Na debatě pražského regionu ČAK na téma „Ústavní soud uprostřed politických sporů“, která 9. září zahájila nový cyklus diskusních setkávání pro advokátky, advokáty a advokátní koncipientky a koncipienty, vystoupil také advokát a bývalý předseda ČAK Vladimír Jirousek. Ve svém příspěvku otevřel otázku možného kolizního stavu mezi nálezy Ústavního soudu, navazující judikaturou Nejvyššího správního soudu a postupem, resp. pasivitou exekutivy. Jeho vystoupení  přinášíme v autentickém znění:

Kolizní stav mezi nálezy Ústavního soudu a navazující judikaturou NSS ČR a jednáním, resp. pasivitou exekutivy

 Vážení,

v prvé řadě děkuji za možnost vystoupit na tomto fóru, přitom podotýkám, že o tuto možnost jsem organizátory akce požádal předevčírem. K prosbě mě vedly dvě skutečnosti: Jednak téma dnešního diskuzního setkání (ÚS uprostřed politických sporů), jednak aktuální zpráva ČTK a související článek Michaely Jílkové (zdroj: Profimedia) „Evropská komise dočasně pozastavila proplacení části dotací firmám Agrofertu“. Uvedené skutečnosti celkem logicky podmínily tu mou úvahu, do jaké míry se Ústavní soud prostřednictvím zásadního ústavního nálezu z 11. 2. 2020, sp. zn. Pl ÚS 4/17, a dalších rozhodnutí (naposledy myslím usnesení ÚS z 24. 4. 2025, sp. zn. III ÚS 903/25-1) týkajících se problematiky střetu zájmů, neocitá, ať již přímo či nepřímo „uprostřed politických sporů a kolizí“. Samozřejmě že v daném případě (a v současné chvíli) nejde o dotace, které firmám koncernu Agrofert případně budou poskytnuty, ale o dotace, které byly čerpány v letech 2017 až 2021 a kterých se zmíněná rozhodnutí Ústavního soudu a navazující obsáhlá judikatura Nejvyššího správního soudu bezprostředně týkají. Zdůrazňuji přitom, že tato problematika, v rámci které naráží nálezy a rozhodnutí ÚS a judikatura NSS na absolutní pasivitu (nerespekt) Ministerstva zemědělství a vedení Státního zemědělského intervenčního fondu, je nejen aktuální, ale svým způsobem akutní! Jde totiž o to, že některé z prekluzivních lhůt pro případné zpětné vymáhání poskytnutých dotací uplyne již v příštím roce.

Jelikož hovořím k odborníkům, omezím se na toliko stručné, byť nezbytné, vymezení kompetenčního a právního rámce posuzovaného problému:

• Jistě nemusím připomínat, že o poskytování podpor z národních zdrojů rozhoduje Státní zemědělský intervenční fond, který zároveň administruje podpory z rozpočtu Evropské unie. Ministerstvo zemědělství, v jehož působnosti zmíněný správní úřad funguje, kontroluje relevanci dotačního titulu a dodržení předepsaných pravidel o střetu zájmů.
• Právní rámec tvoří zejména zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, nařízení Rady (ES, Euroatom) č. 2988/95 a přísl. finanční nařízení Evropské unie, přitom:

a) zákon o střetu zájmů kromě toho, že definuje „veřejného funkcionáře“ a „osobní zájem“, zakazuje obchodním společnostem, v nichž má veřejný funkcionář nebo jím ovládaná osoba podíl nejméně 25 %, účastnit se veřejných zakázek (§ 4b), resp. takovým společnostem zakazuje poskytnout dotaci (§ 4c);

b) Finanční nařízení Evropské unie v čl. 61 odst. 3 stanoví, že: „… ke střetu zájmů dochází, je-li z rodinných důvodů, z důvodu citových vazeb, z důvodu politické nebo národní spřízněnosti, z důvodů hospodářského zájmu nebo z důvodů jiného přímého či nepřímého osobního zájmu ohrožen nestranný a objektivní výkon funkcí účastníka finančních operací nebo jiné osoby podle odstavce 1 čl. 61“.

Kromě uvedeného připomínám, že vnitrostátní právní úprava a právo Evropské unie tvoří vzájemně propojený právní rámec. Konkrétní postup při přezkoumání a vrácení prostředků se řídí právním titulem dotace, zákonem o SZIF, správním řádem a příslušnou unijní úpravou.

Skutková problematika je, myslím, všeobecně známá: Premiér Andrej Babiš byl v rozhodné době vlastníkem akcií společnosti Agrofert, s nimiž byl spojen 100 % podíl na hlasovacích právech a základním kapitálu společnosti. Za účelem vyřešení střetu zájmů tyto akcie vložil do svěřenských fondů „AB private trust I/“ a „AB private trust II/“.

Auditní orgány Evropské komise však dospěly k závěru, že uspořádání svěřenských fondů střet zájmů Andreje Babiše neodstranilo, a to z důvodu jeho možnosti koncern nepřímo ovládat, současně pak z důvodu jeho zřejmého hospodářského zájmu na výsledcích koncernu. Tyto závěry byly následně zohledněny v rozhodovací praxi českých správních soudů. V první řadě je však třeba připomenout již zmíněný nález Ústavního soudu z 11. 2. 2020, sp. zn. Pl ÚS 4/17, kterým byl zamítnut návrh na zrušení zásadních ustanovení zákona o střetu zájmů, tj. ustanovení §§ 4b a 4c. Ústavní soud zdůraznil preventivní účel těchto ustanovení a skutečnost, že z práva podnikat nelze dovozovat nárok na poskytnutí dotace. Na tento ústavně právní základ navázaly jednak další rozhodnutí Ústavního soudu (rozhodnutí v konkrétních věcech), jednak rozhodovací praxe NSS ČR. Na tomto místě je nutné, a to k dotacím poskytovaným podle zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu, poukázat na tyto judikaturní závěry:

• Andrej Babiš mohl prostřednictvím svěřenských fondů nepřímo ovládat společnosti náležející do koncernu AGROFERT, aniž by bylo nutné dokazovat jeho konkrétní zásah či zásahy do rozhodování o jednotlivé žádosti o poskytnutí dotace.
• Žadatel musí splňovat podmínky způsobilosti, včetně podmínky neexistence střetu zájmů, od okamžiku určeného pravidly příslušného dotačního titulu a po celou dobu administrace žádosti. Pozdější zánik veřejné funkce sám o sobě nezhojí nezpůsobilost existující v dřívější fázi dotačního procesu.
• Ustanovení § 4c zákona o střetu zájmů bylo judikaturou NSS výslovně shledáno použitelným alespoň na nenárokové dotace poskytované podle zákona o SZIF; otázka jeho dopadu na další typy podpor vyžaduje posouzení podle jejich právního titulu, povahy a rozhodné právní úpravy.
• Přezkum souladu veřejnoprávní smlouvy o poskytnutí dotace s právními předpisy podle správního řádu lze považovat za „stíhání nesrovnalosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95.
• Odstranění nezákonného právního titulu pro přiznání dotace může být nezbytným předpokladem následného rozhodnutí o vrácení neoprávněně vyplacených prostředků podle ustanovení § 11a zákona o SZIF.

Z uvedených právních závěrů vyplývá, že příslušné orgány musí jednotlivé platby identifikovat, rozlišit podle jejich právního titulu a zdroje financování a posoudit způsobilost příjemce v rozhodné době, včetně případné existence střetu zájmů. Netvrdím, že každá dotace poskytnutá společnostem koncernu Agrofert byla nezákonná. Jsem však přesvědčen, že s ohledem právě na rozhodnutí Ústavního soudu a judikaturu správních soudů má být každá z nich transparentně prověřena.

A jaký je současný stav? I když ještě v průběhu roku 2025 představitelé Ministerstva zemědělství veřejně oznámili záměr prověřit dotace poskytnuté koncernu Agrofert v letech 2017 až 2021, a to při uvádění částky nejprve ve výši cca 5 miliard Kč, poté částky přesahující 7 miliard Kč, tak po parlamentních volbách konaných v roce 2025 došlo ze strany exekutivy k radikální změně. Státní zemědělský intervenční fond na základě určitých analýz (víme, že se jedná o posudky AK Portos a AK PKK, které jistě nemohou být pro danou věc „svatým grálem“) oznámil, že vrácení tzv. nárokových evropských zemědělských plateb poskytnutých společnosti Agrofert vyžadovat nebude. Tato změna vyvolává otázku, zda nový a odlišný přístup k jednotlivým skupinám podpor je právně odůvodněný a slučitelný jak s rozhodnutími ÚS, tak s rozhodnutími NSS. Je třeba si uvědomit, že soudy o věci mohou relevantně rozhodnout pouze tehdy, pokud se k nim ta která dotační věc dostane. Přitom jsem přesvědčen, že právě stávající judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu k tomu Ministerstvo zemědělství, resp. Státní zemědělský intervenční fond, přímo zavazuje. V té souvislosti si dovoluji mimo jiné připomenout, že např. Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond a.s. dne 20. července 2026 oznámil zahájení soudní fáze vymáhání vůči 28 společnostem koncernu Agrofert, byť v tomto směru jde o finanční prostředky v řádu několika desítek miliónů Kč.

Na závěr si dovoluji zdůraznit, že Ministerstvo zemědělství a Státní zemědělský intervenční fond jsou v rámci své zákonné působnosti povinny posoudit jednotlivé podpory poskytnuté společnostem koncernu Agrofert v období let 2017 až 2021 podle jejich právního titulu, zdroje financování a podmínek v rozhodné době, konečně ve smyslu podmínek týkajících se způsobilosti příjemce. Nejde a nemůže jít o jednu firmu, jednu politickou stranu, ani jednu osobu. Obávám se však, že právní a skutkový stav dané problematiky, který jsem se snažil v rámci svého přednesu přiblížit, vyvolává závažné pochybnosti z hlediska dodržování principů právního státu.

PS:    V podrobnostech si dovoluji odkázat na rozsáhlé tzv. „Právní posouzení zpětného vymáhání dotací poskytnutých společnostem koncernu Agrofert v letech 2017 až 2021.“

 JUDr. Vladimír Jirousek 

Foto: ilustrační Pixabay