Obhájci, soudci i státní zástupci diskutovali o ukládání trestů

Dne 10. února 2020 uspořádaly Nejvyšší státní zastupitelství a Nejvyšší soud společně již třetí mezioborový seminář k ukládání trestů. Tentokrát byl zaměřen zejména na ukládání trestů jako jsou domácí vězení a používání elektronického monitoringu. Akce proběhla v Justičním areálu v Praze na Míčánkách za účasti státních zástupců, soudců, zástupců Vězeňské služby ČR, Probační a mediační služby, Institutu kriminologie a sociální prevence, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Policie ČR, ale tentokrát i se zástupci České advokátní komory. Cílem semináře bylo sdílet zkušenosti s ukládáním alternativních trestů, získat zpětnou vazbu od odborníků z praxe a klást si strategické otázky ohledně ukládání trestů v budoucnosti.

Statistická data zveřejněná na tomto semináři nebyla pro zástupce justice žádným překvapením. Česká republika patří v Evropě k zemím s nejvyšší mírou uvězněných. V ČR připadá 209 vězněných na sto tisíc obyvatel, tedy dvakrát více než je evropský průměr. Česká republika je celkově na 6. místě od konce a za ní už jsou pouze Rusko, Gruzie, Ázerbájdžán, Litva a Moldavsko. Západní Evropa se dostává již pod 100 vězněných osob na 100 tisíc obyvatel. Více si přečtete ve zvláštní zprávě NSZ, která analyzuje situaci v českých věznicích a je výsledkem několikaměsíční práce specialistů tří odborů NSZ. Viz ZDE.

Na tomto odborném semináři se proto řešilo, že cílem není trestat co nejpřísněji, ale naopak, kde to možné je, použít alternativní trest. Jak předseda Nejvyššího soudu prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D., tak nejvyšší státní zástupce JUDr. Pavel Zeman se snažili motivovat účastníky ke sdílení zkušeností z praxe, a to nejen těch pozitivních. Chtěli získat podněty, na jejichž základě vyhodnotí současnou praxi a budou se snažit je zohlednit v další legislativní i aplikační praxi.

Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D., hned v úvodu upozornil, že cílem semináře je mimo jiné také zjistit, proč se před nedávnem podmíněně propouštělo zhruba 60 procent odsouzených a nyní je to jen 40 procent, ačkoli nedošlo k žádné změně v legislativě. „Je třeba nahradit podmíněné tresty jinými, alternativními, ve vhodných případech i krátkodobými tresty odnětí svobody, aby nedocházelo ke kumulaci trestů a nenarůstala vězeňská populace,“ podotkl.

Nejvyšší státní zástupce JUDr. Pavel Zeman upozornil na to, že na základě podnětů, které ze semináře vzejdou, navrhne NSZ i případné legislativní změny. Osobně považuje za úspěch, že se v uplynulém roce podařilo u 19 % odsouzených uložit peněžitý trest, což je posun, přestože cílem v České republice je hodnota kolem 30 %. Změna rozhodovací praxe by se neobešla bez aktivního přístupu státních zástupců, kteří navrhují trest pro obžalované, a soudců, kteří o uložení konkrétního trestu rozhodují. „Již v roce 2016 jsem apeloval na všechny vedoucí okresní i krajské státní zástupce, aby se více zaměřili na zvažování peněžitého trestu jako vhodné formy sankce. V roce 2017 jsme pak pořádali spolu s Nejvyšším soudem speciální semináře pro soudce, státní zástupce a další zainteresované profese. Jsem rád, že toto úsilí přináší konkrétní a velmi pozitivní výsledky,“ hodnotil vývoj situace v posledních letech JUDr. Pavel Zeman.

Podaří se v ČR zavést další alternativní tresty?

Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D., zmínil, že pro okresní soudce je často těžké řešit stále dokola recidivisty. „Musíme hledat pozitivní směr, víme, že se s odsouzenými nepracuje dobře po výkonu trestu, neboť chybí programy pro recidivisty. Pokud se podmínky ukládají dvakrát, třikrát, tak je to špatná praxe. Když se tyto podmíněné tresty později přemění na nepodmíněný trest, mohou být lidé ve vězení pět i šest let za opakované drobné delikty. Zamýšlejme se bez předsudků, jak situaci zlepšit. To je smyslem seminářů, zamyslet se nad systémem a poté navrhnout řešení.“

Sdílení zkušenosti dobré i špatné praxe

V dopoledním bloku zazněly cenné vstupy zástupců Vězeňské služby ČR, Probační a mediační služby, Institutu kriminologie a sociální prevence, obhájců, ale velmi obohacující byly zejména odpolední příspěvky od praktiků – soudců Městského soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích. Na čem se zástupci justice v obecné rovině shodují?

Pomoci by mohla například následující opatření:

  • částečná dekriminalizace a depenalizace trestů,
  • ukládání výchovných krátkých trestů (14 dní),
  • efektivnější ukládání podmíněných trestů, např. využívání odklonů, dohod o vině a trestu, peněžitých trestů,
  • větší zapojení regionů a komunit do prevence a následné péče,
  • více možností pro podmíněné propuštění a zkrácení trestů.

Situace v českých věznicích v ČR 

S podmínkami a statistikami situace v českých věznicích seznámil přítomné náměstek generálního ředitele Vězeňské služby ČR pro vzdělávání a odborné zacházení brig. gen. Mgr. Simon Michailidis, MBA. „Ve věznicích je mnoho osob, kterým by určitý alternativní trest mohl být mnohem nepříjemnějším než trest odnětí svobody,“ uvedl. Do vězení patří takoví lidé, kteří ohrožují společnost, mnoho odsouzených by ve výkonu trestu být nemuselo. Diskutovalo se také i o ekonomické náročnosti ukládání krátkodobých trestů a o tom, že krátkodobý trest může znamenat „zarážku“ v páchání další trestné činnosti.  Z odborné analýzy, která je k dispozici ZDE, vyplývá, že do vězení se vrací 55 % dříve vězněných lidí, nejčastěji je to za krádeže a neplacení výživného. Každý vězeň stojí stát 1 200 Kč denně. 

Prevence i následná práce s rizikovými skupinami

Nejvyšší státní zástupce JUDr. Pavel Zeman vidí velký prostor pro zlepšení v oblasti prevence, a proto na seminář pozval i zástupkyni Probační a mediační služby. Její ředitelka PhDr. Andrea Matoušková se ve svém příspěvku zaměřila na problematiku vytváření podmínek pro ukládání trestu domácího vězení a využívání elektronického monitoringu. V AD jsme se efektivnosti ukládání trestů věnovali již dříve ZDE.

Co se týče elektronických náramků, zkušenosti Probační a mediační služby, ale i soudců z praxe zatím nelze paušalizovat, protože každý případ je jiný a využívání náramků v ČR není tak četné. Soudci ale po „pilotních“ zkušenostech doporučují při náhradě vazby náramek nasazovat hned ve věznici, nikoli několik týdnů nebo měsíců po opuštění výkonu vazby, jak se někdy děje. Aktuálně je v České republice problém s dodávkou elektronických náramků a někdy i s jejich bezchybným provozem. Nejrizikovějšími dny jsou podle soudců „přechodová“ období mezi pobytem ve vězení a nasazením náramku. Důležité je, aby alternativní trest byl uložen správným osobám. Jako trest lze uložit i zákaz vstupu s elektronickým náramkem na určitá místa.

Podnětné bylo i vystoupení JUDr. Jany Hůlmákové z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci ke dvěma výzkumům týkajícím se trestů domácího vězení a obecně prospěšných prací, jakož i k užívání podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Představen byl výzkum Katedry sociologie FF UK, která provedla šetření mezi soudci, kteří rozhodují o podmíněném propuštění a mají v průměru zkušenost z praxe kolem 10,5 roku. Ukázalo se, že dotazovaní soudci stále kladou důraz na předchozí kriminalitu souzeného, méně berou v potaz dynamické faktory, jako jsou kvalifikace dotyčného, jeho aktuální finanční situace, bydlení atd. Soudci rozhodují spíše na základě vlastních úvah, mají stále poměrně malé povědomí o alternativních podpůrných programech, přestože jejich spolupráce s Probační a mediační službou je na vyšší úrovni. Soudci vítají posudky Mediační a probační služby, které jsou metodicky a obsahově kvalitně zpracované. Problémem však zůstává časový tlak, pod kterým soudci pracují.

Pohled obhájce

JUDr. Petr Toman, LL.M., jako obhájce a zástupce ČAK ocenil probíhající odborný seminář. Připomněl účastníkům, že v prosinci 2018 bylo uzavřeno memorandum o součinnosti mezi ČAK a NSZ, jehož cílem bylo podpořit vzájemnou komunikaci mezi obhájci a státními zástupci v oblasti využívání odklonů. Využití odklonů je totiž jednou z cest, jak snížit počet vězněných osob. Obhájce JUDr. Toman, LL.M., sdílel, co ho trápí v praxi. „Když si nastudujeme všechny podmínky vedoucí k různým odklonům, je problém, že je obviněnému nemůžeme garantovat. Že mu nemůžeme přesně říct, co má udělat, jakou částku má složit na pomoc obětem trestné činnosti apod., aby byl odklon opravdu použit. A když obhájce neví, jak má obviněný postupovat, tak to není dobrá zpráva.“

Dalším tématem, kterému se JUDr. Petr Toman věnoval, byla komunikace obhájce se státními zástupci a soudci. „Když budu mluvit ze své zkušenosti, tak pokud se dovolám státnímu zástupci či soudci, abych jednal o odklonech, a proderu se různými automatickými odpovídacími systémy a vedoucími kanceláří a opravdu se mi podaří mít na druhé straně telefonu soudce nebo státního zástupce, tak tam cítím „pevnou zeď“, jakési sklo a formalismus. Obavu: proč nám volá? Asi chce ovlivnit naši nezávislost. Říkám, že 99,9 % obhájců se rozhodně nesnaží zasahovat do nezávislosti ani soudců, ani zástupců. Je však třeba akceptovat, že  jeden z institutů trestního řádu se jmenuje dohoda o vině a trestu. Chápu, že po těch desetiletích jsou soudci a státní zástupci zvyklí rozhodovat, ne se dohadovat. A najednou tu máme institut, který je na dohodě, vyjednávání či smlouvání založený. To je třeba zohlednit.“

Cíl obou skupin je přitom stejný – snížit počet vězňů či dobu, po kterou lidé tráví ve výkonu trestu, ulehčit soudcům a soudům jako takovým a uspořit peníze ve státním rozpočtu. Často se ovšem jen setrvává u zaběhnuté praxe.

Možnosti pro budoucí spolupráci obhájců a státních zástupců se možná brzy rozšíří a počet návrhů dohod o vině a trestu poroste (zatím jich mnoho není, viz obr. Počty návrhů na dohodu o vině a trestu).

 


Ve Sněmovně se právě projednává
novela, sněmovní tisk 453 s 466, která představuje významnou změnu. Původně šlo jen o rozšíření podmínek peněžitého trestu. V budoucnu se mají výrazně rozšířit dohody o vině a trestu a mělo by vše vést ke zrychlení trestního řízení. Bude to velká změna i pro soudce a státní zástupce.

Inspirace ze zahraničí

Dále byly účastníkům odborné konference prezentovány zkušenosti ze zahraničí. Vystoupil s nimi Mgr. Pavel Pukovec, náměstek nejvyššího státního zástupce.  Uvedl, že například ve Finsku je inspirátorem pro justici a řešení palčivého problému přeplněných věznic profesor Tapio Lappi Seppälä z Helsinské univerzity. Také s jeho pomocí Finové uspořádali celospolečenskou debatu a položili si důležité otázky: Kteří odsouzení nepatří vůbec do věznic? Kterých odsouzených máme ve věznicích nejvíce? Kteří odsouzení zůstávají ve věznicích příliš dlouho? Ke snížení počtu lidí ve vazbě pomohly přijaté systémové změny, mezi nimi například snížení počtu zadržených osob i vazeb, a to i díky přísnějším kritériím na to, koho do vězení vůbec poslat. Začaly se rovněž více využívat i elektronické náramky. Zároveň ve Finsku také navýšili počty peněžitých trestů na zhruba 60 %, ukládání podmínek a podmíněných propuštění.

Dobrým příkladem toho, že počet vězňů snižovat lze, je Lotyšsko. Tam se dokonce podařilo snížit v roce 2018 počet věznic z 15 na 9. Změny začaly v roce 2013 na principu restorativní justice s akcentem na náhradu škody, ochranu společnosti a resocializaci odsouzených. V Lotyšsku si také nově definovali trestný čin – způsobení závažné újmy, čímž částečně dekriminalizovali jednání dříve trestná. Od roku 2015 rovněž používají elektronický monitoring jako trest.

Využívání odklonů v trestním řízení

Tématu odklonů bylo věnováno vystoupení zástupců NSZ. Mgr. Tomáš Palovský zdůraznil, že „odklon není trest“. Po něm se slova ujal předseda trestního kolegia Nejvyššího soudu JUDr. František Púry, Ph.D., který doporučil, aby se zainteresované strany neupínaly na nějaký konkrétní institut, například jen podmíněné propuštění z výkonu trestu, které by mělo přinést zaručený úspěch v podobě vyprázdnění věznic nebo ukládání jakýchkoli jiných trestů než nepodmíněných trestů, což také není řešení. „Domnívám se, že i metodika v této oblasti by mohla sklouznout k „trestajícímu automatu“. Celá problematika ukládání trestů a přeplněnosti věznic souvisí s tím, jaký máme rozsah kriminalizace. Jsem rád, že to zaznělo především z úst praktiků. Týká se to nejen majetkových trestných činů, kde se očekává přijetí novely se zvýšením hranice škody, čímž by měla nastat určitá dekriminalizace a zmírnění trestních postihů v některých případech. Jde i o neplacení výživného, a to za situace, kdy se připravuje zákonná úprava o zálohovém výživném. Nabízí se otázka, jak řešit otázku neplatičů výživného. Máme zde určitou systematiku trestů a trest odnětí svobody je stále základem trestních sankcí v různých souvislostech. Různé alternativy stále počítají s možnou přeměnou na nepodmíněný trest odnětí svobody. Z toho vyplývá stav odsouzených osob.“

Teprve praxe ukáže, zda něco funguje, či ne. „Je potřeba si uvědomit, že česká společnost je naladěna represivně. Spoléhání na přísné tresty je v České republice skutečně velké,“ upozornil závěrem konference prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D., který připojil i zásadní a strategicky důležitou otázku: „Je skutečně základním trestem podmíněný trest odnětí svobody? K čemu bychom měli směřovat? Jaká by měla být trestní politika státu? Účastníci konference se shodli na tom, že problém přeplněných věznic není jen problémem justice, ale celé společnosti. Nejvyšší státní zastupitelství i Nejvyšší soud plánují, že budou v této formě debat a diskusí na palčivá justiční témata pokračovat.

 

Mgr. Hana Kejhová, MPA
Foto red AD

Go to TOP