Při vydávání prozatímního rozhodnutí, tedy nového institutu opatrovnického řízení, zavedeného do zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních s účinností od 1. 1. 2026, musí obecné soudy všem účastníkům zajistit srovnatelnou možnost se vyjádřit a umožnit jim plnou realizaci procesních práv před vydáním tohoto rozhodnutí. Za tím účelem musí být všichni účastníci o podaném návrhu na vydání prozatímního rozhodnutí zavčas informováni a musí být s návrhem seznámeni. Zároveň soud musí podniknout kroky ke zjištění názoru dítěte na možnost vydání prozatímního rozhodnutí a na jeho podobu. Uvedl to Ústavní soud ve svém rozsudku II. ÚS 1971/26, vyhlášeném dne 8. 9. 2026.

Dne 19. 6. 2026 podal otec návrh na vydání předběžného opatření. Domáhal se ním, aby soud upravil péči o nezletilou v průběhu celého roku a stanovil zvláštní režim pro letošní a následující letní prázdniny. Okresní soud Plzeň-sever tento návrh posoudil jako návrh na vydání prozatímního rozhodnutí (podle § 465a zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních). V záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že je otec povinen a oprávněn o nezletilou pečovat každý druhý týden, v péči o nezletilou se tak s matkou střídají (konkrétně je nezletilá v péči otce 1.7.-6.7., 13.7.-20.7., 27.7.-3.8., 10.8.-17.8. a 24.8.-31.8.). Prázdninovou péči tedy určil shodně s původním rozsudkem, na který se v odůvodnění odkázal. Dále poukázal zejména také na matčino bojkotování otcovy péče o nezletilou. Názor nezletilé zvlášť nezjišťoval, vycházel z jejího postoje vyjádřeného v průběhu řízení. Matku k vyjádření se k návrhu nevyzval.

Proti tomuto prozatímnímu rozhodnutí matka podala ústavní stížnost, spolu s ní navrhla odklad vykonatelnosti napadeného usnesení, který Ústavní soud samostatným usnesením sp. zn. II. ÚS 1971/26 ze dne 21. 7. 2026 zamítl.

Ústavní soud dospěl k závěru, že okresní soud nepostupoval před vydáním prozatímního rozhodnutí v několika ohledech v souladu se zákonem, což v souhrnu dosáhlo intenzity porušení základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces, zejména v rovině ústavně chráněného práva na rovnost zbraní účastníků soudního řízení. Především nezajistil včasné doručení návrhu na vydání prozatímního rozhodnutí stěžovatelce, aby na něj mohla reagovat, a vydal rozhodnutí, aniž stěžovatelce poskytl možnost se vyjádřit. Neusiloval ani o odstranění vad návrhu – kdyby tak učinil, mohlo tím dojít k zajištění dostatečného prostoru pro vyjádření stěžovatelky a naplnění principu rovnosti účastníků. Konečně vzhledem k tomu, že nedoručil návrh ani opatrovníkovi, nebylo možné zjistit názor nezletilé k navrhovanému prozatímnímu rozhodnutí, a to ani zprostředkovaně.

Ústavní soud z uvedených důvodů došel k závěru, že napadeným usnesením bylo porušeno stěžovatelčino právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny. Ústavní stížnosti proto vyhověl. Nepřistoupil však ke zrušení napadeného rozhodnutí, jelikož ke dni rozhodnutí Ústavního soudu (31. 8. 2026) již podle § 465h písm. b) z. ř. s. pozbylo účinků.

Rozhodl se tak vydat výjimečně tzv. akademický výrok, který sice konstatuje porušení základních práv, ale nemůže zrušit již neúčinné soudní rozhodnutí. I tento akademický výrok však může stále mít konkrétní praktický význam pro právní postavení stěžovatelky a je relevantní i proto, že hrozí, že by se vzhledem k novosti institutu prozatímního rozhodnutí mohla obdobná situace opakovat.

Prozatímní rozhodnutí jako nový institut řízení ve věcech péče o nezletilé podrobně rozebírá ve svém článku na AD nazvaném Nové rodinné právo a jeho procesní reflexe: Část třetí: změny v procesním právu jeho autorka Renáta Šínová.

Celý text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1971/26 je dostupný ZDE.

Zdroj: Ústavní soud

Ilustrační foto: AI (Copilot)