Dne 1. července 1996, tedy přesně před třiceti lety, vstoupil v účinnost stále platný zákon o advokacii. Jsou okolnosti a důvody jeho vzniku už jen historií, nebo jsou poučné i pro dnešek? Co přineslo prosazení zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii?

V první řadě se podařilo se obhájit samotnou existenci České advokátní komory, tedy, jinými slovy řečeno, advokacie jako samosprávného stavu nezávislého na státu.

Tehdejší vláda vedená Václavem Klausem totiž odmítla myšlenku povinného členství ve všech profesních komorách a v tomto duchu vrátila návrh zákona o advokacii tehdejšímu ministru spravedlnosti (a advokátovi) Jiřímu Novákovi k dopracování. Advokáti i komerční právníci se ale postavili za nezávislost advokacie a stavovskou samosprávu. Po obsáhlé diskusi o charakteru stavovských komor na rovině politické, mediální i odborné byl zákon o advokacii nakonec přijat na základě poslaneckého návrhu Josefa Pavely a dalších poslanců dne 13. března 1996.

Vznik jednoho silného advokátního stavu a jedné komory

Zákonem č. 85/1996 Sb. došlo ke sloučení tehdejší České advokátní komory s Komorou komerčních právníků ČR a vznikl jednotný a silný advokátní stav a jedna komora (na rozdíl například od Polska).

Dvě komory u nás působily od roku 1990 od roku 1996, ale již v průběhu let 1993-1994 probíhala oboustranná jednání, která měla za cíl skoncovat s dosavadní dvoukolejností a vytvořit jedinou komoru, jež by sdružovala jak advokáty, tak i dosavadní komerční právníky.

Činnost obou profesí se postupně sbližovala a zároveň se v určitých oblastech překrývala, což vedlo k názoru, že tato dvojkolejnost se stala nepraktickou. Nepraktičnost spočívala především v tom, že komerční právníci nemohli zastupovat své klienty v situacích, kdy se určitý spor netýkal podnikatelské činnosti. Taktéž byla omezena vzájemná spolupráce mezi právníky a advokáty, neboť právní úprava jejich postavení byla regulována různými právními předpisy. Důsledkem popsaného byla skutečnost, že se komerční právníci a advokáti nemohli vzájemně zastupovat, a ani nemohli poskytovat právní služby společně.

Důležitým aspektem pro přijetí nového zákona byla i potřeba přiblížit naši právní úpravu poskytování právních služeb mezinárodní úpravě. Česká republika se zavázala zajistit postupnou kompatibilitu našich právních předpisů a předpisů Evropských společenství, což se týkalo i poskytování právních služeb.

Uplynulo třicet let od tehdejších bouřlivých debat a Ministerstvo financí před pár týdny předložilo návrh zákona o ekonomické ochraně státu spolu s navazujícími novelami zákona o FAÚ a zákona o advokacii. Navrhované změny přitom znovu otevírají diskusi o rozsahu a podobě výkonu advokacie, o principech její nezávislosti i o významu stavovské samosprávy v demokratickém právním státě. I po třiceti letech se tak ukazuje, že otázky, které provázely vznik zákona o advokacii, zůstávají aktuální a jako již tolikrát se ukazuje, že práva patří bdělým.

Redakce AD

Foto: redakce AD