V mládí byl dobrovolníkem na vodě, dnes jezdí advokát – záchranář s „rychlou“

Po osmiletém gymnáziu měl před sebou Mgr. Miroslav Kučerka složité rozhodování, zda jít na medicínu, nebo na práva. Nakonec zvítězila právnická fakulta, hlavně proto, že se na ní nevyučovala matematika ani fyzika. Přesto ve druhém ročníku práv, kdy ke studiu navíc už naplno pracoval, se přece jen k medicíně částečně vrátil.

Pracovní foto s kolegyní spolumajitelkou

„Bylo to poprvé, kdy se v Brně otevřel první ročník dálkového studia vyšší odborné zdravotnické školy pro nezdravotníky, takže jsem cítil svoji šanci a přihlásil se.  Přestože jsem měl několikrát během studia pocit, že to časově nemám šanci zvládnout, podařilo se mi nakonec tříleté zdravotnické vzdělání dokončit a stal jsem se „diplomovanou sestrou“. 


To ale nebylo Vaše první setkání se zdravotnictvím…

Ne, to přišlo mnohem dříve, někdy v patnácti, v šestnácti, a už ani přesně nevím, za jakých okolností jsem se přihlásil do týmu vodních záchranářů. Líbilo se mi, že se tu mísí dovednosti záchranářů a sportovců, v té době mi to připadalo strašně dobrodružné. Navíc jsem hodně sportoval a bavily mě plavecké tréninky i zdravotnické kurzy.

Tak proto jste se chtěl o několik let později dozvědět o medicíně ještě mnohem víc?

Je to tak, byť práva dostala stoprocentní přednost, říkal jsem si, že umět poskytnout první pomoc, se může hodit. Je to fakt strašně praktická věc, když víte, jak v krizové situaci zachovat chladnou hlavu a patřičně zareagovat.

Použil jste své znalosti a dovednosti už v běžném životě?

Použil, když jsem zastavil u několika dopravních nehod. Ale snažím se tuhle praxi zúročit i cíleně, například ve spolupráci s hasiči, třeba když jsme byli nasazeni jako členové vodní záchranné služby při povodních v roce 2013 na Litoměřicku nebo „na vodě“, kam se pravidelně vracím pomáhat jako dobrovolník.

Jako záchranář na nádrži Nové Mlýny


Kde Vás mohou milovníci vodních sportů jako záchranáře potkat?

Přestože už 11 let žiji v Praze, jsem členem Vodní záchranné služby ČČK Brno-střed, takže pokud mi to čas dovolí, snažím se odsloužit alespoň v letních měsících nějaké víkendové služby, nebo mám „pohotovost“ při závodech či některé z dalších akcí, které se na vodních plochách konají. Nejčastěji působím na vodním díle Nové Mlýny.

K jakým případům se jako vodní záchranář dostáváte?

Je to takový mix technické a zdravotnické pomoci – nejde jen o topící se plavce, ale je to spousta dalších zdravotnických výkonů, které poskytujeme zdejším turistům a rekreantům, ošetříme i obyčejné řezné rány, podvrknutý kotník…

Dobrovolných vodních záchranářů s ohledem na nutnost dobré fyzické kondice, plavecké zdatnosti a navíc zdravotnické odbornosti asi moc není…

V poslední době naštěstí i podle slov prezidenta VZS zájem o dobrovolnictví u vodních záchranářů roste, takže základna těchto dobrovolníků se, doufejme, postupně rozšíří a bude nás víc.

Z vody jste se ale postupně přesunul na břeh, tedy silnici a nyní jezdíte jako záchranář u společnosti Trans Hospital Plus s. r. o. v rámci Středočeského kraje. Jak často vyjíždíte do služby?

Tak jednou za dva, tři týdny sloužím o víkendu. Vyjíždíme z Řevnic a naší lokalitou je prioritně přilehlé okolí a když „sousední“ posádky jsou již u případů, je v podstatě naším teritoriem jihozápad Středočeského kraje.

V době pandemie jste vozili také covidové pacienty, nebál jste se nákazy?

Pro covidové pacienty jsme samozřejmě jezdili často, ale nějaký výrazný strach jsem necítil. Bylo samozřejmě potřeba přizpůsobit převozu těchto pacientů všechny procesy a striktně dodržovat nošení ochranných pomůcek. Prostě čím blíž jste nákaze, tím větší pozor si dáváte.

Jak jste se vyrovnával nebo třeba ještě vyrovnáváte s tím, že pacient přes všechnu snahu zemře?

V tu chvíli, kdy jste u pacienta, tak si takové myšlenky vůbec nepřipouštíte a maximálně se soustředíte na svoji práci. V této práci, stejně jako v advokacii, je základem udělat všechno bezchybně a na 100 procent.  Prostě musíte do každého případu jít s tím, že nesmíte udělat chybu, ať už jde o pacienta v sanitce nebo klienta v advokátní kanceláři. Ale někdy ani stoprocentní výkon nestačí, bohužel to tak je a zachránit všechny pacienty prostě nejde. Stejně jako v každém případě vám klienta nezprostí.

Jaký pocit máte, když nastupujete do služby a vyjíždíte k pacientovi?

Hodně záleží na indikaci výjezdu, jestli je to podvrtnutý kotník, nebo víte, že jedete resuscitovat. I tak při výjezdu jsem vždycky pociťoval adrenalin a pociťuji ho i dneska. Stejně jako cítím obrovskou zodpovědnost, protože se musíte rozhodnout hned a někdy i se zcela minimálním počtem vstupních informací. U záchranky je to do jisté míry jako v kanceláři, i když úplně porovnat se to nedá. Jen v obou případech děláte něco hodně důležitého a neexistuje udělat chybu. Na tento výkon jsem „vycepovaný“ jak ze vztahu s klienty i pacienty.

Městský soud začal 27. listopadu v Praze projednávat žalobu vlastníka práv k opencard, firmy eMoneyServices, na pražský dopravní podnik. Společnost požaduje 25 milionů korun za údajné bezdůvodné obohacení, podnik prý od léta 2011 užívá čipové karty bez licenčního oprávnění. Na snímku uprostřed soudce Karel Hanuš.

Pomohly Vám medicínské znalosti v advokátní praxi a ty právní naopak v roli zdravotnického záchranáře?

Medicínské znalosti se v advokátní praxi určitě hodí a už jsem je i použil v několika trestních i civilních kauzách. Pokud jsou součástí spisu lékařské zprávy, tak mám výhodu, že jim aspoň trochu víc rozumím. Naopak jsem zatím nemusel právně řešit nějaký důsledek urgentního stavu pacienta.

Dostane se Vám někdy od pacientů poděkování?

Občas se to stává, například po nedávné víkendové službě se ozvali příbuzní pána, kterého jsme vezli po cévní mozkové příhodě, že jsou nám moc vděční za to, že jsme poskytli perfektní první pomoc a že se jej podařilo dostat do nemocnice rychle, takže to vypadá, že se zotaví bez výrazných následků. To moc potěší…

Zažil jste v záchrance nějaký úsměvný příběh?

Jak se to vezme. Vyjeli jsme k případu pána, který měl hypertenzní krizi. Stabilizovali jsme ho, a když jsme jej předávali do nemocnice, tak nám hezky poděkoval: „chlapci, děláte velmi záslužnou a bohulibou činnost, ne jako ti právníci nebo exekutoři…“ Neřekl sice advokáti, ale i tak jsem svoji navštívenku nechal radši v kapse . Na druhou stranu potvrzuji, že na záchrance jsem se setkal jen se samými příjemnými a sympatickými lidmi, ať už to byli lékaři, kolegové záchranáři, nebo řidiči…

Berete službu na záchrance jako recept na čištění hlavy od paragrafů?

Spíš jako dobrou terapii proti vyhoření. Mám velké štěstí na kolegy v kanceláři, kterým bych chtěl na tomto místě poděkovat za to, jaký jsme fungující tým a že se v případě jakýchkoliv dobrovolnických aktivit dokážeme bez problémů vzájemně zastoupit.

Jakou další činností dokážete ještě „vypnout“, nebo zrelaxovat?

Třeba létáním na paraglidu. Vlastně nemám jednu konkrétní činnost, je toho víc – hlavně sport, cestování, výuka dalšího jazyka… To jsou aktivity, kterými se snažím „odpočívat“ a bojovat tak proti valící se práci. Nedávno jsem začal s hebrejštinou – tedy jazykem, ve kterém je všechno jinak – písmena, směr čtení…, takže si nejvíc odpočinu tím, že mozek plně zaměstnám úplně něčím jiným.

Paragliding jako ideální relax

Co byste dělal, kdybyste měl neomezené penzum volného času?

Jednoznačně cestoval.


Přemýšlel jste někdy o tom, že byste se někdy úplně odcestoval do zahraničí a pracoval tam?

Vzhledem ke své profesi, tak ani moc ne, protože právo je velmi specifické a národní. Lékaři to mají rozhodně lehčí než právníci, protože lidské tělo je stejné v Čechách jako za oceánem, zatímco právo má mnoho variabilit a detailů, které se nedají nadrilovat.

Nemrzí Vás tedy, že nejste lékařem? A kdybyste jím byl, jaký byste si vybral obor?

Vybral jsem si právo, protože tu práci mám opravdu rád a plním si s ní každým dnem svůj sen. Patřím mezi ty šťastné, které práce naplňuje, a hlavně díky rodině a kolektivu, který v kanceláři máme, je to setrvalé plnění cíle, co jsem měl od fakulty. Mám neuvěřitelné štěstí na lidi, kteří mě provázejí od začátku mé kariéry v právu. Takže odpověď je, že nemrzí, záchranařinou se bavím a spojuji ji s dobrovolnickou práci, která má snad pozitivní účinek i na jiné. Kdybych byl lékařem, jednoznačně by zvítězila urgentní medicína a jistě práce v zahraničí. Střet těchto dvou odlišných světů, který díky jejich kombinaci zažívám, je pro mě úplně nejúžasnějším zážitkem.

Pozn. red.: Živelná katastrofa na jižní Moravě opět nenechala Mgr. Miroslava Kučerku lhostejným. Jako jeden z prvních kolegů z řad advokacie  již 25. června  nabídl starostce obce Hrušky, zasažené tornádem, 50 hodin právních služeb pro tuto obec a její občany za pomyslnou jednu korunu. Právní služby mohou využít dle libosti, ať už jde o poradenství v rámci správního práva, chodu obce, veřejných zakázek nebo při řešení běžných životních situací občanů.

Redakce AD
Foto: archiv Mgr. Miroslava Kučerky

Go to TOP