Od zvolení nového vedení ČAK uplynul téměř rok, a nabízí se tak příležitost ohlédnout se za jeho prvními kroky, zkušenostmi i tématy, kterým se jednotliví představitelé Komory ve svých oblastech věnují. Další z vedení ČAK přijala pozvání k rozhovoru místopředsedkyně ČAK Michala Plachká.

Michala má v rámci Komory na starosti hned několik významných oblastí – od evropského a mezinárodního práva až po podporu nastupující generace advokátů. Kromě funkce místopředsedkyně stojí v čele Sekce pro právo Evropské unie, mezinárodní právo a mezinárodní vztahy, Sekce pro rodinné právo a Sekce pro advokátní koncipienty. Zároveň působí jako místopředsedkyně Výboru regionálních představitelů a Výboru pro vnější vztahy a je členkou Koordinačního výboru pro legislativu a smírčí komise.

V rozhovoru se proto věnujeme celé řadě aktuálních témat – od toho, jak se během prvního roku nového vedení proměnila agenda Komory v oblasti evropského a mezinárodního práva, přes změny v rodinném právu a jejich dopad na advokátní praxi až po priority nově vzniklé sekce zaměřené na advokátní koncipienty.

 

Když na chvíli odložíte funkci místopředsedkyně, co Vy sama jako praktikující advokátka od Komory očekáváte?

Vlastně totéž, co většina kolegů. Aby měla srozumitelná a předvídatelná pravidla, byla dostupná ve chvíli, kdy ji potřebuji. A zároveň aby důsledně chránila věci, které jako jednotliví advokáti sami ubránit nedokážeme: nezávislost profese, mlčenlivost, kvalitní legislativní prostředí a možnost poskytovat klientům právní pomoc bez nepřiměřených zásahů.

S Komorou se advokát určitě nemusí (a většinou nechce) potkávat na každodenní bázi. Komora by ale měla dobře fungovat v těch chvílích, kdy se na ni obrátí. A být dostatečně silná a odborně připravená, když je potřeba hájit zájmy advokacie a jejích klientů vůči státu nebo na evropské úrovni.

 

Když se řekne Česká advokátní komora, řada advokátů si představí hlavně povinnosti, kontroly a příspěvky. Co z její práce podle Vás zůstává nejméně viditelné?

Paradoxně často právě to, co je nejdůležitější. Některá práce Komory je totiž nejlépe odvedená právě ve chvíli, kdy ji advokát vůbec nezaznamená: například když se podaří včas odvrátit nebo změnit návrh, který by mohl advokacii nebo klienty v praxi poškodit.

Málo viditelná je rozsáhlá legislativní práce, ochrana advokátní mlčenlivosti a samosprávy, jednání s ministerstvy a evropskými institucemi, ale také zajištění kontrolní a kárné agendy, vzdělávání, zkoušek, informačních systémů nebo kybernetické bezpečnosti. Za tím vším stojí každodenní práce zaměstnanců ČAK a velké množství času, který Komoře věnují kolegové ve všech orgánech.

To samozřejmě neznamená, že Komora funguje vždy ideálně nebo že není prostor pro zlepšení. To určitě je, jako v každé organizaci. Pokud ale máme vést debatu o její roli, je fér vnímat celý obraz.

 

Co Vám první rok současného funkčního období ukázal o fungování Komory jinak, než jste je vnímala dříve?

Myslím, že ještě silněji než dříve vnímám, jak důležitá je komunikace.

Člověk má pocit, že nejdůležitější je udělat co nejsprávnější rozhodnutí. Dnes ještě mnohem víc vnímám, že stejně důležité je dokázat vysvětlit, jak rozhodnutí vznikají, proč byla přijata, jaké byly alternativy a jaký bude mít praktický dopad. A také to, že dobrá komunikace není jen o předávání informací. Je to i ochota ptát se, poslouchat a připustit, že některé věci můžeme dělat lépe.

Zároveň ještě víc chápu, jak důležité je vedle nových projektů a snahy o zlepšování neztratit ze zřetele ty základní pilíře. Nezávislost advokacie, mlčenlivost, důvěrnost vztahu advokáta s klientem nebo správný legislativní proces nejsou samozřejmosti. Jsou to hodnoty,  které musíme stále chránit a znovu vysvětlovat, když je to potřeba.

 

Vaše agenda je mimořádně široká: od koncipientů a regionů přes rodinné právo až po mezinárodní vztahy. Proč jste se rozhodla věnovat právě jim?

Na první pohled mohou působit jako několik různých světů. Pro mě je ale spojuje jedna linka: snaha propojovat části advokacie, které k sobě mají někdy zbytečně daleko. Prahu a regiony. Mladší a zkušenější kolegy. Každodenní advokátní praxi a práci Komory. A také evropské debaty a českou advokátní realitu.

 

Často se říká, že mladá generace má od advokacie jiná očekávání. Co Vám o nich ukázala dosavadní práce Sekce pro advokátní koncipienty a přímá setkání se začínajícími advokáty?

Upřímně nesdílím představu, že mladí „nechtějí pracovat“. Z našich setkání rozhodně nemám pocit, že by očekávali snadnou cestu nebo profesi bez nároků. Chápou, že koncipientura i advokátní zkouška mají být náročné. Chtějí ale, aby ta náročnost měla smysl, pravidla byla předvídatelná a příprava odpovídala tomu, co budou jako advokáti potřebovat.

Více se ptají, proč se věci dělají určitým způsobem, chtějí smysluplnou práci a přirozeně počítají s technologiemi, se kterými běžně žijí. Otevřeněji mluví i o skloubení profese s rodinou, akademickou činností nebo osobním životem. Nevnímám to jako menší odolnost, spíš jako větší schopnost pojmenovat věci, které jsme dřív často jen mlčky přijímali. I tím mohou advokacii posunout, pokud v ní dostanou skutečný prostor a hlas.

 

Co konkrétního se již podařilo změnit nebo připravit pro koncipienty a začínající advokáty a kde naopak stále vidíte největší prostor pro zlepšení?

Mám radost, že sekce nezůstala jen místem pro diskusi, ale řadu podnětů, se kterými sekce přišla, se nám podařilo převést do konkrétních změn. Koncipienti dnes mohou vykonávat praxi i ve zkráceném úvazku, mají vyjasněný rovný přístup do soudních budov a změnila se i pravidla advokátních zkoušek. Cílem není zkoušky zjednodušovat, ale neustále pracovat na tom, aby byly co nejvíce moderní, férové a co nejlépe ověřovaly skutečnou připravenost na výkon profese.

Postupně se daří posouvat i elektronizaci administrativy, aktuálně se dokončil elektronický index koncipienta, který patřil k prvním návrhům členů sekce. Moc si vážím i ochoty lidí z Komory, bez které by se podobné změny nepodařilo dotáhnout.

Velký kus práce se odvedl také na praktických handboocích, které kolegy provázejí vstupem do koncipientury, praxí i přípravou na zkoušky. Nyní dokončujeme poslední, určený pro začínající advokáty, který je provede prvními kroky samostatné advokacie. Neskutečně oceňuji práci všech, kteří se do jejich tvorby zapojili – od pracovní skupiny v rámci Sekce koncipientů, až po kolegy z Komory, kteří nám texty pomáhají precizovat.

Komora se zároveň snaží přinášet svým členům i praktické výhody. Vyjednává slevy mimo jiné na právní informační systémy a připravuje širší nabídku zvýhodněných služeb a produktů od prověřených dodavatelů. I tím jde naproti tomu, aby advokáti Komoru vnímali nejen jako profesní samosprávu, ale také jako oporu v praxi.

Prostřednictvím regionálního zastoupení, kulatých stolů, přímých setkání a komunikace na sítích se snažíme, aby informace proudily oběma směry a dobré podněty kolegů měly reálný dopad. Největší prostor pro zlepšení stále vidím ve srozumitelnosti informací, kvalitě vzdělávání, elektronizaci a praktické podpoře koncipientů i školitelů. Komora nemůže nahradit dobrého školitele nebo kvalitní prostředí konkrétní kanceláře. Může ale vytvářet podmínky, ve kterých se dobrá spolupráce rozvíjí snáz.

 

Mezinárodní agendu jste převzala nově. Kterým tématům se věnujete?

Mezinárodní vztahy jsou mi blízké dlouhodobě. Část studia i profesního života jsem strávila v zahraničí a několik let se pohybovala v různých právních a kulturních prostředích, zejména ve Spojených státech, Velké Británii a Rakousku. Vždy mě zajímalo, co se můžeme naučit odjinud a co naopak můžeme do společné debaty přinést my.

V mezinárodní agendě navazujeme na dlouhodobou práci mnoha kolegů. Čerpáme ze zkušeností advokátů, kteří v delegacích a sekci působí déle, a obrovský přínos má v této oblasti práce mezinárodního odboru ČAK pod vedením Lenky Vojířové i práce naší stálé zástupkyně v Bruselu Alžběty Recové. Je to rozsáhlá a odborně náročná agenda, která potřebuje kontinuitu a dobrou znalost evropského prostředí, a to všichni kolegové do společné práce přinášejí.

 

Proč by měla mezinárodní agenda Komory zajímat i advokáta, který každý den řeší běžnou praxi v Česku?

Protože řada pravidel, která se později velmi konkrétně promítnou do práce českých advokátů, dnes nevzniká pouze v České republice. Smyslem mezinárodní agendy je připravované návrhy včas zachytit, posoudit je a formulovat pozici české advokacie ve chvíli, kdy lze výsledné řešení ještě ovlivnit.

Týká se to například advokátní mlčenlivosti, profesní samosprávy, pravidel proti praní špinavých peněz, digitalizace, umělé inteligence nebo přeshraničního poskytování právních služeb. Musíme být u důležitých debat včas a přinášet do nich také českou zkušenost.

 

Českou advokacii zastupujete také v CCBE, nově ve FBE a při dalších mezinárodních jednáních. Co může česká advokacie prostřednictvím těchto organizací skutečně ovlivnit? A co naopak přinášíte ze zahraničních debat zpět do práce Komory?

Hlas jedné národní komory samozřejmě sám o sobě evropská pravidla nepřepíše. CCBE ale prostřednictvím národních advokátních komor zastupuje téměř milion evropských advokátů a je respektovaným partnerem evropských institucí i Rady Evropy. Společně formulovaná stanoviska proto mají velkou váhu. Smyslem našeho zastoupení v CCBE je být u evropských debat v době, kdy je lze ještě ovlivnit.

V poslední době jsme řešili například návrh ZEOS a jeho rizika pro advokátní samosprávu a důvěrnost vztahu mezi advokátem a klientem. Stejně důležitými tématy jsou ochrana právního státu, nezávislost advokacie, umělá inteligence nebo budoucnost právní profese. Pokud je v některé zemi oslabována nezávislost advokátů nebo právní stát, není to jen její vnitrostátní problém. Dotýká se to hodnot, na kterých stojí evropské právní prostředí jako celek.

A stejně důležitý je i opačný směr. Ze zahraničních debat získáváme včasné informace o tom, co se připravuje, zkušenosti jiných komor i konkrétní příklady řešení problémů, které často sdílíme. Zahraniční řešení nejde nikdy přejímat mechanicky, ale srovnání různých přístupů nám pomáhá významně. Někdy se inspirujeme funkčním řešením, jindy je stejně cenné vědět, která cesta se neosvědčila a proč.

FBE k tomu zase přidává velmi praktickou možnost přímé spolupráce a výměny zkušeností mezi jednotlivými advokátními komorami.

Já se v CCBE se věnuji mimo jiné budoucnosti právní profese a mladým advokátům. Debaty o tom, jak do advokacie přivést a udržet schopné lidi, jak nastavit jejich vzdělávání nebo jak odpovědně pracovat s novými technologiemi, dnes probíhají napříč Evropou. Měla jsem například možnost přednášet na webináři CCBE a European Lawyers Foundation o prevenci rizik a přístupech komor k podpoře advokátů. Zúčastnilo se ho téměř pět set právníků z různých zemí, což ukázalo, jak silně tato témata rezonují.

Právě v tom vidím smysl mezinárodní spolupráce: učit se z dobré praxe ostatních, přinášet vlastní zkušenost a v zásadních otázkách vystupovat společně.

 

Předsedáte také Sekci pro rodinné právo. Jaká témata dnes nejvíc řešíte?

Rodinné právo prochází velmi intenzivním obdobím změn. V krátkém čase přišlo několik významných změn a další návrhy se připravují. Sekce je podrobně projednává, účastní se odborných debat a kulatých stolů a přináší konkrétní podněty, které se následně promítají do připomínek ČAK k legislativním návrhům.

Kolegové v sekci jsou špičkoví odborníci z mnoha oblastí rodinného práva. Právě spojení jejich odbornosti se zkušeností z každodenní praxe jsou nesmírně cenné. Jako praktikující advokáti vidí, jak navrhovaná pravidla dopadnou na konkrétní rodiny, kde mohou pomoci a kde může i dobře míněná změna přinést nečekané problémy. Cílem je přispět k tomu, aby výsledná úprava byla srozumitelná, funkční a použitelná v reálném životě.

 

Práce odborných sekcí a poradních orgánů Komory nebývá tolik viditelná. Jak důležité jsou pro fungování Komory?

Naprosto zásadní. Představenstvo přirozeně nemůže mít detailní odbornost ve všech oblastech práva ani každodenní zkušenost se všemi podobami advokátní praxe. Právě odborné sekce tuto zkušenost do práce Komory přinášejí. I díky nim může Komora reagovat na širokou legislativu a odborné otázky konkrétně, kvalifikovaně a s oporou v tom, co advokáti v praxi skutečně řeší.

Za každým stanoviskem jsou hodiny studia rozsáhlých materiálů, přípravy připomínek, společných diskusí a účasti na odborných jednáních. Tuto práci prakticky všichni vykonávají vedle vlastní praxe a bez nároku na odměnu. Rozhodně ne proto, že bychom neměli dost jiné práce, ale protože nám záleží na tom, v jakém právním prostředí pracujeme a jaká pravidla v něm vznikají.

Moc si vážím kolegů, kteří Komoře dávají k dispozici svůj čas, zkušenosti a často mimořádnou odbornost. Legislativní odbor a další zaměstnanci Komory zajišťují rozsáhlou každodenní odbornou práci a sekce k ní přinášejí specializované znalosti a aktuální zkušenost z advokátní praxe. Právě tohle propojení umožňuje Komoře být silným a respektovaným partnerem v legislativní debatě.

 

Projekty jako Advokáti do škol nebo Advokáti do dětských domovů ukazují advokacii v jiné roli, než v jaké ji veřejnost obvykle vnímá. Proč je podle Vás důležité, aby advokáti vystupovali i mimo kanceláře a soudní síně?

Právní pomoc má největší hodnotu nejen tehdy, když vyřeší vzniklý problém, ale také tehdy, když mu dokáže včas zabránit. Právě o tom jsou projekty Advokáti do škol a Advokáti do dětských domovů. Pomáhají mladým lidem rozumět základním právním situacím, poznat riziko a vědět, na koho se obrátit dříve, než se z malé nejistoty stane velký problém.

U mladých lidí odcházejících z dětských domovů je tato potřeba zvlášť výrazná. Nájem, práce, smlouvy, dluhy nebo jednání s úřady jsou složitá témata i s rodiči za zády. A co teprve, když je člověk na všechno sám. Věříme, že i pomoc v podobě besed v dětských domovech, pomoc s orientací ve složitých otázkách pro pracovníky domovů, praktický právní průvodce pomáhající po opuštění domova nebo síť advokátů ochotných pomoci s konkrétními problémy mohou pro děti být zásadní oporou.

Advokacie stojí na důvěře. A tu si nezískáme jen vysvětlováním, proč je naše profese důležitá. Budujeme ji také tím, že svou odbornost nabídneme tam, kde může reálně pomoci. Podobné projekty navíc ukazují hezkou a někdy méně viditelnou stránku naší profese: množství kolegů, kteří jsou ochotni věnovat svůj čas a znalosti lidem, kteří je skutečně potřebují.

 

Přináší Vám regionální působení jiný pohled na potřeby advokátů mimo velká centra?

Určitě. Velká část komorového dění se přirozeně odehrává v Praze, ale advokacie nežije jen tam. Právě proto je důležité, aby byly dobře slyšet i zkušenosti kolegů z regionů – jejich potřeby, praktické překážky i témata, která se z centra vždy nemusí jevit stejně naléhavě.

Řadu věcí se už podařilo posunout. Stále více agend lze vyřídit online, distanční sněm umožnil zapojit se advokátům odkudkoli, slavnostní sliby se konají také na Moravě a regionální představitelé se přímo účastní jednání představenstva. Díky tomu mohou přinášet konkrétní podněty a současně předávat kolegům informace přímo od vedení Komory.

Důležité je pokračovat v rozšiřování dostupnosti na dálku a současně neztratit osobní kontakt. Mám radost, že čím dál častěji vedení Komory za kolegy osobně vyjíždí, abychom se mohli ptát a rozumět tomu, co skutečně řeší. Jen tak Komora nebude vnímána jako vzdálená instituce, ale jako společná profesní samospráva nás všech.

 

Které konkrétní úkoly byste chtěla ve svých oblastech dokončit do sněmu v roce 2029? A podle čeho sama budete hodnotit, že toto funkční období mělo smysl?

Do roku 2029 bych chtěla pokračovat v práci na Komoře, která bude advokátům bližší, srozumitelnější a otevřenější. Velkým tématem pro mě zůstává komunikace. Ne jen zveřejňovat informace, ale také vysvětlovat, proč Komora rozhoduje určitým způsobem, na čem pracuje a jaký to má dopad na advokáty i veřejnost. Ráda bych dokončila rozpracované projekty pro koncipienty a začínající advokáty a pomohla tomu, aby jejich hlas zůstal trvalou součástí rozhodování Komory.

V mezinárodní oblasti je pro mě důležité rozvíjet spolupráci s evropskými partnery, včas zachycovat legislativní změny a pomáhat kolegům orientovat se v tom, co pro ně budou znamenat v praxi. Stejně důležité je, aby Komora zůstávala dostupná nejen v Praze, ale i v regionech, a aby se do její práce chtělo zapojovat co nejvíce kolegů s různými zkušenostmi a pohledy.

Vedle nových projektů pak samozřejmě nezapomínat ani na ochranu těch nejpodstatnějších pilířů advokacie, jakkoli se nám může zdát, že tyto základní bitvy jsou jednou pro vždy vybojovány. Protože nejsou.

Za úspěch budu považovat, pokud bude Komora advokátům o něco bližší, než dnes. A pokud advokacie bude dost silná na to, aby byla slyšet právě ve chvílích, kdy je to nejméně pohodlné. A nejvíce důležité.

 

Děkuji za rozhovor!

 

Hana Rýdlová, šéfredaktorka BA a AD
Foto: archiv ČAK