Nejstarší advokátní sportovní oddíl – Slovan advokacie – slaví padesátiny

V letošním roce slaví úctyhodné padesátileté výročí trvání nejstarší advokátní sportovní oddíl v zemi – pražský basketbalový oddíl Slovan advokacie, který během své existence sehrál již kolem tisícovky soutěžních utkání. Oddíl byl založen koncem roku 1976 tehdejšími mladými advokátními koncipienty a navzdory některým peripetiím v průběhu let se oddíl v posledních letech úspěšně vrátil do druhé třídy pražského přeboru. Starší tradici už mají jen pravidelné každoroční vodácké letní zájezdy, které spoluzakladatel Slovanu advokacie Jan Mikš pořádá vždy ve druhé polovině srpna.

 

A jak to tenkrát začalo? Základní problém, který bylo třeba vyřešit, je tehdy i nyní stále stejný: zajistit a uhradit tělocvičnu, při hraní soutěže navíc tělocvičnu basketbalovým svazem předem oficiálně schválenou. To první, tedy tělocvičnu, se podařilo získat od podzimu 1976 v tehdejší stavební průmyslovce na Smíchově. Jako právníci jsme se však museli ředitelství školy zavázat, že budeme pro studenty zajišťovat několikrát ročně v rámci tzv. občanské výuky přednášky „o právu“. (Jak podobné současné vlajkové lodi ČAK – projektu Advokáti do škol.) To druhé – úhradu tělocvičny – pak zajistila pražská advokacie, jež vždy naše sportovní aktivity podporovala a spoluautor tohoto příspěvku, který je jedním ze zakladatelů oddílu, doufá, že tomu bude i nadále. Mezi tehdejší členy oddílu, i s ohledem na bydliště v sousední ulici, se zařadil i tehdejší čerstvý čtyřicátník Otakar Motejl, jehož jsem „zlákal k jeho oblíbenému sportu“ jako člen tehdejší stejné advokátní poradny. Pravidelné soutěže v rámci pražského basketbalového svazu se Slovan advokacie zúčastňoval od sezony 1977/1978.

 

 

Když pak byla v letech 1984-1990 pořádána celostátní advokátní soutěž o „Pohár předsedy pražského městského sdružení advokátů“, ve které každý kraj reprezentovalo jedno družstvo, Prahu reprezentoval posílený oddíl právě Slovanu advokacie. Tehdejší brněnské sdružení v nejsilnější sestavě s tehdejším ligovým hráčem, pozdějším ústavním soudcem Ludvíkem Davidem, bylo příliš silným soupeřem, a proto i Praha tenkrát posílila svoje řady o advokáty z vyšších soutěží – o československého reprezentanta a olympionika z roku 1972 Jiřího Balaštíka a hráče pražského přeboru Antonína Fűrsta a Františka Novotného. Vítězové se během let střídali, jednou to byla Praha, podruhé Brno. Jeden ročník vyhrálo i družstvo pražských soudců, kteří se soutěže rovněž účastnili.

Oddíl Slovanu advokacie byl podporován v rámci advokacie nejen tím, že byl hrazen nájem tělocvičny, případně ceny při pořádání turnajů, ale např. i při našich zájezdech v letech 1985 a 1987 do Francie, kdy nás advokacie vybavila sadami dresů, poskytla částečně volno, a umožnila tak vhodnou reprezentaci. Všichni účastníci, včetně technického vedoucího, tlumočníka či trenéra, byli z řad advokátů. Ve Francii jsme pokaždé sehráli dvě až tři utkání s různým výsledkem. Dostali jsme se i do Andory, kde ale pro poruchu autobusu utkání odpadlo. O ohlasu naší tehdejší účasti svědčí i dobové články z francouzského tisku.

Do ciziny jsme se dostali na pozvání (jinak to tenkrát ani nebylo možné) pařížských policistů – odborářů. Nezapomenutelné bylo již i samotné překročení hranic do tehdejší kapitalistické ciziny. Na celních kontrolách jsme stáli zpravidla několik hodin. Někteří kolegové dodnes vzpomínají, jak byli podrobeni až nedůstojným odděleným osobním prohlídkám.

V polovině 80. let minulého století k nám zavítali i finští advokáti, s nimiž jsme rovněž sehráli utkání, posíleni mimo o nymburského advokáta Bohuslava Sedlatého. Proto také utkání dopadlo pro nás úspěšně. Finští kolegové byli tenkrát přijati i tehdejším vedením české advokacie a my jakožto mužstvo jsme pro ně připravili neformální společenský večer.

Po roce 1989 oddíl i nadále podporuje pražský region i Česká advokátní komora, mj. máme i souhlas s používáním loga ČAK, a to i na dresech. Aby však informace z této oblasti byla kompletní, je třeba zdůraznit, že sami členové oddílu se na jeho činnosti podílejí svými příspěvky, Platí se z nich dresy, startovné v soutěžích, odměny rozhodčích při utkáních či platby basketbalovému svazu za uvedení hráče na soupisce. Rovněž případné pokuty pro pražský svaz (vyloučení, nedostatky technického rázu při soutěžním utkání, skrečování utkání apod.) zatíží každého z hráčů osobně.

V roce 2002 postoupil částečně omlazený tým poprvé do II. třídy pražského přeboru, kde vydržel několik sezon a poté sestoupil znovu do III. třídy. Kolem roku 2010 pak nastala v činnosti oddílu stagnace, která nakonec trvala sedm let. Došlo k několika skrečovaným utkáním, a proto bylo rozhodnuto, že se v dalším období nepřihlásíme do celopražské soutěže. Tým se neúčastnil soutěží basketbalového svazu a hráči se scházeli jen na nepravidelných trénincích, případně na dohodnutých přátelských utkáních.

V této těžké době o přežití týmu rozhodlo, že zakladatelé týmu a myšlenky basketbalu v pražské advokacii se domluvili s mladšími členy v mužstvu na obnovení činnosti a opětnému přihlášení do pravidelných pražských soutěží. Pomohlo tomu i to, že po celou uvedenou dobu existovalo pravidelné předvánoční soustředění, na něž byli zváni hráči „neexistujícího týmu“. Právě na soustředění bylo rozhodnuto, že Radek Jilg zajistí vše potřebné pro opětovné nastartování plnohodnotné činnosti.

Od sezony 2017/2018 Slovan advokacie znovu nastoupil do pražských soutěží a byl přivítán vedoucím Pražského basketbalového svazu slovy „konečně tady máme tradiční pražský basketbalový tým“.

Díky kolegovi Josefu Skácelovi se podařilo následně uspořádat předsezonní přípravné utkání proti bývalým hráčům slovenské Prievidze, kam tým odcestoval v počtu jedenácti hráčů. Příprava byla úspěšná, zápas pro nás skončil vítězně a bylo zřejmé, že nové mužstvo je dobře složeno. Tato skutečnost se projevila i v soutěžních utkáních, kdy jsme vyhráli III. třídu pražského přeboru a postoupili okamžitě do II. třídy. V následujícím roce sice Slovan sestoupil, ale následně se do II. třídy vrátil a hraje ji dosud. Nejlepšího umístění dosáhl v sezoně 2024/2025, kdy se umístil na 2. místě a jen jedna příčka jej dělila od postupu do I. třídy.

Tým Slovanu advokacie následně tvořil i jádro basketbalového týmu ČAK při dvou významných společenských událostech.

První z nich byl mezistátní zápas ČAK se SAK v rámci 100. výročí české a slovenské advokacie na podzim 2018 v Luhačovicích. Tým ČAK po tvrdém, ale čestném boji zvítězil, a přispěl tak k důstojným oslavám uvedeného výročí.

V roce 2019 koncem května oslovil tehdejší předseda ČAK Vladimír Jirousek tehdejší tým s tím, že počátkem července se v Paříži konají první sportovní hry advokátních komor, jakási advokátní olympiáda, a že by bylo skvělé, aby se také česká advokátní reprezentace zúčastnila.

Přes relativně málo času na přípravu a naplánované dovolené se přesto podařilo mužstvo sestavit, byť i s hráči mimo Slovan. Do Paříže odjelo mužstvo s minimem hráčů – jen šesti, přesto se podařilo na basketbalovém turnaji vybojovat 2. místo, tedy stříbrné medaile. Boj o zlato jsme prohráli s domácí Francií, která měla na lavičce dvanáct mnohdy mladších hráčů. Rozhodnutí padlo až v posledních minutách finálového zápasu, statečný výkon stříbrného týmu (na snímku) doznal ocenění u domácího týmu i diváků.

V posledních letech činnost Slovanu advokacie na domácí – pražské půdě kontinuálně pokračuje. Mužstvo hraje pravidelně již zmíněnou II. třídu, s umístěním zpravidla těsně pod postupovými místy. Jednou ročně se stále konají tzv. předvánoční soustředění v Krkonoších za nezištné organizace jednoho za zakladatelů, Jana Mikše, a rovněž se koná každoroční malé společenské setkání na konci soutěží, a to i za účasti členů oddílu, kteří již nejsou, zpravidla pro svůj věk, na aktuální soupisce pro soutěž.

 

Na činnosti Slovanu advokacie se v letech 1976-2026 podíleli či podílejí tito pražští advokáti:

Petr Balcar, Miroslav Bělina, Jan Bělohradský, Ivan Brambaški, Jan Brož, Jiří Čermák, Tomáš Franc, +Ctirad Hajda, Jaroslav Hubálek, Pavel Hubálek, Tomáš Chlost, +Vladimír Jablonský, Miroslav Jansta, Radek Jilg, Petr Kalenský, +Vladimír Kozelka, Jiří Kovanda, Ivo Kratěna, Petr Makovec, Petr Meduna, Josef Monsport, Jan Mikš, +Otakar Motejl, Otto Mrňavý, Jiří Ondroušek, Jan Pavlok, Jindřich Rajchl, Josef Reiser, Lukáš Sedlatý, Josef Skácel, Tomáš Skoumal, Martin Straka, Vladimír Strakatý, +Antonín Švach, Jiří Táborský, +Jan Toušek, Jiří Vágner, +Pavel Valoušek, Zbyněk Zapotil, Pavel Zelený.

 Řadami členů oddílu dále prošli i někteří advokáti mimopražští: Milan Jelínek (Hradec Králové), Antonín Janák (Příbram), Jindřich Špergl st. a Jindřich Špergl ml. (Mělník), +Jan Holub (Kladno), +Jiří Brátka a Aleš Pejchal (Brandýs nad Labem).

 

A to záměrně neuvádíme ty, kteří mezi nás přišli jen jednou či dvakrát. Nebránili jsme se ani zapojení hráčů z dalších justičních oborů, mezi členy tak evidujeme i dva soudce, jednoho člena Notářské komory, dva daňové poradce či exekutorského kandidáta. Oddílem prošlo za celou dobu více než sedmdesát hráčů, z toho téměř padesát advokátů.

Slovan advokacie tedy letos vstupuje do druhé poloviny prvního století své existence, a pokud se mezi kolegy najdou basketbalisté připravení a ochotní přispět k dobrému jménu tohoto tradičního pražského týmu, rádi je mezi sebou uvítáme.

V okamžiku psaní těchto řádek je naší ambicí připomenout si uvedené výročí ještě případnou sportovní akcí na podzim letošního roku, případně i setkáním těch, kteří s oddílem byli či jsou spojeni. Uvidíme, zda k tomu dojde.

 

JUDr. Jan Brož, jeden ze zakladatelů Slovanu advokacie

Mgr. Radek Jilg, hrající trenér Slovanu advokacie

Fota: archiv autorů a redakce AD

Go to TOP