Milé kolegyně a milí kolegové,

prázdniny lze využít k odpočinku i k zamyšlení. Ideálně k obojímu, ono se to dobře doplňuje. Témat k zamyšlení najdeme nepočítaně a prostor úvodníku je omezený. Proto si dovolím nadhodit témat několik, aniž bych se současně dopustil mnoha hlubokých myšlenek – to nechám už na vás. Nepřekvapivě témata souvisí s naším povoláním.

AI & právo & právníci. Čím dál tím více z nás poznává potenciál nástrojů umělé inteligence, a to je dobře. Nemůžeme se stavět do pozice ludditů. Ale rizika, nad kterými se zamýšlím, nejsou čistě v používání AI. Zmíním alespoň jedno. Je naší odpovědností být schopni kontrolovat výstupy AI. Proto je třeba s ní umět pracovat, ale současně si zachovat a rozvíjet schopnosti, které AI nahrazuje. To je výzva i pro starší a zkušenější právníky (tyhle schopnosti nejsou trvalé a nepoužíváním mizí, podívejte se na statistiky vlivu autopilota na schopnosti pilotů dopravních letadel). O to větší výzvu to představuje pro vzdělávání mladých právníků. Jak se naučí (a jak je my naučíme) fungovat s umělou inteligencí a současně ji kontrolovat, když si tu svou křivku učení neodpracují na úkolech, které za ně může, a bude, dělat umělá inteligence?

Jsme pod palbou. Opakovaně skloňujeme důležitost silné advokátní komory pro nezávislost advokacie. Často jsem poznamenával, že to kyvadlo společenské a politické se dříve nebo později vrátí zpátky tam, kde jsme byli ve 2. polovině 90. let, tedy k úvahám o tom, že komora možná potřeba není, a když, tak nemusí být tak nezávislá, protože vlastně o nic nejde. Že se to kyvadlo ale vrátí tak rychle, překvapilo i mě. Dva megahustý příklady jsou čerstvé vládní návrhy: „zákona o ekonomické ochraně státu“ a „zákona o odčerpání podezřelého majetku“. Byť ani jeden z nich snad neprojde v navrhované podobě, velmi dobře ilustrují okřídlený citát, že „cenou svobody je věčná bdělost“. Nechci advokáty žijící pod neustálou hrozbou odvety a teroru ze strany státních orgánů, vědomě či podvědomě promítající tuto hrozbu do toho, jak hájí zájmy svých klientů.

Ceny. Tedy ceny právních služeb. V Česku jsou nízké. Co udělat pro to, abychom se v naší profesi nepodbízeli? To mě trápí dlouhodobě; to, kolik advokáti vydělávají, se přímo odráží v tom (i) jak na nás všechny pohlíží společnost, (ii) jak si i my sami sebe vážíme, (iii) jak je naše povolání atraktivní, a především, (iv) jak jsme schopni investovat zpátky do sebe, svých zaměstnanců a do závodů v technologickém pokroku.

Odolnost. Odolnost advokátů a právníků obecně. Ta nevznikne tím, že se budeme šetřit. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. A v té souvislosti mě trápí tlak na eliminaci ústních zkoušek na vysokých školách. Méně stresu není dobrý směr. Je potřeba stres zvládat a používat. Reakce a uvažování pod stresem, „thinking on your feet“, nutnost číst texty, ale zároveň interreagovat se zkoušejícími a vyrovnat se s nelehkou situací, to je důležitá škola. Znalost paragrafů je důležitá, ale nikoliv nejdůležitější. Neférové situace, které logicky často vznikají, jsou pro další život právníka nadmíru důležité. Život není fér, a na to musíme být připraveni.

Advokátní příspěvky. S výjimkou stránek sociálních sítí nebyly příspěvky v mých hovorech s kolegy-advokáty častým tématem. Přesto to ale je téma důležité a pro chod Komory zásadní. Pár mých telegrafických postřehů zde: (i) Příjmy ČAKu v reálné koupěschopnosti soustavně klesaly a klesat budou. (ii) Povinná nebo nezbytná agenda Komory narůstá a stává se složitější. (iii) Náklady tedy konsekventně rostou a porostou i dál. (iv) Vyrovnaný rozpočet chceme, ale prošetřit se k němu nelze. (v) Příspěvky na činnost Komory tedy růst musí. (vi) Pokud bychom v daném roce vybrali více, než bude potřeba, ty peníze se nerozhážou, ale zůstanou Komoře. (vii) Komora má funkční statutární a kontrolní orgány, které, dovolím si říci, konají podle nejlepšího vědomí a svědomí.

Hezké léto!

Kamil Blažek

P.S. Napsal jsem to sám, bez AI. Snad to je vidět, v dobrém i špatném.

Ilustrační foto: Pexels.com