Odposlech advokáta by se podle zákona měl omezovat jen na „podezřelé“ hovory

Legislativní úprava, která by případech odposlechů advokátní kanceláře chránila advokátní tajemství, není podle člena prezídia Unie obhájců a místopředsedy České advokátní komory Tomáše Sokola dostatečná. České justici to řekl v souvislosti s tím, že Ústavní soud odmítl stížnost advokáta Davida Michala. Ten uvedl, že soud odposlechy povolil na základě smyšleného případu postaveného na informacích ze starších kauz. Policisté podle něj otevírali i advokátní poštu.

Jaký je názor Unie obhájců ČR na sledování a odposlechy v advokátních kancelářích?
Za sebe mohu říci, že sledování osob a věcí (§ 158d trestního řádu) což je, mimo jiné, zákonný název i pro tzv. prostorový odposlech, je v případě jeho aplikace na prostory, v nichž advokát vykonává advokacii velmi podobný co do svých důsledků prohlídce provádění domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor, v nichž advokát vykonává advokacii. Tedy úkonu dle § 85b trestního řádu. Až na to, že zmíněná prohlídka má dost pevné regule, chránící práva třetích osob, pro které advokát vykonává svou profesní činnost, ale odposlech takto regulován není. Podle mne, je-li odposlech povolen u advokáta, skoro automaticky jsou zasažena práva třetích osob.

Nejsou takové úkony v rozporu s principem advokátní mlčenlivosti?
Doslovně vzato, s principem advokátní mlčenlivosti ne. Zato s tím, proč vlastně advokátní mlčenlivost existuje, tedy se zmíněnou ochranou práv třetích osob zcela určitě.

Je vůbec možné povolit tyto úkony, pokud zde není kontrola ze strany České advokátní komory (ČAK)?
Vyjdeme-li z výkladu příslušných ustanovení trestního řádu o prohlídce v prostorách, kde advokát vykonává advokacii (Stanoviska pléna NS ČR sp.zn. Tpjn 306/2014 ze dne 25.6.2015), je zjevné, že pachatelé trestné činnosti nemohou zneužívat povinné mlčenlivosti advokáta tím, že s jeho vědomím cíleně páchají trestnou činnost a prostor jeho kanceláře využívají jako kryt. Z toho plyne, že zásadně či absolutně odposlech těchto prostor vyloučit nelze. Ale, měl by se omezovat skutečně jen na „podezřelé“ hovory. A ne zahrnovat veškerou komunikaci v advokátní kanceláři za dobu, na kterou byl odposlech běžně povolován. Což může být i několik měsíců či dokonce déle. A taková ochrana neexistuje. Nevím o případu, kdy by soud povolil odposlech kanceláře advokáta je pro případ, že bude veden rozhovor s podezřelým panem XY. A také nevím, jak by něco takového ÚZS dokázal realizovat.

Jak, případně v jaké fázi trestního řízení by měla být ingerence ze strany ČAK zabezpečena?
S ingerencí ČAK zákon počítá pouze při prohlídce prostor, v nichž advokát vykonává advokacii. Nikoliv v případě prostorového odposlechu. Logicky se ale nabízí jako jedna z možností ochrany podobná úprava, jakou obsahuje ustanovení § 85b trestního řádu. Tedy postup, při němž jednou věcí by bylo povolení prostorového odposlechu, a zcela jinou využití tohoto zvukového záznamu. To by bylo možné až poté, co se s jeho obsahem seznámil zástupce ČAK. Ten by zajistil odlišení komunikace podezřelého s advokátem, či mezi podezřelým klientem a podezřelým advokátem od tzv. nezájmové komunikace.  Teprve až by toto zástupce ČAK provedl, mohl by se s odsouhlaseným záznamem seznámit policejní orgán. A pokud by chtěl slyšet více, mohl by, shodně jako v případě prohlídky, soud, který povolil prostorový odposlech navrhnout soudu nadřízenému, aby nesouhlas zástupce ČAK nahradil svým rozhodnutím. Ne, že by to řešilo všechny problémy, ale minimálně bylo systémovější než současný stav, kdy důvěrnost napůl je a napůl není chráněná.

Je možné navrhnout a povolit tyto úkony na základě tvrzení, že existuje podezření, že místo advokátní činnosti legalizují dotčení advokáti výnosy z trestné činnosti?
Problém analyzuji obecně a z mého pohledu není důležité, z jaké konkrétní trestné činnosti je advokát podezřelý, tedy zda jde o legalizaci výnosů z trestné činnosti, obchod s drogami, podplácení či cokoliv jiného.

Je dostatečná současná legislativní úprava, která by v obdobných případech chránila advokátní tajemství, nebo by měla být v tomto směru doplněna?
Zcela zjevně není. To co výše rozebírám jako možné postupy chránící důvěrnost informací svěřovaných klientem advokátovi je jen úvaha. V trestním řádu ani v žádném jiném právním předpisu není o ochraně důvěrnosti informací směřovaných advokátní kanceláři advokátovi ani slovo. Totéž ovšem například platí pro komunikaci návštěvních prostorách věznic, kde již také byly odposlechy realizovány, ale také tzv. plošně, tedy bez ohledu na to, že kromě sledovaného advokáta či sledovaného advokáta a jeho klienta návštěvní místnost nepochybně využívali i jiní obhájci ke komunikaci s jinými obviněnými či odsouzenými. Z čehož logicky vyplývá, že zákonná úprava by rozhodně doplněna být měla.

Dušan Šrámek

Převzato z www.ceska-justice.cz se souhlasem autora i JUDr. T. Sokola.

 

Go to TOP