Nereagovat na nenávistné projevy a dezinformace a takzvaně nekrmit trolly není vždy dobrá cesta, neboť společnost tím podporuje šíření nepravd. Pomluvy a lži mohou mít vážné dopady a je nutné se k nim nějak postavit. V rozhovoru to řekl vědec z Filosofického ústavu Akademie věd ČR Tomáš Koblížek, který se věnuje výzkumu nenávistných projevů, problematice dezinformací a otázce svobody slova.

Jako příklad uvedl nedávnou kauzu týkající se fotografie vytvořené umělou inteligencí, jež zachycovala novinářku Světlanu Witovskou s jejím partnerem a prezidentovým poradcem Petrem Kolářem a soudcem Ústavního soudu (ÚS) Pavlem Šámalem. Falešná fotografie měla být důkazem propojení Hradu, médií a ÚS a vzbudit podezření ohledně jeho nezávislosti. Fotografie vznikla podle Koblížka jako reakce na předběžné opatření ÚS, které umožnilo prezidentu Petru Pavlovi zúčastnit se summitu Severoatlantické aliance (NATO) v Ankaře. „Pokud bychom v takových případech mlčeli a nekrmili trolly, znamenalo by to, že necháváme šíření nepravdy volný průběh. A když má nějaký obsah na sítích charakter pomluvy nebo lži, které mohou mít vážné dopady, je nutné se k těm věcem nějak postavit a nenechat to být,“ řekl Koblížek. ÚS se proti tvrzení o tom, že se Šámal účastnil festivalu Smetanova Litomyšl ve společnosti Koláře a Witowské, ohradil. „Jde zjevně o podvrh vytvořený pomocí umělé inteligence, který nemá s realitou nic společného,“ uvedl na síti X. Setkání se soudcem popřela také novinářka.

Důležitá podpora organizací a profesionálů věnujícím se vyvracení klamavého obsahu

Dalším příkladem dezinformace, proti které bylo z Koblížkova pohledu nutno se ohradit, bylo například tvrzení, které se objevilo během prezidentské kampaně v roce 2023, že je tehdejší kandidát Pavel mrtev. Šířit se začalo den před zahájením druhého kola voleb. Pavlovým soupeřem byl nynější premiér Andrej Babiš (ANO).

Podle Koblížka je sice dobré, když se oběti podobných dezinformací brání samy, zároveň jim pak ale hrozí riziko dalších útoků. Proto má za důležité podporovat síť organizací a profesionálů, kteří se průběžně věnují detekování a vyvracení klamavého obsahu. Důležitou roli v této problematice hrají podle vědce i veřejnoprávní média.

I lidé v dobrém sociálně ekonomickém postavení mohou klamavý typ obsahu tvořit

Podle Koblížka není dobré upínat se k představě, že v českém virtuálním prostředí existuje nějaký typický šiřitel nenávistných projevů nebo dezinformací. Ty podle něj mohou pocházet od různých lidí s různými pohnutkami. „Nemám rád tvrzení, že nenávistné projevy jsou symptom něčeho. A že až jako společnost zjistíme, s jakým sociálním problémem se jejich šiřitelé potýkají a vyřešíme jej, tak tento typ komunikace vymizí. Tak to vůbec není, protože i lidé v dobrém sociálním nebo ekonomickém postavení můžou tento typ obsahu tvořit,“ sdělil.

Způsob vytváření a šíření nenávistných komentářů a dezinformací na internetu se podle Koblížka v průběhu času proměňuje. Aktuálně pozorují odborníci například širší trend takzvané mainstreamizace extrému. To znamená, že jedinci nebo extremistická hnutí chtějí své názory dostat k co nejširšímu publiku, a proto se je snaží komunikovat přijatelnějším způsobem.

„Nepoužívají nenávistné nálepky typu, že Ukrajinci jsou parazité, ale jenom jejich náznaky. Označuju takový typ komunikace termínem psí píšťalka. Například o Romech mluvíte jako o nepřizpůsobivých, neoznačíte vámi nenáviděnou skupinu přímo. A předpokládáte, že lidi podobně jako psi podprahově pochopí, o kom to ve skutečnosti mluvíte,“ popsal Koblížek.

Fear speech má vyděsit, hate speech je o ponižování. Cílem je vyvolat nepřátelství

Podle vědce má tento typ zástupného či skrytého vyjadřování mnohem větší úspěchy a dosah, než když lidé na sítích vyjadřují nenávist otevřeně. Souběžně s tímto přístupem pak ale podle Koblížka na internetu či v projevech některých politických představitelů zůstala zachována i forma otevřených projevů nenávisti. Jako příklad uvedl amerického prezidenta Donalda Trumpa, který na konci minulého roku označil somálské uprchlíky v USA za odpad. „Vyslal tím signál, že on žádnou korektnost respektovat nehodlá,“ míní odborník.

Děsivá řeč, tzv. fear speech, podle Koblížka znamená formu komunikace, která má společnost nějak vyděsit. Třeba když se minoritní skupina žijící v Česku, například Ukrajinci, označí za riziko pro zbytek společnosti. „Například se o nich prohlásí, že u nás zvyšují kriminalitu,“ sdělil vědec. Naproti tomu nenávistné projevy, tzv. hate speech, jsou podle Koblížka spíše o ponižování. „Když třeba gaye nebo Židy označíte za hmyz,“ popsal odborník.

Obě formy komunikace mají podle Koblížka podobné dopady, tedy vyvolání nepřátelství vůči některým lidem či skupinám. Fear speech se ale podle vědce na sítích šíří snadněji, protože lidé více naslouchají rizikům hrozby než ponižování.

Zdroj: ČTK
Foto: pixabay.com