Z aktuální statistiky vyplývá, že v roce 2019 bylo z 1 708 nově registrovaných (Nejvyšším soudem zaznamenaných) ústavních stížností proti rozhodnutím Nejvyššího soudu zrušeno Ústavním soudem jen 46 věcí. V roce 2018 to bylo 71 věcí, v roce 2017 zrušil Ústavní soud 95 rozhodnutí Nejvyššího soudu, o rok dříve dokonce 102. Potvrzuje to nejenom setrvalý trend naznačený výše v titulku, ale také skutečnost, že za poslední 4 roky se počet rozhodnutí Nejvyššího soudu zrušených Ústavním soudem snížil o 55 % (46 ku 102 věcem).

Předseda Nejvyššího soudu prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D., k tomu uvádí: „Tato statistika vypovídá o rostoucí kvalitě rozhodnutí, která vydávají senáty Nejvyššího soudu a také o tom, že jsou tato rozhodnutí v potřebné míře kvalitně odůvodňována. Publikovaná čísla dokládají i to, že soudci Nejvyššího soudu ctí judikaturu Ústavního soudu. To zdůrazňuji především v reakci na nepodložené zprávy, které se občas objevují v médiích a tvrdí se v nich, že mezi Nejvyšším soudem a Ústavním soudem snad panuje jakýsi pomyslný válečný stav. Četl jsem o tom naposledy i minulý týden.“

Téměř třikrát častěji než senátům trestního kolegia, ruší ústavní soudci rozhodnutí občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu. Je však třeba s odkazem na výkazy rozhodovací činnosti obou kolegií zmínit, že soudci civilního kolegia rozhodují každoročně napříč svými agendami mnohem více věcí než soudci kolegia trestního. Konkrétně v roce 2019 vyřídilo občanskoprávní a obchodní kolegium 5 850 věcí, kolegium trestní pak 2022 věcí. Podrobné statistiky o rozhodovací činnosti, počty nově přijatých věcí, věcí vyřízených, atd., nabízí webové stránky Nejvyššího soudu historicky až do roku 2007 pod odkazem:
http://nsoud.cz/Judikatura/ns_web.nsf/Edit/ONejvyssimsoudu~Statistiky?Open&area=O%20Nejvy%C5%A1%C5%A1%C3%ADm%20soudu&grp=Statistiky&lng=

Ústavní soud nejčastěji podané ústavní stížnosti odmítá usnesením podle § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. I když Ústavní soud po prvotním prostudování spisu shledá, že je relevantní, resp. nutné, se podanou ústavní stížností zabývat, může ji nakonec zamítnout. I v případě zamítnutí pak vydává nález. Ojediněle lze nálezem věc také odmítnout ve vztahu k Nejvyššímu soudu, což se stalo právě v loňském roce u dvou věcí, kde Ústavní soud zrušoval jen rozhodnutí soudů nižších stupňů. Méně obvyklé je také rozhodnutí Ústavního soudu, které je označeno jako „zakázáno“, přičemž Ústavní soud v takovém nálezu může zakázat Nejvyššímu soudu, aby pokračoval v konkrétním jednání, které podle ústavních soudců jeví znaky porušování základních práv a svobod. (To se v minulosti stalo v roce 2018 v souvislosti s řízením sp. zn. 4 Tdo 176/2017, na které po nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1981/17 navázalo řízení 4 Tdo 438/2018.)

Přiložená tabulka dokládá pozitivní trend v širších souvislostech:

Zdroj: Nejvyšší soud