Dostala se mně k rukám monografie Josefa Mrázka, „Právo na sebeobranu, Ozbrojené intervence a konflikty“. Přestože jde o téma těžké a temné, zaslouží si naši pozornost, zvláště když je zpracované autorem s takovou erudicí a vhledem.

Jak sám autor uvádí v předmluvě, práce je věnovaná jedné z nejdůležitějších, bohužel ale i nejkontroverznějších oblastí soudobého mezinárodního práva, a sice zákazu použití ozbrojené síly, zejména agrese, ale i právu na individuální a kolektivní sebeobranu a ozbrojeným intervencím. Práce představuje analytickou a kritickou studii reflektující jak normativní rámec mezinárodního práva, tak skutečnou praxi států, zejména velmocí. Monografie se zabývá i kontroverzními koncepcemi preventivní, anticipatorní a preemptivní sebeobrany a věnuje pozornost i problematice sebeobrany proti nestátním aktérům a v reakci na kybernetické útoky. Kritickému hodnocení vystavuje různé formy ozbrojené intervence včetně intervence humanitární, a v této oblasti dospívá k závěru, že ozbrojené intervence bez souhlasu Rady bezpečnosti nelze považovat za legální, i když jsou považovány za legitimní a morálně ospravedlnitelné. Své závěry autor opírá o analýzu vybraných konkrétních ozbrojených konfliktů.

Celou monografií se prolíná velké téma: střet mezi teorií a realitou v mezinárodním právu. Jak hluboká je propast mezi „utopickými“ představami řady politiků a velké skupiny mezinárodních právníků a realitou, kterou prosazují jiní politici a apologeticky hájí jiná, a poměrně velká část právníků, ne vždy mezinárodních? Odpověď na takto bytostnou otázku závisí na pochopení významu a role mezinárodního práva, na ochotě respektovat základní lidské a demokratické hodnoty, na přístupu k tomu, jak má vypadat mírová koexistence států.

Mezinárodní právo a náš přístup k němu se promítá i do dílčích otázek, jimiž se autor dlouhodobě zabývá, a sice do zákazu použití síly či hrozby silou a výjimek z něj. Josef Mrázek zde předkládá nejen historický přehled filosofických a právních názorů od antiky, autor se zmiňuje o koncepci spravedlivé války, a jen pro pořádek je třeba připomenout, že i přes významný příspěvek Cicerona jde o koncepci, kterou se zabývali již významní řečtí filosofové, např. Platon, Aristoteles nebo otec politického realismu Thukydides a taktéž velcí myslitelé středověku a moderní doby. Patrně nejdůležitější je sledovat vývoj zkoumaných institutů po 2. světové válce, po rozpadu bipolárních světa v 90. letech minulého století a nově v naší postmoderní době. A právě v posledním desetiletí došlo k natolik převratným technologickým změnám, které vyvolávají legitimní otázky o tom, zda je současné mezinárodní právo schopno tyto změny postihnout. Právě proto se autor práce věnuje měnícímu se charakteru současných ozbrojených konfliktů, kybernetické válce, humanitárním intervencím a zapojení nestátních aktérů v současných ozbrojených konfliktech a hledá odpověď na to, jak vývoj, jehož jsme svědky, v posledních dekádách změnil pohled na válku jako na jeden ze stěžejních předmětů zájmu mezinárodního práva.

Monografie Josefa Mrázka je velmi cennou publikací o střetu koncepcí, názorů a přístupů k mezinárodnímu právu jako nástroje pro udržení stability a míru v současném světě. Zdaleka proto nejde jen o popis pozitivního práva, jakkoli i to je potřebné, a autor monografie se s tím vypořádává víc než přesvědčivě. Práce je vítaným příspěvkem do odborné diskuse a důležitou a přehlednou pomůckou pro všechny, kteří se zabývají problematikou mezinárodněprávní regulace použití síly v mezinárodním právu a mezinárodních vztazích.

prof. JUDr. Vladimír Balaš, CSc.