Trestněprávní rozbor dokumentu V síti – 1. část – Právní kvalifikace jednání predátorů
Následující studie je rozdělena do dvou na sebe navazujících článků. V první části se autorky zabývají právní kvalifikací jednání predátorů z dokumentu V síti, kdy popisují jednotlivé trestné činy, pod jejichž skutkové podstaty je možné subsumovat jednání, resp. skutky predátorů. Druhá část příspěvku, která vyjde v BA č. 11/2022, se pak bude věnovat právnímu rozboru jednání autorů a dětí v rámci tohoto dokumentu, resp. úvahami o jejich možné trestní odpovědnosti.
Dokumentární film V síti otevřel problematiku zneužívání dětí na internetu. Pomocí mystifikace se autorům podařilo nahlédnout do komunikace na sociálních sítích probíhající mezi dětmi a internetovými predátory. Tito predátoři svým jednáním naplnili skutkovou podstatu dlouhé řady trestných činů. Někteří z pachatelů přitom byli již za své skutky odsouzeni. Dokument probíhal ve třech dětských pokojích vytvořených ve filmovém ateliéru. Herečkám byly založeny falešné profily na sociálních sítích. Na těchto profilech byly využity fotografie hereček z dětství a uveden jejich fiktivní věk – dvanáct let. Během deseti dnů natáčení v ateliéru dívky kontaktovalo celkem 2 458 predátorů. Absolutní většina těchto konverzací měla sexuální obsah. Typicky se jednalo o otázky na sexuální zkušenost, zasílání fotografií mužských přirození, požadavky na intimní fotografie dívek, masturbaci mužů ve videohovoru, sdílení pornografického materiálu nebo zvaní na osobní schůzky. Po opakovaném naléhání dívky některým mužům zaslaly intimní fotografie, které byly vytvořeny pro tyto účely fotomontáží.[1]
Následující text se bude zabývat skutky predátorů, které bylo možné ve filmu kvalifikovat jako trestné činy, a to v souvislosti s příslušnými skutkovými okolnostmi.[2], [3]
§ 191 – Šíření pornografie
Základní skutková podstata tohoto trestného činu sankcionuje ve svém prvním odstavci šíření tzv. tvrdé pornografie. Jedná se o taková pornografická díla, ve kterých se projevuje násilí či neúcta k člověku, anebo taková díla, ve kterých se zobrazuje nebo znázorňuje pohlavní styk se zvířetem. Ustanovení zavádí demonstrativní výčet způsobů šíření. Patří sem např. výroba, dovoz, nabídka, zprostředkování nebo prodej takového díla. Šíření této pornografie je trestné i mezi dospělými.[4]
Odstavec 2 se zabývá šířením tzv. prosté pornografie. Šíření prostých pornografických děl je trestné, pokud jsou cíleně směřována k dětem.[5]
S ohledem na tento, ale i na další trestné činy, je nutné vymezit pojem pornografické dílo. Samotný pojem pornografické dílo není v trestním zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, dále též „tr. zákoník“) definován. Odborná literatura i judikatura se však shoduje na definici uvedené Novotným, která vymezuje pornografické dílo jako dílo, které „zvláště intenzivním a vtíravým způsobem zasahuje a podněcuje sexuální pud, překračuje podle převládajících názorů ve společnosti uznávané hranice sexuální slušnosti, uráží neakceptovatelným způsobem cit pro sexuální slušnost, vyvolává pocit studu“.[6] S ohledem na jednání predátorů v dokumentu V síti je pak vhodné zamyslet se nad tím, co je řazeno pod pojem dílo. Trestní zákoník stanovuje, že dílo může mít podobu písemnou, fotografickou, filmovou, počítačovou, elektronickou nebo jinou. „Počítačovým dílem se patrně rozumí dílo vytvořené pomocí počítače, elektronickým dílem to, které má podobu čitelnou jen strojově.“[7]
Z výše uvedeného vyplývá, že jako pornografické dílo lze označit intimní fotografie i videa, které predátoři dívkám zasílali. V dokumentu V síti se setkáváme velmi často ještě s jedním druhem pornografického obsahu, a tím je masturbace mužů během videohovoru s dívkou. Takové jednání bude splňovat charakteristiku pornografie, ale je nutné zvážit, zda splňuje i definici díla. Na tomto místě je podle našeho názoru vhodné zmínit trestný čin účasti na pornografickém představení podle ust. § 193a tr. zákoníku. Ačkoli skutková podstata tohoto trestného činu není z hlediska jednání predátorů v dokumentu relevantní, je snad možné analogicky využít zavedený pojem pornografické představení. Ščerba v souvislosti s tímto trestným činem uvádí zásadní rozdíl mezi pornografickým dílem a pornografickým představením. „(…) Podstatným rysem pornografického představení ve smyslu § 193a TrZ je tedy to, že jde o vystoupení živé, tj. probíhající v reálném čase. Tím se liší od pornografického díla ve smyslu § 191 či 192 TrZ, které je zachyceno ve formě umožňující opakované přehrávání či jiné zobrazování.“[8]
Na základě toho se domníváme, že masturbace během videohovoru je fakticky pornografickým představením a nelze ji zařadit pod pojem pornografické dílo, a tedy ani pod skutkovou podstatu trestného činu šíření pornografie podle ust. § 191 tr. zákoníku. Nepochybně ale takové jednání vykazuje společenskou škodlivost a je nutné jej subsumovat pod příslušnou skutkovou podstatu. Konkrétně se bude jednat o trestný čin podle ust. § 201 tr. zákoníku, tedy o ohrožování výchovy dítěte (k tomu blíže srov. dále v textu).
V dokumentu V síti došlo k naplnění obou základních skutkových podstat trestného činu šíření pornografie. Všichni sexuální predátoři, kteří zaslali dívkám svou obnaženou fotografii (typicky fotografii svého přirození) nebo odkaz na webové stránky s pornografií, se dopustili trestného činu šíření pornografie podle ust. § 191 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve stadiu pokusu. Jedná se o jeden z nejfrekventovanějších trestných činů, které je možné v dokumentu spatřovat. Většina predátorů zaslala dívkám fotografii svého přirození bez vyžádání či předchozího upozornění. S šířením pornografie podle odstavce 1 jsme se ve filmu setkali pouze jednou. Pachatelem byl predátor označovaný jako Sneeky. Ten jedné z hereček zaslal video se zoofilní pornografií.
§ 192 – Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií
Odstavec 1 tohoto ustanovení sankcionuje přechovávání dětské pornografie. Aby došlo k naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu, je nutné, aby pachatel měl dětskou pornografii ve své moci a mohl s ní disponovat. Příkladem může být uložení na datový nosič nebo uložení v e-mailové poště. Prohlížení dětské pornografie na webových stránkách, bez toho, aby si ji osoba uložila, se nepovažuje za přechovávání ve smyslu skutkové podstaty předmětného trestného činu.[9]
Odstavec 2 tohoto ustanovení se vztahuje k získávání přístupu k dětské pornografii, a to prostřednictvím informační nebo komunikační technologie. Tímto přístupem si pachatel zajišťuje možnost sledovat dětskou pornografii, aniž by ji sám přechovával.[10]
Odstavec 3 tohoto ustanovení pak postihuje dva druhy jednání. Alinea první vymezuje šíření dětské pornografie, které spočívá ve výrobě, dovozu, vývozu, prodeji a dalších způsobech distribuce. Jedná se o obdobné znění, jako nalezneme v ust. § 191 odst. 1 tr. zákoníku, které postihuje šíření tzv. tvrdé pornografie, avšak s odlišnou sankcí. Dětská pornografie má vyšší společenskou škodlivost, a její šíření je tudíž přísněji sankcionováno než šíření tzv. pornografie tvrdé. Alinea druhá spočívá v kořistění z dětské pornografie. To je uskutečňováno získáváním majetkového prospěchu z šíření dětské pornografie.[11]
Samotný pojem dětská pornografie není v trestním zákoníku definován. Nicméně česká právní úprava vychází ze směrnice Evropského parlamentu, která dětskou pornografii definuje jako
„a) jakýkoli materiál, který zobrazuje dítě, které se účastní skutečného nebo předstíraného jednoznačně sexuálního jednání;
- b) jakékoli zobrazení pohlavních orgánů dítěte prvotně k sexuálním účelům;
- c) jakýkoli materiál, který zobrazuje osobu se vzhledem dítěte, která se účastní skutečného nebo předstíraného jednoznačně sexuálního jednání, nebo každé zobrazení pohlavních orgánů osoby se vzhledem dítěte k prvotně sexuálním účelům;
- d) realistické obrázky dítěte, které se účastní jednoznačně sexuálního jednání, nebo realistické obrázky pohlavních orgánů dítěte k prvotně sexuálním účelům.“[12]
Osoba, jež se jeví být dítětem, je osoba starší 18 let, která ale svým vzhledem, chováním, oblečením, hlasem a obecně kontextem, ve kterém vystupuje, vzbuzuje přesvědčení, že se jedná o dítě.[13] Vzhledem k preciznosti dokumentu, zejména co se týče vzhledu hereček, líčení, kostýmů či pokojů, je zřejmé, že se herečky jevily být dítětem.
Ščerba ve svém příspěvku věnovaném zneužívání dětí k pornografickým účelům prostřednictvím internetu uvádí, že s ohledem na právní kvalifikaci je nutné rozlišovat, zda dítě poslalo fotografii, kterou již dříve pořídilo, nebo zda intimní fotografii (či video) pořídilo až na základě naléhání pachatele. V případě, že dítě poslalo fotografii, kterou již dříve vytvořilo, je naplněna skutková podstata trestného činu podle ust. § 192 odst. 1 tr. zákoníku. Po obdržení obnažené fotografie pachatel přechovává dětskou pornografii, kterou má ve své moci a se kterou může volně disponovat. Pokud ale nastane situace, kdy dítě vytváří pornografický snímek až po naléhání pachatele, je naplněna skutková podstata podle ust. § 192 odst. 1 tr. zákoníku, ale také podle ust. § 193 odst. 1 trestného zákoníku (tj. zneužití dítěte k výrobě pornografie – k tomu blíže srov. dále) a podle ust. § 192 odst. 3 tr. zákoníku. S ohledem na věk dítěte je pachatel odpovědný za výrobu dětské pornografie (podle ust. § 192 odst. 3 tr. zákoníku) ve formě nepřímého pachatelství (srov. ust. § 22 odst. 2 tr. zákoníku) nebo ve formě účastenství jako návodce [srov. ust. § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku]. O nepřímé pachatelství se bude jednat, pokud svedenému dítěti bylo méně než 15 let a predátor jej využil jako živý nástroj ke spáchání trestného činu, tedy k vyhotovení pornografické fotografie. Pokud bylo dítě starší 15 let, bude predátor odpovědný za navádění ke spáchání trestného činu. V tomto případě je i dítě, jež pornografickou fotografii vytvořilo, trestně odpovědné za trestný čin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle ust. § 192 odst. 3 tr. zákoníku.[14]
Typickým jednáním predátorů v dokumentu byla žádost o vytvoření intimní fotografie dívky a o její následné zaslání predátorům. Herečky, jež se jevily být dítětem, svou fotomontáží vytvořenou intimní fotografii některým predátorům zaslaly. Za těchto okolností by jednání predátora mělo být kvalifikováno jako trestný čin podle ust. § 192 odst. 1 tr. zákoníku, tj. jako výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií, a to ve stadiu dokonání trestného činu (predátor po obdržení fotografie přechovával dětskou pornografii). Vedle, resp. v rámci, toho je potřeba jednání predátora právně kvalifikovat i jako pokus trestného činu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle ust. § 192 odst. 3 tr. zákoníku. Predátor se zde fakticky podílel na vytvoření dětské pornografie ve formě návodce, neboť naváděl osobu, aby vytvořila pornografické dílo. Ve skutečnosti přitom byly herečky trestně odpovědné, predátor měl však za to, že jde o reálné dítě; v takovém případě by se jednalo o pokus nepřímého pachatelství, tedy o pokus vzpomenutého trestného činu. Na závěr je jednání predátora nutné subsumovat i pod pokus trestného činu podle ust. § 193 odst. 1 tr. zákoníku, tj. pokus zneužití dítěte k výrobě pornografie.
Na tomto místě je vhodné upozornit, že není vyloučen jednočinný souběh trestného činu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií a trestného činu zneužití dítěte k výrobě pornografie. Každý z těchto trestných činů má jiný objekt (chráněný zájem). U trestného činu zneužití dítěte k výrobě pornografie je objektem zájem na ochraně dětí před jejich zneužitím k výrobě pornografie. U trestného činu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií se komentářová literatura neshoduje, co je jeho objektem, nicméně se přikláníme k názoru Ščerby, který uvádí, že objektem trestného činu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií je zájem na ochraně některých morálních hodnot, které spočívají v odsuzování dětské pornografie.[15]
Predátoři v dokumentu naléhali na dívky s žádostí o intimní fotografie různými způsoby. Někteří pouze opakovaně žádali o fotografii. Jiní zasílali dívkám své intimní fotografie s vidinou, že jim dívky tuto „laskavost“ oplatí (i přesto, že dívky o jejich intimní fotografii nejevily zájem). Další predátoři se snažili nejprve získat náklonnost dívky předstíraným zájmem o její koníčky a lichotkami. Po navázání domnělého vztahu opakovaně žádali o fotografie, neboť předpokládali, že jim dívka vyhoví ze strachu ze ztráty kontaktu s predátorem. Jeden z predátorů kontaktoval všechny tři dívky a žádal od nich intimní fotografie. Vždy se držel obdobného scénáře, ve kterém jevil zájem o dívku a její záliby a oslovoval ji „lásko“ nebo „zlatíčko“. Zprvu po dívkách žádal, aby se mu ukázaly pod záminkou prohlídky jejich pokoje, a následně přešel k žádostem o svlékání svršků a zasílání intimních fotografií. Konkrétně dívkám vysvětloval, jak mají pózovat a co přesně by chtěl na fotografiích vidět. Sám dívkám posílal své obnažené fotografie a hovořil s nimi o pornografii. Jedné z dívek zaslal dětskou pornografii, ačkoli si byl vědom protiprávnosti takového sdílení. Predátor naplnil skutkovou podstatu analyzovaného trestného činu jak ve formě přechovávání dětské pornografie, tak ve formě šíření dětské pornografie. Za tento, ale i za další trestné činy, byl již predátor odsouzen.
Za trestný čin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií byla odsouzena dlouhá řada predátorů z dokumentu. V některých případech byla však subsumpce jednání predátorů pod tento trestný čin vynechána, neboť se vedle přechovávání dětské pornografie dopustili také trestného činu navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle ust. § 193b tr. zákoníku. Jednočinný souběh předmětných trestných činů je přitom vyloučen.[16]
§ 193 – Zneužití dítěte k výrobě pornografie
Činnost pachatele trestného činu zneužití dítěte k výrobě pornografie může spočívat ve dvou způsobech jednání, a to ve výrobě dětské pornografie, anebo v kořistění z dětské pornografie. Ke zneužití dítěte k výrobě pornografie může dojít různými formami, např. svedením, přiměním anebo zlákáním. V dokumentu V síti se setkáme s prvním způsobem jednání. Predátoři v mnoha případech přiměli dívky, aby jim zaslaly své obnažené fotografie. Jak uvádí kodex projektu, dívky tak učinily až po opakovaném naléhání. Po získání fotografie predátoři naplnili znaky skutkové podstaty trestného činu ust. § 193 odst. 1 tr. zákoníku, tj. zneužití dítěte k výrobě pornografie ve stadiu pokusu, a zároveň znaky skutkové podstaty trestného činu podle ust. § 192 tr. zákoníku (k tomu srov. již dříve v textu tohoto příspěvku uvedené).
Tento trestný čin směřuje primárně na ochranu dětí. Objektem je zde zájem na ochraně dětí před jejich zneužitím k výrobě pornografie. Na rozdíl od trestného činu podle ust. § 192 tr. zákoníku, tj. výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií, se zkoumaný trestný čin nevztahuje na osobu, jež se jeví být dítětem, ale pouze na děti.[17]
§ 193b – Navazování nedovolených kontaktů s dítětem
Tento trestný čin byl zakotven do tr. zákoníku v roce 2014 a jeho cílem je ochrana dětí mladších patnácti let, jejich mravního a tělesného vývoje před sexuálním zneužíváním. K naplnění znaků skutkové podstaty v tomto případě dojde už v případě návrhu schůzky dítěti mladšímu patnácti let s úmyslem spáchat trestný čin se sexuálním motivem. Jednání pachatele tedy spočívá v přípravě sexuálně motivovaného trestného činu. Příprava vyjmenovaných trestných činů by sama o sobě nebyla trestná, neboť se nejedná o zvlášť závažné zločiny. Toto ustanovení tedy fakticky trestnost za přípravu těchto trestných činů zavádí. Výčet trestných činů, na něž toto ustanovení navazuje, je pouze demonstrativní. Vedle nich se může jednat např. o trestný čin podle ust. § 191 tr. zákoníku, tj. šíření pornografie, anebo o trestný čin podle ust. § 193a tr. zákoníku, tj. účast na pornografickém představení. Pod tuto skutkovou podstatu nespadají sexuálně motivované zvlášť závažné zločiny, jejichž příprava je trestná (např. trestný čin podle ust. § 186 odst. 5 tr. zákoníku, tj. sexuální nátlak).[18]
Na tomto místě je vhodné upozornit na určitý nedostatek tohoto ustanovení. Tento trestný čin lze výslovně spáchat pouze na dětech mladších patnácti let. Z důvodové zprávy vyplývá, že trestní zákoník byl doplněn o tento trestný čin na základě implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii. Čl. 6 zmíněné směrnice výslovně stanovuje, že členské státy mají zavést trestnost tohoto jednání, pokud se jej pachatel dopustí na dítěti, které nedosáhlo pohlavní dospělosti. Na základě toho česká právní úprava stanovila předmětem útoku dítě mladší 15 let.[19] Kolouch v souvislosti se zněním tohoto ustanovení je ale přesvědčen, že „uvedeným jednáním jsou stejnou měrou ohroženy jak děti mladší patnácti let, tak děti mladší osmnácti let“.[20] Naprosto shodného názoru jsme i my. Současná právní úprava zavádí jistý paradox. Jako příklad je možné uvést, že pokud pachatel navrhne dítěti mladšímu 15 let setkání za účelem jej zneužít k výrobě pornografie (trestný čin podle ust. § 193 tr. zákoníku, tj. zneužití dítěte k výrobě pornografie), bude trestně odpovědný pro trestný čin podle ust. § 193b tr. zákoníku, tedy pro navazování nedovolených kontaktů s dítětem. Pokud by ale oslovenému dítěti bylo 16 let, skutková podstata trestného činu navazování nedovolených kontaktů s dítětem naplněna nebude a postih pachatele bude připadat v úvahu, až pokud jeho jednání směřující ke zneužití dítěte k výrobě pornografie dosáhne stadia pokusu. Potom by byl pachatel odpovědný za pokus (případně dokonání) trestného činu podle ust. § 193 tr. zákoníku, tedy za zneužití dítěte k výrobě pornografie. Shrnuto, ust. § 193b tr. zákoníku zavádí trestnost přípravy uvedených trestných činů, ale pouze pokud je návrh učiněn vůči dítěti mladšímu 15 let. Pokud je dítě starší než 15 let, příprava (tedy návrh setkání) trestná nebude. Tím podle našeho názoru vzniká určitá mezera v ochraně dětí starších 15 let před různými způsoby jejich zneužívání na internetu.
V dokumentu V síti byla naplněna skutková podstata tohoto trestného činu hned několikrát. Řada predátorů ve filmu žádala opakovaně o schůzku s dívkami. Typicky dívkám nabízeli setkání s nějakou příjemnou aktivitou. Zvali dívky na kakao a dortík či jim nabízeli možnost návštěvy u nich doma, kde se mohou seznámit s kočkou a hrát na klavír. Ve filmu proběhlo celkem 21 osobních schůzek. Během schůzek predátoři otevřeně hovořili o svých úmyslech a plánech (které často předestřeli již v návrhu schůzky). Popisovali dívkám své konkrétní sexuální představy, které by s nimi následně chtěli uskutečnit. Na osobní schůzku s protagonistkou dorazila také jedna žena v doprovodu svého partnera. Tato partnerská dvojice se snažila dívku přesvědčit k účasti na skupinovém pohlavním styku s nimi. Povídali si s dívkou o jejích dosavadních sexuálních zkušenostech a o menstruaci. Na její otázku týkající se toho, co znamená jít „do trojky“, jí dvojice konkrétně vysvětlila svou představu. Predátoři si na osobních schůzkách uvědomovali protiprávnost svého jednání. Někteří upozorňovali na to, že není vhodné o jejich sexuálních plánech otevřeně mluvit na veřejnosti, taktéž žádali dívky o smazání jejich online konverzace či opakovali, že rozhodnutí o následném setkání (se sexuálním účelem) je pouze na dívkách samotných. Jednoho z predátorů filmový štáb konfrontoval v místě jeho bydliště. Muž zval dívku opakovaně na schůzky, ale na žádnou z nich se nedostavil. Své chování před filmovým štábem obhajoval právě tím, že jde pouze o online komunikaci a k osobnímu setkání nedošlo. Jak však bylo zmíněno již dříve, k naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu dojde již návrhem schůzky s úmyslem spáchat sexuální trestný čin.
§ 186 – Sexuální nátlak
Objektem tohoto trestného činu je svoboda v rozhodování o sexuálním životě a také ochrana důstojnosti. Odstavec 1 předmětného ustanovení se ve svém vymezení podobá trestnému činu znásilnění, avšak s tím rozdílem, že pachatel zde nenutí oběť k pohlavnímu styku, ale k jinému sexuálně motivovanému chování. Pachatel k vynucení svého cíle používá násilí, pohrůžku násilí nebo pohrůžku jiné těžké újmy. Jinou těžkou újmou se rozumí újma v různých oblastech života. Může jít např. o majetkovou újmu, rozvrat manželství nebo újmu na cti a dobré pověsti. Mezi jinou těžkou újmu lze zařadit i zveřejnění intimních fotografií nebo sdílení informací o sexuálním životě. Cílem pachatele je donutit oběť k sebeukájení, obnažování nebo k jinému srovnatelnému chování.[21]
Základní skutková podstata tohoto trestného činu považuje za oběť kohokoli. V odstavci 3 je uvedena kvalifikovaná skutková podstata, pokud by byl vyvíjen sexuální nátlak na osoby mladší 18 let. V odstavci 5 je pak uvedena ještě přísnější sankce pro pachatele, jenž se tohoto jednání dopustí na osobě mladší 15 let.[22]
V dokumentu V sítí se setkáme se sexuálním nátlakem u predátora vystupujícího pod přezdívkou Sneeky. Sneeky v dokumentu udržoval kontakt s postavou Míši. Kromě sexuálního nátlaku se dopustil ještě mnoha dalších trestných činů, nicméně tento byl nejzávažnější. Postava Míši poslala predátorovi po naléhání své fotomontáží vytvořené intimní fotografie. On obratem využil tyto fotografie k vydírání. Vyžadoval po dívce, aby dělala, co jí on řekne, a v případě, že tak neučiní, zveřejní její fotografie na internetu. Odborníci sdělili autorům dokumentu, že predátoři často děti tímto způsobem vydírají, ale k samotnému zveřejnění poté nedojde. Sneeky byl v tomto výjimkou. Už během natáčení v ateliéru vytvořil postavě Míši falešný profil na stránce lide.cz, kde zveřejnil její intimní fotografie. Jeho výhrůžky se dále stupňovaly. Vyhrožoval dívce, že zná její adresu (na základě IP adresy jejího počítače) a že ji nechá znásilnit bezdomovci. I po natáčení v ateliéru predátor opakovaně zveřejňoval její intimní fotografie na sociálních sítích, a to i s odkazem na její účet na Skype. Na základě toho dívku kontaktovalo množství mužů. Později postavě Míši založil profil na erotické seznamce, kde nabízel mužům její intimní fotografie za finanční odměnu. S těmito muži si měla Míša psát a za peníze jim zasílat nahé fotografie.[23] Toto jednání Sneekyho bylo kvalifikováno jako pokus sexuálního nátlaku na dítěti mladším 15 let podle ust. § 186 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.
§ 201 – Ohrožování výchovy dítěte
K ohrožení výchovy dítěte může dojít naplněním jedné ze dvou základních skutkových podstat tohoto trestného činu. S ohledem na dokument V síti je relevantní první z nich, která zavádí čtyři možné způsoby jednání, přičemž stěžejní jsou první dva, tj. svádění k zahálčivému a nemravnému životu a umožnění vést zahálčivý a nemravný život. Jak sám název trestného činu napovídá, jedná se o ohrožovací trestný čin. K naplnění skutkové podstaty tak postačuje pouhé vystavení dítěte určitému morálnímu nebo citovému ohrožení.
Svádění k zahálčivému nebo nemravnému životu může spočívat v různých způsobech konání. Pachatel může dítě k takovémuto způsobu života přímo slovně navádět nebo svým chováním jít dítěti v tomto ohledu negativním příkladem. Veškeré tyto skutky musí být ale způsobilé na dítě nepříznivě působit a ovlivnit jej.[24]
Umožnění dítěti vést zahálčivý nebo nemravný život vyžaduje ze strany pachatele menší aktivitu než svádění. Spočívá v „pouhém“ vytváření podmínek pro vedení tohoto způsobu života, dítě není nutné k tomuto slovně či jinak nabádat.[25]
Ohrožení dítěte je dáno jeho vedením k zahálčivému nebo nemravnému životu. Pod pojem zahálčivý způsob života je možné zařadit např. záškoláctví, žebrotu nebo obdobný způsob žití, který nezahrnuje běžnou legální pracovní aktivitu. V dokumentu V síti se však setkáváme s druhým negativním působením – sváděním a umožňováním vést nemravný život. Jedná se o široký pojem, který zahrnuje různé společensky odsuzované způsoby chování. Sem je typicky možné řadit různé formy závislostního chování, ať již alkoholismus, narkomanství nebo gamblerství. Nejzávažnějším nemravným způsobem života je pak páchaní trestné činnosti. S ohledem na jednání predátorů v dokumentu je nutné uvést, že nemravný způsob života se týká i oblasti sexuálních vztahů. Mimo promiskuitu či prostituci je sem možné zařadit i vedení dítěte k předčasnému pohlavnímu životu.[26]
Predátoři z dokumentu V síti se pravidelně snažili posouvat sexuální hranice dívek. Typicky se jednalo o otázky ohledně sexuální zkušenosti (zda už dívka měla někdy pohlavní styk či orgasmus, zda už někdy masturbovala) a následné utvrzování v tom, že už je v dostatečném věku pro začátek svého sexuálního života. Jak bylo již zmíněno, svádění nespočívá pouze ve slovním nátlaku, ale také v jiných způsobech jednání. Predátoři tak např. dívkám zasílali pornografická videa. Velmi častý jev, který je z dokumentu patrný, je i masturbace před dětmi prostřednictvím videa či videohovoru, čímž samozřejmě dochází k ohrožení jejich mravního vývoje. Hned první predátor, se kterým dívka započala videohovor, masturboval a zobrazoval to přímo na kameru. Tento predátor, obdobně jako velké množství dalších, započal toto jednání bez předchozího upozornění či žádosti a po dosažení uspokojení hovor ukončil. Někteří predátoři se snažili své uspokojování během videohovoru utajit. Jeden z mužů na otázku dívky, co to dělá, odpověděl „nic, tady jsem leštil něco“. Ačkoli není vyloučen jednočinný souběh tohoto trestného činu se dříve uvedenými trestnými činy (např. šíření pornografie, výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií, zneužití dítěte k výrobě pornografie, navazování nedovolených kontaktů s dítětem), u několika již odsouzených predátorů byla tato skutková podstata opomenuta. Nicméně již několik predátorů z filmu bylo pro tento trestný čin odsouzeno. Jeden z predátorů, který byl odsouzen „pouze“ za tento trestný čin, se dostavil na policii s oznámením o spáchaní trestného činu sám. Tento muž během videohovoru s dívkou v dokumentu neukázal svůj obličej ani své přirození. V průběhu konverzace s dívkou si dal ruku pod stůl a zjevně začal masturbovat. Vyptával se dívky na její sexuální zkušenosti a sděloval jí ty své. Na rozdíl od většiny predátorů tento muž neposlal dívce fotografii svého přirození a ani jí ho během videohovoru neukázal. I přesto, že je jeho uspokojování ve filmu vidět pouze pod stolem, je jeho jednání kvalifikováno jako trestný čin ohrožování výchovy dítěte.
§ 202 – Svádění k pohlavnímu styku
Také toto ustanovení tr. zákoníku směřuje na ochranu rozumového, mravního a citového vývoje dětí. Nežádoucí chování zde spočívá ve snaze dosáhnout pohlavního uspokojení pachatele za účasti dítěte, a to za určité protiplnění.[27] K naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu dojde již v případě nabídky či slibu určitého protiplnění. Není nutné, aby došlo k požadovaným sexuálním aktivitám dítěte nebo ke splnění slibu ze strany pachatele.[28]
Skutková podstata tohoto trestného činu nabízí několik forem jednání pachatele, konkrétně nabídnutí, slib a poskytnutí. Slib spočívá ve vyjádření závazku pachatele do budoucnosti něco konat. Pachatel slibem dítě utvrzuje v tom, že za splnění jím stanovených podmínek a požadavků (tzn. sexuální aktivity) mu bude poskytnuta určitá výhoda, úplata nebo prospěch. Jednání, které spočívá v poskytnutí protiplnění, je charakteristické již realizovanou činností, např. předáním úplaty nebo zajištěním výhody. Ve filmu V síti se nejčastěji projevuje forma jednání spočívající v nabídce. Nabídka spočívá v projevení ochoty určité protiplnění za požadované sexuální aktivity poskytnout.[29]
Samotné protiplnění ze strany pachatele je založeno na poskytnutí úplaty, výhody nebo prospěchu. Úplata je typicky finančního charakteru, jednat se ale může o jakýkoli jiný materiální dar, např. tabák, alkohol, šperky či oblečení. Výhoda je určité nadržování či zvýhodnění. Prospěch je jakýkoli zisk nemateriálního charakteru, např. splnění zkoušky ve škole, přijetí do školy či do týmu.[30]
Trestní zákoník demonstrativně vymezuje, o jaké činnosti sexuálního charakteru se jedná. Kromě pohlavního styku, sebeukájení dítěte a obnažování dítěte to může být jakákoli obdobná činnost. Sem je možné zařadit např. erotické tance či erotickou konverzaci.[31]
V dokumentu V síti byl tento trestný čin taktéž spáchán. Postava Niky se s trestným činem svádění k pohlavnímu styku setkala během natáčení v ateliéru, kde ji osloví predátor s otázkou, zda si chce vydělat. V následném videohovoru se predátor znovu zeptal, zda by chtěla peníze, a dodal, že záleží pouze na ní, že ji do ničeho nenutí. Na její otázku, za co by ty peníze byly, odpověděl, že by se musela ukázat na webkameře a dělat, co on řekne. To následně upřesnil na požadavek jejího obnažování. Výše peněz se měla odvíjet od množství toho, co bude dívka ochotná udělat. Predátor dívce vysvětlil, že stačí, aby mu předala adresu, a on peníze zašle. Peníze jí ukázal i na kameru.[32]
Stadia trestné činnosti
Predátoři byli odsouzeni za trestnou činnosti jak ve stadiu pokusu, tak v některých případech za dokonaný trestný čin. Příprava trestného činu není s ohledem na dokument V síti relevantní, neboť u většiny spáchaných trestných činů (vyjma sexuálního nátlaku) není příprava trestná (nejedná se o zvlášť závažné zločiny). Nicméně je nutné připomenout trestný čin podle ust. § 193b tr. zákoníku, tedy navazování nedovolených kontaktů s dítětem, který trestnost přípravy některých uvedených trestných činů fakticky zavádí.
Pokus trestného činu je z hlediska rozhodování o vině a trestu predátorů, navíc ve vztahu k jejich jednání v pozitivním skutkovém omylu, významný. Pokus trestného činu je v ust. § 21 tr. zákoníku vymezen následovně: „Jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.“[33] V dokumentu V síti se jedná o případ tzv. nezpůsobilého pokusu, konkrétně pokusu na nezpůsobilém předmětu útoku. Takový nezpůsobilý pokus je charakteristický omylem ve vlastnostech či existenci předmětu útoku.[34] U trestných činů, jejichž předmětem je dítě (nebo dítě mladší 15 let), došlo k omylu ohledně věku hereček. Vzhledem k tomu, že herečky nebyly ve skutečnosti dětmi, nemohlo dojít k dokonání příslušných trestných činů. V tomto případě se tedy bude trestní odpovědnost pachatele posuzovat podle ustanovení o pokusu trestného činu.
Dokonaný trestný čin je nejrozvinutější a nejzávažnější vývojové stadium trestné činnosti, které spočívá v naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu.[35] Většina skutkových podstat trestných činů spáchaných v rámci dokumentu byla naplněna pouze ve stadiu pokusu, nicméně některé z dříve zmíněných trestných činů byly dokonány. Jednalo se o ty, ve kterých není předmětem útoku dítě nebo dítě mladší 15 let. Mezi dokonané trestné činy v dokumentu patří několik trestných činů. Jedním z nich je šíření pornografie podle ust. § 191 odst. 1 tr. zákoníku. Předmětem útoku je zde kdokoli bez ohledu na věk. Predátor ve filmu naplnil tuto skutkovou podstatu tím, že sdílel s herečkou zoofilní pornografii. Odst. 2 předmětného ust. § 191 tr. zákoníku se již vysloveně vztahuje na děti, tudíž v rámci konverzace s herečkami došlo pouze k pokusu tohoto trestného činu. Dalším trestným činem, k jehož dokonání došlo, je výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií podle ust. § 192 tr. zákoníku. Toto ustanovení se kromě dětí vztahuje také na osoby, jež se „pouze“ jeví být dítětem. Herečky se na základě svého vzhledu, líčení, kostýmů a dalších detailů jevily být dítětem. Zároveň jejich fotomontáží vytvořené intimní fotografie tuto iluzi ještě potvrzovaly. Jako poslední je nutné uvést sexuální nátlak podle ust. § 186 tr. zákoníku, který je taktéž možné spáchat na jakékoli osobě bez ohledu na věk, nicméně kvalifikovaná skutková podstata zavádí přísnější sankci pro pachatele, jenž se dopustí tohoto jednání na dítěti, a ještě přísnější sankci pak pro pachatele, jenž se dopustí tohoto jednání na dítěti mladším 15 let. Jednání predátora, konkrétně Sneekyho, bylo kvalifikováno jako pokus sexuálního nátlaku na dítěti mladším 15 let.
Závěr
Dokument V síti poukázal na množství trestných činů, které páchají sexuální predátoři na internetu vůči dětem. Jednání predátorů je zjevně velmi různorodé, ačkoli jej spojuje vždy nějaký sexuální motiv. Nejobvyklejším protiprávním jednáním predátorů bylo zasílání vlastních intimních fotografií dětem, což je právně kvalifikováno jako trestný čin šíření pornografie. Dalším častým jednáním byla masturbace během videohovoru, která je právně kvalifikována jako ohrožování výchovy dítěte. Dlouhá řada predátorů se snažila od dívek získat jejich intimní fotografie. Pokud takovou fotografii od dívek obdrželi, naplnili skutkovou podstatu trestného činu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií a případně trestného činu zneužití dítěte k výrobě pornografie. Pouze někteří z internetových predátorů se snažili online kontakt s dívkou posunout k osobnímu setkání. Tím se dopustili trestného činu navazování nedovolených kontaktů s dítětem. Nejzávažnějším trestným činem v dokumentu byl pak trestný čin sexuálního nátlaku.
Doufejme, že dokument V síti měl takový dopad, že přispěje ke snižování trestných činů páchaných na dětech v prostředí internetu.
JUDr. Alena Tibitanzlová, Ph.D., působí jako advokátka a současně jako akademický pracovník na Katedře trestního práva Policejní akademie České republiky v Praze
Mgr. Lucie Bízová je absolventkou Policejní akademie České republiky v Praze a studentkou Právnické fakulty Univerzity Karlovy.
Ilustrační foto: canva.com
Pokračování v příštím čísle Bulletinu advokacie
[1] V síti [dokumentární film], scénář a režie Vít Klusák, Barbora Chalupová, Česká republika, 2020.
[2] Tento příspěvek svým obsahem vychází z diplomové práce Mgr. Lucie Bízové Červenkové (vedoucí práce JUDr. Alena Tibitanzlová, Ph.D.), obhájené v květnu 2022 na Policejní akademii České republiky v Praze.
[3] Tento příspěvek je výstupem vědeckovýzkumného úkolu Možnosti využití nových technologií s důrazem na zefektivnění a urychlení činnosti orgánů činných v trestním řízení a dalších subjektů, subúkolu Základy trestní odpovědnosti s akcentem na zavádění nových postupů a technologií do trestního řízení, řešeného na Policejní akademii České republiky v Praze.
[4] J. Kuchta a kol.: Kurs trestního práva, Trestní právo hmotné, Zvláštní část, 1. vyd., C. H. Beck, Praha 2009.
[5] Tamtéž.
[6] O. Novotný, R. Vokoun a kol.: Trestní právo hmotné II. Zvláštní část, ASPI, Praha 2007.
[7] T. Gřivna: Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti v novém trestním zákoníku, Bulletin advokacie č. 10/2009, str. 67.
[8] F. Ščerba: Posuzování případů zneužívání dětí prostřednictvím internetu k pornografickým účelům, Trestněprávní revue č. 3/2020, str. 125-129.
[9] P. Šámal a kol.: Trestní zákoník: komentář, 2. vyd., C. H. Beck, Praha 2012; A. Draštík a kol.: Trestní zákoník: komentář, Wolters Kluwer, Praha 2015.
[10] F. Ščerba a kol.: Trestní zákoník, Komentář, 1. vyd., C. H. Beck, Praha 2020.
[11] A. Draštík a kol., op. cit. sub 9.
[12] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV.
[13] Op. cit. sub 8, str. 125-129.
[14] Op. cit. sub 8, str. 125-129.
[15] Ščerba toto tvrzení odůvodňuje samotným ustanovením, které do dětské pornografie řadí i osoby, jež se jeví být dítětem. V takovém případě nedochází k ohrožení dítěte, a tudíž ani zájem na ochraně dítěte nemůže být primárním objektem ochrany. Dalším důvodem je existence ust. § 193 tr. zákoníku, které je na ochranu dětí před zneužitím k výrobě pornografie výslovně zavedeno. Srov. op. cit. sub 8, str. 125-129.
[16] Op. cit. sub 10.
[17] Op. cit. sub 4.
[18] Op. cit. sub 10.
[19] Důvodová zpráva k zákonu č. 141/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění zák. č. 105/2013 Sb. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV.
[20] J. Kolouch: CyberCrime, CZ.NIC, Praha 2016.
[21] Op. cit. sub 10; A. Draštík a kol., op. cit. sub 9.
[22] Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.
[23] Op. cit. sub 1.
[24] A. Draštík, op. cit. sub 9.
[25] P. Šámal a kol., op. cit. sub 9.
[26] A. Draštík a kol., op. cit. sub 9; op. cit. sub 10.
[27] Antonín Draštík a kol., op. cit. sub 9.
[28] Op. cit. sub 4.
[29] Op. cit. sub 10.
[30] P. Šámal a kol., op. cit. sub 9.
[31] Op. cit. sub 10.
[32] Op. cit. sub 1.
[33] Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.
[34] A.Draštík a kol., op. cit. sub 9.
[35] D. Hendrych a kol.: Právnický slovník, 3. vyd., C. H. Beck, Praha 2009.
