Unijní normy o uvádění země původu potravin mohou doplňovat i vnitrostátní

Soudní dvůr EU ve svém rozsudku ve věci sp. zn. C-485/18 o sbližování právních předpisů při označování země původu nebo místa provenience potravin  rozhodl tak, že právní předpisy EU harmonizující povinné uvádění země původu nebo místa provenience potravin, a to zejména mléka, nevylučují přijetí vnitrostátních opatření ukládajících určité další údaje týkající se původu nebo provenience. Přijetí těchto údajů je však podmíněné mimo jiné existencí objektivně prokázané souvislosti mezi původem potraviny a určitými vlastnostmi této potraviny.

Společnost Groupe Lactalis podala žalobu proti Premier ministerre (předseda vlády, Francie), ministerre de la Justice (ministr spravedlnosti, Francie), ministerre de l’Agriculture et de l’Alimentation (ministr zemědělství a výživy, Francie) ) a ministre de l’Économie et des Finances (ministr hospodářství a financí, Francie), domáhající se zrušení nařízení, které mimo jiné vyžaduje označení francouzského, evropského nebo mimoevropského původu mléka a použitého mléka jako přísady do balených potravin. Tvrdí zejména, že tato vyhláška porušuje nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům.[1]

Conseil d’État (Státní rada, Francie) položila Soudnímu dvoru několik otázek týkajících se výkladu uvedeného nařízení.

Předně se předkládající soud v podstatě táže, zda toto nařízení opravňuje členské státy k přijetí opatření ukládajících další povinné údaje týkající se původu mléka a původu mléka použitého jako přísada. V tomto ohledu Soudní dvůr EU konstatuje, že nařízení č. 1169/2011 stanoví harmonizovaným způsobem povinné uvádění země původu nebo místa provenience potravin, s výjimkou určitých kategorií masa, a zejména mléka a mléka použitého jako přísada, pokud by jejich neuvedení mohlo uvést spotřebitele v omyl.

Soudní dvůr však podotýká, že tato harmonizace nebrání členským státům v přijetí opatření, která stanoví další povinné údaje týkající se původu, pokud tato opatření splňují podmínky uvedené v nařízení č. 1169/2011.

Zaprvé, musí být taková opatření odůvodněna ochranou veřejného zdraví, ochranou spotřebitele, prevencí podvodů, ochranou práv průmyslového a obchodního vlastnictví, označení původu nebo prevencí nekalé soutěže.

Zadruhé, jejich přijetí je možné pouze tehdy, pokud existuje prokázaná souvislost mezi určitými vlastnostmi dotyčných potravin a jejich původem a pokud členské státy prokážou, že většina spotřebitelů přikládá poskytnutí těchto informací významnou váhu.

Pokud jde o tyto požadavky, Soudní dvůr EU uvádí, že je třeba je přezkoumat postupně. V prvním kroku je tedy třeba ověřit, zda existuje prokázaná souvislost mezi určitými vlastnostmi dotyčné potraviny a jejím původem nebo proveniencí. Pokud byla prokázána existence takového spojení, je třeba ještě jako druhý krok určit, zda většina spotřebitelů přikládá těmto informacím významnou hodnotu. V důsledku toho nemůže být posouzení existence prokázané souvislosti založené na subjektivních prvcích asociace, kterou si může většina spotřebitelů vytvořit mezi určitými vlastnostmi dotčené potraviny a jejím původem.

Zdroj: Soudní dvůr EU
Foto: Pixabay


[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o ustanovení o potravinách pro spotřebitele, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a zrušuje směrnice Komise 87/250 / EHS, směrnice Rady 90/496 / EHS, Směrnice Komise 1999/10 / ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13 / ES, směrnice Komise 2002/67 / ES a 2008/5 / ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004 (Úř. věst. 304, s. 18).

Go to TOP