Kvůli svým politickým názorům byl za minulého režimu John Bok perzekuován Státní bezpečností a byl opakovaně umísťován do cely předběžného zadržení. Obvodní soud pro Prahu 1 uznal, že to bylo nezákonné, a vyslovil jeho účast na soudní rehabilitaci. To proběhlo v klidu a bezkonfliktně. Ale…

Horší bylo, když jeho advokát podle § 19 odst. 3 písm. b) zákona o soudní rehabilitaci č. 119/1990 Sb., v platném znění, předložil soudu vyúčtování právních služeb. Předmětné ustanovení totiž říká: „Náklady obhajoby hradí stát: byl-li návrh shledán aspoň zčásti důvodný.“

A v tomto případě byl shledán důvodný plně.

Jenže zápletka nastala, když advokát vyúčtoval úkon právní služby dne 3. 12. 2025 „studium spisu“.

Obvodní soud pro Prahu 1 k tomu ve svém usnesení ze dne 24. 4. 2026 sdělil: „Dle názoru soudu jde o nadbytečný úkon. Dle § 11 odst. 1 písm. f) AT [advokátního tarifu č. 177/1996 Sb., v platném znění] má obhájce nárok na odměnu za prostudování spisu při skončení vyšetřování. V daném případě ke dni prostudování, které trvalo 41 min, spis obsahoval pouze návrh obhájce a žádost soudu [adresovanou příslušnému archivu]. Soud obhájci odměnu za tento právní úkon nepřiznal a považuje jej s ohledem na délku trvání za nemorální.“

Advokát proti tomu podal stížnost.

V ní vysvětlil, že bylo důvodné, aby zjistil, v jakém stavu se spis po 6 týdnech od podání návrhu nachází, že nemohl vědět, co spis bude či nebude obsahovat a že příslušná úřednice předala obhájci více spisů, přičemž na protokolu vyznačila jako začátek studia čas, kdy spisy předala. Advokát pak doplnil čas, kdy studium příslušného spisu ukončil.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 5. 2026 stížnosti vyhověl a uvedl některé obecné zásady:

1. Je pravda, že podle § 11 odst. 1 písm. f) AT má obhájce nárok na odměnu za prostudování spisu „při skončení vyšetřování“. Jenže podle odst. 3 téhož ustanovení náleží odměna i za „úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší“. (To v rehabilitačním řízení může být prostudování spisu nějakou dobu po podání návrhu nebo v řízení o stížnosti pro porušení zákona po jejím podání před tím, než Nejvyšší soud o stížnosti rozhodne.)
2. Jak uvedl Městský soud v Praze, „povinností obhájce je skutečně postupovat v maximálním zájmu svého klienta a rozhodně nelze označit úkon před skončením věci za nadbytečný“. (Jiné by to bylo, kdyby advokát spis studoval po skončení věci.)
3. A navíc Městský soud v Praze dodal: „Nelze ani opomenout ten fakt, že jeden z klíčových důkazů rehabilitačního řízení, a to zpráva Archivu bezpečnostních složek… byla doručena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 3. 12. 2025 v 9:05 hod. a … studium spisu proběhlo téhož dne od 10:59“. Soud měl tedy i tuto listinu předložit ke studiu, což neučinil. Poučení tedy je, že obhájci mají být doručeny ke studiu i ty podklady, které soudu došly jen krátce před zahájením studia.
4. Městský soud v Praze dále uvedl, že postup obhájce lze považovat „za zcela adekvátní, standardní a v souladu s platnou úpravou, přičemž nalézacímu soudu, který rozhoduje o přiznání odměny advokáta skutečně nepřísluší hodnotit jakousi ,morálku‘, tedy záležitost, která absolutně nesouvisí s danou problematikou, a takovéto hodnocení je třeba považovat za neadekvátní, nepřiléhavé, neprofesionální a zcela nemístné.“
5. Městský soud v Praze se vyjádřil k rozsahu studia: „Taktéž je z hlediska právní úpravy a platného zákona zcela právně irelevantní z hlediska vyúčtování jednotlivých úkonů, zda spisový materiál obsahuje 10 stran či 1000 stran, když každá trestní či rehabilitační věc je přísně individuální … tedy hodnocení faktu, zda prostudování trvalo 20 min. či hodinu, je právně irelevantní a obvodnímu soudu rozhodujícímu o přiznání odměny takovéto hodnocení naprosto nepřísluší.“

Doufejme, že si z tohoto usnesení vezmou poučení i jiné soudy.

A advokáti na něj mohou odkázat: má sp. zn. 61 To 368/2026 (předsedkyně senátu: JUDr. Alena Makovcová).

Pro úplnost lze dodat, že ke shodným závěrům dospěl Městský soud v Praze v jiné Bokově kauze i usnesením z 28. 5. 2026 sp. zn. 61 To 369/2026 (předseda senátu: JUDr. Jaroslav Pytloun). Rozdíl je jen v tom, že v této věci se stížnostní senát nemusel vypořádávat s námitkou „nemorálního“ počínání advokáta, neboť tuto výtku prvoinstanční soud zde neuplatnil.

JUDr. Lubomír Müller, advokát
Ilustrační foto: pexels.com