Těsně před rokem převzala Monika Novotná jako první žena v historii vedení České advokátní komory. Od té doby má ČAK za sebou období plné změn a nových projektů, ale také střetů, v nichž šlo nejen o postavení advokacie, ale také ochranu právního státu.

Komora spustila novou Elektronickou knihu úschov a Garanční fond. Advokátkám a advokátům se v nejbližších dnech otevře také tzv. cafeterie. Komora zároveň pokračovala v digitalizaci a věnovala pozornost rychlému rozvoji umělé inteligence. V uplynulých měsících musela reagovat také na legislativní návrhy, které mohly zásadně oslabit, či dokonce ohrozit samotné základy nezávislé advokacie. Věnovala se také otázce advokátní mlčenlivosti a dalším aktuálním legislativním a stavovským tématům. Na jaře se navíc Komora setkala s kritikou části advokátního stavu, mimo jiné v souvislosti s valorizací advokátních příspěvků. 

Jaký tedy byl první rok nového vedení ČAK? Co se podařilo prosadit, kde naopak Komora narazila a jaké výzvy má před sebou? Právě o bilanci uplynulého roku, dosavadních zkušenostech i dalších plánech jsme s předsedkyní ČAK Monikou Novotnou hovořili v následujícím rozhovoru.

 

Paní předsedkyně, před rokem jste jako první žena v historii stanula v čele České advokátní komory. Jaký ten první rok byl? 

Když se ohlédnu zpět, musím zcela upřímně přiznat, že ten první rok byl nesmírně náročný. Ačkoliv jsem do funkce nastupovala s cennými zkušenostmi z předchozího působení v představenstvu Komory, pozice v jejím čele s sebou nese přece jen jinou dynamiku a tíhu odpovědnosti.

Ta náročnost pramenila ze dvou směrů. Tím prvním, vnějším, byla doslova legislativní smršť, která se strhla bezprostředně po parlamentních volbách. Velmi znepokojujícím trendem se pro nás stalo takzvané „zjednodušování“ legislativního procesu. Jako zástupci advokátního stavu nemůžeme mlčky přihlížet tomu, když je standardní připomínkové řízení – které má garantovat kvalitu zákonů – obcházeno a nahrazováno poslaneckými návrhy. A to o to víc, když se touto zkratkou zasahuje do tak stěžejních předpisů, jakými jsou velké kodexy, tedy občanský zákoník nebo trestní řád.

Druhým, vnitřním důvodem, pak byla moje osobní potřeba detailně si osvojit interní procesy chodu samotné Komory. Bylo pro mě absolutní prioritou těmto mechanismům důkladně porozumět z pozice předsedkyně. Jen tak můžeme jako instituce skutečně účinně reagovat na to podstatné – tedy na každodenní profesní potřeby advokátů a koncipientů, ale pochopitelně i na potřeby samotných zaměstnanců Komory, bez kterých by náš stavovský servis nemohl fungovat.

 

S jakou představou jste před rokem do vedení Komory vstupovala? Které ze svých tehdejších priorit se Vám podařilo naplnit? A je naopak něco, o čem jste si před rokem myslela, že půjde snadněji, než se nakonec ukázalo? 

Do vedení jsem vstupovala s vizí, která se dá shrnout do představy moderní a otevřené Komory. Chtěla jsem budovat instituci, která je skutečným partnerem advokátů, která neústupně hájí nezávislost a samosprávu naší profese a systematicky pracuje na budování dobrého jména advokacie ve společnosti. Jsem ráda, že v těchto oblastech se nám daří posouvat věci kupředu.

S celkovou nezávislostí advokacie ale logicky a neoddělitelně souvisí i nezávislost finanční. A to mě přivádí k otázce, co bylo těžší, než se zdálo. Upřímně přiznávám, že já ani kolegové v představenstvu jsme nebyli připraveni na tak silné negativní reakce, které vyvolalo naše rozhodnutí o valorizaci členských příspěvků. Chci zdůraznit, že si za samotným rozhodnutím plně stojím – pro fungování a budoucnost Komory to byl správný a nezbytný krok. Co však s odstupem času vnímám jako určité osobní selhání, je to, že jsme nedokázali advokátům tyto objektivní důvody vysvětlit včas a dostatečně srozumitelně. Byla to tvrdá lekce o tom, že i to nejsprávnější rozhodnutí vyžaduje v první řadě bezchybnou komunikaci směrem dovnitř našeho stavu. Tuto zkušenost jsme si vzali k srdci a připravujeme teď zcela nové cesty, jak s kolegy advokáty o klíčových krocích vedení otevřeněji a intenzivněji diskutovat.

V souvislosti s přípravou rozpočtu Komory na rok 2027 proto připravujeme detailní informaci o jednotlivých výdajích, které Komora musí vynakládat, aby jednak dostála svým zákonným povinnostem, jednak aby skutečně byla vstřícnou a otevřenou institucí, která se dokáže postavit za advokátní stav i za jednotlivé advokáty a hájit jejich práva proti státu.

 

Za poslední rok se udělala řada věcí, které budou mít dopad na každodenní praxi advokátů. Kterou změnu považujete za nejdůležitější a u které si naopak říkáte, že její skutečný význam se ukáže až za několik let? 

Za nejdůležitější okamžik a náš velký úspěch považuji obranu advokacie proti původnímu návrhu zákona o ekonomické ochraně státu. Tento nový AML předpis v původní podobě zasahoval do samotné podstaty advokátního stavu – do naší nezávislosti a samosprávy. Přesouval totiž řadu klíčových pravomocí ve vztahu k advokátům z Komory na Finanční analytický úřad.

Díky obrovskému nasazení a odborné pomoci kolegů, především Adama Felixe, Ilii Antonova a Lukáše Trojana, se nám podařilo toto riziko srozumitelně vysvětlit nejen advokátní komunitě, ale i širší veřejnosti a zákonodárcům. Výsledkem je, že Ministerstvo financí akceptovalo našich 500 připomínek. Přesně takhle si v praxi představuji neústupný a profesionální boj o nezávislost advokacie.

A pokud jde o věc, jejíhož skutečného významu se dotkneme až za několik let, je to bezpochyby zahájení hluboké digitalizace a nastavování pravidel pro využívání umělé inteligence v advokátní praxi. Dnes pokládáme základy, ale to, jak dramaticky to promění každodenní fungování kanceláří i samotný výkon práva, plně oceníme až s odstupem času.

 

Velkou praktickou změnou je nová Elektronická kniha úschov a Garanční fond ČAK. Co jejich zavedení zatím ukázalo? A je dnes podle Vás systém úschov bezpečnější, než byl před rokem? 

Bez sebemenšího zaváhání mohu říci, že systém advokátních úschov je dnes nesrovnatelně bezpečnější. V uplynulém roce jsme udělali maximum pro to, abychom nastavili taková pravidla, která z úschov udělají skutečně bezpečný a robustní produkt.

Klíčovou prevencí jsou dnes automatické notifikace. Klienti dostávají informace přímo z naší Elektronické knihy úschov i z banky. Právě tento dvojí systém kontroly je podle mě tím nejúčinnějším nástrojem, který do budoucna zabrání těm nejhorším, tedy rozsáhlým řetězovým zpronevěrám, které se vyvíjely skrytě i několik let. Snažíme se ale jít ještě dál v edukaci – pro klienty jsme proto vydali srozumitelné a stručné shrnutí pravidel pro bezpečné úschovy, aby si každý mohl jednoduše ověřit, na co má právo a jaké jsou naopak striktní povinnosti advokáta.

A pokud by přesto k nějakému ojedinělému případu zpronevěry došlo, přichází na řadu naše záchranná síť v podobě Garančního fondu ČAK, ze kterého má poškozený klient nárok na odškodnění. V této souvislosti bych ráda zdůraznila jednu zcela zásadní věc: jsme jedinou profesí v tomto státě, která je ze svých vlastních prostředků schopná a ochotná nahrazovat škodu způsobenou úmyslným trestným činem svých vlastních členů. To je myslím ten nejjasnější důkaz, jak vážně svou odpovědnost vůči veřejnosti bereme.

 

Ochrana advokátní mlčenlivosti patří mezi jedno z nejvýraznějších témat. Po rozsudku ESLP ve věci Černý a další proti České republice se znovu ukázalo, že její ochrana v Česku není dostatečná. Jak velkou změnu české právní úpravy podle Vás potřebujeme a podaří se ji prosadit? 

Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Černý a další proti České republice přesně pojmenoval dlouhodobý problém, na který jako Komora opakovaně upozorňujeme. Šlo o případ, kdy se do trestního spisu dostala komunikace mezi klientem a jeho advokáty, kteří v dané věci vůbec nevystupovali jako jeho obhájci a samotná komunikace s trestním řízením nijak nesouvisela. Přestože se advokáti marně pokoušeli o nápravu u tuzemských soudů, včetně Ústavního soudu, zastal se jich až ESLP, který jednoznačně konstatoval porušení práva na soukromí a uložil České republice zajistit spolehlivé prostředky právní ochrany.

Tento rozsudek naplno odhalil systémovou mezeru. Ukázalo se totiž, že předchozí novela zákona o advokacii, která zavedla pravidlo důvěrnosti komunikace advokáta a klienta, není v trestním řízení akceptována s poukazem na specialitu trestního řádu. Proto považujeme za zcela nezbytné přenést tuto ochranu přímo do trestního řádu. V současné době o tom intenzivně jednáme s Ministerstvem spravedlnosti. Naším cílem je, aby trestní řád garantoval ochranu důvěrnosti komunikace nad rámec dnešního stavu – tedy nikoliv pouze ve vztahu obhájce a obviněného či advokáta a podezřelého, ale pro veškerou komunikaci mezi advokátem a jeho klientem.

 

V uplynulém roce se ČAK opakovaně dostávala do střetu se státem kvůli legislativním návrhům, které podle Komory mohou oslabit postavení advokacie, ať už jde o AML, ekonomickou ochranu státu nebo odčerpávání majetku nejasného původu. Máte pocit, že dnes stát advokacii vnímá jako jednu z pojistek právního státu, nebo musí Komora její význam stále znovu obhajovat? 

Upřímně řečeno, musíme význam advokacie a její roli v systému obhajovat neustále znovu. Stát a jeho orgány mají přirozenou tendenci dívat se na legislativu optikou rychlosti, efektivity represe nebo snazšího výběru daní a postihu kriminality. V této snaze ale až příliš často podléhají pokušení obcházet základní procesní garance.

Ať už jde o normy v oblasti AML, odčerpávání majetku nejasného původu, nebo legislativu k ekonomické ochraně státu, Komora neříká, že nemá docházet k postihu trestné činnosti. Říkáme však důrazné „ne“ tomu, aby účel světil prostředky. Kdykoliv stát přichází s návrhy, které narušují presumpci neviny, advokátní mlčenlivost nebo právo na spravedlivý proces, stavíme se na odpor. Ne proto, že bychom chránili sebe nebo nepoctivce, ale proto, že bráníme ústavní práva občanů. Advokacie je klíčovou pojistkou právního státu – jsme tu od toho, abychom dohlíželi na to, že si stát při uplatňování své moci vůči jednotlivci nezjednodušuje práci na úkor jeho svobod.

 

Jedním z nejdiskutovanějších rozhodnutí uplynulého roku uvnitř stavu byla valorizace advokátních příspěvků. Co vedlo představenstvo k tomuto rozhodnutí? 

Valorizace příspěvků nebyla krokem pro krok samotný, ale prostředkem k tomu, aby Komora mohla plnit svou roli v měnícím se světě. V minulých letech se nám dařilo krýt náklady bez potřeby navyšování příspěvků, nicméně v poslední době došlo k výraznému nárůstu fixních nákladů.

Představenstvo se proto muselo rozhodnout, jakou Komoru chceme mít. Stvrdili jsme si sedm jasných oblastí, kam investované peníze advokátů půjdou: Chceme garantovat finanční i politickou nezávislost na státu, zásadně investovat do kybernetické bezpečnosti a digitalizace a zmodernizovat vzdělávání koncipientů i advokátů. Musíme mít také silný odborný hlas v legislativním procesu, posílit kontroly u AML a úschov, abychom chránili dobré jméno stavu, a v neposlední řadě férově odměňovat zaměstnance Komory a lépe komunikovat s veřejností.

To všechno jsou konkrétní kroky pro budování moderní stavovské organizace. Bez valorizace bychom museli rezignovat buď na nezávislost, nebo na kvalitu služeb, které advokátům poskytujeme. A ani jednu z těchto cest jsem nechtěla dopustit.

 

O výši příspěvků počínaje rokem 2027 ještě není definitivně rozhodnuto, neboť v následujících týdnech bude na základě podnětu skupiny advokátů hlasovat sněm per rollam o návrhu na zrušení předmětného rozhodnutí představenstva. Před hlasováním budou mít advokáti k dispozici také detailní rozbor nákladů, které by Komora měla v budoucnosti nést.

Detailní rozbor, který bude základem rozpočtu Komory na rok 2027 a následující roky, bude k dispozici advokátům v nejbližších dnech. Chci jim ukázat, na co jejich peníze Komora používá a použije v budoucnosti. Není to jen o tom, že celkové náklady rostou všem a Komora není výjimkou. Komora samozřejmě musí hospodařit efektivně a důkladně zvažovat, do čeho a kolik investovat. I proto máme poradní orgány představenstva, zejména výbor pro IT, hospodářský a rozpočtový výbor a výbor pro transparentnost, a veškeré větší investice se budou odehrávat formou transparentních výběrových řízení. To, co se nám podaří uspořit oproti stávajícímu předpokladu, budeme moci investovat do jiných oblastí, které jsem nastínila jako prioritní. Zcela otevřeně je ale třeba říci, že při odmítnutí valorizace bude muset Komora rezignovat na některé klíčové oblasti své činnosti, a při neplnění zákonných funkcí, například kontrolní činnosti, jí hrozí, že dohled nad advokáty převezme stát a Komora ztratí svou nezávislost. Bez důkladné odborné reakce na legislativní návrhy zasahující do samotné podstaty advokacie nebo do lidských práv obecně se Komora stane institucí, kterou stát, politici ani veřejnost nebudou brát vážně. Ráda bych proto zdůraznila, že nám nejde o prostou valorizaci, každý výdaj budeme i nadále důkladně zvažovat, a budeme se snažit, aby advokáti, kterým budeme skládat na konci roku účty, byli s hospodařením Komory spokojeni.

 

Pokud by sněm valorizaci příspěvků v hlasování per rollam odmítl, co byste jako předsedkyně musela udělat jako první? Musela by Komora v takovém případě některé ze svých současných aktivit, služeb nebo plánovaných projektů omezit?

Předstoupili bychom před dvě možné cesty: buď si vzít jako Komora úvěr, nebo zásadním způsobem omezit naši činnost a plánované projekty.

První varianta je pro mě osobně zcela nepřijatelná. Rozhodně odmítám po skončení svého čtyřletého funkčního období odevzdávat Komoru zadluženou. Druhá varianta však pro advokátní stav není o nic příznivější. Omezení plnění našich zákonných povinností, zejména na úseku AML, by totiž nevyhnutelně vedlo k tomu, že tyto pravomoci převezme stát. To by znamenalo přímý zásah státních orgánů nejen do chodu Komory, ale do každodenní praxe samotných advokátů. Došlo by k narušení nezávislosti advokacie a k přímému ohrožení důvěrnosti vztahu mezi advokátem a klientem.

Vedle toho bychom museli zastavit projekty modernizace vzdělávání a výrazně omezit plánovanou digitalizaci. Pokud však v následujících dvou letech nezajistíme modernizaci našich IT řešení, vystavujeme se obrovskému bezpečnostnímu i provoznímu riziku spojenému s ukončením technické podpory stávajících systémů.

To jsou hlavní rizika, která advokátní veřejnosti velmi otevřeně vysvětlím. V nadcházejícím hlasování per rollam proto požádám kolegyně a kolegy, aby podpořili rozhodnutí představenstva a odmítli návrhy, které by tuto stabilizaci zmařily.

 

Vedle ochrany profese se Komora stále více zabývá také tím, jak advokacie funguje pro lidi, kteří její pomoc potřebují. Sama jste převzala vedení Podsekce pro zastupování poškozených. Co jste za první rok v této oblasti zjistila a co by podle Vás měl stát změnit, aby byla právní pomoc skutečně dostupná těm, kteří ji potřebují nejvíce?

Působení v čele Podsekce pro zastupování poškozených mi znovu potvrdilo, že advokátky a advokáti hrají v pomoci obětem trestných činů – a zejména zvlášť zranitelným obětem – naprosto stěžejní roli. Narážejí však na závažné systémové překážky v oblasti odměňování.

Problémem není jen samotné nastavení advokátního tarifu, ale především jeho značně nejednotná aplikace u různých soudů. V praxi bohužel dochází k situacím, kdy soudy přistupují k odměnám zmocněnců způsobem, který jde přímo proti původnímu úmyslu zákonodárce a samotné zmocněnce poškozuje. Sjednocení této aplikační praxe je proto jedním z našich hlavních úkolů.

Druhým klíčovým krokem je vytvoření speciálního vzdělávacího programu pro zástupce zvlášť zranitelných obětí, jehož absolvování by sloužilo jako garantovaný ukazatel vysoké kvalifikace a citlivého přístupu zmocněnce.

Především mi ale tato zkušenost ukázala lidskou stránku náročné advokátní práce. Kolegyně a kolegové, kteří se této oblasti věnují, pracují s obrovským osobním nasazením, hlubokým porozuměním a empatií k lidem v těžkých životních situacích. Mají můj největší obdiv.

 

Podobně dlouhodobým problémem zůstává postavení a odměňování advokátů ustanovených státem. Máte po roce pocit, že se v této oblasti něco skutečně hýbe, nebo stále narážíte na stejný problém, a to že stát chce kvalitní právní pomoc, ale není ochoten ji adekvátně zaplatit? 

Ten základní rozpor, který popisujete, bohužel v systému trvá. Stát na jedné straně zcela legitimně vyžaduje, aby ustanovený advokát poskytoval obhajobu či právní pomoc v nejvyšší možné kvalitě – protože jde o garanci ústavního práva na spravedlivý proces. Na druhé straně ale stát trvale přistupuje k odměňování advokátů jako k nákladové položce, na které se snaží ušetřit.

Předstírat, že se nic nepohnulo, by však nebylo spravedlivé. Díky soustavnému tlaku Komory se nám již v minulém funkčním období podařilo prolomit mnohaletou stagnaci a otevřít advokátní tarif. Dialog s Ministerstvem spravedlnosti je dnes podstatně věcnější a na straně státu postupně dochází k pochopení, že ex offo obhajoba není nějaká sponzorská aktivita advokátů, ale klíčová veřejná služba, bez níž se justice zhroutí.

Jsme však teprve na začátku cesty. Budeme i nadále trvat na tom, aby systém odměňování reálně reflektoval ekonomickou náročnost, inflaci a rostoucí složitost právního prostředí. Pokud stát myslí garanci právní pomoci pro potřebné vážně, musí být ochoten ji také férově zaplatit.

 

Do advokátní praxe v posledních měsících velmi rychle vstoupila umělá inteligence. Co podle Vás bude AI znamenat pro advokacii? Jak se k tomuto novému nástroji ČAK staví?

Umělou inteligenci nevnímám jako hrozbu pro naši profesi, ale jako mimořádně silný nástroj, který dramaticky mění a zefektivňuje každodenní advokátní praxi. AI dokáže v sekundách zpracovat obrovské množství dat, zrychlit rešerše či přípravu prvotních konceptů textů. Nikdy však nenahradí lidský úsudek, kritické myšlení, etiku a osobní empatii.

Jako Komora se k tomuto vývoji nemůžeme stavět zády, ani se pokrok snažit zbytečně regulovat či zakazovat. Naším úkolem je dát advokátní veřejnosti jasná a bezpečná pravidla, jak tyto technologie využívat bez rizika pro klienta. Proto představenstvo ČAK na svém zářijovém jednání schválilo oficiální výkladové stanovisko k využívání AI v právní praxi.

Toto stanovisko zdůrazňuje především dva nepřekročitelné pilíře. Prvním je absolutní respekt k povinnosti mlčenlivosti: Advokát musí mít pod přísnou kontrolou, jaké nástroje používá a jaká data do nich vkládá, aby nedošlo k ohrožení či úniku důvěrných informací o klientovi do veřejných modelů.

Druhým je plná odpovědnost advokáta za výstup: AI je pouhým technickým pomocníkem. Za konečnou odbornou správnost, pravdivost a právní kvalitu služby vůči klientovi nese vždy plnou a výhradní odpovědnost konkrétní advokát.

 

Kritické hlasy před loňským sněmem směřovaly také ke komunikaci, a to jak vůči advokátnímu stavu, tak vůči veřejnosti. Když se na uplynulý rok podíváte z pohledu samotné Komory: změnila se podle Vás ČAK? Je dnes otevřenější, modernější a blíž advokátům, než byla před rokem? A kde naopak ještě máte pocit, že má Komora velký dluh? 

Kritiku, která před sněmem zněla, jsme vzali velmi vážně. Změnit kulturu a styl komunikace v tak tradiční a velké instituci, jako je Komora, se samozřejmě nedá ze dne na den, ale jsem přesvědčená, že první výrazné kroky správným směrem už jsou vidět.

Dnes se snažíme být vůči advokátům výrazně otevřenější a transparentnější. Otevíráme i témata, která byla dříve tabu, a snažíme se klíčová rozhodnutí představenstva vysvětlovat přímo a bez frází. Posílili jsme naši přítomnost v digitálním prostoru, modernizujeme komunikační kanály a intenzivně pracujeme na tom, abychom pro advokáty nebyli jen úřadem, který vybírá příspěvky a řeší kárné žaloby, ale partnerem, na kterého se mohou kdykoliv obrátit.

Kde ale naprosto otevřeně vidím náš dluh, je dvoustrannost této komunikace a regionální zásah. Komunikace totiž nesmí znamenat pouze to, že my z Prahy něco oznamujeme advokátní veřejnosti. Musíme dokázat vytvořit fungující mechanismy zpětné vazby – abychom lépe naslouchali kolegům v regionech, začínajícím advokátům i koncipientům. Druhým dluhem, na kterém intenzivně pracujeme, je dokončení plné digitalizace našich služeb. Otevřenost a modernost se totiž nezjišťuje jen podle článku v časopise, ale podle toho, jak rychle, jednoduše a uživatelsky přívětivě vyřídí advokát svou agendu s Komorou od svého pracovního stolu.

 

ČAK v poslední době rozšiřuje také nabídku konkrétních výhod a služeb pro advokáty. Loni bylo zprovozněno coworkingové pracoviště, ČAK dojednává různé benefity pro své členy, nově se otevře tzv. „cafeterie“. Je rozšiřování těchto benefitů součástí širší snahy vycházet advokátům více vstříc a nabídnout jim vedle ochrany jejich profesních zájmů také konkrétní hodnotu, kterou mohou ze svého členství v Komoře čerpat?

Jednoznačně ano. Jde o vědomou proměnu filozofie fungování Komory. Dlouhá léta byla ČAK vnímána primárně jako stavovský orgán dohledu, správní úřad a výběrčí příspěvků. My ale chceme, aby každý advokát i koncipient cítil, že za své členství dostává reálnou hodnotu a hmatatelnou podporu pro svůj každodenní život i praxi.

Projekt coworkingového centra je skvělým příkladem – slouží zejména mimopražským nebo začínajícím kolegům, kteří potřebují reprezentativní a bezpečné prostory pro jednání s klienty v centru metropole, aniž by museli platit nákladné komerční nájmy. Zavedení benefitní cafeterie a vyjednávání výhodnějších podmínek na služby či produkty pak znamená konkrétní úspory v provozních nákladech kanceláří i v soukromém životě.

Naším cílem je budovat silnou a soudržnou advokátní komunitu. Vedle neúprosné obhajoby nezávislosti a stavovských zájmů navenek musíme advokátům nabízet špičkový servis a komfort dovnitř.

 

Kdybyste měla být k prvnímu roku svého mandátu opravdu kritická: co se Vám nepodařilo? Existuje něco, co byste dnes udělala jinak?

Pokud mám být k sobě i k vedení Komory opravdu kritická, neváhám pojmenovat právě způsob, jakým jsme postupovali při valorizaci členských příspěvků. Kdybych mohla vrátit čas, seznámila bych advokátní veřejnost s tímto záměrem v dostatečném předstihu a s detailním, srozumitelným zdůvodněním.

To, že jsme celou argumentaci a objektivní důvody předložili až ex post, vyvolalo mezi kolegyněmi a kolegy zcela oprávněnou kritiku. Byla to pro mě velmi cenná lekce. Do budoucna jsem proto odhodlaná posílit otevřenost a transparentnost Komory ve vztahu k advokátům. Chci, aby o všech klíčových krocích, které mají dopad na náš stav, probíhala diskuse ještě předtím, než padne definitivní verdikt.

 

A naopak: na co jste za první rok nejvíce hrdá? Je něco, u čeho si říkáte, že právě toto může být jedním z nejdůležitějších odkazů současného vedení Komory?

Nejvíce hrdá jsem na to, jak výrazně se nám podařilo posílit postavení a autoritu Komory v legislativním procesu. Komora je dnes opět vnímána jako vysoce odborně erudovaný a sebevědomý partner, jehož argumenty mají reálnou váhu a jehož názory musí zákonodárci i ministerstva respektovat.

Ukázali jsme totiž, že nám nestačí být jen formálním oficiálním připomínkovým místem v meziresortním řízení, kde by naše stanoviska zapadla v mase úředních papírů. Kdykoliv vnímáme omezující pohled státu na konkrétní právní problém nebo pokusy o okrajování právních garancí, musíme se umět ozvat nejen v jednacích místnostech, ale i veřejně a velmi nahlas. Právě tato schopnost neústupně, odborně a viditelně hájit principy právního státu podle mě může být jedním z nejdůležitějších odkazů současného vedení Komory.

 

A konečně: představenstvo má před sebou ještě tři roky mandátu. Co chcete, aby bylo za rok touto dobou jinak než dnes? A když skončí celé Vaše volební období, jakou jednu změnu byste chtěla, aby si advokáti s Vaším působením v čele ČAK spojovali především?

Za rok touto dobou bych chtěla, aby advokátní veřejnost již velmi konkrétně pociťovala prvky modernizace, které jsme nastartovali. Chci, aby byla v plném proudu první fázová obnova našich IT systémů, aby fungovaly nové komunikační kanály a my jsme na konkrétních projektech dokázali, že valorizace příspěvků měla jasný a hmatatelný smysl. Zároveň věřím, že za rok budeme mít novelizovaný trestní řád, který bude důsledně chránit advokátní mlčenlivost.

A pokud jde o celé čtyřleté období a odkaz, který by za námi měl zůstat? Chtěla bych, aby si advokáti s mým působením v čele ČAK spojovali především přechod ke skutečně moderní, otevřené a klientsky orientované Komoře. Chci, aby po skončení našeho mandátu nikdo nepochyboval o tom, že Komora je tu pro advokáty jako silný servisní partner, ale zároveň jako neústupný a respektovaný strážce nezávislosti advokátního stavu a právního státu.

 

Děkuji za rozhovor!

 

Hana Rýdlová, šéfredaktorka Bulletinu advokacie a Advokátního deníku

Foto: ČAK