Málokteré civilní řízení s sebou nese tolik procesních otázek, jako řízení o vypořádání společného jmění manželů (dále též: „SJM“). Mezi jednu z nejvíce kontroverzních otázek, které v průběhu řízení vyvstávají, patří nepochybně otázka vztahu koncentrace řízení a dalšího návrhu na vypořádání SJM. Mám za to, že odpověď na tuto otázku lze nalézt v novější rozhodovací praxi Nejvyššího soudu reprezentované rozhodnutím sp. zn. 22 Cdo 1447/2019.

 

Koncentrační lhůta a lhůta k označení položek pro vypořádání SJM

V řízení o vypořádání SJM se jako v řízení sporném uplatní zásada koncentrace řízení vtělená do ust. § 118b o. s. ř. Účastníci řízení tedy mohou uvádět rozhodná skutková tvrzení (tj. plnit povinnost tvrzení) a označovat důkazy k jejich prokázání (tj. plnit povinnost důkazní) jen do okamžiku, než nastane koncentrace řízení. Z tohoto vymezení plyne, že i označení položek k vypořádání v rámci SJM podléhá koncentrační lhůtě, když předmět řízení je vymezen právě skutkovými tvrzeními (srov. 25 Cdo 629/2011).

Po uplynutí koncentrační lhůty tak nelze označovat další položky k vypořádání, pokud by daný účastník musel ve vztahu k těmto položkám znovu plnit povinnost tvrzení nebo důkazní (srov. 22 Cdo 3446/2017). Zjednodušeně řečeno, po nastalé koncentraci řízení by soud měl nové položky k vypořádání odmítnout učinit předmětem řízení.

Vedle koncentrační lhůty však souběžně a nezávisle běží lhůta hmotněprávní dle § 741 o. z., dle níž jsou (bývalí) manželé oprávněni navrhnout soudu vypořádání položek SJM do 3 let od právní moci rozvodu manželství. Pokud jsou v řízení uplatněny k vypořádání položky po uplynutí hmotněprávní lhůty, je jejich vypořádání nepřípustné (srov. 22 Cdo 2881/2008), protože se již nejedná o majetek v SJM. V tomto rozsahu pak soud návrh na vypořádání SJM zamítne.

 

Jak však naložit se situací, kdy koncentrační lhůta nastala dříve, než uplynula tříletá hmotněprávní lhůta k vypořádání položek v SJM?

 

Překážka věci pravomocně rozhodnuté v řízení o vypořádání SJM

Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1447/2019 učinil první krok směrem k důslednější aplikaci dispoziční zásady v řízení o vypořádání SJM.

Nejvyšší soud uvedl, že: „předmětem řízení o vypořádání společného jmění manželů jsou však v souladu s ustálenou judikaturou (připomínající dispozitivnost příslušných hmotněprávních norem i význam zásad projednací a dispoziční, jež ovládají civilní sporné řízení) pouze majetek či hodnoty, které účastníci navrhli k vypořádání v zákonné lhůtě… Jestliže tedy pravomocné rozhodnutí o vypořádání SJM … nemohlo představovat vzhledem k nyní projednávané věci překážku věci pravomocně rozsouzené, neboť společné věci účastníků se nestaly předmětem řízení …, nemohlo ani samotné vedení řízení … představovat k nyní projednávané věci překážku věci zahájené. … Je-li předmětem dalšího řízení jiná věc náležející do SJM, která se nestala předmětem předchozího řízení, podání žaloby nic nebrání.“

Nejvyšší soud uzavřel, že totožnost řízení jako podstatnou okolnost pro rozhodnutí o překážce věci rozhodnuté je v řízení o vypořádání SJM nutno posuzovat ve vztahu k dispozičnímu úkonu účastníka, tedy tomu, jaké konkrétní předměty SJM učinil předmětem vypořádání.

Nejvyšší soud se tak postavil proti starší rozhodovací praxi, která považovala za předmět řízení o vypořádání SJM „masu SJM“, nikoliv jednotlivé položky SJM označené účastníkem k vypořádání. Tímto krokem Nejvyšší soud demonstroval, že v řízení o vypořádání SJM je nutno aplikovat zásadu dispozitivnosti více, než tomu bylo dříve.

 

Překážka věci pravomocně zahájené v řízení o vypořádání SJM

Výklad totožnosti věci je judikaturně ustálený a není pochyb o tom, že posouzení totožnosti věci je ve vztahu k překážce věci rozsouzené a věci zahájené shodné (srov. 23 Cdo 2646/2009).

Závěry rozsudku 22 Cdo 1447/2019 ve vztahu k posouzení překážky věci pravomocně rozhodnuté by proto mělo být možno s dílčí modifikací aplikovat též na posouzení překážky litispendence.

Touto dílčí modifikací je přihlédnutí k účinkům koncentrace řízení.

Přijmeme-li tezi, že účinky koncentrace zakonzervují označené položky SJM k vypořádání, pak v okamžiku koncentrace řízení se tyto označené položky v souhrnu stanou předmětem řízení. Takto stanovený předmět řízení pak bude rozhodný pro posouzení totožnosti věci.

Ve vztahu mezi účastníky řízení o vypořádání SJM tak teprve v okamžiku koncentrace dojde k určení totožnosti věci. Položky, které do této doby nebyly učiněny předmětem vypořádání, tak nejsou předmětem daného řízení o vypořádání SJM. Ve vztahu k těmto položkám proto není dána ani překážka věci rozhodnuté, ani věci zahájené.

 

Co tedy s novými položkami po koncentraci?

(Bývalí) manželé by v situaci, kdy ještě neuplynula tříletá lhůta k označení položek k vypořádání SJM, ale současně již nastala v původním řízení o vypořádání SJM koncentrace, mohli podat další návrh na vypořádání SJM ve vztahu k neoznačeným položkám.

Takto by (bývalým) manželům zůstal procesní nástroj pro to, aby mohli realizovat své právo domáhat se vypořádání položek SJM v tříleté lhůtě, současně by však zůstaly zachovány účinky koncentrace v prvním řízení o vypořádání SJM.

Nový návrh by zahajoval další řízení o vypořádání SJM. Byl by tedy zpoplatněn a opět by otevíral oběma účastníkům možnost označovat předměty k vypořádání až do koncentrace. S ohledem na zásadu hospodárnosti řízení by bylo na místě, aby tato řízení vedl jeden soudce. Toho lze docílit buď ex post spojením daných řízení, nebo ex ante rozvrhem práce, kdy další řízení by bylo automaticky přiřazeno původnímu soudci.

 

Závěr

Modifikované pojetí překážky litispendence umožňuje realizaci práva dle § 741 o. z. bez negativního vlivu na účinky koncentrace v prvním řízení o vypořádání SJM. Tímto návrhem by bylo zahájeno nové řízení, které by podléhalo poplatkové povinnosti a u něhož by běžela nová koncentrační lhůta.

Pokud by byl návrh k vypořádání dalších položek podán před koncentrací, bylo by třeba návrh považovat za návrh na rozšíření předmětu SJM k vypořádání v rámci již probíhajícího řízení, na což je zcela aplikovatelná původní rozhodovací praxe týkající se řízení „iudicium duplex“ (např. 22 Cdo 2674/2012, II. ÚS 1860/12).

 

JUDr. Alžběta Korefová, asistentka, Obvodní soud pro Prahu 10
Foto: Karolina Grabowska/Pexels a archiv A. Korefové