Jak vymýtit plevel z právního řádu, aby neodporoval vyššímu principu mravnímu? Proč zákon, který byl již v době svého vzniku v rozporu s ústavou, nebyl dodnes zrušen? Co vypovídá o společnosti i dnes, jak může ovlivnit vnímání právního řádu v současnosti i do budoucna? Na to vše hledal odpovědi koncem června kulatý stůl v Poslanecké sněmovně PČR nazvaný „Plevel v českém právním řádu, aneb Lex Schwarzenberg“, konaný pod záštitou Aleše Dufka, advokáta, poslance a místopředsedy Ústavně-právního výboru PS, a Niny Novákové, poslankyně a místopředsedkyně Petičního výboru PS. Cílem bylo toto přehlížené kontroverzní téma pozvednout a upozornit na něj. Jak se to podařilo, proč je toto téma důležité i pro současnost a budou podobná setkání pokračovat? Na to jsme se zeptali advokáta Aleše Dufka.

 

S vaší kolegyní poslankyní Ninou Novákovou jste chtěli motivovat k zamyšlení nad tímto kontroverzním zákonem, otevřít cestu k hledání řešení a společné vůle to změnit, napravit křivdy a snažit se je v budoucnu neopakovat. Diskutující se celkem jednoznačně shodli, že podobné kontroverzní zákony by měly z české legislativy zmizet.

V československých dějinách práva jde o zcela výjimečný případ zákona namířeného proti konkrétnímu občanovi státu. Protiústavní byl už v době svého vzniku. Adolf Schwarzenberg tehdy prezidentu Edvardu Benešovi napsal: „Nestěžuji si, jen upozorňuji, neprosím o milost, nýbrž žádám jen spravedlnost podle dosud platného právního řádu…“

 

Při pročítání zákona Lex Schwarzenberg (zákon č. 143/1947 Sb.) člověk přemýšlí o historických souvislostech, v nichž vznikal, co vás na pozadí jeho vytváření a schvalování nejvíce zaujalo, překvapilo…?

Překvapila mě (a neměla by mě překvapit, protože v dějinách lidstva jde o opakující se jev) jednota zákonodárců napříč celým tehdejším politickým spektrem při prosazování tohoto zákona. Rozhodovaly emoce, nikoli rozum.

 

Problematika zákona je nejen v motivaci, ale i v současné interpretaci. Je využíván v právních sporech, opírají se české orgány o tento zákon?

Tak předmětný zákon upravil vlastnické právo k majetku jedné osoby (zbavil ho vlastnického práva), tudíž české orgány teď tuto skutečnost respektují (existenci vlastnického práva jiných subjektů k tomu odejmutému majetku), ten zákon nezavedl žádné obecné normy platné pro širší okruh subjektů.

 

Obáváte se, že by podobné historicky vyhrocené momenty mohly opět nastat a společnost by byla otevřena tvorbě dalších „plevelů“ v legislativě?

Zcela otevřeně, v dlouhodobé perspektivě ano. Jsem překvapený jako politik, který je ve sněmovně první volební období, jak velký vliv mají při rozhodování ve vrcholné politice průzkumy veřejného mínění či mediální nátlak různých neziskových organizací. Při jednom ze svých prvních vystoupení ve sněmovně jsem upozornil na skutečnost, že každým rozhodnutím, kterým vytváříme nějaké právo, zároveň stanovíme nějakou povinnost, například povinnost státu toto nově vytvořené právo platit či zajistit. Někteří kolegové se na mě dívali jako na člověka z jiného světa…

 

Jak se naučit podobným extrémům vyvarovat? Jak si vychovat odolnou a zodpovědnou společnost, která nedopustí pošlapávání demokratických zásad?

Racionální lidé dobré vůle se musí více angažovat v politice. Vezměte si, že za první republiky měly politické strany statisíce členů. Probíhal jakýsi filtr zezdola, kdo bude příslušnou stranu zastupovat ve vrcholné politice. Teď mají strany několik stovek či tisíc členů, rozložených po celé republice, takže výběr samostatných odpovědných vyzrálých osob je velmi omezený.

Dalším problémem je mediální scéna, zatímco v dřívějších politických debatách se moderátor snažil vést politiky ke kompromisnímu závěru (například legendární Ota Černý), dnes moderátoři politiky vědomě proti sobě rozeštvávají, protože tím zvyšují sledovanost pořadu…

 

S minulostí je třeba se vypořádat, považujete otevírání těchto palčivých témat za základní předpoklad, jak se poučit z historických přehmatů a vyhnout se jejich opakování?

Ano, historie by měla být učitelkou lidstva, tyto věci se musí připomínat, jednak z úcty k obětem těchto přehmatů, jednak jako snaha varovat současníky, aby se nedopouštěli podobných omylů.

 

Existuje dostatečná vůle společnosti věci napravovat?

Zcela otevřeně, neexistuje.

 

Pozvedli jste téma, které bude potřebovat dlouhodobou pozornost a veřejnou diskusi, aby se něco změnilo, plánujete podobné aktivity i do budoucna?

Ano, v září udělám další kulatý stůl, bude se zabývat právě aktuálním legislativním procesem, co všechno má na něj vliv.

 

Děkujeme za rozhovor!

 

O „plevelu“ v českém právním řádu jsme psali také ZDE.

 

Redakce AD
Foto: zlin.eu, redakce AD