Řečeno slovy klasika, Vašek Vlk roztopil troubu a nahlédl do budoucnosti. Co viděl, píše v článku „Vstanou noví bojovníci?“. Nic proti tomu. Ostatně, že vstanou, lze tušit i bez nahlížení do trouby.  Jen jde o to, kteří. Václav v této souvislosti zmínil několik jmen, což je též zcela legitimní. Ale když už je zmínil a v kontextu s tím, co od nich očekává, připadá mi neméně legitimní se k některým vyjádřit. Samozřejmě z hlediska toho, co od nich očekávám já.

Prvý, u něhož nedokážu odolat, je Mgr. Petr Němec. Kolega tohoto jména na mne totiž dne 3. 11. 2020 podal k orgánům ČAK stížnost. Nic proti stížnosti, je to jeho právo, pakliže jsem ho pohoršil. Pohoršení stěžovatele muselo být opravdu palčivé, neboť to, co zavdalo důvod ke stížnosti, je obsah mého článku publikovaného v epravu před rokem a půl, konkrétně 13. 5. 2019. Článek byl osobní reflexí zážitku z roku 1990. Ale to kolegu samo o sobě až tak nepohoršilo. Co mu viditelně hnulo žlučí, bylo použití tří – dle něho nepřijatelně hrubých – výrazů. Konkrétně se v článku vyskytla jedna kurva a dvě děvky. Možná i to by mi snad v očích kolegy prošlo, nerozdýchal ale to, že jsem za děvky označil bývalé členy ÚV KSČ.

Konkrétně do stížnosti napsal: „Výrazy jako „děvka“ nebo „kurvy“ nelze považovat za slušné nebo důstojné projevu advokáta. Naopak se jedná o výrazy přímo sprosté a urážející, když měly svým významem dehonestovat nejen poskytovatelky sexuálních služeb, ale dokonce i tehdejší představitele orgánu strany (např. pana Alexandra Dubčeka), jejíž nástupce je v současné době parlamentní stranou podporující menšinovou vládu.“

Že by se mohla prostitutka cítit zneuctěna označením děvka, mě fakt nenapadlo. A taky jsem až doposud myslel, že když už byla KSČ jednou anoncována coby tlupa vrahů a lupičů, dokonce zákonem, tak na nějaké té děvce na adresu jejich představitelů už taky moc nesejde. Nezávisle na tom, co jejich pokračovatelé provádějí ve Sněmovně. Ostatně, my jsme už na základní škole běžně říkali „kurvy komunistický“. Tedy až na jistého Čendu, který říkal „kujvy“, neb měl vadu. Jen jsme si museli dávat pozor, před kým to říkáme.

Že bych si měl dávat pozor ještě v roce 2019, jsem věru netušil. Posuďte sami, ale podle mne je tenhle vstávající bojovník prostě jen praktikující bolševik, nijak se s tím neskrývá a zjevně se za to ani nestydí. A když už na něj přišla řeč, předpokládám, že mu nebude vadit, pokud to ve vší slušnosti připomenu. Ostatně, věren svým předchůdcům, kolega „po bolševicku“ pojímá i samotnou stížnost na mne. Namísto žádosti, aby kontrolní orgány přezkoumaly, jestli jsem neporušil své povinnosti advokáta, žádá na závěr své stížnosti rovnou o mé potrestání. Jako advokáta, a pro jistotu i jako místopředsedy ČAK. Sice k tomu kontrolní orgány nejsou oprávněny, ale co. Pěkně „po bolševicku“ – bez soudu a rovnou ke zdi.

Druhý vstávající bojovník, již nyní stojící za zmínku, je pan poslanec Michálek. Poprvé jsem ho zaregistroval, když prosazoval text zákona, který by významně, ne-li fatálně, redukoval úpravu zajišťující důvěrnost vztahu klient – advokát. A byv upozorněn na to, kam střílí, reagoval dost arogantně. Dokonce, pokud si vzpomínám, tvrdil i cosi o tom, že advokáti beztak akorát zneužívají zákonem uložené mlčenlivosti k nezákonné činnosti. Zhruba o rok později přišel týž s nápadem, že adresátům zákonů obecně pomůže, když se vybraná judikatura časem vtělí přímo do textu zákonů. Od běžných lidí totiž podle pana poslance nelze žádat, aby se v judikatuře vyznali.

Cituji: „Budou-li všechna judikatorní vodítka přímo v zákonech, stane se právo srozumitelnějším a přehlednějším i pro ty, co se v judikatuře sami nevyznají a na advokáty se z nějakého důvodu nemohou obrátit.“ V kuloárech konference, kde pan poslanec tenhle právní „blikanec“ vypustil, pak někteří soudili, že jde o nápad uprchlíka z klecového lůžka. Mne samotného zaujal jako člověk, podle některých s právnickým vzděláním, který je zjevně veden přesvědčením, že právní norma je něco jako konzerva hovězího ve vlastní šťávě. A proto na obojím musí být v zájmu spotřebitele návod, jak po otevření s obsahem zacházet, aby se to dalo konzumovat.

Má-li být budoucí názor těchto dvou naprosto klíčový pro formování nových právních předpisů a obecně právní politiky České republiky, jak Václav píše, bude to asi mít řadu nepěkných důsledků. Jeden kladný ale vidím. Dost mi to usnadní odchod do výslužby. Prostě jen tiše zavřu dveře a pak si řeknu: „A teď se tam s těmi bolševiky a neomarxisty třeba po…“ Raději to vytečkuji, když už je soudruh kolega takový estét.

JUDr. Tomáš Sokol, místopředseda ČAK
Foto: Pixabay a archiv AD