Jedině Soudní dvůr Evropské unie může určit, že určitý akt orgánu EU porušuje unijní právo. V reakci na rozhodnutí německého ústavního soudu ze dne 5. května 2020 týkající se nákupu dluhopisů Evropskou centrální bankou to uvedl 8. května Soudní dvůr EU. Unijní justice nekomentovala samotný verdikt nejvyšší německé soudní instance, která konstatovala rozpor mezi postupem evropské banky a německým právním řádem.

Nákupy dluhopisů, kterými se ECB snaží podpořit ekonomiku eurozóny, jsou podle německého ústavního soudu částečně v rozporu s německou ústavou. Soud v Karlsruhe proto nařídil německé centrální bance, aby do tří měsíců přerušila nákupy dluhopisů v rámci programu ECB, pokud unijní banka do té doby neprokáže, že tyto nákupy jsou nutné a přiměřené.

Podle SD EU v Lucemburku nemohou národní soudy rozhodovat o věcech týkajících se unijního práva.

„Útvary Soudního dvora nikdy nekomentují rozsudky vnitrostátních soudů. Z obecného pohledu lze připomenout, že v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora je rozsudkem Soudního dvora vydaným v řízení o předběžné otázce vnitrostátní soud vázán pro účely řešení sporu v původním řízení[1]. Za účelem zajištění jednotného uplatňování unijního práva má pouze Soudní dvůr, který k tomu byl zřízen členskými státy, pravomoc určit, že určitý akt unijního orgánu je v rozporu s unijním právem. Rozdíly mezi soudy členských států, pokud jde o platnost takových aktů, by totiž mohly ohrozit jednotu unijního právního řádu a narušit právní jistotu[2],“ uvedl v tiskové zprávě SD EU.

Soudní dvůr již předloni rozhodl, že program nákupů dluhopisů je v souladu s unijním právem a nepřekračuje tedy mandát centrální banky. Odmítl tehdy i tvrzení, že ECB svým programem nezákonně financuje vlády. Evropská komise bezprostředně po verdiktu německého ústavního soudu tento týden upozornila, že unijní právo je národním zákonům nadřazené a rozhodnutí soudu EU je závazné i pro justici jednotlivých států.

„Stejně jako další orgány členských států jsou i vnitrostátní soudy povinny zajistit plný účinek unijního práva[3]. Jen tímto způsobem může být zajištěna rovnost členských států v Unii, kterou samy vytvořily,“ dodal v dnešním vyjádření SD EU.

Německo je největší ekonomikou eurozóny a německá centrální banka má na celkových nákupech ECB značný podíl. Podle některých analytiků by pro ECB mělo být snadné přesvědčit soud o nezbytnosti nákupů a verdikt německého soudu tak na program označovaný jako kvantitativní uvolňování nebude mít vliv.

Zdroj: Soudní dvůr EU; ČTK
Foto: SD EU

[1] Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. prosince 2000, Fazenda Pública (C-446/98, bod 49).

[2] Rozsudek Soudního dvora ze dne 22. října 1987, Foto-Frost (C-314/85, body 15 a 17).

[3] Rozsudek Soudního dvora ze dne 4. července 2006, Adeneler a další (C-212/04, bod 122