Výše přídavku na dítě se nadále bude odvíjet nejen od jeho věku, ale také od typu příjmů rodičů. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 31/17 ze dne 7. ledna 2020 zákon neodporuje ústavnímu pořádku, není diskriminační a obstál v testu rozumnosti. Ústavní soud ponechal v platnosti ustanovení s vyšší sazbou pro rodiny, v nichž aspoň jeden rodič pracuje anebo pobírá dávky podmíněné předchozí prací. Rodina tak může dostat na každé nezaopatřené dítě o 300 korun měsíčně navíc.

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Tomáš Lichovník) zamítlo návrh skupiny dvaceti senátorů (dále jen navrhovatelka) na zrušení ustanovení § 18 odst. 1 a 2 a § 18 odst. 3 ve slovech „ve zvýšené míře“ (správně „ve zvýšené výměře“) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, případně na zrušení celého § 18 tohoto zákona.

Navrhovatelkou napadená ustanovení zákona o státní sociální podpoře upravují výši přídavku na dítě, a to v základní a zvýšené výměře. Přídavek ve zvýšené výměře a podmínky pro jeho přiznání byly do zákona vloženy novelou s účinností od 1. ledna 2018, do té doby zákon znal pouze jednu (základní) sazbu.

Nárok na přídavek na dítě v základní výši má podle § 17 zákona o státní sociální podpoře každé nezaopatřené dítě, jestliže rozhodný příjem v rodině nepřesahuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 2,70. Ustanovení § 18 odst. 2 písm. a) až g) zákona pak představuje vyčerpávající výčet kategorií příjmů společně posuzovaných osob, jejichž pobírání alespoň jednou z těchto osob v kalendářním měsíci zakládá nárok nezaopatřeného dítěte na přídavek na dítě ve zvýšené výměře. Ze specifikace jednotlivých příjmů je zřejmé, že se jedná o příjmy získané prací nebo o příjmy, které jsou alespoň předchozí prací podmíněny (např. dávky nemocenského či důchodového pojištění nebo podpora v nezaměstnanosti).

Navrhovatelka ve svém návrhu zejména namítala, že napadená ustanovení porušují zásadu rovnosti, neboť v rámci jedné skupiny osob majících nárok na dávku je nově stanoveno další kritérium, jehož splnění či nesplnění vede k tomu, že je přiznána dávka vyšší či nižší. Dítě je pak jako příjemce přídavku podle nových pravidel nepřípustně vystaveno odlišnému právnímu a ekonomickému zacházení pouze na základě příslušnosti k rodině, která se hodnotí podle druhu příjmu jejích členů.

Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh není důvodný. Posuzuje-li Ústavní soud ústavnost právní úpravy, dotýkající se oblasti hospodářských, sociálních a kulturních práv, poměřuje ji v prvé řadě tzv. testem rozumnosti (racionality). Ústavní soud proto podrobil napadenou právní úpravu tomuto testu a konstatoval, že úprava obstála ve všech jeho čtyřech krocích.

Napadená právní úprava přídavku na dítě v jeho zvýšené výměře nemá povahu kompenzační dávky, ale má motivační charakter. Jeho smysl lze spatřovat v tom, že v nejlepším zájmu dítěte je život v takové rodině, jejíž členové se vlastním úsilím snaží vytvořit podmínky, které jsou pro péči o dítě a jeho samotný rozvoj příznivé. Nepochybně je pro dítě dobrým vzorem, pokud alespoň někdo z rodiny získává prostředky k životu prací.

Lze souhlasit s argumentací navrhovatelky, že dítě je v důsledku podmínění nároku na daný přídavek příjmy společně posuzovaných osob vystaveno odlišnému právnímu, a tím i ekonomickému zacházení na základě příslušnosti k rodině, aniž by (zpravidla) samo mělo na jednání těchto osob či jejich status vliv. Na druhou stranu nelze ovšem přehlédnout, že toto různé právní zacházení je, jak zřetelně plyne z konstrukce této sociální dávky, záměrné. Přitom tento záměr se nezakládá na Listinou základních práv a svobod zapovězených důvodech diskriminace, ale na motivaci rodin s dětmi dosíci určitého ekonomického a zejména sociálního statusu, který si očima zákonodárce zaslouží stimulaci. Nejedná se o diskriminaci z důvodu sociálního původu či rodu, jak je uvádí č. 3 odst. 1 Listiny. Sociální původ či rod jsou jednou pro vždy dané od okamžiku narození. Zdroje příjmů v rodině se však mohou měnit a tím se mění i možný nárok n přídavek na dítě. Platí závěry, vyslovené v dřívějším nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 40/97, že tuto nerovnost v sociálních vztazích v podobě stanovení různých podmínek přídavku na dítě nelze pokládat za porušení ústavní zásady rovnosti v právech, neboť vodítkem této nerovnosti je i zde individuální posuzování sociální a ekonomické situace adresátů této sociální dávky.

K výroku i odůvodnění nálezu uplatnili odlišné stanovisko soudci Ludvík David, Pavel Rychetský, Kateřina Šimáčková, Vojtěch Šimíček a David Uhlíř.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 31/17 včetně disentů je dostupný  zde.

Zdroj: ÚS, foto Pixabay.