Ústavní soud se zastal praprarodičů, kteří usilují o častější kontakt s pravnukem. Požádali o předběžné opatření, ve kterém argumentovali svým věkem a zdravotním stavem i nejlepším zájmem dítěte, soudy jim ale nevyhověly. Ústavní soud ale rozhodnutí jak Obvodního soudu pro Prahu 3, tak Městského soudu v Praze ve svém nálezu ze dne 31. 8. 2026, sp. zn. II. ÚS 1101/26, zrušil, a to kvůli porušení práva seniorů na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatelé jsou praprarodiči jedenáctiletého chlapce z matčiny strany. Chlapec je nyní v převážné péči svého otce. S matkou má asistovaný styk na dvě hodiny jednou za 14 dní, jeden z praprarodičů se ale účastnit nemůže. Prostory, kde se kontakt s matkou odehrává, totiž nejsou bezbariérové.

Stěžovatelé ve věku 84 a 86 let opřeli potřebu zatímní úpravy poměrů o tři konkrétní okolnosti: o blízký citový vztah k nezletilému vedlejšímu účastníku a); o svůj pokročilý věk, s nímž spojovali obavu, že se rozhodnutí ve věci samé nedožijí; a konečně o skutečnost, že stěžovatel se pro svůj zdravotní stav nemůže zúčastnit asistovaného styku.

Obvodní soud přesto uzavřel, že stěžovatelé netvrdí, proč a z jakých důvodů právě nyní urychleně potřebují předběžným opatřením upravit zatímně poměry. Tento závěr je ale podle Ústavního soudu v přímém rozporu s obsahem samotného napadeného usnesení, kde obvodní soud výše uvedené důvody sám v rekapitulaci návrhu stěžovatelů zmiňuje. Nevypořádal se s nimi přitom ani stručně. Neuvedl, proč je nepovažuje za způsobilé naléhavou potřebu zatímní úpravy poměrů odůvodnit. Rozhodnutí obvodního soudu je tak nepřezkoumatelné a porušuje právo stěžovatelů na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, konstatoval v nálezu Ústavní soud.

Obdobně protiústavně postupoval podle Ústavního soudu i odvolací soud, který v bodě 9 napadeného usnesení plně odkázal na odůvodnění obvodního soudu. Odvolací soud tak vadu odůvodnění nezhojil, nýbrž ji převzal za svou. Odvolací soud navíc zatížil své rozhodnutí vlastní vnitřní rozporností. Zatímco odůvodnění, na něž odkazuje a které označuje za logické a dostatečné, stojí na závěru, že stěžovatelé neunesli břemeno tvrzení a břemeno důkazní, sám odvolací soud v bodě 11 napadeného usnesení dovozuje, že stěžovatelé neunesli pouze břemeno důkazní. Tyto závěry vedle sebe obstát nemohou. Břemeno důkazní se pojmově uplatní až ve vztahu k tvrzením, která byla uplatněna. Konstatuje-li odvolací soud, že stěžovatelé svá tvrzení o okolnostech odůvodňujících potřebu zatímní úpravy poměrů neprokázali, sám tím připouští, že taková tvrzení uplatnili, čímž tak vyvrací závěr, s nímž se současně ztotožnil.

Konečně nelze podle Ústavního soudu odvolacímu soudu přisvědčit ani v jeho argumentu, podle kterého ze zprávy o asistovaném styku ze dne 21. července 2025 vyplývá, že je jim styk s nezletilým umožňován. Tato okolnost sama o sobě neodpovídá na otázku, kterou stěžovatelé nastolili. Jejich tvrzení se totiž týkalo skutečnosti, že se styku s nezletilým stěžovatel pro svůj zdravotní stav a pro bezbariérovou nedostupnost prostor, v nichž je realizován, fakticky nemůže účastnit. Právo na styk přitom musí být zajištěno reálně, nikoli pouze formálně. Odvolací soud se však otázkou, zda tvrzená nemožnost účastnit se asistovaného styku sama nezakládá potřebu zatímní úpravy dotčených vztahů, vůbec nezabýval.

Obecné soudy porušily právo stěžovatelů na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny i tím, že dostatečně v řízení nezohlednily nejlepší zájem dítěte z důvodu opomenutí povinnosti zjistit jeho názor.

Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti stěžovatelů vyhověl, neboť je toho názoru, že obecné soudy napadenými rozhodnutími nerespektovaly jejich právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud proto napadená rozhodnutí zrušil podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Úkolem obecných soudů bude posoudit daný případ znovu, přičemž jsou vázány právním názorem Ústavního soudu v tom směru, že při rozhodování o úpravě výchovných poměrů nezletilého budou povinny zohlednit výše uvedená ústavněprávní kritéria ve vztahu ke konkrétním okolnostem daného případu.

Celý text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1101/26 je dostupný ZDE.

Zdroj: Ústavní soud

Ilustrační foto: pexels.com