Nejvyšší soud (NS) se zabýval sporem o náhradu újmy na zdraví po amputaci dolní končetiny pacienta, který utrpěl závažné zranění při výbuchu.

Pacient utrpěl při mimořádné události těžké poranění dolní končetiny s přerušením podkolenní tepny. Po přijetí do nemocnice podstoupil cévní operaci, po níž mu však nebyla poskytnuta řádná pooperační péče. Při diagnostice i dalším operačním řešení komplikace spočívající v neprůchodnosti tepny došlo k nepřiměřenému prodlení, během něhož nebyla končetina prokrvována. Následkem rozsáhlého poškození tkání musela být pacientovi končetina amputována.

Soud prvního stupně žalobě vyhověl. Nemocnice namítala, že na poškození tkání se mohlo podílet období nedostatečného prokrvení v době od úrazu do první operace. Odvolací soud pak žalobu zamítl s odůvodněním, že pacient dostatečně neprokázal, že právě pochybení nemocnice po první operaci bylo rozhodující příčinou amputace.

NS vyšel ze zásady, že v občanském soudním řízení musí každý účastník prokázat skutečnosti, jež svědčí v jeho prospěch. Uzavřel, že pokud bylo prokázáno poškození zdraví pacienta a současně pochybení zdravotnického zařízení způsobilé dané poškození vyvolat, pak tvrdí-li poskytovatel zdravotní péče, že ke stejnému následku by došlo i při jeho řádném postupu (resp. že příčinou poškození zdraví pacienta bylo něco jiného než jeho pochybení), musí tuto skutečnost prokázat on sám. NS proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Rozhodnutí tak představuje upozornění na způsob použití obecných pravidel dokazování v medicínských sporech.

Zdroj: Nejvyšší soud
Foto: redakce AD