Ústav není domov. Příběh o touze po svobodě a důstojném životě vydává Kancelář ombudsmana a dětského ombudsmana. Chce tak podpořit svou dlouhodobou snahu o to, aby lidé s postižením mohli žít důstojně a nezávisle, v přirozeném prostředí mimo velké instituce.

 

Život mezi zdmi ústavu pro lidi s postižením otevřeně popisuje kniha „Manifest o ústavní péči aneb Důstojnost na příděl“. Jde o osobní svědectví Kamila Fouska, autora, který fungování sociálních služeb zažil na vlastní kůži. Kancelář ombudsmana a dětského ombudsmana nyní vydává jeho příběh. I tímto způsobem chce podpořit svou dlouhodobou snahu o to, aby lidé s postižením mohli žít důstojně a nezávisle – v přirozeném prostředí mimo velké instituce.

„Kamil Fousek popisuje svou osobní zkušenost s životem v ústavu bez obalu. Jeho syrový a strhující příběh ukazuje, jak důležitá je pro člověka svoboda i důstojnost. Tedy něco, co statistiky nebo úřední zprávy zachytí jen těžko. Kniha ‚Manifest o ústavní péči‘ nám dává lepší možnost tomu porozumět. A právě proto jsme se ji rozhodli vydat,“ vysvětluje ombudsmanka Eva Kostolanská.

Podle ní se sociální služby pro lidi s postižením v Česku sice proměňují, ale příliš pomalu. Přeměna ústavní péče na podporu klientů, která se odehrává v jejich přirozeném prostředí (tzv. deinstitucionalizace), stále vázne. Mnohé služby navíc fungují ve velkokapacitních budovách a na špatně dostupných místech. Odlehlá poloha ústavů ztěžuje klientům kontakt s rodinou a přáteli, ale také možnost zajít si do obchodu, do knihovny, do divadla nebo třeba studovat ve škole.

 

 Co je to deinstitucionalizace?

Postupný přechod od péče v ústavech k podpoře lidí s postižením v jejich přirozeném prostředí a v komu­nitě. Jde o soubor kroků s cílem vrátit lidem s postiže­ním možnost volby a kontrolu nad tím, jak, kde a s kým budou žít. Zároveň jde o povinnost státu, která vyplývá z mezinárodní smlouvy.

Zástupce ombudsmanky Vít Alexander Schorm, který ústavní zařízení systematicky navštěvuje a monitoruje ochranu práv lidí s postižením, k tomu doplňuje: „Každodenní realita v ústavech přináší klientům řadu omezení, které si lidé bez této zkušenosti umí jen těžko představit. Podobu dne v zařízeních často diktují pevně stanovená pravidla. Budíčkem počínaje, přes to, co si člověk oblékne, až po to, co bude večeřet. I sebelépe vybavená zařízení se vstřícnými zaměstnanci člověku těžko nahradí nezávislost.“

Naléhavost změn potvrzuje i to, jak podmínky v ústavním zařízení popsal ve své knize Kamil Fousek. V ní také zaznívá, jakou představu autor o životě mimo něj má: „Přece osamo­statnit se a bydlet ve vlastním a mít svobodný život.“

Křest „Manifestu“ proběhl za účasti autora Kamila Fouska ve středu 23. září v Kanceláři ombudsmana a dětského ombudsmana. Zazněly při něm ukázky z knihy v podání herce brněnského Národního divadla Michala Bumbálka a doplnila jej i výstava autorových digitálních grafik. Ta je veřejnosti přístupná do úterý 29. září 2026.

Slavnostní části odpoledne předcházela odborná debata. Zazněly v ní různé úhly pohledu na proměnu ústavní péče – od zkušeností pracovníků služeb pro lidi s postižením přes řízení kraje či koordinaci proměny ústavních zařízení až po pohled ombudsmana.

 

O autorovi „Manifestu“ 

Kamil Fousek žije od narození s dětskou mozkovou obrnou a těžkým tělesným postižením. Je odkázán na pomoc druhých. Od mládí hledá vlastní způsoby, jak tvořit, vyjadřovat své pocity, zkušenosti i pohled na svět.

Už jako dospívající psal básně a postupně svůj tvůrčí záběr rozšířil. Nadále píše, vystupuje jako DJ, věnuje se grafické tvorbě.

Autor nemůže běžně používat klávesnici. Text vzniká tak, že na obrazovce myší vybírá a postupně odklikává jednotlivá písmena. Každá věta, každý odstavec a každý delší text proto znamenají nejen myšlenku a tvůrčí práci, ale také značné množství soustředění a vytrvalosti.

V posledních letech do jeho tvorby výrazně vstoupila také osobní zkušenost s institucionální péčí.

Když jeho maminka vážně onemocněla a nemohla se o něj dále starat, musel se v téměř čtyřiceti letech přestěhovat do pobytového zařízení daleko od domova. O této zkušenosti dnes otevřeně píše v knize „Manifest o ústavní péči aneb Důstojnost na příděl“, kterou vydala Kancelář veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí.

Kamil Fousek dnes žije v chráněném bydlení, pokračuje ve své tvorbě a zároveň se zapojuje do debaty o deinstitucionalizaci a o tom, jak by měla vypadat podpora lidí, kteří potřebují každodenní pomoc.

Webové stránky autora

Chcete si přečíst knihu Kamila Fouska?

 Stáhněte si ji v elektronické podobě zdarma. 

 

Zdroj: ochrance.cz

Ilustrační foto: pixabay.com