nejvyšší soud, zasedající jako samosoudce, se tedy rozhodl položit Soudnímu dvoru otázku stran požadavků nezávislosti a nestrannosti soudů.

Soudní dvůr v rozsudku nejprve odmítl argument polského Veřejného ochránce práv, který je účastníkem řízení, že soudce polského Nejvyššího soudu, který se obrátil na Soudní dvůr, nebyl s ohledem na vady, kterými bylo stiženo jeho vlastní jmenování a které zpochybňují jeho vlastní nezávislost a nestrannost, oprávněn položit předběžné otázky.

Soudní dvůr totiž nedisponuje informacemi týkajícími se tohoto soudce nebo jinými skutečnostmi, které by mohly vyvrátit domněnku, že polský Nejvyšší soud bez ohledu na své konkrétní složení splňuje požadavky, zejména požadavky nezávislosti a nestrannosti, aby mohl být považován za „soud“ členského státu, který může Soudnímu dvoru položit předběžné otázky. Položené otázky jsou tedy přípustné.

Soudní dvůr poté zkoumal obě části položených otázek.

Pokud jde o odvolacího soudce, který zahájil svou kariéru za dob komunistického režimu, Soudní dvůr, který použil analytický rámec plynoucí z jeho judikatury z posledních let, která se týká záruky nezávislosti a nestrannosti soudů v unijním právu, měl za to, že tato pouhá skutečnost jako taková nezpochybňuje nezávislost a nestrannost uvedeného soudce při následném výkonu jeho soudcovských povinností.

Soudní dvůr v tomto kontextu zejména zdůraznil, že Polská republika přistoupila k Unii a jejím hodnotám, zejména k hodnotám právního státu, aniž v tomto ohledu působila obtíže okolnost, že polští soudci byli jmenováni v době, kdy v tomto státě ještě nebyl u moci demokratický režim. Předkládající soud kromě toho neuvedl žádnou skutečnost, která by mohla v tomto ohledu vyvolat pochybnosti. Pokud jde o dva ostatní odvolací soudce, Soudní dvůr za použití stejného analytického rámce uvedl, že polský Ústavní soud nerozhodoval o nezávislosti KRS, když v roce 2017 www.curia.europa.eu prohlásil, že její složení v době jmenování obou dotčených soudců bylo v rozporu s Ústavou. Tato protiústavnost jako taková tedy nepostačuje ke zpochybnění nezávislosti a nestrannosti KRS v tehdejším složení, a tudíž soudců, na jejichž jmenování se podílela.

Stejný závěr mimoto platí i tehdy, když byl soudce vybrán KRS jako kandidát na pozici soudce na základě postupu, který tehdy nebyl ani transparentní ani veřejný ani nemohl být soudně přezkoumán, pokud neexistují důkazy o nedostatku nezávislosti KRS. Předkládající soud neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by mohly v tomto ohledu vyvolat pochybnosti.

Úplné znění a shrnutí rozsudku je zveřejněno na internetové stránce CURIA v den vyhlášení.

Zdroj: Soudní dvůr EU
Foto: canva.com