Dne 30. července 2026 zesnul ve věku 81 let JUDr. Jiří Nykodým, kolega a přítel, advokát a emeritní ústavní soudce. Pro právnickou obec je Jiřího neočekávaný odchod velkou ztrátou.

Doktor Nykodým byl vynikajícím právníkem, a troufnu si říci, že povahou po celý profesní život především advokátem.

S Jirkou jsem se poprvé setkal již v létě roku 1963 na vstupním soustředění studentů Právnické fakulty UK, kde jsem byl jako kluk společně se svým tatínkem, který byl nově přijatým studentům ročníkovým učitelem. Student a později advokát Jiří Nykodým měl od té doby v naší rodině, jak tatínek říkával, „dobrý kredit“.

Měl jsem pak to štěstí být po boku doktora Nykodýma v představenstvu České advokátní komory, které za předsednictví Karla Čermáka připravovalo text dosud platného zákona o advokacii. V této noblesní sestavě jsem měl možnost se od starších kolegů mnohé naučit.  Na Jirkovi jsme vždy obdivoval jeho lidský, přátelský přístup, čestnost, erudici, pečlivost a svým způsobem až workholismus. Nabyl jsem přesvědčení, že bych si jej zvolil, pokud by to bylo třeba, za svého advokáta.

Podruhé jsem měl to štěstí, že jsme byli u Ústavního soudu spolu s Dagmar Lastoveckou zařazeni do II. senátu, v kuloárech přezdívaného „advokátský“. Říkávali jsme si s Jirkou, že i u Ústavního soudu občas v případě odlišného názoru na některou věc oba argumentujeme po advokátsku a čekáme, jak nás Dada Lastovecká rozsoudí. V případech, kdy jsme tušili, že budeme mít na věc odlišné názory, nechávali jsme při poradě senátu projednání dané ústavní stížnosti na konec s tím, že „bude peckovačka“. Jistě nepřekvapí, že Jirka argumentoval vždy věcně, kultivovaně, ba nevzpomínám si, že by zvýšil hlas.

Role soudce Ústavního soudu se doktor Nykodým ujal moudře, nestranně a nezávisle, stejně tak jako v advokacii i u Ústavního soudu podle toho, jak mu to kázal složený slib. Jeho „kredit“ v naší rodině vystoupal na vrchol, když při projednávání nálezu ze dne 3. června 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13 hlasoval podle svého přesvědčení pro zamítnutí návrhu na zrušení zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, ač tušil, že mu toto hlasování v Senátu Parlamentu České republiky uzavře cestu k opakování soudcovského mandátu, což se nakonec i stalo.

V závěrečné etapě profesního života se tak Jiří mohl vrátit k milované advokacii, takže všechno zlé bylo nakonec v Jirkův prospěch k něčemu dobré.

Ztratili jsme dobrého člověka a kolegu, který se v mnohém zasloužil o polistopadovou advokacii a o ochranu Ústavnosti, kterou jsme spolu vnímali s majuskulním Ú. Osobně mám na zvěčnělého přítele řadu vzpomínek ze společných zážitků, mezi nimiž na jednom z prvních míst nechybí i poslech třetího Beethovenova klavírního koncertu naposledy v podání Ivana Moravce v Janáčkově divadle či společná přátelská setkání se soudci slovenského Ústavního soudu.

Doktor Jiří Nykodým vstoupil do dějin českého právnictví doprovázen naší trvalou vzpomínkou a úctou.

Čest jeho památce!

Stanislav Balík

Foto: Ústavní soud