Dlouhodobě se angažuje v projektu Advokáti do škol, který pod hlavičkou ČAK pomáhá zvyšovat právní povědomí mladé generace a jehož je vlastně „duchovním otcem“. V rámci tohoto projektu přednáší JUDr. ICLic. Ronald Němec, Ph.D., na školách, ale také školí své následovníky. Po vypuknutí války na Ukrajině v roce 2022 začal aktivně organizovat dobrovolnickou hromadnou pomoc pro vojáky na Ukrajině a pro uprchlíky v Karlovarském kraji. Na ocenění pro bono v soutěži Právník roku 2023 jej nominovala Agentura domácí péče LADARA, která v Karlovarském kraji působí v oblasti hospicové a paliativní péče a kde od roku 2008, tedy déle než 15 let, Ronald Němec bez nároku na honorář pomáhá. Skleněnou plaketu svatého Yva a šek na 50 000 korun mu na galavečeru soutěže Právník roku 2023 v Obecním domě společně předali mecenáš této kategorie, doktor Gerhardt Bubník, a místopředsedkyně České advokátní komory Monika Novotná.

 

 

 

„Rád bych navázal na to, co zde již bylo řečeno,“ zaznělo z úst Ronalda Němce z pódia Smetanovy síně. „Konat dobro jako jedinec je jistě možné, ale mnohem lepší je, pokud dobro konáme jako společnost. Toto ocenění není pouze mé ocenění…,“ pokračoval. „Chci z tohoto místa poděkovat nejen vám, kteří zde sedíte, ale všem občanům České republiky, protože to, že jsme se nastavili na to, že konání dobra je něco, k čemu opravdu chceme směřovat, a že jsme si řekli, že to i chceme oceňovat, je výrazem naší národní hrdosti a jednoty,“ řekl mimo jiné Ronald Němec. Poděkoval samozřejmě také své manželce, která jej v jeho aktivitách  podporuje.

Poté přiblížil, jak použije obdrženou finanční částku – první polovinu věnuje na relaxační pobyt zdravotních sester ze společnosti LADARA, jako odměnu za jejich náročnou a nedoceněnou práci. Druhou polovinu pak daruje Maltézské pomoci, která každoročně na vlastní náklady pořádá pro české těžce nemocné občany pouť do Lurd.

Za krásná slova i další z řady dobrých skutků odměnili diváci přítomní ve Smetanově síni Obecního domu doktora Němce dlouhotrvajícím potleskem.

 

Na výše uvedené, ale i jiné charitativní, osvětové či pracovní aktivity Ronalda Němce přišla řeč v krátkém rozhovoru, který další z řady letošních laureátů ceny svatého Yva poskytl redakci Advokátního deníku:

 

Čím byste, pane doktore, byl, kdybyste nebyl právníkem, tedy ve Vašem případě advokátem?

Vlastně ani nevím, nemám žádnou jinou pracovní touhu. Ale začali jsme s manželkou chovat slepice, ovce, naučil jsem se s bagrem – tedy asi bych chtěl být malý francouzský hospodář na Korsice. Pěstovat vinnou révu, mít dobrý ovčí sýr a spokojenou rodinu.

 

Kromě vlastní advokacie se dlouhodobě věnujete „osvětové“ činnosti – přednášíte ve školách a staráte se o právní povědomí mladé generace. Od počátku stojíte i za projektem ČAK Advokáti do škol. Co bylo impulsem pro to, zaměřit se právě na tyto aktivity?

Touha zajistit naší zemi dobrou budoucnost. Dnešní svět je mnohem komplikovanější. Jak říká Fukayama, „tekutá společnost“. Nejsou dané hranice. Jako právníci víme, že pokud není daná jasná hranice v předpise, stává se z práva bezpráví, tyranie. Je nutné dětem, ale i všem lidem ukázat, že jsou dané hranice, které nelze překročit – ty nám ukazuje přirozené právo. Snažím se všem vysvětlovat, že suverén je lid jako celek, a tedy je to on, kdo tvoří zákony a život kolem nás. Lidé často zapomínají na moc volby. Nejen politické, ale každodenní. Žádné nátlakové skupiny nemohou celek utlačovat. Společnost je organismus, který se musí umět respektovat, ale nesmí podléhat rakovině.

 

Váš čas však naplňují nejen přednášky pro děti a mládež, ale i dobrovolnická činnost v oblasti hospicové a paliativní péče, jíž se – bez nároku na honorář – věnujete už víc než 15 let. Proč jste zvolil tuto oblast?

Když jsem byl na vysoké v Plzni, měl jsem do pátého ročníku průměr pod 1,4. Myslím si, že mě nikdy ze zkoušky nevyhodili. A pak přišly poslední státnice a vyhodil mne prof. Eliáš, pak mne vyhodil podruhé. No, a pak už bylo namále. Tak jsem šel do kostela a slíbil jsem Bohu, že pokud mi pomůže, budu pomáhat já chudým a nemocným. A všichni víme: Pacta sunt servanda.

 

Máte rodinu, které se jistě ve svém volnu věnujete… Jak to všechno – advokacii a Advokáty do škol, dobrovolnickou činnost a rodinu – zvládáte? 

Jen díky své manželce. Já jako advokát mám srdce někdy studené, přísné. Ona má srdce ze zlata. Má sice vysokou školu, ale plně se obětovala rodině. Někteří to neradi slyší, ale já věřím v tradiční model rodiny. Muž má milovat ženu. To nesmí být proklamace, ale životní realita. A má pomáhat ženě v různých fázích života různě. Nejdříve jí pomáhat být dobrou manželkou, pak dobrou matkou, pak pomáhat budovat její kariéru. Život není statický. Pochopitelně „závazek“ oběti ale platí pro oba stejně. Manželství je tým, kdy si musíte věřit a občas jeden druhého nést, tam, kde je to těžké…

 

Co pro Vás znamená udělení ceny sv. Yva?

V jeho životopise se píše: „Pokud se ho dotklo pokušení pýchy, snažil se připomínat si rozjímavou modlitbou, že jeho vědomosti a vlastnosti jsou nezaslouženým Božím darem.“ Tohle se mi moc líbí. Dnes a denně potkávám lidi, kteří jsou chytřejší, moudřejší, prostě lepší než já. A přesto mohu občas konat dobro i já se svými omezenými znalostmi a prostředky. A máme se jako rodina dobře. Svatý Pavel říká, že vše dobré je od Boha. Nemusíme v to věřit, ale je nutné si připustit, že mnoho krásných darů v životě přichází bez našeho přičinění. Tato cena je tedy nezasloužená. Protože v pomoci druhým jsem nebyl nikdy já sám, ale byl to vždy tým. Udělení ceny je pro mě závazkem hledat týmy dobrých lidí, kteří se chtějí podílet na budování dobra na tomto světě. Čímž děkuji i členům České advokátní komory, kteří mi velmi pomáhají s projekty, které jste zmiňovala. Nebo Maltézskému řádu, který každý rok na své náklady organizuje pro velmi nemocné lidi pouť do Lurd.

 

Děkujeme za rozhovor!

 

 

 

 

Redakce AD
Foto: Jakub Štádler, redakce AD a archiv JUDr. Ronalda Němce