Soudní dvůr zveřejnil stanovisko generální advokátky Soudního dvora Laily Medina ve věci C-449/25 | Serviciul pentru Imigrări al judeţului Bihor (Partnerství).

Generální advokátka L. Medina: Samotný výkon práva na volný pohyb bez zřízení skutečného pobytu v jiném členském státě nestačí k tomu, aby partnerovi občana Unie, který je státním příslušníkem třetí země, vzniklo odvozené právo pobytu podle unijního práva.

Odmítnutí přiznat odvozené právo pobytu ze strany členského státu nespadá do působnosti ustanovení unijního práva týkajících se občanství, pokud občan Unie nikdy nežil v členském státě, v němž byl uzavřen občanský svazek, a pokud neexistuje žádný vztah závislosti na partnerovi, který je státním příslušníkem třetí země.

V roce 2024 vycestovala rumunská občanka do Itálie pouze za účelem uzavření občanského svazku se svou britskou partnerkou. Rumunská občanka se krátce poté vrátila do Rumunska. V té době pobývaly obě v Rumunsku a Austrálii a žádná z nich nepobývala v Itálii. O šest měsíců později, v roce 2025, její partnerka, britská občanka, vstoupila na území Rumunska, aby tam žila. Přibližně tři měsíce po svém příjezdu podala žádost o prodloužení práva přechodného pobytu v Rumunsku za účelem sloučení rodiny. Tato žádost byla zamítnuta s odůvodněním, že rumunské právo neuznává občanské svazky mezi osobami stejného pohlaví a britská občanka nesplňovala podmínky stanovené rumunskými právními předpisy upravujícími sloučení rodiny. Proti rozhodnutí o navrácení podala žalobu k předkládajícímu soudu, jímž je Odvolací soud v Oradei (Rumunsko). Tento soud položil Soudnímu dvoru otázku, zda čl. 21 odst. 1 SFEU brání Rumunsku tomu, aby odmítlo přiznat právo pobytu státnímu příslušníkovi třetí země, s nímž uvedený občan Unie uzavřel občanský svazek podle práva jiného členského státu, v němž ani jeden z nich nepobýval, a to z důvodu, že rumunské právo neuznává partnerství osob stejného pohlaví.

Ve svém dnešním stanovisku navrhuje generální advokátka L. Medina, aby Soudní dvůr rozhodl, že dotčená situace nespadá do působnosti ustanovení Smlouvy týkajících se občanství, konkrétně článku 20 a čl. 21 odst. 1 SFEU.

Pokud jde o čl. 21 odst. 1 SFEU, generální advokátka připomíná, že toto ustanovení přiznává občanům EU právo na volný pohyb a že jakékoli právo pobytu rodinného příslušníka třetí země vyplývá z této uplatněné svobody. Generální advokátka rovněž zdůrazňuje, že skutkové okolnosti této věci představují situaci, kdy se občan Unie po výkonu práva na volný pohyb vrací do členského státu, jehož je státním příslušníkem, a snaží se tato práva uplatnit za účelem získání práva pobytu pro partnera, který je státním příslušníkem třetí země (situace „vycestování a návratu zpět“) [situace „U-turn“]. Ačkoli směrnice 2004/38 takové situace „vycestování a návratu zpět“ neupravuje, podmínky pro přiznání odvozeného práva pobytu v hostitelském členském státě státnímu příslušníkovi třetí země, který je rodinným příslušníkem občana Unie, by se měly použít obdobně, jelikož v obou případech právě občan Unie uplatnil právo na volný pohyb a je referenční osobou, pokud jde o takové odvozené právo.

Aby podle unijního práva vzniklo odvozené právo pobytu v situaci „vycestování a návratu zpět“, musí být splněny dvě kumulativní podmínky. Zaprvé občan Unie musel mít skutečný pobyt v jiném členském státě v souladu s podmínkami stanovenými v článku 7 nebo článku 16 směrnice 2004/38. Zadruhé během tohoto skutečného pobytu musel být rozvinut nebo upevněn rodinný život.

Vzhledem k tomu, že v projednávané věci si rumunská občanka nezřídila skutečný pobyt v Itálii – členském státě, v němž byl uzavřen občanský svazek s britskou občankou a do Itálie cestovala pouze za účelem uzavřít občanský svazek a následně se okamžitě vrátila do Rumunska, podmínka „skutečného pobytu“ podle článků 7 a 16 směrnice 2004/38 není splněna.

Kromě toho nebyl rozvinut nebo upevněn rodinný život v Itálii ve smyslu stanoveném v rozsudku O. a B. V okamžiku uzavření občanského svazku měla rumunská občanka bydliště v Rumunsku a její partnerka měla bydliště v Austrálii, přičemž přicestovala do Rumunska teprve asi o šest měsíců později. V Itálii tedy nikdy neprobíhal společný rodinný život. Druhá kumulativní podmínka tedy rovněž není splněna. Ačkoli uzavření občanského svazku představuje právně významný úkon, není rovnocenné se společným soužitím jako rodina v hostitelském členském státě.

Pokud jde o článek 20 SFEU, generální advokátka uvádí, že mezi rumunskou občankou a její partnerkou neexistuje vztah závislosti uznaný v judikatuře Soudního dvora. Minimální podmínka stanovená v této judikatuře, která vyžaduje, aby odmítnutí udělit povolení k pobytu donutilo občana Unie opustit území EU jako celek, není v tomto případě splněna.

Generální advokátka proto dospěla k závěru, že Listina základních práv se v této věci neuplatní, jelikož situace nespadá do působnosti unijního práva; jakákoli ochrana práva žalobkyně na rodinný život se proto musí uplatnit na základě Evropské úmluvy o lidských právech.

Generální advokát proto navrhuje, aby Soudní dvůr odpověděl tak, že článek 20 a čl. 21 odst. 1 SFEU, ve spojení se směrnicí 2004/38 použitou obdobně, musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání orgánům členského státu, jehož je občan Unie státním příslušníkem, aby odmítly přiznat právo pobytu na území tohoto členského státu státnímu příslušníkovi třetí země, s nímž tento občan Unie uzavřel občanský svazek podle práva jiného členského státu, a to z důvodu, že právo členského státu, jehož je občan Unie státním příslušníkem, neuznává občanské svazky osob stejného pohlaví.

Pro úplnost generální advokátka nastínila alternativní analýzu v případě, že by Soudní dvůr konstatoval použitelnost unijního práva. Rumunská ustanovení, která vyžadují doklad o předchozím pobytu v jiném členském státě, přičemž stanoví podmínku společného dítěte a celkově odmítají uznání zahraničních partnerství osob stejného pohlaví, by byla podle všeho v takovém případě neslučitelná s unijním právem.

Úplné znění stanoviska je zveřejněno na internetové stránce CURIA v den vyhlášení.

Zdroj a foto: SDEU