Česká advokátní komora představuje novou Strategii vzdělávání advokátů a advokátních koncipientů pro období 2026-2029. Dokument, který připravil Výbor pro výchovu a vzdělávání a schválilo představenstvo, reaguje na proměny advokacie, nástup umělé inteligence i požadavek na praktičtější přípravu budoucích advokátů. Jeho cílem je mimo jiné zachovat vysoký odborný a etický standard profese, definovat profil advokáta pro 21. století a posílit vzdělávání v oblasti profesní etiky.

O důvodech vzniku strategie, budoucnosti advokátní profese i o tom, proč je vzdělávání jednou z nejdůležitějších investic do budoucnosti advokacie, jsme hovořili s členkou představenstva ČAK a předsedkyní Výboru pro výchovu a vzdělávání ČAK Jiřinou Procházkovou, která za strategií stojí jako její lídryně.

 

Co byl ten klíčový moment nebo impuls, kdy jste si řekli, že současný systém vzdělávání advokátů a koncipientů už potřebuje větší reformu? Je to generační změna, tlak technologií, nebo třeba zpětná vazba od samotných koncipientů?

Nebyl to jeden konkrétní moment. Když jsme ve Výboru pro výchovu a vzdělávání začali diskutovat o budoucnosti vzdělávání, shodli jsme se především na tom, že si chceme stanovit jasnou ambici, co chceme během tohoto funkčního období v oblasti vzdělávání skutečně odpracovat a posunout dál. Nešlo nám o jednorázovou změnu, ale o promyšlenou strategii, která bude reagovat na vývoj profese a současně zachová to nejlepší, co už dnes funguje.

Impulsů k tomu bylo hned několik. Tím nejdůležitějším je snaha dlouhodobě udržet vysoký odborný a etický standard advokacie. Od něj se totiž odvíjí důvěra veřejnosti, reputace naší profese i její budoucnost. A vzdělávání je jedním z klíčových nástrojů, jak tento standard chránit a rozvíjet. Druhým významným impulsem je zpětná vazba primárně od advokátních koncipientů. Dlouhodobě od nich slyšíme, že mají zájem o praktičtější přípravu na výkon advokacie. Nechtějí opakovat to, co se naučí na právnických fakultách, ani nahrazovat zkušenosti, které získají každodenní prací v kanceláři. Od Komory očekávají vzdělávání, které je připraví na reálné situace, se kterými se jako budoucí advokáti setkají.

A samozřejmě nemůžeme přehlížet ani nástup umělé inteligence a dalších technologií. Ty bezpochyby promění způsob, jakým advokáti pracují, a budou klást nové požadavky na znalosti a dovednosti celé profese. Naším úkolem je pomoci připravit na tuto změnu jak budoucí, tak současné advokáty.

Současně ale otevřeně říkám, že nechceme dělat revoluci tam, kde není potřeba. Již dnes nabízíme řadu kvalitních vzdělávacích programů, máme vynikající lektory a pořádáme velmi úspěšné vzdělávací akce. Na tyto silné stránky chceme navázat a doplnit je o nové prvky tam, kde vidíme prostor ke zlepšení.

 

Ve strategii často zaznívá slovo „praktičnost“. Co dnes podle Vás koncipientům v praxi nejvíc chybí? Jsou to procesní dovednosti, komunikace s klientem, práce pod tlakem, nebo něco jiného?

Myslím, že než začneme odpovídat na otázku, co koncipientkám a koncipientům chybí, musíme si nejprve odpovědět na jinou otázku: jaké znalosti, dovednosti a hodnoty má mít úspěšný advokát, který dnes skládá advokátní zkoušky a vstupuje do samostatné praxe. Právě proto nyní pracujeme na vytvoření takzvaného profilu advokáta.

Mělo by jít o základní strategický dokument, který jasně pojmenuje odborné znalosti, procesní dovednosti, etické standardy i další kompetence, které jsou pro výkon advokacie nezbytné. Naším cílem je dosáhnout na jeho podobě co nejširší shody napříč profesí, protože právě z něj by se následně měly odvíjet jak požadavky advokátních zkoušek, tak obsah vzdělávacího programu pro koncipienty. Osobně považuji vytvoření profilu advokáta za jeden z nejnáročnějších, ale zároveň nejdůležitějších úkolů, které nás v následujících letech čekají.

Současně ale nechceme čekat, až bude tento dokument dokončen. Už nyní chceme vzdělávací program postupně aktualizovat a rozvíjet směrem, který považujeme za správný. Chceme posilovat vzdělávání v oblasti procesního práva z pohledu každodenní advokátní praxe, zařazovat více dovednostních seminářů a reagovat i na nová témata, což se velmi dobře ukazuje například u velmi úspěšných kurzů zaměřených na využívání umělé inteligence v advokacii.

Pokud bych ale měla vyzdvihnout jednu oblast, která je podle mě nejdůležitější, pak jsou to stavovské předpisy a profesní etika. Právě zde vidím nezastupitelnou roli České advokátní komory. Komora by měla být především garantem toho, že budoucí advokáti rozumí hodnotám, na kterých je naše profese postavena, umí řešit etická dilemata a chápou odpovědnost, kterou vůči klientům i společnosti nesou. Od toho se totiž odvíjí důvěra v advokacii jako celek.

 

Jedním z nejvýraznějších témat dneška je AI. Jak moc podle Vás umělá inteligence během několika let změní práci běžného advokáta?

Změní ji výrazně. A myslím, že rychleji, než si ještě nedávno řada z nás připouštěla. AI už dnes umí velmi pokročilým způsobem pomoci s rešerší, tříděním informací, přípravou prvních návrhů právních textů nebo analýzou velkých objemů dokumentů. Já sama v tom vidím především možnost uvolnit si ruce pro činnosti, kde má advokát skutečnou přidanou hodnotu. Tedy pro strategické přemýšlení, právní úsudek, komunikaci s klientem a převzetí odpovědnosti za výsledek.

Role Komory v této oblasti podle mě není učit advokáty jednotlivé technologické nástroje krok za krokem. Praxe se vyvíjí neuvěřitelně rychle a jsem přesvědčena, že právě v každodenní práci se advokáti nejlépe naučí, jak AI efektivně využívat. Rolí Komory je podle mě především pomáhat advokátům pracovat s AI bezpečně, kriticky a eticky. Vzdělání v této oblasti by mělo vést k tomu, abychom rozuměli jejím limitům, rizikům a své profesní odpovědnosti.

 

A kde je naopak hranice, kterou AI nikdy nepřevezme?

Jak jsem zmiňovala, AI nepřevezme profesní odpovědnost advokáta. Nepřevezme vztah s klientem, důvěru, empatii, schopnost pochopit širší kontext případu ani odvahu doporučit nepopulární, ale správné řešení. Advokacie není jen práce s textem a informacemi. Je to služba klientovi v často složitých, citlivých a konfliktních situacích. Tam je lidský úsudek nenahraditelný.

Stejně tak se domnívám, že AI nepřevezme etickou odpovědnost. Advokát musí vědět, kdy určité řešení sice může být právně možné, ale profesně nebo eticky nepřijatelné. Právě proto ve strategii klademe tak silný důraz na stavovské a etické principy, konflikty zájmů, mlčenlivost, vztahy ke klientům, soudům i veřejnosti. To jsou základy profese, které se s nástupem technologií podle mého názoru nezmění, naopak jejich význam poroste.

 

Nebojíte se, že rychlé rozšíření AI povede u mladých právníků k oslabení některých základních schopností – například práce s judikaturou nebo právního psaní?

Upřímně, já jsem v tomto směru optimistka. Mám zkušenost, že mladí právníci a právničky se novým technologiím a způsobům práce přizpůsobují často mnohem rychleji než my ostatní. V mnoha ohledech tak budou mít naopak výhodu. AI bude přirozenou součástí jejich pracovního prostředí a naučí se s ní pracovat stejně samozřejmě, jako se předchozí generace naučily využívat právní databáze nebo elektronickou komunikaci.

Samozřejmě vždy budou lidé, kteří budou mít tendenci spoléhat se na technologie více, než je zdrávo. Ale to není problém samotné AI. Každá generace měla své zkratky a vždy záleželo na osobní motivaci a chuti na sobě pracovat. Myslím si, že skutečnou otázkou není, zda AI oslabí schopnosti mladých právníků, ale jaké schopnosti budou v budoucnu nejvíce potřeba. Proto považuji za tolik důležitou diskusi o právních dovednostech budoucnosti a připravovaném profilu advokáta.

 

Jaký zájem je o vzdělávání v rámci regionů a podílejí se také advokáti z různých krajů na vzdělávání? Protože oni sami ví nejlépe, co který region potřebuje rozvíjet a na jaké otázky odpovídat…

Rozšíření vzdělávání v regionech považujeme také za jednu z našich priorit a chceme zde spolupracovat s regionálními zástupci. V této oblasti máme na co navazovat, protože v řadě regionů už dnes fungují velmi kvalitní a úspěšné vzdělávací akce. Mezi advokáty jsou například legendární vzdělávací akce, které dlouhodobě organizují kolegové z Ostravska.

U vzdělávání advokátů je naší ambicí, aby Komora nebyla jen organizátorem jednotlivých kurzů, ale skutečnou platformou pro odbornou diskusi. Místem, kde se budou advokáti seznamovat s novou legislativou a judikaturou, ale také společně diskutovat o jejich praktických dopadech na výkon advokacie. V tomto duchu jsme v nedávné době realizovali například velmi úspěšné semináře k takzvané rozvodové novele.

Za velmi důležitý považuji i komunitní rozměr vzdělávání. Advokacie je založena na sdílení zkušeností mezi kolegy a vzdělávací akce jsou příležitostí nejen získat nové odborné poznatky, ale také diskutovat o problémech, které v praxi řešíme. Právě v tom podle mě může Komora sehrát významnou roli.

 

Velké téma jsou advokátní zkoušky. Co v této oblasti plánujete?

Advokátní zkoušky jsou samozřejmě velkým tématem, ale je třeba zdůraznit, že klíčovou roli zde má zkušební komise. Jsem proto velmi ráda, že s jejich zástupci společně diskutujeme o tom, jaké znalosti a dovednosti by měl mít budoucí advokát a jak se tyto požadavky mohou promítnout do obsahu zkoušek.

Z dosavadních diskusí podle mě vyplývá jedna velmi důležitá věc. Musíme zachovat prostupnost mezi právními profesemi. Je velkou výhodou, že advokátní zkouška je uznávána jako ekvivalent ostatních profesních právních zkoušek, a měli bychom o tuto výhodu pečovat. Proto nejsem příznivcem nějaké zásadní specializace advokátních zkoušek, jak občas zaznívá. Naopak si musíme jasně definovat, jaké jsou základní znalosti, dovednosti a profesní hodnoty, které musí ovládat každý advokát, bez ohledu na to, zda se později stane specialistou v konkrétní oblasti práva.

Jsem také ráda, že o těchto otázkách můžeme diskutovat i se zástupci dalších právních profesí. Podobné výzvy dnes totiž neřeší jen advokacie, ale také soudci, notáři, podnikoví právníci a další. Na podzim k tomuto tématu chystáme kulatý stůl, kde chceme společně hledat odpovědi na to, jak mají právní profese reagovat na proměny světa i nové požadavky na výkon právnických povolání.

 

Po některých mediálně sledovaných kauzách například kolem advokátních úschov se hodně diskutovalo o důvěře veřejnosti v advokacii. Má i nová vzdělávací strategie pomoci posílit etickou kulturu profese?

Určitě ano. Jestli bych měla z celé strategie vyzdvihnout jednu oblast, pak je to právě posílení vzdělávání v oblasti stavovských a etických předpisů. Snažíme se být efektivní a soustředit se na to, kde má Komora skutečně nezastupitelnou roli. Nechceme dublovat vzdělávání na právnických fakultách ani nahrazovat zkušenosti, které koncipientky a koncipienti získají každodenní praxí. V oblasti profesní etiky a stavovských pravidel je ale role Komory zcela zásadní.

Současně nejde jen o to naučit se jednotlivé stavovské předpisy nebo znát jejich znění. Mnoho situací, se kterými se advokáti setkávají, nemá jednoduchou odpověď a vyžaduje diskusi o tom, co je správné, odpovědné a v souladu s hodnotami naší profese. Právě takovou otevřenou odbornou debatu chceme podporovat a rozvíjet.

Velmi bych si přála, aby se do této diskuse ještě více zapojovaly další uznávané advokátní osobnosti a autority, které mají za sebou desítky let praxe. Jejich zkušenosti a pohled na profesní etiku jsou pro mladší generaci nenahraditelné. Pokud se nám podaří vytvořit prostor pro předávání těchto zkušeností, bude to podle mě jeden z největších přínosů celé strategie.

 

Strategie počítá se zapojením školitelů z praxe. Je dnes podle Vás problém najít zkušené advokáty, kteří mají čas a motivaci se koncipientům opravdu věnovat?

Je pravda, že advokáti jsou velmi vytížení a kvalitní vedení koncipienta vyžaduje čas. Ale současně jsem přesvědčená, že v advokacii je mnoho zkušených kolegů, kteří tuto roli berou vážně. Potřebujeme jim dát větší podporu, jasnější rámec a také ocenit, že školitel má zásadní vliv na to, jaký advokát z koncipienta vyroste.

Nechceme a nemůžeme školitelům direktivně říkat, jak mají svou roli vykonávat. Chceme ale jasněji pojmenovat, co lze od školitele očekávat a kde naopak začíná role Komory. Komora by měla poskytovat kvalitní vzdělávání a být garantem etických a stavovských standardů, zatímco školitel předává to nejcennější, co žádný kurz nenahradí, a to je zkušenost s každodenním výkonem advokacie, přístup ke klientům a profesní odpovědnost. Pokud budou tyto role lépe vymezené, věříme, že z toho budeme těžit my všichni.

 

Co Vás jako novou předsedkyni Výboru pro výchovu a vzdělávání při přípravě strategie a za první měsíce práce překvapilo?

Asi začnu tím, co mě nepřekvapilo. Věděla jsem, že to bude hodně práce. Do čela Výboru pro výchovu a vzdělávání jsem ale šla právě proto, že vzdělávání považuji za jednu z klíčových věcí pro budoucnost naší profese. Pokud chceme mít i za deset nebo dvacet let silnou, respektovanou a důvěryhodnou advokacii, musíme se této oblasti systematicky věnovat.

Co jsem si ale zvenčí dostatečně neuvědomovala, je obrovské množství práce, které na vzdělávání dlouhodobě odvádějí desítky kolegů. Velmi si vážím pracovníků Odboru výchovy a vzdělávání, kteří zajišťují každodenní chod celého systému. Jejich práce často není příliš vidět, ale bez ní by nebylo možné organizovat advokátní zkoušky ani desítky vzdělávacích akcí ročně. Stejně tak si zaslouží velké uznání všichni kolegové, kteří se vedle své advokátní praxe věnují vzdělávání dalších generací. Často investují svůj čas, energii i zkušenosti do školení kolegů, kteří budou jednou jejich konkurenty. To rozhodně není samozřejmost. Je snadné říct, že by některé věci mohly fungovat lépe, ale je také potřeba ocenit množství práce, které za tím již dnes stojí.

Do budoucna bych si přála, aby se do života Komory a do vzdělávání zapojovalo ještě více nových respektovaných kolegyň a kolegů. Je to jedna z cest, jak můžeme společně přispět k rozvoji advokacie.

 

Když se podíváme o tři roky dopředu – podle čeho poznáte, že strategie uspěla? Bude to vyšší úspěšnost u zkoušek, spokojenost koncipientů, nebo třeba změna atmosféry uvnitř profese?

Byla bych ráda, kdybych za tři roky mohla říct, že se nám podařilo proměnit strategii z dokumentu na papíře ve skutečné změny, které advokáti a koncipienti ve své každodenní praxi vnímají. Uvědomuji si, že napsat strategii je ta jednodušší část. Mnohem těžší je uvést ji do života.

Máme nastavené konkrétní ukazatele, které budeme sledovat, ať už jde o spokojenost koncipientů a advokátů, účast na vzdělávacích akcích či zapojení regionů a škály školitelů. Sama ale budu za úspěch považovat primárně to, pokud si lidé, kterých se vzdělávání bezprostředně týká, skutečně všimnou pozitivní změny a budou mít pocit, že jim Komora pomáhá v jejich profesním rozvoji.

Zároveň vím, že to sami nedokážeme. Vzdělávání je především o lidech. Bude záležet na tom, jak se nám podaří získat pro tuto vizi zkušené kolegy, lektory, školitele i další advokáty, kteří budou ochotni věnovat svůj čas a zkušenosti ostatním. Budeme také potřebovat finanční prostředky na personální posílení a další podporu. Pokud se nám nepodaří získat pro tuto vizi širší podporu advokátní obce, uvědomuji si, že strategie zůstane jen dokumentem. Pokud ano, jsem přesvědčena, že máme šanci společně posunout vzdělávání i celou profesi o významný krok dopředu.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Hana Rýdlová, šéfredaktorka Bulletinu advokacie a Advokátního deníku

Foto: archiv Jiřiny Procházkové