V dějinách české advokacie najdeme řadu osobností, jejichž život zásadně ovlivnily události druhé světové války. Mezi ty, které projekt ČAK Advokáti proti totalitě anebo Advokátní deník již představil, můžeme zařadit také JUDr. Jana Gellnera. Advokátní praxi vykonával jen krátce, neboť nedlouho poté, co se stal advokátem, přišla nacistická okupace a on odešel do exilu. V Kanadě vstoupil do řad letectva a později jako navigátor 311. československé bombardovací perutě RAF absolvoval desítky bojových letů nad okupovanou Evropou. Z advokáta se stal jeden z nejlepších navigátorů spojeneckého letectva.

Jan Gellner se narodil 18. května 1907 v italském Terstu. Po skončení první světové války se jeho rodiče vrátili do nově vzniklého Československa, nejprve do Olomouce, později do Brna. Zde mladý Jan vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity a získal titul JUDr.

Poté nastoupil jako advokátní koncipient a po několikaleté praxi složil advokátní zkoušky. Dne 5. dubna1938 byl zapsán do seznamu advokátů a začal působit jako partner v tehdy významné brněnské advokátní kanceláři JUDr. Emila Kostky.

Na jaře 1938, po anšlusu Rakouska, ho zatklo gestapo. Důvodem mělo být to, že u tamních úřadů orodoval za svého židovského strýce. Po zásahu československých úřadů byl po deseti dnech propuštěn. Když přišel 15. březen 1939 a s ním okupace a vznik Protektorátu Čechy a Morava, Jan Gellner byl hned v prvních hodinách okupace opět zadržen a uvězněn v provizorním sběrném táboře na brněnském výstavišti. Po několika dnech byl propuštěn a tehdy se rozhodl odejít do exilu, stejně jako tisíce dalších mladých československých mužů. Zamířil do Rakouska a přes USA se následně dostal do Kanady. Zde organizoval vstup československých emigrantů do armády a posléze on sám vstoupil do Royal Canadian Air Force (RCAF). Toužil stát se letcem, avšak ve svých dvaatřiceti letech byl pro pilotní výcvik považován za příliš starého, a proto se stal navigátorem. Právě v této specializaci však mimořádně vynikl. Díky svým schopnostem, pečlivosti a výborné orientaci se brzy zařadil mezi nejlepší navigátory kanadského letectva.

V roce 1940 byl z Kanady přeřazen k britské RAF a na svou žádost zařazen k 311. československé bombardovací peruti jako instruktor navigace. Jeho budoucí velitel, pozdější generál Václav Korda, ve svých vzpomínkách přiznal, že první dojem nebyl přesvědčivý. Jan Gellner se představil jako advokát a navíc koktal. Po několika společných letech však Korda změnil názor. Označil jej za jednoho z nejlepších navigátorů, s nimiž kdy létal, a ocenil jeho mimořádnou přesnost, klid i spolehlivost.

Jan Gellner absolvoval 37 bojových operací nad okupovanou Evropou. Účastnil se náletů na Berlín, Hamburk, Kiel, Brest i další strategické cíle nacistického Německa. Právě při útoku na Brest v červenci 1941 se jeho osádka pravděpodobně podílela na zásahu těžkého křižníku Prinz Eugen, jedné z nejvýznamnějších lodí německého válečného námořnictva.

Za své výkony byl v roce 1941 vyznamenán britským Záslužným leteckým křížem, jedním z nejvyšších ocenění udělovaných letcům RAF za odvahu při bojových operacích. V témže roce mu byl udělen také Československý válečný kříž 1939: Vyznamenání, které bylo udělováno za účast v boji, za prokázání vynikajícího činu v nebezpečí života nebo za obětování života. Gellner je rovněž nositelem Řádu Kanady, což je nejvyšší kanadské civilní vyznamenání udílené těm, kteří se zasloužili o rozvoj vlasti a přispěli k rozvoji světa.

Po dokončení operačního turnusu posléze působil jako instruktor navigace a později absolvoval v Kanadě také pilotní výcvik, čímž si splnil svůj dlouholetý sen stát se pilotem. Jako pilot sloužil od jara roku 1944 u 429. perutě RCAF. Jeho leteckou kariéru však předčasně ukončilo nezdařené přistání na hromadě štěrku vedle přistávací dráhy, které zároveň znamenalo konec jeho druhého operačního turnusu a následné převelení od operační perutě. Posledních deset měsíců války strávil v Londýně, kde mimo jiné díky své znalosti němčiny příležitostně vyslýchal zajaté německé letce.

Konec války jej zastihl v zahraničí. Přestože zvažoval návrat do Československa, od tohoto záměru nakonec upustil. Významným důvodem byla tragická ztráta většiny členů jeho rodiny židovského původu, která zahynula v nacistických koncentračních táborech. Po únorovém převratu v roce 1948 se navíc návrat stal problematickým i z politického hlediska. Natrvalo se proto usadil v Kanadě, kde pokračoval ve službě u letectva. Později se věnoval novinářské, publicistické a pedagogické činnosti a publikoval stovky článků a odborných studií zaměřených zejména na mezinárodní vztahy a bezpečnostní politiku.

Vedle práva a létání měl ještě jednu celoživotní zálibu. Jan Gellner miloval hory. Aktivně se věnoval horolezectví. Ve třicátých letech, tedy jako mladý, rád vyrážel zdolávat tatranské štíty a o svých horolezeckých zážitcích sepsal dokonce s kamarádem Františkem Kroutilem čtyřdílnou publikaci Vysoké Tatry: Horolezecký průvodce. Ještě v sedmdesáti letech vystoupil na vrchol Jungfrau ve švýcarských Alpách, kde se sklenkou šampaňského oslavil své kulatiny. Na horách poznal také svou druhou ženu, s níž žil až do smrti. Zemřel 6. dubna 2001 v kanadském Vancouveru ve věku třiadevadesáti let.

Jan Gellner patří k advokátům, jejichž kariéru předčasně přerušila druhá světová válka. Přestože advokacii vykonával jen krátce, hodnoty, které ho formovaly, tedy odpovědnost, smysl pro povinnost a služba veřejnosti, si uchoval po celý život. Naplňoval je nejen jako příslušník československého zahraničního odboje v řadách RAF a RCAF, ale i po válce v Kanadě, kde působil jako novinář, publicista a vysokoškolský pedagog.

Hana Rýdlová, šéfredaktorka Bulletinu advokacie a Advokátního deníku

Foto: ilustrační, zdroj archiv matriky ČAK